Politologie

Z 8.B8 wiki

Verze z 4. 3. 2010, 17:40 (zobrazit zdroj) 88.103.161.43 (diskuse) ← Porovnání se starší verzí		Verze z 24. 3. 2010, 21:15 (zobrazit zdroj) FroxDev (diskuse | příspěvky) Porovnání s novější verzí →
Řádka 214:		Řádka 214:
	* 1918 - 1992 - československé ústavy		* 1918 - 1992 - československé ústavy
	* 1993 - současná ústava ČR		* 1993 - současná ústava ČR
		+
		+	=== Státní orgány ČR ===
		+	* zákonodárná moc – legislativa
		+	* parlament ČR – dvoukomorový parlament – v čele každé komory předseda – volen a může být odvolán. Poslanci a senátoři tvoří kluby podle stranické příslušnosti.
		+	** sněmovna - 200 poslanců – silnější postavení, než senát od 21 let
		+	*** tvoří výbory – předjednává zákony (jejich návrhy)
		+	**** mandátový výbor, mandát - oprávnění voleného funkcionáře
		+	**** petiční výbor
		+	**** organizační výbor
		+	**** rozpočtový výbor – jedná o rozpočtu
		+	** senát - 81 senátorů, poprvé 1996
		+	*** každé dva roky obměňována jedna třetina - 27
		+	* výkonná moc – exekutiva
		+	** vláda – premiér + ministři
		+	** prezident
	[[Kategorie:Zápisy ze ZSV]]		[[Kategorie:Zápisy ze ZSV]]

---

Verze z 24. 3. 2010, 21:15

• polis = obec, stát
• vědecká disciplína, která se zabývá studiem politiky
• patří mezi vědy o člověku (humanitní disciplíny)
• jako samostatná disciplína vzniká politologie na přelomu 19. a 20. století v USA, když kořeny politického myšlení najdeme již ve starém Řecku
• v širším smyslu je předmětem politologie moc
• snaží se být kritickou a objektivní vědou
• politologie
  • normativní (hodnotová)
  • deskriptivní (popisná)
  • predikativní (prognostická)

Okruhy zkoumání politologie

• politické teorie
• politické instituce (ústava, parlamenty, vlády, soudy)
• strany, politické skupiny, veřejné mínění, výzkumy veřejného mínění
• mezinárodní vztahy (mezinárodní politika)
• vztah politologie k ostatním vědám:
  • filosofie, sociologie, psychologie, historiografie, ekonomie, právo
• politika - umění řídit obec z pohledu politika
  • zájem o veřejné věci z pohledu občana

Z dějin politologie

• Platón (427 – 347 př.n.l) „Ústava“ (mimojiné) zde podává svou představu ideálního státu – jeho pojetí státu je založeno na striktní sociální stratifikaci (dělníci, vojáci, filosofové - vládci)
  • Principem stratifikace je u něj vzdělání (moudrost), je-li někdo moudrý, je dobrým vládcem
  • totalitní rysy
  • za nejlepší formu vlády označoval aristokracii nebo monarchii (vláda vrozených, vláda jedince)
  • Platón působil v době krize athénské polis
• Aristoteles (384 – 322 př.n.l)
  • vědecký přístup „Poltika“ – odmítá Platónův ideální stát, nezáleží na formě vlády, ale na tom, aby ve státě byla dodržována ústava a zákony
  • popisuje všechny tehdy známé formy vlády a ústavy
• sv. Tomáš Akvinský (1225-1274)
  • středověk uvažuje například o legitimitě panovníkovi moci (panovník svou moc odvozoval z moci božské)
  • politické myšlení je poplatné teologickým úvahám
• Nicolo Machiavelli [Makiaveli] (1469-1527)
  • „Vladař“ (Il principe) - návod Lorenzu Medicínskému, jak vést úspěšnou politiku
• Machiavelli ospravedlňuje jakékoli vedení politiky („účel světí prostředky“)

Osvícenství

• 17. - 18.století
• silný rozvoj politického myšlení
• Thomas Hobbes (1588-1679), John Locke (1632-1704) – Britský empirismus
  • autoři teorie společenské smlouvy, vysvětluje vznik státu
  • válka všech proti všem
  • kompromis = stát
  • stát je výtvorem racionálně uvažujících jedinců, kteří se rozhodli hájit svá práva společně - stát jako korporace
• Charles de Montesquieu (1689-1755) - „Duch zákonů“ – vyslovuje se pro zásadu dělení moci – tři složky
  1. zákonodárná moc
  2. výkonná moc
  3. moc soudní
• Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)
  • „O společenské smlouvě“
  • formuluje základy demokracie
  • Hovoří o nutnosti účasti lidu na vládě
  • není to bůh, kdo sesílá na panovníka svou moc, ale lid, kdo deleguje moc na své zastupitele
  • Rousseau ovšem odmítal zastupitelskou demokracii a prosazoval demokracii přímou
• Immanuel Kant (1724 – 1804)
  • „O věčném míru“
  • Etika – kategorický imperativ
  • jednej tak, aby se tvé chování mohlo stát obecnou normou - zásada použitelná v politice

19. století

• Karl Marx (1818 – 1883)
  • společenské procesy (s nimi i politika) jsou definovány konfliktem tříd
• Max Weber (1864 – 1920)
  • Kapitalismus je produktem protestantské askeze a střídmosti

Pojem státu

• nejstarší státy vznikají v mezopotámii asi 3000 let př. n. l.
• dnes existuje okolo 200 samostatných států
• „stát“ z lat. „stato“ = status, řád – tento pojem zavádí do politického myšlení v 16. století Machievelli
  • forma politické organizace lidské společnosti
  • státní moc je nezávislá, neodvozená od jiné (suverenita, svrchovanost)
  • své vnitřní i vnější záležitosti si každý stát řeší sám

Znaky státu

1. organizace státu
   • existence státních orgánů spjatá se státním aparátem
2. právo
   • existence závazných podmínek chování a jednání lidí
   • vymahatelnost práva
3. území a obyvatelstvo
4. státní suverenita

Funkce státu

• vnitřní
  1. bezpečnostní
  2. právní – stát dohlíží na dodržování zákonů, které vydal
  3. ekonomická
  4. sociální – stát zajišťuje občany v době nemoci nebo nezaměstnanosti
  5. kultura – péče o věřící lidi, příspěvky na pořádání kulturních akcí
• vnější
  1. zajištění vztahů s ostatními státy
  2. regulace zahraničního obchodu
  3. ochrana území

Národ

• je společenství lidí se společným jazykem, hlásící se ke společným tradicím a zájmům, je integrováno pocitem sounáležitosti (moderní pojetí národa, vzniká v novověku, dominantní je od 19. století)
• ve středověku byl národ pojímán místně (např. němečtí i čeští obyvatelé byli "böhmen")
• národní stát (např. ČR) - politická jednotka vytvořená jedním národem
• vícenárodní stát (Ruská federace) - stát s federativním uspořádáním, nebo s autonomními oblastmi
• národní příslušnost vzniká narozením a socializací
• státní občanství
  • plnoprávné členství jedince v danném státním útvaru, v demokratickém státě zaručuje rovnost s ostatními občany
  • garantuje komplex práv a povinností

Teorie vzniku státu

• teorie smluvní (konsenzuální) - stát je výsledkem dohody, která ruší přirozený stav (válka), přináší prospěch občanům
• teorie náboženská - stát má božský původ, moc ve státě je odvozena od moci božské (státy ve středověké Evropě, některé islámské státy)
• teorie patriarchální - stát vznikl rozšiřováním velkorodiny (kmene), v čele stojí patriarcha (praotec)
• teorie mocenská - stát je uplatňováním moci silnějšího nad slabšími, inspiruje se v biologii, v Darwinismu
• teorie násilí - stát vzniká uplatněním násilí, stát je podle této teorie špatný, měl by se odstranit (anarchismus)

Typy a formy státu

• formy vlády
  • demokratická - vláda lidu (demos), zdrojem moci lid
  • autokratická (nedemokratická) - samovláda, vládce se považuje za zdroj moci "sám o sobě" (autos)
  • aristokracie
  • plutokracie - vláda bohatých
  • oligarchie - vláda privilegovaných magnátů
  • totalitní diktatura - potlačuje lidská práva, psychický a fyzický teror, cílem je úplná kontrola nad každodenním životem občanů a neomezené řízení společnosti
• typy států - jednotlivé druhy státního zřízení
  • monarchie - zaručuje dědičnou a doživotní vládu panovníka (monos archos)
    • absolutní - panovník má neomezenou moc
    • konstituční - moc panovníka omezena jiným orgánem - parlamentem
  • republika (res publica - věc veřejná)
    • představitelé státu jsou do svých funkcí voleni (jmenováni) na přechodnou dobu
    • parlamentní (ČR), prezidentská (USA, Francie, Rusko), nebo kancléřská (Velká Británie)

Typy států podle územně správní struktury

• unitární stát (unitas - jednota) - jednotný stát s jednou vládou, s jedním občanstvím, s jedinými zákony na celém území státu (např. ČR)
• federace - složený (spolkový) stát z více zemí (částí, kantonů, ...), např. USA, SRN, ČSFR, Švýcarsko
  • v jednotlivých částech mohou platit různé zákony, části mají vlastní samosprávu
• konfederace - volné sdružení států spojených smluvně a úzce spolupracujících (např. Commonwealth - Velká Británie a její bývalé kolonie)

Právní stát

• v právním státě platí, že vztah mezi občanem a státem je je vymezen právem - existence právního řádu jako důležitého znaku státu
• co stát občanovi nezakazuje, to je povolené, státní orgány mohou dělat pouze to, co jim nařizuje (povoluje) zákon

Náš stát

• dějiny české státnosti
  • Velkomoravská říše (9. - 10. století) - raná forma státu
  • český stát - Přemyslovci (863 - příchod Konstantina a Metoděje) - křesťanství jako jednotící ideologie státu, ale i celé Evropy
    • 995 - Přemyslovci sjednocují do té doby roztříštěné území české kotliny a připojují Moravu
    • knížectví; vzniká kult svatého Václava - Václav jako patron české země
  • přelom 12. a 13. století - dochází k upevnění panovníkovy moci, Čechy se stávají dědičným královstvím (1212 - Zlatá bula sicilská)
    • království bylo nejvyšším typem státního celku
  • 14. století - Karel IV. - díky karlovu císařskému titulu se Čechy stávají centrem Evropy
    • Karel právně zcelil české království do útvaru s názvem Země koruny české
  • 1458 – Jiří z Poděbrad – první zvolený král
  • 1526-1918 – Země koruny české jsou součástí Habsburské monarchie
  • 28. října 1918 – vznik ČSR – Československé republiky – důsledek oslabení a porážky Rakousko-Uherska v první světové válce (1914-1918)
    • rozpad Rakousko-Uherska, zahraniční akce – T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik
    • 1918 – 1938 – tzv. období první republiky – velké nacionální problémy s německou menšinou
    • "Československý národ"
    • parlamentní republika
  • 29. září 1938 - Mnichovská dohoda, konec první republiky a začátek tzv. Druhé světové války
    • "Česko-Slovensko", odstoupení sudet s většinově německým obyvatelstvem
    • úbytek demokracie, nárůst antisemitismu, závislost na zahraniční politice Německa
    • 15. března 1939 - německá armáda obsazuje a okupuje Čechy a Moravu - vznik protektorátu Čechy a Morava (Slovenská republika vyhlašuje 14. 3. samostatnost)
    • zánik české státnosti
    • protektorát znamenal absolutní pošlapání národních a politických svobod - odboj (domácí a zahraniční)
    • během války E. Beneš jako hlava zahraničního odboje prosadil oduznání a zneplatnění Mnichovské dohody
  • 8. (9.) 5. 1945 - konec války v Evropě, umožňuje plnou obnovu české státnosti
    • v obnovené republice sílí vliv Sovětského svazu a Komunistické strany
    • 1946 Komunisté vyhrávají volby
  • 25. 2. 1948 - vznik čistě komunistické vlády, konec demokracie
    • 50. léta - komunistický teror
  • 60. léta - uvolnění po Stalinově smrti (Chruščovovská éra)
  • 1968 - "Pražské jaro" - pokus o reformu komunistického režimu - Alexandr Dubček
    • 21. 8. 1968 - invaze pěti států Varšavské smlouvy (v čele SSSR), násilné ukončení reforem
  • počátek 70. let - normalizace, snaha dogmatických komunistů (v čele s Gustavem Husákem) o ukildnění poměrů - odstranění všech důsledků reforem
    • "čistky" - na základě tzv. prověrek byli šikanováni občané vyjadřující sympatie k reformám
    • procesy s disidenty - odpůrci režimu
  • 70. - 80. léta - normalizovaná společnost, mravní marasmus, lidé korumpovaní relativním materiálním dostatkem, rezignují na odpor i na duchovní hodnoty
    • Charta 77 - výjimka
  • konec režimu 17. 11. 1989
    • obnova parlamentní demokracie
    • 1992 – rozpad Československa
  • 1.1.1993 – vznik České Republiky

Ústava

• právní akt nejvyšší právní síly, upravující principy určitého státu, organizaci veřejné moci, územní samosprávu a základní práva a svobody občanů
• ostatní právní normy z ní vycházejí, jsou jí podřízeny
• dva typy - psané (většina států, ČR), nepsané - zvykové (Velká Británie)
• ústava je schvalována zákonodárným orgánem (v případě ČR parlamentem), případně přímým hlasováním
• flexibilní (pružné) – ústava může být změněna přijetím zákona
• rigidní (tuhé)– ústava může být změněna ústavním zákonem nebo referendem
• ústavní principy (v demokratických ústavách) - princip dělby moci
  • zákonodárná moc – legislativa – parlament
  • výkonná moc – exekutiva – vláda a hlava státu
  • soudní moc – jurisdikce – soustava soudů
• princip dělby moci zabraňuje autokracii
• princip brzd a rovnováh - jednotlivé složky moci se vzájemně vyvažují a omezují
  • legislativa - vydává zákony, parlamentní kontrola, právo přehlasovat prezidenské veto
  • exekutiva - vykonává zákony, prezident uděluje milosti
  • jurisdikce - interpretuje zákony

	legislativa	exekutiva	jurisdikce
legislativa	vydává zákony		ústavní soud může zrušit zákon, který je v rozporu s ústavou
exekutiva	parlamentní kontrola, možnost přehlasovat prezidentské veto	vydává zákony	může zrušit nařízení vlády
jurisdikce		prezident může udělovat milost a vyhlašovat amnestii	interpretuje zákony

Dějiny ústavnosti u nás

• 1848 - 1918 - období habsburské monarchie
  • 1848 - první rakouská ústava, tzv. oktrojovaná (z fr. octroi), ústava nařízená panovníkem, plaatila krátce
  • 1867 - tzv. Prosincová ústava, základ rakoursko-uherského vyrovnání
  • 1873 - Prosincová ústava doplněna tzv. Dubnovou ústavou (platila do roku 1918)
• 1918 - 1992 - československé ústavy
• 1993 - současná ústava ČR

Státní orgány ČR

• zákonodárná moc – legislativa
• parlament ČR – dvoukomorový parlament – v čele každé komory předseda – volen a může být odvolán. Poslanci a senátoři tvoří kluby podle stranické příslušnosti.
  • sněmovna - 200 poslanců – silnější postavení, než senát od 21 let
    • tvoří výbory – předjednává zákony (jejich návrhy)
      • mandátový výbor, mandát - oprávnění voleného funkcionáře
      • petiční výbor
      • organizační výbor
      • rozpočtový výbor – jedná o rozpočtu
  • senát - 81 senátorů, poprvé 1996
    • každé dva roky obměňována jedna třetina - 27
• výkonná moc – exekutiva
  • vláda – premiér + ministři
  • prezident