Soustava krevního oběhu
Z 8.B8 wiki
(Rozdíly mezi verzemi)
(→Srdce) |
(→Mízní oběh) |
||
| Řádka 164: | Řádka 164: | ||
*míza má obdobné složení jako krevní plazma, obsahuje však méně bílkovin | *míza má obdobné složení jako krevní plazma, obsahuje však méně bílkovin | ||
| + | === Srdeční automacie === | ||
| + | *řízení činnosti srdce se děje dvěma způsoby | ||
| + | **prostřednictvím autonomního (vegetativního) nervového systému - 1) prostřednictvím nervů, které vycházejí z míchy krční, hrudní a bederní; tato skupina nervů se soustavně označuje jako sympatikus a 2) prostřednictvím nervů vycházejících z mozku a bederní páteře - parasympatikus; tyto dvě skupiny nervů působí vzájemně proti sobě - antagonisté | ||
| + | **ze samotného srdečního svalu prostřednictvím převodného systému, jehož záladem je síňový uzlík, který leží v pravé síni v místě, kde do ní ústí horní a dolní dutá žíla, síňový uzlík vydává průmerně 70 impulsů za minutu; uzlík síňokomorový | ||
| + | [[Soubor:sedecniautomacie.jpg]] | ||
Verze z 30. 11. 2010, 19:50
- srdce
- cévy
- tepny (vedou krev okysličenou)
- žíly (vedou krev odkysličenou)
- vlásečnice - kapiláry (spojky mezi tepnami a žílami)
- tekutiny
- krev (5 litrů)
- tkáňový mok (10,5 litru)
- krevní plasma
- míza (lymfa)
Krev
- množství (ženy 4,5l, muži 5,5l)
- krev je nejcennější tekutina
- funkce
- transportní - přenos dýchacích plynů, živin, hormonů, ...
- termoregulační (udržování stálé tělesné teploty)
- ochranná - krev obsahuje bílé krvinky - ničí choroboplodné zárodky (fagocytóza)
- složení krve
- složka kapalná - krevni plasma
- krevní tělíska (červené a bílé krvinky a krevní destičky)
- složení krevní plasmy
- voda 91%
- organické látky 8% - bílkoviny - albumin, globulin, prothrombin, fibrinogen
- anorganické 1% - NaCl, CHCO3 - udržují stálé ph krevní plasmy 7,4 a stálou osmotickou hodnotu, která odpovídá 0,9% roztoku NaCl
Červené krvinky
- erytrocyty
- v 1mm3 krve jich má muž 5,5 milionů, žena 4,5 milionu a kojenec 7 milionů
- lidé ve vysokém horském prostředí 7 milionů
- vznik červených krvinek
- v embryonálním vývoji se krvinky tvoří v játrech a slezině
- po narození se jejich vznik soustřeďuje do červené kostní dřeně
- brzy ztrácejí jádro - životnost 90 - 120 dnů, pohřebištěm je slezina
- hemoglobin - 4% hem - barvivo, 96% globin - obsahuje Fe2+
- váže na sebe kyslík - oxyhemoglobin, pevné, váže se na železnaté částice
- i oxid uhličitý - karbaminohemoglobin, křehké, váže se na amino skupinu hemoglobinu
- oxid uhelnatý - karboxyhemoglobin, smrtelnéá koncentrace 0,1%, váže se 210krát snáz než kyslík
- z rozpadlých červených krvinek se uvolňuje barvivo - bilirubin a Fe2+ opět slouží ke stavbě nových červených krvinek
Bílé krvinky
- vznik v červené kostní dřeni
- mnohem větší než červené
- mají po celou dobu života zachováno buněčné jádro
- v 1mm3 je zhruba 4-10000 bílých krvinek
- rozdělení
- granulocyty - v cytoplasmě se nachází zrníčka - grana
- eosinofilní - 1-9%, schopnost fagocytózy, barví se kyselými barvivy
- neutrofilní - 70%, schopnost fagocytózy, barví se neutrálními barvivy
- lazofilní - 0,5%, nepodílejí se na fagocytóze, tvoří heparin, barví se zásaditými barvivy
- jádra granulocytů jsou nepravidelně laločnatá, nebo jako podkova
- agranulocyty - v cytoplasmě jim chybí zrníčka
- monocyty - 5%, schopnost fagocytózy, největší bílé krvinky, mají okrouhlá buněčná jádra
- lymfocyty - 20-40%
- a) T lymfocyty - zodpovídají za buněčnou imunitu - ta je namířena proti buňkám transportovaných tkání, napadených viry, nádorovým
- b) B lymfocyty - zodpovídají za imunitu humorální - na receptory váže antigeny,
- nákres
- mezi antigeny patří: viry, bakterie, prvoci, cizopasné houby, cizorodé bílkoviny, cizorodý polysacharid
- po navázání antigenu na receptor se paměťová buňka rozdělí na menší buňku paměťovou (ta si zapamatovává antigen při dalším napadení buňky) a na větší buňku plasmatickou (začne produkovat protilátky proti příslušnému antigenu)
- protilátky mohou zůstat v krvi různě dlouho; vůči chřipce rok až tři, proti tetanu deset let, proti některým chorobám na celý život (obrna)
- schopnosti těla tvořit protilátky je využíváno při tzv. imunizaci organismu
- granulocyty - v cytoplasmě se nachází zrníčka - grana
Aktivní imunizace
- lékař vpraví do těla příjemce, pacienta
- mrtvou kulturu bakterie
- oslabenou kulturu bakterie
- jed bakterie = toxoid
- každý z těchto způsobů obrany podnítí B-lymfocyty k produkci protilátek
Pasivní imunizace
- provádí se v době, kdy je člověk danou chorobou nakažený
- pacientovi je vpravena do těla hotová protilátka, která se získává z krve hospodářských zvířat - člověk pak obdrží průkaz, ve kterém je uvedený druh zvířete - při dalším onemocnění stejným antigenem musí dostat protilátky z jiného zvířete - jinak propukne sériová, život ohrožující nemoc
Nespecifická imunizace
- lidský pot - obsahuje vodu, NaCl, močovinu, organické kyseliny; zabraňuje pronikání choroboplodných zárodků do těla
- lidské sliny - enzym lysozym - ničí bakterie už v dutině ústní
- v žaludku se pak tvoří silná HCL pH1 - žaludeční šťáva ničí choroboplodné zárodky
- bílé krvinky - granulocyty, monocyty - mají schopnost fagocytózy - pohlcují zárodky
- interferony - bílkoviny produkované buňkami napadenými viry
- pyrogeny - látky, které jsou uvolňovány některými typy bílých krvinek a způsobují horečku, potlačují metabolismus antigenu
Sedimentace krve
- nespecifická zkouška, která informuje lékaře o vzniku nebo ústupu onemocnění
- zabráníme - li srážení krve přidáním kyseliny citronové, krev se nám ve zkumavce rozvrství dle hmotnosti,
- nákres
- rychlost sedimentace (usazování) je následující: zdravý muž 5 mm červených krvinek za hodinu, zdravá žena 3-8 mm červených krvinek za hodinu, při onemocnění se rychlost usazování zvětšuje
Krevní skupiny
- u člověka se vyskytují 4 krevní skupiny (Jan Jánský, počátek 20. století)
- při transfuzi se nikdy nesmí setkat stejný antigen se stejným aglutininem,
- krevní skupiny představují imunologickou individualitu jedince
- aglutinogen D (Rh faktor) - v lidské populacije 85% lidí, kteří mají Rh+ a 15% lidí ho nemá -> Rh-
- za normálních okolností se aglutinin proti Rh faktoru v krvi člověka nevyskytuje, může se však vyskytovat v těchto případech:
- když opakovaně Rh- daruje krev Rh+
- těhotenství - matka Rh-, dítě Rh+ -> dítě trpí silnou novorozeneckou žloutenkou, i poškození mozku, v krvi matky se začnou tvořit protilátky - ty pronikají přes placentu do krve plodu, ženám je podávána protilátka - anti Rh+
Krevní cévy
- různé stavby a různého průsvitu, trubičky 3 skupiny
tepny - arterie
- vedou okysličenou krev ze srdce do těla, mají tři vrstvy
- vnitřní vrstva - tvořená plochými endotelovými buňkami - endotel - vystýlka
- střední vrstva - nejtlustější kruhovitě uspořádaná vrstva svaloviny - velmi silná, obsahuje elastická vlákna (je pružná, kontraktilní), umět nakreslit příšný řez tepnou i žílou
- vnější vrstva - vazivový obal + síť nervových vláken
žíly - veny
- stejná stavba jako tepny, ale střední vrstva je nízká (hodně tenká)
- vedou krev do srdce
vlásečnice - kapiláry
- jsou tvořené jedinou vrstvou - ploché endotelové buňky
- délka 0,5 mm; průměr 5-20 mikrometrů
- tenkou stěnou kapilár prostupují živiny a kyslík k jednotlivým buňám těla, z kapilár mohou vystupovat volně bílé krvinky = diapedeza
Srdce
- je dutý sval o hmotnosti 280 - 320 g
- je uloženo v dutině hrudní ve vazivovém obalu - perikard
- srdeční povrch se nazývá epikard, srdeční svalovina myokard, vnitřek srdce endokard
- srdce je rozděleno přepážkou na pravou a levou polovinu, každá polovina je rozdělena příčnou přepážkou na síň a komoru
- pravou polovinou protéká krev odkysličená, levou pak protéká krev okysličená - proto je mnohem více namáhána a proto teké svalovina této levé poloviny je mnohem silnější
- nákres a popis srdečního svalu:
- a1) levá komora; a2) pravá komora; b1) levá síň; b2) pravá síň; c) dvojcípá chlopeň (mitrální chlopeň); d) hrot srdeční; e) aorta s odstupy velkých tepen; f) tepna plicnice; g) horní dutá žíla (v.cava superior); h) dolní dutá žíla (v.cava inferior); ch) plicní žíly; i) aorta sestupná (pokračování aorty); j) mezikomorová přepážka
- mezi síněmi a komorami jsou cípaté chlopně, mezi pravou síní a pravou komorou je to chlopeň trojcípá a mezi levou síní a levou komorou je to chlopeň dvojcípá, chlopně - fungují jako jednosměrné ventily
- z levé komory vychází největší tepna našeho těla - aorta = srdečnice, srdečnice má na svém počátku chlopeň poloměsíčitou
- srdce pracuje ve dvoudobém taktu, 1) doba = systola - smršťění srdce a vypuzení krve ze srdce ven do krevního oběhu, 2) doba = diastola - plnění srdce krví; při měření krevního tlaku slyší lékařř dvě ozvy 120:80
- 1)ozva systolická - vzniká smrštěním - kontrakcí srdečního svalu a uzavřením cípatých chlopní
- 2)ozva diastolická - vzniká uzavřením poloměsíčítých chlopní
- srdce při každé systole vypudí do krevního oběhu 70ml krve
- počet systol v klidu je 72 za minutu -> za minutu vypudí do srdce do oběhu 5 litrů krve
- při maximální námaze se počet tepů zvyšuje až na 180
- srdce musí mít stálý přísun živin a kyslíku, jež jsou dopravovány věnčitými - koronálními tepnami, které postupují z aorty
- věkem vznikají pláty cholesterolu uvnitř cév, které průsvit cévy zúžují
- náhodný trombus (sražená krev) může tuto zůženou cévu uzavřít, což vede k infarktu myokardu -> vmetek musí být do 4 hodin rozpuštěn
- lékaři dokážou poškozené srdce (odumřelou část) přemostit bypassem - žílou z nohy anebo vymění celé srdce
- srdce je řízeno prostřednictvím vegetativních nervů a má vlastní automacii, kterou tvoří dva uzlíky - 1. předsíňový, který je uložen v místě, kde přicházejí horní a dolní dutá žíla do pravé síně (uzlík splavový) a 2. síňokomorový
Krevní oběh
- u člověka rozlišujeme 2 krevní oběhy - malý = plicní (mezi srdcem a plícemi) a velký = tělní (mezi srdcem a celým tělem)
Přenos dýchacích plynů
- přenos CO2: rozpuštěn v krevní plazmě (8%CO2 je v ní rozpuštěno), 25% v hemoglobinu na skupině NH2 proteinu - karbominohemoglobin, největší množství CO2 se přeměňuje v červených krvinkách na ionty HCO3-
- nákres
Malý krevní oběh = plicní
- odkysličená krev přitéká z těla do srdce horní a dolní dutou žílou (ústí do pravé síně), z pravé síně teče krev do pravé komory, chlopeň se uzavírá, nastíví systola... krev vypuzena do plicní tepny, která se dělí na pravou a levou větev
Velký krevní oběh = tělní
- z levé síně teče okysličená krev do levé komory, dvoucípá (mitrální) chlopeň je otevřená, poloměsíčítá chlopeň aorty je otevřená? neni to divny?, nastává systola, dvoucípá chlopeň se uzavírá, poloměsíčítá chlopeň se otevírá a krev je vypuzena do aorty, z oblouků aorty odstupuje kmen hlavopažný tvořený krkovicí pravou (zásobuje mozek a orgány hlavy)a pravou podklíčkovou tepnou, levá krkovice a leví podklíčková tepna; aorta pokračuje doleva a dozadu k páteři jako aorta hrudní, následně jako aorta břišní (v oblasti 4. bederního obratle se větví na 2 tepny kyčelní); velké tepny se rozvětvují na menší tepny, tepénky až na vlásečnice
- ve vlásečnicích předávají O2
- na vlásečnice navazují drobné žilky, které se spojují ve větší žíly
- velké žíly dolních končetin jsou opatřeny chlopněmi pomáhajícími návratu kreve do srdce
Mízní oběh
- míza = lymfa - asi 1-2 litry
- funkce lymfatické soustavy:
- odvádí přebytečný tkáňový mok
- odvod metabolitů (splodin výměny látkové)
- udržování homeostázy (stálosti vnitřního prostředí těla)
- odvod tuků ve formě kapének z trávící soustavy do horní duté žíly
- odvod živin z krve
- obranná funkce
- součástí lymfatické soustavy jsou tyto orgány:
- kostní dřeň
- slezina
- mandle krční a nosní
- brzlík
- slepé črevo
- lymfatická soustava je soustavou jednosměrnou, začíná v mezibuněčných prostorách a ústí do krevního oběhu prostřednictvím mízních cév
- míza má obdobné složení jako krevní plazma, obsahuje však méně bílkovin
Srdeční automacie
- řízení činnosti srdce se děje dvěma způsoby
- prostřednictvím autonomního (vegetativního) nervového systému - 1) prostřednictvím nervů, které vycházejí z míchy krční, hrudní a bederní; tato skupina nervů se soustavně označuje jako sympatikus a 2) prostřednictvím nervů vycházejících z mozku a bederní páteře - parasympatikus; tyto dvě skupiny nervů působí vzájemně proti sobě - antagonisté
- ze samotného srdečního svalu prostřednictvím převodného systému, jehož záladem je síňový uzlík, který leží v pravé síni v místě, kde do ní ústí horní a dolní dutá žíla, síňový uzlík vydává průmerně 70 impulsů za minutu; uzlík síňokomorový
