Aktuální verze z 1. 10. 2011, 17:46

Chemické složení buňky

voda asi 65%
organické látky: bílkoviny (12%), cukry (9%), tuky (8%), nukleové kyseliny - nositelé genetické informace (3%)
anorganické látky - minerální (3%)
- převládají tyto chemické prvky:
  - C, O, H - hlavní součásti cukru
  - S, N, P - hlavní součásti bílkovin
  - Ca, Mg, Na, K, Fe - biogenní (životodárné) prvky, funkce stavební, v buňce od desítek % po 0,01%
  - stopové prvky - organismus je potřebuje ve stopách - mikrobiogenní: bor (nedostatek boru u řepy vyvolává srdéčkovou hnilobu), molybden, mangan, zinek, měď
  - těžké kovy - rtuť, olovo, kadmium - vyvolávají u většiny rostlin vážné poruchy, rostliny mají schopnost je buď přímo zneškodňovat, nebo je ukládat do buněčných stěn či vakuol, poutači jsou houby
buňka je základní stavební a funkční jednotka těla
jednobuněčné organismy - buňka vykonává všechny životní děje
mnohobuněčné organismy - dochází k tvarové a funkční specializaci buněk, u rostlin vznikají pletiva a u živočichů tkáně
voda - nejčastěji 65%
sušina - organické - ústrojné látky
- bílkoviny 12%
- cukry (sacharidy) 9%
- tuky 8%
- nukleové kyseliny 3%
- anorganické látky - neústrojné 3%

Význam vody

tvoří většinu hmoty živých soustav (kromě semen a plodů + výtrusy) - 14%
bez vody člověk vydrží maximálně 4 dny - voda je nezbytnou podmínkou života na Zemi
všechny životně důležité chemické pochody potřebují vodu
voda je nezbytnou součástí osmotických jevů (osmóza, difuze, bobtnání semen)
rozpouštědlo
má vysokou tepelnou kapacitu - pomalu teplo přijímá, dlouho si ho udržuje

Bílkoviny

mají pro život zásadí význam, člověk bez nich nemůže existovat
v době růstu - 4g bílkovin na 1kg hmotnosti
v dospělosti 1gram na 1kg
tvoří stavební součásti buněčných struktur
některé bílkoviny se podílejí na přeměně látek - enzymy
některé mají obrannou funkci - protilátky
transportní funkce - hemoglobin + cytoplazmatická membrána
bílkoviny jsou složeny z aminokyselin - 20 standardních aminokyselin

Cukry

sacharidy
vznikají pouze v organismu, který obsahuje chlorofyl - v zelených rostlinách procesem fotosyntézy
6CO₂ + 12H₂O + E -> C₆H₁₂O₆ + 6O₂ + 6H₂O
rozdělení
- monosacharidy
  - pentozy - součást DNA, RNA
  - hexony (glukoza) - hroznový cukr
- disacharidy
  - sacharoza - řepný cukr
  - laktoza - mléčný cukr
- polysacharidy
  - škrob
  - glykogen
  - chitin (krunýř raků)
  - inulín (v kořenech čekanky)
  - murein - tvoří buněčnou stěnu bakterií
  - celulóza - tvoří obal rostlinných buněk
sacharidy jsou pro organismus hlavním zdrojem energie
spálením 1g sacharidu se uvolní 17kJ
v potravě člověka by mělo být asi 60% sacharidů

Tuky

také hlavním zdrojem energie pro organismus
spálením 1g tuku se uvolní 39kJ
v potravě 25%
tuky rostlinného původu - olej - zdravější než tuky živočišné - sádlo
součástí fosfolipidových membrán (cytoplasmy)

Nukleové kyseliny

součástí chromozomu
mají hlavní význam při přenosu genetické informace

Látky minerální

makrobiogenní prvky - C, H, O, N, S, P - 95%, K, Na, Ca, Mg, Fe, Cl
mikrobiogenní prvky - stopové prvky (Bor, ...)
organismus je potřebuje ve velmi malých množstvích

Významní čeští a světoví biologové

František Slunský
- 20.-21. století
- výrazně vyniká prakticky ve všech oblastech biologie, specializace - botanika (vášeň), mikrobiologie
- funguje na kávový pohon
- hobby: chov Pepika obecného (nový druh, vyšlechtil...)
Charles Robert Darwin
- 19. století
- jeho Teorie evoluce organismů přirodním výběrem se stala mezníkem ve vývoji biologie - silnější přežije
Carl Linné
- 18. století
- botanik, pojmenoval 7 tisíc rostlin
- autorem Binomické nomenklatury - dvouslovné označení
- každá rostlina jméno rodové a druhové
- 1753 - vydal své nejslavnější dílo Rostlinné druhy (Species plantarum) - názvy rostlin, všechny je pojmenoval
Jean Baptiste Lamarck
- autorem první ucelené teorie - evoluční
- autorem teorie samooplození - organismy vznikají v tom prostředí, v němž žijí
Louis Pasteur
- pasterizace - tepelná úprava produktu, který se na 20-30 sekund zahřeje na teplotu 71-72°C
- zakladatel moderní mikrobiologie
- vynalezl sérum proti vzteklině - jako první zachránil psa se vzteklinou
Johann Gregor Mendel
- zakladatel tzv. klasické genetiky - mendelistické genetiky
- formuloval tři základní zákony genetiky
dr. Aleš Hrdlička
- nejslavnější český a světový antropolog (věda o člověku)
- jeho nejslavnější výrok: "člověk se vyvinul z živočišných předchůdců"
- autorem teorie osídlení amerického kontinentu
Robert Koch
- konec 19.století + počátek 20. století
- německý lékař
- objevil tři smrtelné bakterie
- objevitel bakterie antraxu 1877
- tuberkulóza (Kochův bacil) 1882
- bakterie cholery 1883
- zakladatel bakteriologie, nositel Nobelovy ceny
Ernst Haeckel
- ekologie - věda o vztahu organismů k prostředí
- poprvé použil tuto technologii
Alexander Fleming
- lékař
- nositel Nobelovy ceny
- objevitel penicilínu
Ivan Petrovič Pavlov
- nositel Nobelovy ceny za fyziologii za studium podmíněných reflexů u psů
Konrád Lorenz
- rakouský ekolog
- nobelova cena za etologii - chování živočichů
- experimenty s husama
James Watson, Francis Crick, Rosaline Franklinová
- objevitelé struktury DNA
- všichni tři nobelova cena
Frederick Sanger
- dvakrát nobelova cena
- objevil lék na cukrovku - inzulín
Jan Jánský
- neurolog, psychiatr
- 1906 - objevil krevní skupiny
Jan Evangelista Purkyně
- patří mezi zakladatele cytologie (věda o buňce)
- zakladatel časopisu ŽIVA
- purkyňova vlákna, purkyňovy buňky v mozečku
Thomas Morgan
- americký genetik
- zakladatel dvou základních zákonů genetiky
- Nobelova cena
Theodor Schwann
- po něm pojmenován obal axonů nervových buněk

Biomembrány

vyskytují se jak u organismů eukaryotických, kde obalují jednotlivé buňky (cytoplazmatická membrána), tak u živočichů
další membrány u eukaryot se nacházejí uvnitř buňky
uvnitř buňky existují organely sekreční brány - patří sem jaderný obal, endoplazmatické retikulum, Golgiho systém
organely semiautonomní brány - chloroplasy a mitochondrie

Prokaryotické organismy

povrch buněk tvoří biomembrána (cytoplazmatická membrána) - bakterie, sinice
mají jednu biomembránu

Eukaryotické organismy

rostliny, živočichové, prvoci, houby, chromista
větší počet biomembrán
jedna biomembrána se nachází na povrchu buněk (cytoplazmatická membrána)
další biomembrány obalují některé vnitrobuněčné organely
biomembránou jsou obaleny organely sekreční dráhy (buněčné jádro, endoplazmatické retikulum, Golgiho systém)
další organely obalené biomembránou se nazývají semiautonomní

Stavba biomembrány

biomembrána je tvořena lipidovou (tukovou) dvojvrstvou - má dva konce
konec polární (hydrofilní) - je ve styku s vodním prostředím - tvořen cholinem, kys. fosforečnou + glycerolem
konec nepolární (hydrofobní) - tvořen uhlovodíkovým řetězcem karboxylových mastných kyselin
na určitých místech je biomembrána překlenutá integrálními membránovými proteiny (IMP), které na obou koncích biomembrány tvoří rozsáhlé polární oblasti
IMP umožňují komunikaci buňky mezi oběma stranami biomembrány (mezi prostorem intracelulárním = vnitrobuněčným a extracelulárním - mimobuněčným)
IMP umožňují komunikaci látkovou, při níž IMP pracují jako specifiké přenašeče látek mezi oběma prostory
komunikace signální - také ji umožňují IMP
- IMP funguje jako receptor (poutač), na který se naváže buď hormon, protilátka nebo neurotransmiter

Funkce biomembrány

reguluje transport látek mezi prostorem vnitrobuněčným a mimobuněčným
podílí se na syntéze buněčné stěny (u rostlin)
podílí se na reakci buňky na podněty přicházející z vnějšího prostředí (na vliv chemických látek, světla, ...)
obrázek
cytoplazmatická membrána, která obaluje povrch prokariotní i eukaryotní buňky je výběrově polopropustná - některé látky propouští úplně, částečně a nebo vůbec
malé nepolární molekuly, jako jsou plyny dusík, kyslík, oxid uhelnatý, oxid uhličitý, vodík a benzen, se velmi dobře rozpouštějí v hydrofobní vrstvě - velmi snadno difundují oběma směry, jsou malé
malé nenabité polární molekuly jako jsou voda, alkohol a glycerol rovněž poměrně snadno pronikají přes biomembránu oběma směry
velké nenabité polární molekulky, jako jsou aminokyseliny, glukoza, nukleotidy
přes biomembránu nemohou pronikat
ionty H+, Ca2+, Mg2+, Na+, K+ a Cl-, HCO₃- rovněž přes biomembránu nejsou schopny pronikat
cytoplazmatická membrána je selektivně (výběrově) polopropustná
některé látky propouští dokonale, částečně nebo vůbec
makromolekuly + makromolekulární komplexy nepropouští vůbec (bakterie)
tyto látky přecházejí do nitra buňky nebo z buňky ven pomocí cytotických váčků = cytóza
cytotické váčky jsou produktem cytoplazmatické membrány
prostřednictvím cytotických váčků se dopravují látky z prostředí vnějšího do nitra buňky (endocytóza)
- látky pevné - fagocytóza, do nitra buňky se dopravují pevné látky
- látky kapalné - pinocytóza, do nitra buňky se dopravují látky kapalné
doprava odpadních látek z buňky se opět děje pomocí cytotických váčků, které po doteku s cytoplazmatickou membránou praskne a odpadní látky se rozptýlí - exocytóza
obrázek

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-{{Zápis|Viřníci}}
+{{Zápis|Chemické složení buňky}}
-{{Zápis|Hlísti}}
+{{Zápis|Významní čeští a světoví biologové}}
-{{Zápis|Měkkýši}}
+{{Zápis|Biomembrány}}
-{{Zápis|Kroužkovci}}
 [[Kategorie:Zápisy z biologie]]

Poslední biologie

Z 8.B8 wiki

Aktuální verze z 1. 10. 2011, 17:46

Chemické složení buňky

Význam vody

Bílkoviny

Cukry

Tuky

Nukleové kyseliny

Látky minerální

Významní čeští a světoví biologové

Biomembrány

Prokaryotické organismy

Eukaryotické organismy

Stavba biomembrány

Funkce biomembrány

Osobní nástroje

Jmenné prostory

Varianty

Zobrazení

Akce

Hledat

Navigace

Nástroje