Starověký Řím

Z 8.B8 wiki

---

Aktuální verze z 24. 10. 2009, 12:38

• kultura nebyla originální, převzata od Řeků a Etrusků
• vytvořili sjednocené impérium
• bojovní, cílem bylo vítězství nad nepřáteli a zabírání území
• zabývali se bojem, zemědělstvím, později řemeslem a obchodem
• Italikové (podle nich název Itálie)
• Itálie – málo členitá, ostrovy: Sicílie, Sardinie, Korsika
• povrch méně hornatý, umožňoval sjednocení
  • dostatek nížin, Pádská nížina – Galové (Galie předalpská)
• jejich povahu změnily výboje
• původně patriarchální otroctví, později klasické
• osídlení: od 2. tis. př. n. l.
  • Italické kmeny – do střední Itálie; Latinové (oblast Latium, později Řím), Sabinové, Umbrové (střední Itálie)
  • 1. tis. př.n.l. - Etruskové – západní část severní Itálie (Eutrulie)
    • vyhynulý národ, jsou záhadní původem (z Lídie?), jazykem a písmem
    • písmo nerozluštěno, památky nezachovány
    • rozvíjeli zemědělství, terasovitá pole, vysoušení bažin, uměli zpracovávat kov
    • svobodné postavení žen
    • víra v posmrtný život – nekropole (města mrtvých vedle měst živých)
    • výroba sošek – terakota
    • náboženství – antropomorfní božstvo
    • věřili v osud – věštili z letu ptáků, z vnitřností zvířat, výklad snů
    • tvořili federaci největších 12 měst – byly zde jen městské státy, později Řím
    • etruská města: Volsinie, Veje
    • Etruskové ovládli podstatnou část poloostrova – později moc slábne a vládnou Římané
    • Forum romanum – římské náměstí
• Římané převzali:
  • fasces – svazky prutů svázané dohromady, uvnitř byla sekera, znak úřadu, v Římě to byl znak senátu
  • umění – klenba
  • typ věštby
  • gladiátorské zápasy
  • socha Kapitolské vlčice
  • Kloaka maxima = velká stoka

Obsah 1 Vznik Říma 2 Doba královská 3 Doba republiky 4 Boj Plebejů za rovnoprávnost 5 Války Říma za ovládnutí Itálie 6 Charakter římské společnosti a stýtu v době rané republiky 7 Punské války 7.1 1. Punská válka 7.2 2. Punská válka 7.3 3. Punská válka 8 Boj Římanů o východní středomoří 9 Důsledky římských výbojů 10 Spartakovo povstání 11 Občanské války 12 Principát 13 Dominát 14 Křesťanství 15 Stěhování národů

Vznik Říma

• pověsti o založení: Aeneas – hlavní hrdina zachránil skupinu Trojanů z hořící Troje a připlul k ústí Tibery
  • Alba Longa – město, které založil syn Aenea, Romulus a Remus – Řím
  • původ odvozen od Troje – hrdina Enea
• skutečnost: Řím založili Etruskové spojením pasteveckých osad na 7 pahorcích u Tibery
  • pahorky spojeny hradbami na město
  • pahorky: Aventin, Palatin, Kapitol
  • rok založení 753 př. n. l.

Doba královská

• 753 – 510 př. n. l.
• vláda 7 etruských králů (1. Romulus)
• v Římě 3 kmeny – Latinové (100 patricijských rodů), Sabinové, Etruskové
  • dohromady tvořili římský národ (populus romanu)
• patriciové x plebejové – právní vztah „patron x klient“
  • patriciové – bohatí, majetní, vlastnili půdu, plnoprávní, zástupci v senátu
  • plebejové – chudí, svobodní, neplnoprávní, zemědělci, řemeslníci
  • „klienti“ byli plebejové, patroni je chránili, zaměstnávali, plebejové je za to volili
• senát (SPQR) = senatus populusque romanu (senát a lid římský) - poradní sbor krále (300 členů)
• reforma krále Servia Tullia – společnost rozdělena do 5 tříd podle majetku, původně podle urozenosti
  • první skupina – nejbohatší – přehlasovali ostatní, nejvíce centurií
  • pátá skupina – nejchudší – neměli práva
  • každá třída měla založit určitý počet centurií
  • pátá skupina měla jeden hlas na směnu – centrální sněm
• poslední etruský král Tarquinius Superbus vyhnán i s rodinou z Říma kolem roku 510 př. n. l.
• vznik republiky
• otroci – patriarchální otroctví

Doba republiky

• 510 – 27 př. n. l.
• republika – res publica – věc veřejná
• moc v rukou lidu, vykonávána prostřednictvím svých volených zástupců = nepřímá demokracie
• římské úřady – úředníci – magistráti – voleni
  1. konzulové – byli dva, voleni na 1 rok – střídají se po měsíci
  2. diktátor – byl jeden na půl roku, v době války, konzulové museli odstoupit
  3. kvestoři – 2 až 10, státní finance
  4. cenzoři – chování, dobré mravy
  5. prétoři – soudní úředníci
  6. senát – zahraniční politika, uzavírání míru, válka, zákony
     • znak fascés, bílá tóga s nachovým okrajem
     • budova Curie, v senátu - šlechta
  7. lidové shromáždění – shromáždění obyvatel

Boj Plebejů za rovnoprávnost

• příčina – růst bohatství části plebejů x žádná politická moc
• secese (3x) – první 494 př. n. l. – hrozba plebejů, že opustí Řím a založí nové město
  • => úřad tribuna lidu = právo veta, právo azylu, právo nedotknutelnosti osoby, mohli navrhovat zákony, svolávat lidové shromáždění
• zákony dvanácti desek – 449 př. n. l. - zákoník – občanské, trestní, rodinné právo – je na Forum romanum
• 285 př. n. l. – povolení sňatků mezi patricii a plebeji => vznik nobility – vládnoucí bohatá vrstva
• homo novus – nový člověk

Války Říma za ovládnutí Itálie

• obranné války
  • proti Etruskům
  • proti Galům (387 př. n. l.) – vojevůdce Brennus – „Vae victis“ = „běda poraženým“
• útočné války – proti Etruskům (396 – 265 př. n. l.)
  • zabrán severozápad Itálie
  • proti Samnitům (3 války) – udělali z nich spojence
  • zabrána střední Itálie
• proti řeckým městským státům
  • Tarent pozval na pomoc krále Pyrrha Epiru (řecký vojevůdce)
  • => Pyrrhovo vítězství – vítězství, které se takřka rovná porážce
• 270 př. n. l. – zabrána jižní Itálie
• 265 př. n. l. – zabrána celá Itálie (od Pádské nížiny po Mesinskou úžinu)
• římská armáda – legie (asi 6000 mužů) – občanská armáda, výborně vycvičená a ukázněná
• budování silnic (Via Appia)

Charakter římské společnosti a stýtu v době rané republiky

• Řím a jeho obyvatelstvo – nadřazeni zbytku Itálie
• římské občanství – privilegium Římanů
  • osobní svoboda
  • občanská práva
  • plná ochrana státu kdekoliv v římském státě
  • nadřazenost nad všemi ostatními obyvateli
• zemědělský charakter společnosti – práva a povinnosti podle vlastnictví půdy
• dodržování římských morálních hodnot a ctnosti – statečnost, zdatnost, zbožnost, sebeovládání
• skromnost – jednoduchý a prostý způsob života
• nábožensky tolerantní – nevnucovali jiným své bohy
• nemohli se smířit s křesťanstvím => nakonec v Římě pouze křesťanství

Punské války

• 3 – 2 století př. n. l.
• boje s Kartágem, boj o západní Středomoří
• Kartágo – oligarchická republika, městský stát, vládnou nejbohatší
• původně kolonie – silný stát
• námezní armáda
• bůh Baal – přinášeli mu lidské oběti
• příčiny: boj o moc nad západním Středomořím

1. Punská válka

• záminkou pomoc Římanů městu Mesina na Sicílii proti Kartágu
• Kartágo mělo výborné lodě, Římané lodě kopírovali -> námořní velmoc
• boje dlouho nerozhodné
• vítězí Řím – zisk Sicílie => 1. mimoitalské území, 1. římská provincie
• prokonzul – vůdce provincie
• provincie musely platit daně, nesměly nosit zbraně, daně vybírali publikáni – vybírali víc, aby získali peníze
• úřad prokonzula

2. Punská válka

• 218 – 201 př. n. l.
• Kartágo nadále velmocí, hledali náhradu v Hispánii
• zabírání území
• v čele armády Hamilkar Barkas (blesk) – měl dva syny – Hasdrubal a Hanibal
• 218 př. n. l. – záminka – útok Hanibala na město Sagunt – později se stalo spojencem Říma
• tažení přes Alpy v zimě z Pyrenejského poloostrova – Hanibal se slony, jeho armádu doplnili Galové
• 217 př. n. l. – bitva u Trasimenského jezera => porážka Římanů
• 216 př. n. l. – bitva u Kann => druhá velká porážka Římanů

3. Punská válka

• v Římě velký strach z Hanibala => vyzbrojeny 2 legie otroků
• proslulé zvolání: „Hanibal ante portas“ (Hanibal před branami)
• v Itálii poražen Hanibalův bratr Hasdrubal
• zničeny Římany Syrakusy – Archimédes
• vylodění Římanů v Africe – vítězství u Zamy – 202 př. n. l.
• těžké mírové podmínky: 260 tun stříbra Římanům
  • ztráta všech území kromě města Kartága
  • ztráta celého loďstva až na 3 obchodní lodě
  • zákaz vést války, i obranné
• římský řečník Cato starší: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“
• numický král Yogurtha napadl Kartágo
• 149 – 146 př. n. l. – obrana před Yogurthem
• Kartágo vypleněno a zapáleno – posypáno vápnem, solí a prokleto
• obyvatelé, kteří přežili válku, rozprodáni do otroctví

Boj Římanů o východní středomoří

• útok na Sýrii (dynastie Sargonovců) – 188 př. n. l. ovládnuta, Řím je prohlásil za spojence
• Makedonie (3 války) – 168 př. n. l. – ovládnutí Makedonie => provincie
• 146 př. n. l. – dobytí Řecka
• 133 př. n. l. – získali Malou Asii (Pergamon) => nazvali ji Asia => Římské impérium

Důsledky římských výbojů

• vzniká římské impérium
• příliv bohatství – změna způsobu života (Římané bohatí)
• příliv otroků – změna na klasické období – práce v zemědělství (latifundia – velkostatky)
• ztráta půdy u malých rolníků, neměli půdu, nemohli být vojáky
• mizí občanská armáda -> námezní armáda -> reforma 107 př. n. l. – konzul Marius
• rozpory v římské společnosti - bohatí x chudí Římané
• pozemkové reformy bratří Grachů
• 133 př. n. l. – tribunem lidu Tiberius Grachus
  • navrhl pro Římany pozemkovou reformu
  • část půdy bohatí vrátí a ta se rozdělí mezi rolníky, odmítli
  • boje – pokus dopadl špatně – byl ubit i se svými 300 stoupenci
  • 123 př. n. l. – Gaius Grachus – vrátil se k reformě svého bratra – chtěl ji rozšířit
  • -> na dobytých územích nová města a okolí dát chudým rolníkům
  • pokus o rozšíření římského občanství do Itálie – privilegium
  • nepovedlo se, Gaius zabit
• Římané x spojenci -> spojenecká válka 90 - 88 př. n. l.
  • přestanou bojovat -> římské občanství – jen Itálie
• otrokáři x otroci – vzpoury otroků
  • Sicílie – zemědělští otroci povstali 138 - 132 př. n. l.
• siřan Eumnus – dlouhé povstání

Spartakovo povstání

• povstání gladiátorů
• 73 – 71 př. n. l.
• Spartakus – otrok z Trácie
• gladiátorská škola v Capui
• vzpoura – útěk na Vesuv
• porážka římských legií
• počet vzbouřenců 60000
• tažení Itálie k Pádu, odchod z Itálie domů
• rozdělení otroků – nový pochod na jih, pronajaty lodě od pirátů, zrada
• Římané útočí – vojevůdce Marcus Crassus (decimace – skupinky po deseti, jeden zabit)
• Římští vojáci vykopali hluboký příkop přes poloostrov, odřízli otrokům cestu zpět
• 71 př. n. l. – Spartakus poražen, 6000 zajatců přibili na kříže lemující cestu z Kapuy do Říma

Občanské války

• 1. občanská válka – 88-82 př. n. l.
  • vojevůdce Sulla (optimát – stoupenci aristokracie) x konzul Marius (populár – stoupenci lidu)
  • oba usilují o tažení do Asie proti králi Mithridatovi z Pontu
  • Sulla poprvé zaútočil proti Římu
  • Sullova diktatura – 82-79 př. n. l. – titul diktátora na neomezenou dobu, senát 600 členů, proskripce (seznam nepřátel státu, proti populárům, jeho majetek zkonfiskován)

• 1. triumvirát – 60 př. n. l. – v pozadí
  • Pompeius (optimát), Crassus (optimát, patricij, porazil Spartaka), Caesar (plebej, populár) -> co největší moc
  • 59 př. n. l. – zisk konzulátu -> Caesar táhl do Gálie, Británie, proti Germánům
  • Crassus – smrt -> spory s Pompeiem

• 2. občanská válka – 49-45 př. n. l.
  • „kostky jsou vrženy“
  • 48 př. n. l. – bitva u Farsalu (Řecko) – Pompeius poražen
  • Egypt – podpora Kleopatry VII.
  • Caesar samovládcem, diktátor, podporoval kolonizaci, příděly obilí chudině,
  • uděloval občanské právo, úprava kalendáře
  • 44 př. n. l. – spiknutí proti Caesarovi – zabit na schodech senátu

• 2. triumvirát – 43 př. n. l.
  • vládli formálně
  • Octaviánus (západ), Marcus Antonius (východ), Lepidus (Egypt)
  • Triumvirové – pány Říma – 3 části
  • přivlastnili si funkce senátu
  • úkolem zbavit se vrahů Caesara – zabiti
  • opět používali proskripce

• 3. očanská válka
  • 31 př. n. l. – bitva u Aktia – Antonius poražen x Octavianus – zisk Egypta
  • 27 př. n. l. – princes (císař)
• římská republika končí => císařství

Principát

• 27-284 n. l.
• „princes inter pares“ – první mezi rovnými
• císař – Octaviánus (24-14 n. l.) – se senátem celá moc; konzul, v senátu, diktátor
• kumulace funkcí v rukou císaře, vládce Říma, instituce zachovány
• Octaviánus – zakladatel císařství, adoptivní syn J. Caesara
• největší oporou vojsko, pretoriáni – osobní císařská garda
• starají se o vojsko – veteráni -> půda, společenský vzestup důstojníků
• období obnoveného klidu (stabilita) – hospodářsky, vojensky
• obnova cest, rozvoj obchodu, centrální vláda
• správní reformy – rozdělení provincií -> senátní (klid, ostatní, bez vojska) -> císařské (důležitější, nejvýznamnější území, vojsko, okrajové území)
• období rozšiřování říše
• posun hranic k Rýnu a Dunaji -> římské obranné valy (Limes Romanus)
• pokus o dobití Germánie – 9 n. l. – bitva v Teutoburském lese, prohra Římanů, pobity 3 legie
• „pax romana“ – římský mír – velké vojsko -> na zastrašení a poražení
• po smrti Oktaviána – dynastie julsko-claudijská (27-68 n. l.)
• hospodářská prosperita, rozkvět, klid
• moc císařů se neustále zvyšuje – na úkor senátu
• adopce – příbuzní císaře
• Tiberius -> Caligula (37-41 n. l.) – krutý, tyran, zavražděn pretoriánem
• Claudius (41-54 n. l.) – připojil jižní Anglii a Maroko
• zavražděn, žena Agrippína
• syn Nero (54-68) – vláda senátem, z Nera tyran, krutovládce
• považoval se za básníka, nechá zapálit Řím 54. n. l. – inspirace – vinu dává křesťanům – perzekuce
• boje o Řím – nová dynastie – Flaviovců (69-96)
• Vespasián (69-79) velitel legií na východě, provolán za císaře, po potlačení povstání v Judei – vrací se do Říma, stává se císařem
• do senátu – aristokraté ze všech provincií – snaha o předcházení povstání
• koloseum – zábava pro římský lid
• 79 n. l. – východ Vesuvu – zničeny Pompeje, Herkulaneum – vládne Titus
• Domitiánus – další syn Vespasiána (81-96) – krutovládce, tyran
• období adoptivních císařů (96-192 n. l.)
• největší hospodářský, politický rozmach Říma, zisk největšího území
• vládce – nástupci schopní lidé – nemusí být příbuzný – adopce schopných
• císaři neměli rozpory se senátem, respektování republikánských tradic
• Nerva – 1. adoptivní – zvolen senátem
• Traiánus (98-117) – nejvyšší územní rozmach, dobití Dácie a Mezopotámie
• Hadriánus (117-138) potíže s udržením říše, konec expanze, už se nebude rozšiřovat
  • vzdává se Mezopotámie, Limes Romanus – budování dalších – Hadriánův val
  • 132 – povstání v Judei – v čele Bar Kochba – povstání potlačeno, zákaz pobytu Židů v Judei
• Antonius Pius (138-161) – absolutní vrchol římské moci, žádná krize, největší politický rozmach
• Marcus Aurelius (161-180) – „filozof na trůně“, stoik
  • v této době propukají germánské války -> na Římskou říši
  • markomanské války – bojovalo se v oblasti Rakouska, Slovenska, Morava
  • války na východě – boje s parthskou říší -> ztráta východních provincií
  • konec prosperity, konec zlatého věku, vnější i vnitřní problémy
• Commodus (180-192) – syn, rozpor se senátem, násilně odstraněn
  • končí období adoptivních císařů
  • dynastie severovská – období vojenských císařů (193-284), období otevřené krize, boje o trůn
  • poslední dynastie, moc vojenských velitelů vzrůstá
• Severus (193-211) – zmocňuje se vlády pomocí legií, potlačil senát -> samovláda
• Caracalla (211-217) – zavedl občanské právo pro všechny obyvatele říše
• -> rychlé změny na trůně, oslabení centrální moci, povstání, vojenská anarchie
• říše se na čas rozpadá (pol. 3. století)
• Aurelianus (270-275) – obnovena říše
• pronásledování křesťanů ve 3. století, v Římě převažoval polyteismus, v čele Jupiter
  • -> křesťanství nebezpečné – odmítali jakékoli jiné bohy, monoteismus, božský původ císařů
  • považováni za hrozbu pro římskou společnost

Dominát

• 284 - 476
• všeobecný úpadek říše, pokračování častých změn na trůně
• časté útoky barbarů, pax romana nerealizovatelné -> Římané se musí s barbary domluvit
• udělali z nich spojence (federáti) -> Římané jim nabídli spolupráci, usazování na území římské říše -> obrana Říma barbary
• barbarizace vojska – vojenští velitelé – barbaři, vojsko se stává nezávislé
• velký úpadek zemědělství – nedostatek otroků (skončila expanze, všichni jsou občané)
• latifundia – pronájem – nájemci – kolóni – kolonát -> později feudalismus (feudální vztahy)
• proměna vnímání křesťanství -> na státní náboženství
• osobní posílení moci císaře – vyřazení senátu z moci
• absolutní vláda, vládne sám
• dominus = pán – nejvyšší soudce, zákonodárce, vojevůdce
• dominát -> reakce na všeobecnou krizi
• Dioklecián (284-305) – původně otrokem, díky legii se stal císařem
  • zakladatel dominátu, dbal na posílení moci císaře
  • správní reforma, tetrarchie = vláda 4 císařů (2 vyšší augustové, 2 nižší caesarové)
  • -> společně ovládali celou říši, každý měl ve správě část říše
  • caesaři – po smrti augustů jejich nástupci
  • měnová reforma – nová měna pro podporu řemesel a hospodářství
  • vojenská reforma – zdvojnásobení legií na 60
  • snaha o obnovení pax romana
  • reformy dočasné – zrušeny nebo sami vyprchaly
  • pronásledování křesťanů – krvavé, brutální
  • problémy Římské říše svalovány na křesťany
• Konstantin I. Veliký (306-337) – vítězí v boji o trůn, tetrarchie se neosvědčila
  • opačný postoj ke křesťanství, vidí v něm silnou oporu, legalizace křesťanství
  • 313 – edikt milánský – zrovnoprávnění křesťanství s jinými kulty
  • svoboda vyznání
  • 325 – koncil (shromáždění) v Nikii -> katolictví proti ariánství
  • trojjedinost Boha, katolíci – bůh otec = bůh syn = duch svatý
  • ariánství – otec je důležitější než syn (podobá se člověku)
  • vítězí katolíci
  • založení Konstantinopole (Istanbul) – osada Byzantion
  • Konstantinopol brzy druhým hlavním městem -> přesun politické moci na východ

Křesťanství

• 4. století – obrovský rozmach
• církev – oporou císařské moci
• polovina 4. století – císař Juliánus Apostata (odpadlík) – snaha k návratu pohanského kultu – neúspěšné -> poslední pronásledování křesťanství
• Theodosius I. Veliký (379-395) – katolické křesťanství jako jediné státní náboženství
• církevní otcové (patres, apologeti) – šiřitelé víry (4. - 5. století)
• sv. Augustýn; sv. Jeroným – přeložil Bibli (původně napsána hebrejsky, řecky, přeložil ji do latiny – Vulgáta)
• 395 – rozdělení římské říše na východní a západní část
• hranice přes Balkán a v Africe přes Lýbii
• kompaktnost, lépe se spravovaly, říše spolu nadále spolupracovaly
• východní část – později Byzantská říše – Konstantinopol (do roku 1342)
  • méně napadána barbary, vnitřní stabilita, hospodářská vyspělost, silná řecká tradice
• západní část – napadána barbary -> federáti, barbarizace armády, hospodářsky i politicky nestabilní, neustálá krize

Stěhování národů

• Hunové se posunují do oblasti nad Černým mořem
• nad Černým mořem Gótové – část si Hunové podmanili (Ostrogóti) a část prchá k deltě Dunaje (Vizigóti)
• Vizigóti se stávají federáty Říma
• 378 – spory mezi Vizigóty a Římany – Řím poražen
  • bitva u Hadrianopole – Vizigóti ohrožují Balkán i Konstantinopol
• 409 – přesun Vizigótů na Západ
• 410 – dobytí Říma Vizigóty, vůdce Alarich – dohoda s Římany, že se usadí v oblasti Pyrenejí a budou federáty Západořímské říše
• 455 – dobytí Říma Vandaly, Řím totálně vydrancovaný
• 476 – vojenský velitel Odoaker sesazuje posledního císaře – Romulus Augustulus => konec Západořímské říše, konec starověku v Evropě a počátek středověku