Poslední biologie
Z 8.B8 wiki
(Rozdíly mezi verzemi)
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| - | {{Zápis| | + | {{Zápis|Chemické složení buňky}} |
| + | {{Zápis|Významní čeští a světoví biologové}} | ||
| + | {{Zápis|Biomembrány}} | ||
| + | |||
[[Kategorie:Zápisy z biologie]] | [[Kategorie:Zápisy z biologie]] | ||
Aktuální verze z 1. 10. 2011, 16:46
Chemické složení buňky
- voda asi 65%
- organické látky: bílkoviny (12%), cukry (9%), tuky (8%), nukleové kyseliny - nositelé genetické informace (3%)
- anorganické látky - minerální (3%)
- převládají tyto chemické prvky:
- C, O, H - hlavní součásti cukru
- S, N, P - hlavní součásti bílkovin
- Ca, Mg, Na, K, Fe - biogenní (životodárné) prvky, funkce stavební, v buňce od desítek % po 0,01%
- stopové prvky - organismus je potřebuje ve stopách - mikrobiogenní: bor (nedostatek boru u řepy vyvolává srdéčkovou hnilobu), molybden, mangan, zinek, měď
- těžké kovy - rtuť, olovo, kadmium - vyvolávají u většiny rostlin vážné poruchy, rostliny mají schopnost je buď přímo zneškodňovat, nebo je ukládat do buněčných stěn či vakuol, poutači jsou houby
- převládají tyto chemické prvky:
- buňka je základní stavební a funkční jednotka těla
- jednobuněčné organismy - buňka vykonává všechny životní děje
- mnohobuněčné organismy - dochází k tvarové a funkční specializaci buněk, u rostlin vznikají pletiva a u živočichů tkáně
- voda - nejčastěji 65%
- sušina - organické - ústrojné látky
- bílkoviny 12%
- cukry (sacharidy) 9%
- tuky 8%
- nukleové kyseliny 3%
- anorganické látky - neústrojné 3%
Význam vody
- tvoří většinu hmoty živých soustav (kromě semen a plodů + výtrusy) - 14%
- bez vody člověk vydrží maximálně 4 dny - voda je nezbytnou podmínkou života na Zemi
- všechny životně důležité chemické pochody potřebují vodu
- voda je nezbytnou součástí osmotických jevů (osmóza, difuze, bobtnání semen)
- rozpouštědlo
- má vysokou tepelnou kapacitu - pomalu teplo přijímá, dlouho si ho udržuje
Bílkoviny
- mají pro život zásadí význam, člověk bez nich nemůže existovat
- v době růstu - 4g bílkovin na 1kg hmotnosti
- v dospělosti 1gram na 1kg
- tvoří stavební součásti buněčných struktur
- některé bílkoviny se podílejí na přeměně látek - enzymy
- některé mají obrannou funkci - protilátky
- transportní funkce - hemoglobin + cytoplazmatická membrána
- bílkoviny jsou složeny z aminokyselin - 20 standardních aminokyselin
Cukry
- sacharidy
- vznikají pouze v organismu, který obsahuje chlorofyl - v zelených rostlinách procesem fotosyntézy
- 6CO2 + 12H2O + E -> C6H12O6 + 6O2 + 6H2O
- rozdělení
- monosacharidy
- pentozy - součást DNA, RNA
- hexony (glukoza) - hroznový cukr
- disacharidy
- sacharoza - řepný cukr
- laktoza - mléčný cukr
- polysacharidy
- škrob
- glykogen
- chitin (krunýř raků)
- inulín (v kořenech čekanky)
- murein - tvoří buněčnou stěnu bakterií
- celulóza - tvoří obal rostlinných buněk
- monosacharidy
- sacharidy jsou pro organismus hlavním zdrojem energie
- spálením 1g sacharidu se uvolní 17kJ
- v potravě člověka by mělo být asi 60% sacharidů
Tuky
- také hlavním zdrojem energie pro organismus
- spálením 1g tuku se uvolní 39kJ
- v potravě 25%
- tuky rostlinného původu - olej - zdravější než tuky živočišné - sádlo
- součástí fosfolipidových membrán (cytoplasmy)
Nukleové kyseliny
- součástí chromozomu
- mají hlavní význam při přenosu genetické informace
Látky minerální
- makrobiogenní prvky - C, H, O, N, S, P - 95%, K, Na, Ca, Mg, Fe, Cl
- mikrobiogenní prvky - stopové prvky (Bor, ...)
- organismus je potřebuje ve velmi malých množstvích
Významní čeští a světoví biologové
- František Slunský
- 20.-21. století
- výrazně vyniká prakticky ve všech oblastech biologie, specializace - botanika (vášeň), mikrobiologie
- funguje na kávový pohon
- hobby: chov Pepika obecného (nový druh, vyšlechtil...)
- Charles Robert Darwin
- 19. století
- jeho Teorie evoluce organismů přirodním výběrem se stala mezníkem ve vývoji biologie - silnější přežije
- Carl Linné
- 18. století
- botanik, pojmenoval 7 tisíc rostlin
- autorem Binomické nomenklatury - dvouslovné označení
- každá rostlina jméno rodové a druhové
- 1753 - vydal své nejslavnější dílo Rostlinné druhy (Species plantarum) - názvy rostlin, všechny je pojmenoval
- Jean Baptiste Lamarck
- autorem první ucelené teorie - evoluční
- autorem teorie samooplození - organismy vznikají v tom prostředí, v němž žijí
- Louis Pasteur
- pasterizace - tepelná úprava produktu, který se na 20-30 sekund zahřeje na teplotu 71-72°C
- zakladatel moderní mikrobiologie
- vynalezl sérum proti vzteklině - jako první zachránil psa se vzteklinou
- Johann Gregor Mendel
- zakladatel tzv. klasické genetiky - mendelistické genetiky
- formuloval tři základní zákony genetiky
- dr. Aleš Hrdlička
- nejslavnější český a světový antropolog (věda o člověku)
- jeho nejslavnější výrok: "člověk se vyvinul z živočišných předchůdců"
- autorem teorie osídlení amerického kontinentu
- Robert Koch
- konec 19.století + počátek 20. století
- německý lékař
- objevil tři smrtelné bakterie
- objevitel bakterie antraxu 1877
- tuberkulóza (Kochův bacil) 1882
- bakterie cholery 1883
- zakladatel bakteriologie, nositel Nobelovy ceny
- Ernst Haeckel
- ekologie - věda o vztahu organismů k prostředí
- poprvé použil tuto technologii
- Alexander Fleming
- lékař
- nositel Nobelovy ceny
- objevitel penicilínu
- Ivan Petrovič Pavlov
- nositel Nobelovy ceny za fyziologii za studium podmíněných reflexů u psů
- Konrád Lorenz
- rakouský ekolog
- nobelova cena za etologii - chování živočichů
- experimenty s husama
- James Watson, Francis Crick, Rosaline Franklinová
- objevitelé struktury DNA
- všichni tři nobelova cena
- Frederick Sanger
- dvakrát nobelova cena
- objevil lék na cukrovku - inzulín
- Jan Jánský
- neurolog, psychiatr
- 1906 - objevil krevní skupiny
- Jan Evangelista Purkyně
- patří mezi zakladatele cytologie (věda o buňce)
- zakladatel časopisu ŽIVA
- purkyňova vlákna, purkyňovy buňky v mozečku
- Thomas Morgan
- americký genetik
- zakladatel dvou základních zákonů genetiky
- Nobelova cena
- Theodor Schwann
- po něm pojmenován obal axonů nervových buněk
Biomembrány
- vyskytují se jak u organismů eukaryotických, kde obalují jednotlivé buňky (cytoplazmatická membrána), tak u živočichů
- další membrány u eukaryot se nacházejí uvnitř buňky
- uvnitř buňky existují organely sekreční brány - patří sem jaderný obal, endoplazmatické retikulum, Golgiho systém
- organely semiautonomní brány - chloroplasy a mitochondrie
Prokaryotické organismy
- povrch buněk tvoří biomembrána (cytoplazmatická membrána) - bakterie, sinice
- mají jednu biomembránu
Eukaryotické organismy
- rostliny, živočichové, prvoci, houby, chromista
- větší počet biomembrán
- jedna biomembrána se nachází na povrchu buněk (cytoplazmatická membrána)
- další biomembrány obalují některé vnitrobuněčné organely
- biomembránou jsou obaleny organely sekreční dráhy (buněčné jádro, endoplazmatické retikulum, Golgiho systém)
- další organely obalené biomembránou se nazývají semiautonomní
Stavba biomembrány
- biomembrána je tvořena lipidovou (tukovou) dvojvrstvou - má dva konce
- konec polární (hydrofilní) - je ve styku s vodním prostředím - tvořen cholinem, kys. fosforečnou + glycerolem
- konec nepolární (hydrofobní) - tvořen uhlovodíkovým řetězcem karboxylových mastných kyselin
- na určitých místech je biomembrána překlenutá integrálními membránovými proteiny (IMP), které na obou koncích biomembrány tvoří rozsáhlé polární oblasti
- IMP umožňují komunikaci buňky mezi oběma stranami biomembrány (mezi prostorem intracelulárním = vnitrobuněčným a extracelulárním - mimobuněčným)
- IMP umožňují komunikaci látkovou, při níž IMP pracují jako specifiké přenašeče látek mezi oběma prostory
- komunikace signální - také ji umožňují IMP
- IMP funguje jako receptor (poutač), na který se naváže buď hormon, protilátka nebo neurotransmiter
Funkce biomembrány
- reguluje transport látek mezi prostorem vnitrobuněčným a mimobuněčným
- podílí se na syntéze buněčné stěny (u rostlin)
- podílí se na reakci buňky na podněty přicházející z vnějšího prostředí (na vliv chemických látek, světla, ...)
- obrázek
- cytoplazmatická membrána, která obaluje povrch prokariotní i eukaryotní buňky je výběrově polopropustná - některé látky propouští úplně, částečně a nebo vůbec
- malé nepolární molekuly, jako jsou plyny dusík, kyslík, oxid uhelnatý, oxid uhličitý, vodík a benzen, se velmi dobře rozpouštějí v hydrofobní vrstvě - velmi snadno difundují oběma směry, jsou malé
- malé nenabité polární molekuly jako jsou voda, alkohol a glycerol rovněž poměrně snadno pronikají přes biomembránu oběma směry
- velké nenabité polární molekulky, jako jsou aminokyseliny, glukoza, nukleotidy
- přes biomembránu nemohou pronikat
- ionty H+, Ca2+, Mg2+, Na+, K+ a Cl-, HCO3- rovněž přes biomembránu nejsou schopny pronikat
- cytoplazmatická membrána je selektivně (výběrově) polopropustná
- některé látky propouští dokonale, částečně nebo vůbec
- makromolekuly + makromolekulární komplexy nepropouští vůbec (bakterie)
- tyto látky přecházejí do nitra buňky nebo z buňky ven pomocí cytotických váčků = cytóza
- cytotické váčky jsou produktem cytoplazmatické membrány
- prostřednictvím cytotických váčků se dopravují látky z prostředí vnějšího do nitra buňky (endocytóza)
- látky pevné - fagocytóza, do nitra buňky se dopravují pevné látky
- látky kapalné - pinocytóza, do nitra buňky se dopravují látky kapalné
- doprava odpadních látek z buňky se opět děje pomocí cytotických váčků, které po doteku s cytoplazmatickou membránou praskne a odpadní látky se rozptýlí - exocytóza
- obrázek
