Smyslová ústrojí

Z 8.B8 wiki

Aktuální verze z 21. 6. 2011, 06:21

Zrakové

• zrak je nejdůležitějším smyslem člověka, protože až 80% informací získáváme zrakem
• základem je oční koule (bulbus), která je umístěna v tzv. orbitě (očnici) - ta je vystlána tukovým polštářem, který chrání oko a zabraňuje poškození oční koule před nárazy na kostěnný podklad
• oko je tvořeno ze tří vrstev
  • bělima
    • silná vazivová blána, která tvoří pevný obal oční koule a udržuje její tvar
    • tloušťka 0,3 - 1mm
    • tvoří 4/5 povrchu oční koule
    • na ni se upínají okohybné svaly - 6-4 příčné, 2 šikmé
    • zadní částí bělimy je zrakový nerv, který vede podráždění do středu mozku (čtverhrbolí) a do týlního laloku koncového (velkého mozku)
    • v přední části přechází bělima do průhledné rohovky, která je tvořena z tenkých vazivových vláken, jež jsou k sobě hustě přiložené
    • střední vrstva oka je cévnatka - červenohnědá barva, protkána hustou sítí krevních vlásečnic
    • cévnatka přechází ve střední části v řasnatá tělíska, ve kterých je zavěšena čočka
    • řasnaté tělísko vybíhá v přední části oka v duhovku - iris - obsahující pigment a hladké svaly, prostřednictvím nichž se otvor v duhovce (zřítelnice - panenka) může zužovat (ve světle) nebo rozšiřovat (za šera)
    • oční čočka je složena z tuhé, rosolovité, dokonale průhledné hmoty
    • na povrchu oční čočky pouzdro z vaziva - celý vnitřek oční koule je vyplněn rosolovitou hmotou - sklivec
    • přední komora oční (mezi rohovkou a duhovkou)
    • zadní komora oční (mezi duhovkou a čočkou)
    • obě komory jsou vyplněny komorovou vodou - ta je součástí optického aparátu oka - vzniká z krvní plazmy
  • sítnice
    • silná od 0,2 - 0,4mm, obsahuje světločidné buňky (fotoreceptory), které jsou drážděny světlem
    • první typ fotoreceptoru - tyčinky - jsou velmi citlivé na světlo, prostřednictvím nich vidíme za šera a za tmy - jen černobíle - je jich 130 milionů v přední části sítnice
    • druhý typ fotoreceptoru - čípky - jsou koncentrovány v místě - žlutá skvrna (místo nejostřejšího vidění), jsou krátké a tlusté, vnímají tři barvy (červenou, modrou a zelenou)
    • optickou soustavu oka tvoří rohovka, komorová voda, oční čočka, sklivec - na rozhraní těchto útvarů se světelný paprsek láme, takže na sítnici dopadá obraz, který je ostrý, zmenšený a převrácený
    • místo, kde oční kouli opouští zrakový nerv, chybí tam tyčinky i čípky - slepá skvrna
    • sítnice je tvořena z většího počtu nervových buněk, tři vrstvy
      • tyčinky, čípky
      • buňky
      • buňky gangliové
    • neurity gangliových buněk se spojují, vytvářejí zrakový nerv a opouštění oční kouli
    • lidské oko je citlivé na elektromagnetické vlnění v délce od 400 do 700um
• vady oka
  • krátkozrakost - myopie
    • podélná osa oka je příliš dlouhá a obraz pozorovaného předmětu dopadá před sítnici
    • napravuje se rozptylkou
    • další příčinou je přílišné zakřivení rohovky
    • vidí dobře do blízka, špatně do dálky
  • dalekozrakost
    • podélná osa oka je příliš krátká a obraz pozorovaného předmětu dopadá za sítnici
    • nebo nedostatečné vyklenutí oční čočky
    • náprave se děje spojkou
  • astigmatismus - zakřivení rohovky
  • barvoslepost - částečná, úplná
  • šeroslepost
    • příčinou je nedostatek vitaminu A
    • člověk vnímá tyto barvy a tyto vlnové délky 400-700um vlnového spektra
    • čípky rozlišují tři barvy - červenou, modrou, zelenou; všechny ostatní vznikají jejich kombinací
    • čípky obsahují barevné pigmenty - fotopigmenty a tvoří je bílkovina opsin, která je vázána na molekulovou chromatoforu - retinal
    • tyčinky obsahují rodopsin - úplná adaptace na tmu asi po 40 minutách

Chuťové

• receptory chuti jsou zvláštní nervové buňky, které jsou seskupeny do chuťových pohárků jazyka (sliznice)
• chuťové pohárky jsou soustředěny na sliznici jazyka, měkkého patra, zadní stěně hltanu
• podrážděním těchto receptorů je vyvoláno různžmi látkami, ktere musí být rozpuštěné ve vodě
• z receptorů vycházejí dostředivá nervová vlákna do jader v prodloužené míše
• z jader vycházejí nervové dráhy do mezimozku a z něj do temenního laloku koncového mozku, kde se nachází tzv. chuťový analyzátor
• na špičce jazyka vnímáme sladké, na kořeni hořké a po stranách kyselé a slané
• ostatní chuti vznikají kombinací

Čichové

• základem je čichové políčko umístěné na stropu dutiny nosní, plocha 1,5cm²
• čichové pole je vystláno receptory, jejichž neurity procházejí dírkovou ploténkou kosti čichové a končí na spodní straně čelních laloků koncového mozku
• tyto čichové buňky jsou drážděny plynnými látkami, které jsou rozptýlené ve vzduchu
• ztráta čichu - anosmie

Sluchové

• umožňuje rozlišování zvuků, tónů a šelestů, které vznikají kmitáním pevných těles
• člověk slyší pouze určitou část kmitů - rozmezí od 16Hz-20kHz
• s věkem se horní hranice slyšitelnosti snižuje z 20kHz na 5kHz - presibyacusis
• soustava sluchová má tyto části: zevní ucho, střední ucho, vnitřní ucho

Zevní ucho

• tvořeno učním boltcem (jeho podkladem je chrupavka pouze v učním lalůčku
• ušní boltec slouží k zachycení zvukových vln a jejich nasměrování do zevního zvukovodu
• další částí je zevní zvukovod - trubička, zahlá, 2,5cm, obsahuje žlázy produkující ušní maz - cerumen - zachycuje nečistoty a mikroorganismy

Střední ucho

• tvořeno poměrně úzkou štěrbinou, ve které se nacházejí tři kůstky - kladívko, kovadlinka a třmínek
• jemné kůstky, které jsou spolu kloubně spojené a jsou pružné
• eustachova trubice - propojuje dutinu středního ucha s nosohltanem - tlak v dutině středního ucha je stejný jako tlak před bubínkem - atmosférický
• mezi zevním zvukovodem a dutinou středního ucha je blanitý bubínek průměru 1cm, tenký (desetina mm) - plocha od 50 do 90mm²
• poslední kůstka - třmínek je zasazena do oválného (předsíňového) okénka vnitřního ucha - části kostěnného labyrintu

Vnitřní ucho

• kostěnný labyrint je uložen uvnitř kosti skalní
• stavba kostního labyrintu
  • tři polokruhovité kanálky, předsíň (vestibulum), kostěnný hlemýžď s okénkem kulatým
  • vše vyvrtáno v kosti skalní
  • v kostěnném labyrintu se nachází blanitý labyrint, který je tvořen blanitým hlemýžděm, třemi blanitými polokruhovými chodbami a dvěma váčky (vejčitý a kulovitý
  • mezi kostěnným a blanitým labyrintem se nachází tekutina - perilymfa
  • uvnitř blanitého labyrintu je tekutina endolymfa
• stavba blanitého hlemýždě
  • tvořen bazální membránou, nákres
  • na bazální membráně se nachází cortiho sloupec tvořený vlastními sluchovými buňkami
  • sluchová blána je opatřena citlivým výběžkem
  • nad cortiho sloupcem se nachází další membrána - krycí

Percepce - šíření zvuku

• tóny jsou zachyceny ušním boltcem a nasměrovány do zevního zvukovodu
• tóny rozechvějí bubínek a jeho chvění se přenese na tři středoušní kůstky (kladívko, kovadlinka a třmínek)
• chvění třmínku v oválném okénku předsíně rozkmitá perilymfu - rozkmitá endolymfu a ta rozkmitá bazální membránu
• současně se rozkmitá i membrána krycí - ta začne působit na sluchové buňky a jejich podráždění je vedeno sluchovým nervem do prodloužené míchy - do středního mozku - do hypotalamu (mezimozek) a nakonec do koncového analyzátoru, který je umístěn ve spánkovém laloku velkého mozku - teprve zde vzniká skutečný vjem zvuku

Čidlo kinetické

• slouží jako ústrojí pro vnímání pohybu a je uloženo v ampulích tří polokruhovitých chodeb
• v každé ampuli je zvýšenina obsahující vysoké buňky, jež mají velmi dlouhé vlásky
• podnětem pro podráždění těchto smyslových buněk je rotační pohyb hlavy, který uvede endolymfu do pohybu - ta vychýlí vlásky smyslových buněk a vzniká podráždění
• toto podráždění vznikne ohybem vlásků v ampulích je vedeno dostředivým mozkovým nervem do mozkového kmene (nejstarší část mozku - prodloužená mícha, varolův most a střední mozek) - odtud do příslušné oblasti mozkové kůry

Čidlo statické

• ústrojím pro vnímání polohy celého těla
• je uloženo v kulovitém a vejčitém váčku blanitého hlemýždě
• oba tyto váčky jsou blanité útvary, v nichž se nacházejí malá políčka s vysokými buňkami opatřenými dlouhými vlásky
• nad těmito vlásky se vznáší množství vápenatých krystalků (statokonie)
• při změně polohy hlavy se vlivem gravitace statokonie posunou a tím dochází ke změně tlaku a tahu na vlásky smyslových buněk
• vzniká podráždění, které je vedeno mozkovým nervem do prodloužené míchy
• většina ěchto nervů pokračuje do mozečku
• toto čidlo tedy zajišťuje vzpřímený postoj, udržuje rovnováhu těla

Řízení tělesné teploty

• člověk patří mezi homiotermní organismy - organismy, které jsou schopné udržovat stálou tělesnou teplotu
• průměrná tělesná teplota je 36,5°C
• výrazná odchylka směrem nahoru představuje horečku
• vysoká horečka 41°C výrazným způsobem ohrožuje nervové buňky a může vést k smrti
• pokles teploty - podchlazení - kritická 28°C - hypotermie
• podchlazení se využívá při dlouhých a složitých operacích (menší spotřeba kyslíku)
• základní tvorba tepla
  • štěpením základních složek potravy (gram tuku = 39kJ, 1g cukru, bílkovin 17kJ)
  • tuky by měly být 25% potravy
  • emoce
  • těžká svalová práce
  • vliv potravy
  • svalový třes z chladu
• výdej tepla
  • pocením
  • větší prokrvenost kůže
  • přechod do chladného prostředí
  • velmi lehké oblečení
  • zvetšit proudění vzduchu
  • základní mechanismy výdeje tepla
    • sálání (60% tepla)
  • vypařování (25% tepla)
  • prouděním vzduchu (15% tepla)
  • vedením (1% tepla)
• termoregulační centrum je u člověka umístěno v části mezimozku - hypotalamus
• úpal - tělo se nemůže zbavit nahromadělného tepla
• úžeh - lokální přehřátí hlavy a mozku sluncem