Růst rostlin

Verze z 26. 10. 2009, 19:38; FroxDev (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Přejít na:navigace, hledání

nezvratné (irreversibilní) změny hmotnosti a velikosti těla
nepřetržitý růst vykazují mnohé rostliny:
- rostliny teplých a vlhkých tropů
- středomoří - palmy
- mírný pás - jehličnany

Obsah

tři fáze:
- zárodečná - embryonální - omezena na dělivá pletiva (meristény)
  - dochází k intenzivnímu dělení buněk, které zůstávají malé s velkými jádry, velkám množstvím cytoplasmy, bez vakuol, bez mezibuněčných prostor
- prodlužovací - elongační - buňky zvětšují velikost příjmem vody z okolních pletiv do vakuoly
  - zvyšuje se procento bílkovin, vznikají nové vrstvy bun. stěny, celulóza
- rozlišovací - diferenciační - původně stejné (identické) buňky se začínají rozlišovat (diferenciovat) k plnění různých úkolů
růst je doprovázen změnami:
- morfologickými (tvarovými)
- anatomickými (vnitřní uspořádání těla)
- fyziologickými (funkční)

světlo - rostou rychleji v noci a během dne se rychlost růstu snižuje
teplota - 25°C optimální pro většinu rostlin
- <0°C - voda ve vakuolách mrzne, vznikají krystaly, způsobují roztrhání pletiv, smrt buňky
- 25°C - 40°C - struktury se vaří, koagulace bílkovin
voda - existují rostliny, které velmi dobře snáší sucho, rostliny xerotermní (stepní rostliny), rostliny vodní - hydrofilní (leknín)
minerální látky

řada rostlin mírného pásu a dál na S upadá v době nepříznivých podmínek do dormance (dormire - spát) je často spojena s redukcí organismů (opad listů)
dormance je spojena se vznikem a přítomností kyseliny abscisové, která se tvoří v pupenech, způsobuje dormanci
příchodem jara se kyselina rozkládá a pupeny mohou začít rašit
řada rostlin přečkává nepříznivé podmínky tím, že vytváří vegetativní rozmnožovací útvary
některé rostliny vytvářejí zásobní kořeny (křen), kořenové hlízy (jiřina, orsej), cibule (tulipán, cibule), stonkové hlízy (šafrán), oddénkové hlízy (brambory)

fotoperiodismus
rostliny krátkého dne (12h svitu denně) - rostliny tropů
- v našich podmínkách takové rostliny v létě nevykvetou, pouze na jaře a na podzim, kdy je den nejkratší (rýže, chryzantémy)
rostliny dlouhého dne potřebují k tomu aby vykvetly 14-16 hodin
- většina rostlin mírného pásu (obilniny, ...)
rostliny neutrální - kvetou za libovolné fotoperiody (muškát, pampeliška, pelargonie, sedmikrásky)

fytohormony (rostlinné hormony)
auxiny, gibereliny, cytokininy - ovlivňují syntézu bílkovin, DNA, působí na větvení stonků, kořenů, tvorba pupenů, dělivá pletiva (meristény), prodlužovací (elongační) fáze růstu
- stimulátory růstu
tvoří se i inhibitory (zpomalovači) - kys. abscisová, ethylen
- zpomalují růst, brzdí klíčení semen, brzdí vývoj pupenů, podporují stárnutí (opad listů, opad plodů, tvorba hlíz, uzavírání průduchů, navození dormance)

individuální vývoj jedince, období od začátku života (od vzniku zygoty) až po smrt (zánik)
zahrnuje změny kvantitativní (zvětšování hmotnosti a rozměrů), kvalitativní (rozrůzňování buněk, tkání a orgánů) - diferenciace
individuální vývoj vyšších rostlin zahrnuje 4 vývojová období:
- embryonální (zárodečné) - období od vzniku zygoty do ukončení vývoje embrya (zárodku)
- růstové - vegetativní
  - začíná klíčením semen nebo výtrusů (houby, mechy) a trvá do založení pohlavních rozmnožovacích orgánů (pestík, tyčinky)
  - v tomto období se rozmnožuje rostlina pouze nepohlavně (např. šlahouny jahodníku)
- období dospělosti (reprodukční)
  - rostlinný jedinec dosahuje pohlavní zralosti, nabývá schopnost tvořit pohlavní buňky, nebo spóry (u hub)
- stárnutí (senescence)
  - snižuje se metabolická aktivita jedince, zastavuje se rozmnožovací schopnost, převládají dělje katabolické (rozkladné) nad ději anabolickými (skladnými)
  - ontogenetický vývoj končí smrtí

jsou vzájemné souvislosti mezi jednotlivými orgány mezi celým organismem
jednotlivé buňky rostlinného těla jsou ve vzájemném kontaktu prostřednictvím otvůrků v buněčných stěnách, které se nazývají plasmodesmy - toto spojení umožňuje pronikání cytoplasmy z buňky do buňky
dalším vlivem, který ovlivňuje korelační vztahy mezi orgány jsou tzv. fytohormony
základní růstová korelace se označuje jako apikální dominance, což je převaha vzrostlého vrcholu (stonku, kořene)
ve vzrostlém vrcholu stonku nebo kořene se nachází stimulátor růstu (auxin) a ten postupuje pomocí sítkovic směrem dolů a inhibuje (brdzí) pupeny, které jsou umístěny níže
po odstranění vzrostlých vrcholů stonků a kořenů se vliv auxinu zruší a postranní stonky nebo kořeny porostou rovnoměrně
polarita růstu - tvarové a funkčí omezení vrcholového (apikálního) a spodního (bazálního) pólu

fyziologická - nahrazení opotřebovaných částí rostliny
- zacelení jizev po opadlých listech, vytvoření nových sítkovic ve svazcích cévních (plní funkci 1 rok)
patologická - náhrada poškozených nebo odňatých částí rostlinného těla pomocí dělivých pletiv (meristénu)
- v místě poškození vzniká na obvodu řezné plochy neorganizovaně rostoucí hojivé pletivo - zábalové pletivo, které ránu zahojí - kalus