Kořen

Přejít na:navigace, hledání

většinou podzemní nečlánkovaný orgán neomezeného růstu, bez listů a je nepravidelně větvený
pletiva kořene jsou nezelená (chybí chloroplasty)
upevňují rostlinu v půdě, zásobní funkce (řepa cukrovka - cukr), podílejí se na vegetativním rozmnožování (nepohlavní) - jiřiny, orseje, jsou místem syntézy mnoha organických látek, zporestředkovávají symbiózu i parazitismus (jednostranný vztah), nasávají a dopravují roztoky anorganickcýh látek
kořenová čepička - buňky slizovatějí a umožňují snažší pronikání kořene, chrání kořen před poškozením
pásmo prodlužovací - buněk nepřibývá, jen se zvětšuje velikost
pásmo větvení - jsou již vytvořena trvalá pletiva

Přeměny kořene

metamorfózy
dužnaté kořene - rostlina v nich hromadí zásobní látky (čekanka - inulín, mrkev, petržel)
kořenové hlízy - jiřina
příčetivé kořeny - umožňují rostlině se zachytit okolí - břečťan
vzdušné kořeny - epifyty - stromové orchideje
savé kořeny - fylodendron - haustoria
- rostliny poloparazitické čerpají jen vodu (jmelí bílé)
- rostliny parazitické - čerpají vodu, glukozu, nemají zeleň listovou (kokotice)
- symbióza (bříza bílá + kozák březový)
kořenové hlízy - bulva (cukrovka), dužnatý kořen (mrkev, petržel)

dvouděložné - kořínek sílí a stává se kořenem hlavním, z něj postupně vyrůstají kořeny postranní. Dohromady tvoří kořenovou soustavu
jednoděložné - kořen hlavní brzy zaniká a jeho funkci přebírají kořeny náhradní - svazčité - vyrůstající ze spodní části stonků (pšenice, ječmen)