Poslední dějepis
Z 8.B8 wiki
Verze z 7. 5. 2010, 07:50; 85.160.69.242 (diskuse)
Nizozemská revoluce
- přechodné období
- buržoazní revoluce - dochází ke změně rozdělení obyvatelstva, prudký skok dopředu, změna systému, změna feudealismu na novověký systém
- obast Holandska a Belgie - středověké Nizozemsko
- dělí se na 17 provincií - nejednolité
- původní součást Svaté říše římské - za Karla V. připojeno ke Španělsku (mohlo využívat bohatství Nizozemska)
- každá provincie své stavovské shromáždění - určitá samostatnost provincií
- severní - hlavní oblasti Hooland, Leeland, Utrecht
- jižní - Flandry, Brabantsko, Antverpy
- na severu vznikaly manufaktury - výroba lodí
- na jihu hlavně zemědělství, maximálně cechy (brzdí vývoj)
- na severu hlavně kalvíni, na jihu katolíci
- na severu hlavní slovo bohatí měšťané (majitelé manufaktur), na jihu vládnoucí vrstvou stále šlechta (feudeálové)
- místo držící - dohlíží na všechny provincie, původně Markéta z Parmy (za Karla V. Parma v Itálii)
- za Filipa II. změna k horšímu - zvýšil daně, začal prosazovat katolictví i na severu (zřídil zde inkvizici), odpor provincií proti Španělsku
- mírná (stavovská) opozice - 1565 - proti králi se postavila šlechta (protože se jí zmenšovala moc ve stavovském shromáždění) - Egmond, Hoorn, Vilém Oranžský se chtěli dohodnout, žádná hrozba pro krále, neodpovídá na petice
- lidová opozie - obrazoborecká hnutí - ničí katolické kostely, kláštery, výzdoby, obrazy, sochy
- Filip II. posílá vojsko pod vedením nového místo držícího Vévody z Alby - krutý, vtrhl do země - krutovláda, hromadné upalování
- lidé začínají prchat (hlavně do Anglie) - Vilém Oranžský jako jediný z těch tří uprchl a přežil
- Gézové - označení bojovníků proti Španělům (mořští - ti co utekli do Anglie, lesní - zůstali, ale utekli do lesů a tam tvořili oddíly)
- mořští Gézové podpora Alžběty I. - výroba lodí - flotila pod vedením Viléma Oranžského
- 1572 - mořští Gézové se vylodili pod vedením Viléma v Brielle - za pomoci lesních dobíjí sever Nizozemska
- 1578 - vznik Arraské unie - jižní část (Belgie), zůstává u Španělska
- 1579 - Utrechtská unie - vyhlašuje odtržení severu od Španělska
- 1581 - Utrechtská unie se mění na Spojené nizozemské provincie - stávají se republikou, přijali ústavu, v čele místo držící (Vilém Oranžský - svobodné Nizozemí)
- o tři roky později atentát na Viléma, i poté stále rod Oranžských zastával úřad místo držícího
- 1609 - Španělé uznali nezávislost Nizozemska
- 1648 - skončila třicetiletá válka - Vestfalský mír - jedním z bodů: Nizozemí uznáno jako nový nezávislý stát
- změny po revoluci (význam revoluce)
- zvítězily kapitalistické stavy (potlačen feudealismus)
- rozhodující slovo bohatí obchodníci
- republika, řídí se ústavou
- nejvyspělejším obchodním státem (díky španělským výbojům) - obchodují se zadní Indií, Čínou, Japonskem
- založena Východoindická společnost - obchod s Indonésií a Ceilonem - koření
- na jihu Afriky dvě búrské republiky - Oranžsko, Transwaal
- severní Amerika - město Nový Amsterodam, později ovládli Angličané - New York
Habsburkové na českém trůně
- 1526 - bitva u Moháče - padl poslední mužský potomek české větve Jagellonců - Ludvík Dítě
- zemský sněm opět volí krále - vedlejší země Koruny české uznaly za dědice trůnu manžela Anny Jagellonské - rekouského arcivévodu Ferdinanda I. Habsburského na základě dynastických úmluv
- český sněm se nakonec rozhodl taky pro něj (měli víc kandidátů) - hodně jim slíbil, že jim nechá úřady, české vojsko nebude v zahraničí, Praha jako sídelní město, nebude zasahovat do náboženských poměrů - nesplnil
- téhož roku Ferdinand zvolen i uherským sněmem - pán západní části Uher a Slovenska
- po bitvě u Moháče podstatná část Uher patří Turkům - Budínský pašalik
- východ Uher - Sedmihradsku vládne Jan Zápolský
- 1526 ve střední Evropě vznik mnohonárodnostního soustátí - Habsburská (Podunajská) monarchie - tvoří ji dědičné země Habsburků (Dolní a Horní Rakousy, Štýrsko, Tyroly, Korutany, Kraňsko), země Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko, Dolní a Horní Lužice) a část Uher (až do roku 1918)
- Ferdinand I. je bratr Karla V. (španělský král a římský císař)
- Habsburkové ovládli velkou část Evropy - v 16. století nejbohatší a nejmocnější vládnoucí evropský rod
- usiloval o vytvoření jednotné monarchie se silnou ústřední mocí, jediné přípustné náboženství katolictví
- v českých zemích katolíci jen menšina, většinou se hlásí k reformovaným církvím - k husitství - staroutrakvisté; luteránství - novoutrakvisté; jednota bratrská
- stavy - odpor k posilování centrální moci - protože panovník zřídil ústřední dvorské úřady ve Vídni a obsadil je svými stoupenci, omezoval městům privilegia a zvýšil daně - vyhrocení rozporu 1546-7 - Ferdinand I. pomáhá bratrovi Karlovi V. (ve Svaté říši římské Šmalkadská válka) a bez souhlasu zemského sněmu svolal zemskou hotovost k tažení za hranice země - stavové vypověděli králi poslušnost - Měšťansko-šlechtická opozice (české stavy se přidaly ke šmalkadské jednotě)
- Karel nakonec pomoc nepotřebuje, Ferdinand vyuzívá situaci k rozprášení opozice v zemi - ke šlechtě celkem mírný, ale k městům tvrdý (zrušení městské samosprávy)
- vyřadil města z politického života, posílil moc patriciátu, zrušil cechy jako politickou instituci, městské soudnictví podřídil královskému dozoru, města ztratila i vojenský význam (musela odevzdat střelné zbraně, zbourat hradby), ještě vyšší daně, zbavil je veškerého pozemkového majetku, platili posudné - groš za každý sud piva - Ferdinand I. v českých zemích zadusil na dlouho rozvoj měst
- zakročil i proti nekatolíkům - zákázal jednotu bratrskou (biskup Jan Augusta uvězněn, její příslušníci pronásledováni), do země povolal Jezuizty - založili v Praze kolej Klementinum, jezuitská kolej zřízena i v Olomouci, bylo také obnoveno pražské arcibiskupství (od husitských válek bylo neobsazeno)
- v prvním větším střetnutí stavové podlehli
- 1556 Karel V. abdikuje - císařský titul předán Ferdinandu I., španělská koruna Filipovi II. - vytvořily se dvě habsburské větve (rakouská - ovládala celou střední Evropu, a španělská)
- Letohrádek - první renesanční stavba u nás (Ferdinand I. pro Annu Jagellonskou)
- obě větve se navzájem podporovaly, v mezinárodní politice prosazovaly protireformační síly
- Maxmilián II. (1564 - 1576)
- reformační síly posílily své pozice, syn Ferdinanda I.
- není tak výrazná osobnost jako otec - toho využívají čeští stavové v roce 1575 - Česká konfese
- Maxmilián jel do Prahy (chtěl prosadit ještě za svého života syna Rudolfa II. na český trůn a zároveň požádal zemský sněm o vypsání mimřádné daně na válku proti Turkům - stavové jako protiváhu žídali schválení společného vyznání víry českých evangelíků české konfese - Maxmilián ji potvrdil jen ústně
- Rudolf II. (1576 - 1611)
- nejvýznamnější úspěch evangelíků, silně katolický panovník, nebyl ženatý
- přesídlil i se svým dvorem roku 1583 do Prahy - učinil ji tak sídelním městem císaře a centrem politického a kulturního života Svaté říše římské
- jeho bratr Matyáš se snaží získat trůn - stavové se postavili na stranu Rudolfa - za to získali rozsáhlé náboženské svobody, které panovník potvrdil roku 1609 v listině zvané Majestát - umožňoval svobodu volby vyznání i poddaným, velký ale poslední úspěch českých evangelíků - následné boje s rudolfovými nástupci o respektování Majestátu prohráli
- v Uhrách povstání proti Rudolfovi, v čele Štěpán Bočkaj (podpora Turků) - Rudolf tam posílá Matyáše - zvolen uherským králem
- roku 1608 Libeňský mír - Matyáš král v Rakousích, Uhrách, Moravě; Rudolf v Čechách, Slezsku, Lužicích a je římským císařem
Renesance v českých zemích
- přišla s Habsburky
- 1541 v Praze požár - na místech zničených domů vyrostly velkolepé renesanční paláce
- 1611 vpád Pasovských - vojsko v čele s pasovským biskupem Leopoldem - zve je sem Rudolf - české stavy si taky volí Matyáše
- vymírá rod Rožmberků - poslední Petr Vok, neměl děti
- rabí Löv - golem - uměl mu vdechnout duši
- za Rudolfa II. velký kulturní rozkvět - Praha střediskem evropských vzdělanců a umělců - Jan Kepler, Tycho de Brahe, Giordano Bruno
- Rudolf II. byl vášnivý sběratel uměleckých předmětů - na Pražském hradě shromáždil velkolepou sbírku
- na rudolfově dvoře pobýval italský malíř Arcimboldo - představitel nové umělecké vlny Manýrismu (obraz Rudolfa II. z ovoce)
- umělci zobrazují svět (krajinu i člověka) tak, jak jej vidí svým vnitřním viděním, nikoli podle skutečnosti - odmítají zákony renesančního umění (založené na perpektivě, harmonii a vyvážených proporcích) - zachycují svůj osobitý pohled na svět, protáhlé postavy, malá hlava
Třicetiletá válka
- 1618-48
- 17. století - náboženské rozpory v Evropě se vyhrotily - odráží se v nich i nerovnoměrný hospodářský vývoj v jednotlivých oblastech
- západní Evropa - Anglie, Nizozemí, Francie i Skandinávie
- rozvoj obchodu a manufakturní výroby, bohatne podnikatelská vrstva (ti tíhnou k reformovaným náboženstvím)
- spojenectví španělských a rakouských Habsburků - snaha zničit reformovaná náboženství a vytvořit v západní i střední Evropě univerzální katolické monarchie se silnou ústřední vládou Habsburků - podpora papeže a polských králů
- Svatá říše římská - dva nepřátelské bloky
- Katolická liga (jižní Německo) - Maxmilián Bavorský
- Unie kalvínskch knížat (jihozápadní část říše)
- třetí váhavá skupina - luteránská knízata, střední a severní Německo, v čele saský kurfiřt
- Třicetiletá válka zasáhla velkou část Evropy
- hlavní příčina mocenský zápas o Evropu - mezi Habsburky a ostatní Evropou
- odlišení od jiných - válka dvou koalic (ne dvou států), náboženský boj se mění na mocenský, používání palných zbraní
- náboženský universalismus x požadavky národních států
- několik fází (podle toho, kde se odehrává)
České stavovské povstání
- první fáze - 1618-1620
- válka česká
- Matyáš II. Habsburský - sídelním městem císaře Vídeň
- 1611 - 1619 - české země spravují místodržící jmenovaní z řad katolické šlechty - záměrně porušují náboženské svobody, jež povoloval Rudolfův Majestát - kostely nekatolického vyznání zavírány, nový evangelický kostel v Hrobech na příkaz arcibiskupa dokonce pobořen - obavy a nespokojenost v řadách nekatolických stavů - 21. 5. 1618 - schuzká radikální opozice - v čele Matyáš Thurn - v pražském Karolinu - o dva dny později na Pražský hrad - vnikli do kanceláře místodržících a na protest porušování Majestátu vyhodili z okna místodržící Viléma Slavatu z Chlumu, Jaroslava Bořitu z Martinic a písaře Fabricia - třetí pražská defenestrace - znamenala otevřené vypovězení poslušnosti - vůdcové povstátní vytvořili vlastní vládu - Třicetičlenné diktatorium - mělo spravovat zemi, byli v něm zastupitelé všech tří stavů (panstva, rytířstva, měšťanů)
- Matyáš zemřel v roce 1619 jako bezdětný
- Ferdinand II. = Ferdinand Štýrský, na trůn po dohodě mezi španělskými a rakouskými Habsburky (císařský trůn, ale i trůn jednotlivých zemí Podunajské monarchie)
- synovec Matyáše
- čeští stavové ho odmítají - zvolili na český trůn falckého kurfiřta Fridricha - kalvínského vyznání, stál v čele říšských evangelíků sdružených v Unii, manželkou dcera anglického krále Jakuba I. Stuarta (v jeho pomoc čeští stavové doufali)
- na obou stranách se verbovalo žoldnérské vojsko - čeští stavové mají ale málo peněz - vojáci nedostávají pravidelně - žold, zklamala i zahraniční pomoc - Unie má spoustu vnitřních problémů a uzavřela s Ligou v říši smlouvu o neútočení
- anglický král považuje stavovské povstání za vzpouru proti legitimnímu panovníkovi a odmítá ji podporovat
- Ferdinand II. měl oporu ve španělských příbuzných a získal na svou stranu i Katolickou ligu v říši
- 8. 11. 1620 - bitva na Bílé hoře u Prahy - rozhodující střetnutí stavovských a císařských vojsk
- Fridrich Falcký po prohrané bitvě uprchl z Čech (byl zde jen rok - "zimní král"), české země vydány císaři Ferdinandu II. bez dalšího boje
Důsledky bělohorské porážky
- Ferdinand II. definitivně skoncoval s opozicí v Čechách - zahájeny tvrdé regrese - účastníkům povstání konfiskován majetek - panovník přiděloval panství svým věrným - rozsáhlé statky získal Albrecht z Valdštejna
- do Čech přichází německá, italská a španělská šlechta
- 21. 6. 1621 - na Staroměstském náměstí v Praze popraveno 27 vůdčích, představitelů odboje (kat Mydlář, popraven i rektor Karlovy univerzity Jan Jesenius) a také hudební skladatel Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
- pražská univerzita do rukou jezuitů - Karlo-Ferdinandova univerzita, jezuité zahájili rozsáhlou rekatolizační činnost - páter Koniáš - velmi krutý
- 1622 - generální pardon - císař slíbil, že nebudou další popravy, nadále ale zabavuje viníkům majetek
- 1627 (pro Moravu 1628) - soubor zákonů Obnovené zřízení zemské
- Habsburkové dědičnými českými králi, volba nového krále jen pokud rod Habsburků vymře po meči i po přeslici, zemský sněm ztratil právo vydávat zákony - jen pravomoc vypisovat mimořádné berně
- po 200 letech se vrátilo katolické duchovenstvo jako první stav v zemi
- jediné povolené náboženství je katolctví - ti co nechtěli konvertovat museli do půl roku opustit české země - vlna emigrace - vlast opouští elita národa - Jan Amos Komenský, Pavel Stránský, Pavel Skála ze Zhoře, Václav Hollar, poddaní převáděni na katolickou víru násilím
- němčina zrovnoprávněna s češtinou - otevření cesty absolutní moci panovníka, monopolní vládě katolické církve, germanizaci českého prostředí
- Habsburkové dědičnými českými králi, volba nového krále jen pokud rod Habsburků vymře po meči i po přeslici, zemský sněm ztratil právo vydávat zákony - jen pravomoc vypisovat mimořádné berně
Válka falcká
- druhá fáze - 1620-1623
- Fridrich Falcký uprchl do Falce - sem pronásledován Ligou, poražen a vyhnán, zbaven vedení protestantských vojsk
Válka dánská
- třetí fáze - 1625-1629
- Kristián IV. - vzniká silná protihabsburská koalice
- Haagská koalice (Norsko, Dánsko, Nizozemí, Anglie a severoněmecké země)
- chtěli ovládnout sever Německa
- pronikla až na území Čech a Moravy - ničení, drancování - císař Ferdinand II.
- přijímá pomoc Albrechta z Valdštejna (generalismus rakouské armády) - porazil Haagskou koalici
- koalice vytlačena ze severní Evropy
- 1629 uzavřen Lübecký mír (Meklenbursko pro Albrechta), císař prosazuje restituční edikt - navrácení majetku katolíkům, neprošel, oslabil svoji moc, musel Albrechta propustit ze svých služeb
Válka švédská
- čtvrtá fáze - 1630-1635
- v čele protestantských vojsk je švédský král Gustav II. Adolf (bojují tam i čeští emigranti
- saský kurfiřt do Čech (1632) - podporuje Švédsko
- znovu povolán Albrecht z Valdštejna - porazil Gustava v bitvě u Licenu - 1632, zahynul
- Švédsko oslabeno - v čele nezletilá Kristýna, kancléř Axel Oxenstierna řídí Švédsko - unával Komenského jako významného vědce
- Albrecht obviněn říšskou šlechtou že nevyjednává za Rakousko ale za sebe, že chce český trůn, krýl ho odvolal - roku 1634 zavražděn v Chebu, Švédové se stahují z Evropy
- Sasové obsadili Prahu, když byli Švédové poraženi přešli k Habsburkům - získali do trvalého držení Lužici
- za Švédsko se postavila Francie (předtím jen finančně, teď i vojensky
Válka švédsko-francouzská
- pátá fáze
- katolická Francie se přidává na stranu nekatolíků - chtějí oslabit moc Habsburků
- francouzský král Ludvík XIII., kardinál Richelieu - rádce, zajistil, aby se Francie přidala, znovu útočí
- do Prahy odvezli Rudolfínské sbírky a různé cenné památky (Ďáblova bible)
- nakonec Habsburkové neudrželi své dobré postavení (ale nebyli poraženi) - kompromis (velmi posílila Francie a Švédsko)
- od roku 1644 mírová jednání v městech Osnabrücku a Münsteru - až do 1648 - Vestfálský mír
- Francie a Švédsko prvořadé mocnosti
- Habsburkové ztratili Lužici, ale upevnili si vládu ve svých državách (neposílili svůj vliv v Evropě, nezískali žádná nová území
- politicky se Evropa vrátila do roku 1624 (politicky české stavy neuspěly - zůstaly podřízeny Habsburkům)
- Nizozemí - potvrzeno jeho osamostatnění (v rámci Evropy), i Švýcarsko
- prohlubují se rozdíly mezi západní, východní a střední Evropou - utužení feudeálních stavů, nevolnictví, cechy
- rozvoj baroka - slouží proti reformaci
- zdobnost, oblouky, řasení šatů, citové výjevy v obličejích soch atd.