Habsburkové na českém trůně
Z 8.B8 wiki
(Rozdíly mezi verzemi)
85.160.69.242 (diskuse)
(Založena nová stránka: * 1526 - bitva u Moháče - padl poslední mužský potomek české větve Jagellonců - Ludvík Dítě * zemský sněm opět volí krále - vedlejší země Koruny česk…)
Porovnání s novější verzí →
(Založena nová stránka: * 1526 - bitva u Moháče - padl poslední mužský potomek české větve Jagellonců - Ludvík Dítě * zemský sněm opět volí krále - vedlejší země Koruny česk…)
Porovnání s novější verzí →
Verze z 7. 5. 2010, 07:03
- 1526 - bitva u Moháče - padl poslední mužský potomek české větve Jagellonců - Ludvík Dítě
- zemský sněm opět volí krále - vedlejší země Koruny české uznaly za dědice trůnu manžela Anny Jagellonské - rekouského arcivévodu Ferdinanda I. Habsburského na základě dynastických úmluv
- český sněm se nakonec rozhodl taky pro něj (měli víc kandidátů) - hodně jim slíbil, že jim nechá úřady, české vojsko nebude v zahraničí, Praha jako sídelní město, nebude zasahovat do náboženských poměrů - nesplnil
- téhož roku Ferdinand zvolen i uherským sněmem - pán západní části Uher a Slovenska
- po bitvě u Moháče podstatná část Uher patří Turkům - Budínský pašalik
- východ Uher - Sedmihradsku vládne Jan Zápolský
- 1526 ve střední Evropě vznik mnohonárodnostního soustátí - Habsburská (Podunajská) monarchie - tvoří ji dědičné země Habsburků (Dolní a Horní Rakousy, Štýrsko, Tyroly, Korutany, Kraňsko), země Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko, Dolní a Horní Lužice) a část Uher (až do roku 1918)
- Ferdinand I. je bratr Karla V. (španělský král a římský císař
- Habsburkové ovládli velkou část Evropy - v 16. století nejbohatší a nejmocnější vládnoucí evropský rod
- usiloval o vytvoření jednotné monarchie se silnou ústřední mocí, jediné přípustné náboženství katolictví
- v českých zemích katolíci jen menšina, většinou se hlásí k reformovaným církvím - k husitství - staroutrakvisté; luteránství - novoutrakvisté; jednota bratrská
- stavy - odpor k posilování centrální moci - protože panovník zřídil ústřední dvorské úřady ve Vídni a obsadil je svými stoupenci, omezoval městům privilegia a zvýšil daně - vyhrocení rozporu 1546-7 - Ferdinand I. pomáhá bratrovi Karlovi V. (ve Svaté říši římské Šmalkadská válka) a bez souhlasu zemskkého sněmu svolal zemskou hotovost k tažení za hranice země - stavové vypověděli králi poslušnost - Měšťansko-šlechtická opozice (české stavy se přidaly ke šmalkadské jednotě)
- Karel nakonec pomoc nepotřebuje, Ferdinand vyuzívá situaci k rozprášení opozice v zemi - ke šlechtě celkem mírný, ale k městům tvrdý (zrušení městské samosprávy)
- vyřadil města z politického života, posílil moc patriciátu, zrušil cechy jako politickou instituci, městské soudnictví podřídil královskému dozoru, města ztratila i vojenský význam (musela odevzdat střelné zbraně, zbourat hradby), ještě vyšší daně, zbavil je veškerého pozemkového majetku, platili posudné - groš za každý sud piva - Ferdinand I. v českých zemích zadusil na dlouho rozvoj měst
- zakročil i proti nekatolíkům - zákázal jednotu bratrskou (biskup Jan Augusta uvězněn, její příslušníci pronásledováni), do země povolal Jezuizty - založili v Praze kolej Klementinum, jezuitská kolej zřízena i v Olomouci, bylo také obnoveno pražské arcibiskupství (od husitských válek bylo neobsazeno)
- v první větším střetnutí stavové podlehli
- 1556 Karel V. abdikuje - císařský titul předán Ferdinandu I., španělská koruna Filipovi II. - vytvořili se dvě habsburské větve (rakouská - ovládala celou střední Evropu, a španělská)
- Letohrádek - první renesanční stavba u nás (Ferdinand I. pro Annu Jagellonskou)
- obě větve se navzájem podporovaly, v mezinárodní politice prosazovaly protireformační síly
- Maxmilián II. (1564 - 1576)
- reformační síly posílily své pozice, syn Ferdinanda I.
- není tak výrazná osobnost jako otec - toho využívají čeští stavové v roce 1575 - Česká konfese
- Maxmilián jel do Prahy (chtěl prosadit ještě za svého života syna Rudolfa II. na český trůn a zároveň požádal zemský sněm o vypsání mimřádné daně na válku proti Turkům - stavové jako protiváhu žídali schválení společného vyznání víry českých evangelíků české konfese - Maxmilián ji potvrdil jen ústně
- Rudolf II. (1576 - 1611)
- nejvýznamnější úspěch evangelíků, silně katolický panovník, nebyl ženatý
- přesídlil i se svým dvorem roku 1583 do Prahy - učinil ji tak sídelním městem císaře a centrem politického a kulturního života Svaté říše římské
- jeho bratr Matyáš se snaží získat trůn - stavové se postavili na stranu Rudolfa - za to získali rozsáhlé náboženské svobody, které panovník potvrdil roku 1609 v listině zvané Majestát - umožňoval svobodu volby vyznání i poddaným, velký ale poslední úspěch českých evangelíků - následné boje s Rudolfovými nástupci o respektování Majestátu prohráli
- v Uhrách povstání proti Rudolfovi, v čele Štěpán Bočkaj (podpora Turků) - Rudolf tam posílá Matyáše - zvolen uherským králem
- roku 1608 Libeňský mír - Matyáš král v Rakousích, Uhrách, Moravě; Rudolf v Čechách, Slezsku, Lužicích a je římským císařem