Z 8.B8 wiki

Antropologie

• věda o člověku
• antropogeneze - fylogenetický vývoj člověka - od hmyzožravých savců po současného člověka (75 milionů let)
• v průběhu antropogeneze došlo ve vývoji lidského rodu ke dvěma důležitým procesům
  • hominizace - polidštění (dryopitheca - homo habilis)
  • sapientace - zmoudřování (neandrtálec - homo sapiens sapiens)
• hominizace jsou změny, které se odehrály na kostře našich předků
  • dokonalá rotace v kloubu ramenním a kyčelním
  • bipedie - chození po dvou končetinách
  • změny ve tvaru lebky - zmenšuje se část obličejová, zvětšuje se část mozková
  • sdružování do společenstev
  • změny týkající se stavby ruky - velká pohyblivost prstů, manuální zručnost, palec je v opozici proti ostatním prstům
  • týlní otvor směřuje svisle dolů
  • hrudník je širší než hluboký
  • zubní oblouk - parabolický tvar, zuby bez mezer (diastemat), špičáky nejsou delší než ostatní zuby, stoličky jsou dryopithecového typu (pět hrbolků)
  • zkrácení nosních dutin - zmenšení čichového ústrojí
  • jeden pár mléčných žláz
  • dlouhá doba gravidity
  • přítomnost bradového výběžku
• evoluce primátů začala zhruba před 75 miliony lety v severní Americe
  • tito primitivní primáti se vyvinuli ze stromových hmyzožravých savců
  • další vývoj primátů však probíhá v Africe
  • v severní Africe u místa Fayum byla objevena kostra Aegypthopithecus zeuxis (5-6kg, před 30 miliony lety), žil v korunách stromů pralesů
    • změnou klimatu se primáti stěhují do jižní a východní Afriky a do jihovýchodní Asie
  • Proconsul africanus (před 22 - 14 miliony lety) - lidoop, který se pohyboval po zemi po čtyřech
  • Dryopithecus fontani - 35kg, obývá Afriku, Evropu, Asii - pohyb jako u šimpanze (konec třetihor, před 12 - 4 miliony let)

Hominidi

• lidi
• ramapithecus (100-110cm) - východní Asie (Čína, Indie), sběr potravy, spojoval v sobě znaky primitivní (ubíhající čelo, velké nadočincové oblouky, malá mozkovna) a progresivní (lidský chrup, rotace v kloubech atd.)
• australopithecus (před 5 - 0,6 miliony lety), jižní a jihovýchodní Afrika - skupina australopithecus afarensis - jižní opice africká
  • existovali ve dvou formách
    • štíhlá (gracilní) - australopithecus afarensis - přechodná forma mezi lidoopem a člověkem, australopithecus africanus
    • robustní (60-70kg, 160-170cm) - australopithecus boisei/robustus/aethiopithecus
  • výška cca. 140-145cm, 35-45kg, obsah mozkovny 440cm³, chůze po dvou končetinách, tato větev končí slepě

Homo habilis

• člověk zruný
• naleziště kostry východní Afrika - Tanzánie, rokle Alduvai, břeh řeky Omo
• 2 - 1,4 milionu let
• obsah mozkovny 650cm³
• bipedie, lovec, sběrač, všežravec
• primitivní kamenné nástroje

Opočlověk

• objeven 1890-2 - ostrov Jáva, břeh řeky Solo, městečko Trinil, profesor Duboise
• 160-170cm, 60-70kg
• zná oheň, primitivní nástroje
• 1935-9 - Čína, několik koster čínských pračlověků, Dračí jeskyně
• člověk čínský - nižší postavy

Neandrtálec

• časný - stáří 150-120 tisíc let, spojovací článek mezi ostatními neandrtálci a vyspělými formami člověka
• klasický - prakticky neměl žádný význam
  • 100-30 tisíc let, forma, která se dokonale přizpůsobila tehdejším drsným klimatickým podmínkám
  • mozkovna až 1700cm³, 170cm, 100kg, šavlovité stehenní kosti

Homo sapiens fosilis

• člověk moudrý vyhynulý
• lovec mamutů, stáří 40-10 tisíc let
• rozvoj uměleckých schopností, jeskyně Lasco, Altamira
• malby, sošky - Věstonická venuše, kult pohřbívání, primitivní obydlí
• naleziště Dolní Věstonice, Předmostí u Přerova, Brno

Lidské rasy

• rasa - skupina lidí obývající určité území a odlišující se od jiných skupin určitými znaky
  • europoidní - chladnější podnebí, světlá kůže, variabilita (proměnlivost v barvě očí, vlasů), menší nos, užší rty
  • mongoloidní - žluto nebo zlatohnědá pleť (indiáni, eskymáci, číňané), tmavé rovné vlasy, ochlupené šikmé oči
  • negroidní - tropické oblasti, intenzivní UV záření, černá pleť, tmavé černé kudrnaté vlasy, široký velký nos, velké rty, tmavé oči
• všechny rasy jsou mezi sebou plodné
• rasismus - nadřazenost jedné rasy nad druhou

Tkáně

• buňka - základní stavební a funkční jednotka těla
• tkáně - soubory buněk stejného tvaru, původu a funkce
• rozdělení: epitely, pojiva, svalové, nervové

Epitely

• soubory buněk hustě k sobě přiřazených (bez mezibuněčných prostor)
• výskyt: kryjí povrch těla, vystýlají duté orgány (žaludek, střeva)
• rozdělení epitelů podle počtu vrstev
  • jednovrstvé - buňky krychlové (kubické), válcové, ploché
  • vícevrstevné (lidská pokožka z pěti vrstev)
• rozdělení podle funkce
  • krycí - pokožka, kryje povrch těla, vystýlá duté orgány
  • smyslová - buňky, které se vyznačují dráždivostí, např. tyčinky a čípky v sítnici
  • sekreční - buňky tohoto epitelu jsou schopny vyprodukovat nějaké látky (enzymy, tenké střevo, žaludek)
  • resorbční - mají schopnost absorbovat určité látky (např. buňky v tenkém střevě)

Pojiva

• tkáně složené z buněk a z mezibuněčné hmoty
• vazivo, chrupavka, kost

Vazivo

• měkká tkáň složená z nepravidelných vřetenovitých nebo cípatých buněk, které jsou uložené v polotekuté až rosolovité základní hmotě, součástí vaziva jsou pružná elastická vlákna, která se označují jako vazivové fibrily (kolagenní - varem se rozpustí a vzniká klih, elastické - varem se nezmění - odolávají varu)
• rozdělení podle funkce:
  • některé buňky vaziva mohou být přeměněny v buňky pigmentové, žírné - obsahují v sobě látku heparin (proti srážení krve), nebo některé v buňky tukové
  • některé buňky jsou schopné fagocytózy (požírat co tam nemá být)
• rozdělení vaziva dle množství fibril
  • řídké - obsahuje málo fibril a mnoho mezibuněčné hmoty, toto vazivo je měkké, poddajné a tvoří výplň jiných tkání, nazývá se vmezeřené (interticiální) a je součástí kostí
  • tuhé - obsahuje mnoho vazivových fibril, které jsou zhuštěné do svazků (šlachy, kloubní pouzdra)
  • lymfoidní - síťovité - vypadá jako síť a v ní jsou zachyceny bílé krvinky

Chrupavky

• je pevná, bílá nebo nažloutlá hmota, která se skládá z buněk a mezibuněčné hmoty
• buňky chrupavky jsou uloženy ve zvláštních komůrkách po 1 nebo po 2
• rozdělení
  • sklovitá - kryje kloubní plochy, kontraktilní vlákénka (fibrily), nejsou vidět
  • vazivová - fibrily viditelné
  • elastické - fibrily mají schopnost se zkracovat a prodlužovat
• výskyt - kryje kloubní plochy, ušní boltec, špička nosu, boky nosu, hrtan, průdušnice, průdušky, konce žeber

Kost

• trvdé pojivo, jehož základní hmota je tvořena látkou CaCO³ a Ca³PO⁴ (anorganická složka kosti)
• organická látka - ossein
• v mládí je kost pružná a poddajná - obsahuje mnoho osseinu
• ve stáří se zvyšuje podíl složky anorganické, kost se stává tvrdou ale zároveň křehkou
• tvrdost, pevnost, pružnost
• lidská kostra (skelet) je tvořena asi 200 kostmi
• kostra tvoří pasivní pohybov aparát
• význam kostry: k pohybu těla a jeho částí, opora měkkým orgánům (pánev jako opor střevům), ochrana životně důležitých orgánů (lebka), obratle (mícha), je zásobárnou minerálních látek (Ca a P)
• rozdělení podle tvaru
  • dlouhé - kost stehenní
  • ploché - lopatka, hrudní, střecha mozkovny
  • krátké - články prstů, zápěstí, zánártí, obratle
• kost je nejvíce diferencovaný typ pojiva, vyznačující se pevností a tvrdostí (pružnost)

Kostra

Stavba dlouhé kosti

• střední část - tělo (diafýza)
  • je k oběma koncům rozšířené - epifýza
  • má dvě části - kloubní jamka, kloubní hlavice
• tělo - na povrchu těla je tuhá vazivová blána, která je prostoupena cévami a nervy - okostice (periost)
  • okostice umožňuje růst kosti do šířky - vyživuje kost, tvoří kostní buňky - osteoblasty (umožňuje regeneraci)
  • pod okosticí se nacházejí kostní lamely (zevní, vnitřní) - kompaktní kost
  • mezi těmito lamelami se nachází haversův systém mající uprostřed haversův kanálek, kterým pronikají do kosti mízní, krevní cévy a nervy
  • výskyt kompaktní kosti, tvoří těla dlouhých kostí, tvoří povrch krátkých a plochých kostí
• složení
  • chrupavka, kost kompaktní, kost houbová - je tvořena z trámců kostní hmoty, které se vzájemně kříží - architektura kosti
  • odpovídá hmotnosti těla a tahům svalů
• růst dlouhé kosti do délky se uskutečňuje z růstových chrupavek umístěných mezi epifýzou a diafýzou
  • růstové chrupavky se uzavírají kolem 18 let
  • tělo dlouhé kosti je duté a je vyplněno kostní dření - z počátku byla v kostech červená kostní dřeň (schopnost tvořit červené a bílé krvinky), s postupujícím věkem se do kostní dřeně ukládá tuk a červená kostní dřeň se mění na žlutou kostní dřeň (postrádá krvetvorbu)
  • krvetvorbu si zachovala hrudní kost, těla obratlů a žebra
• původ kostí
  • vazivový původ - ploché kosti lebky, líční kost
  • chrupavčitý původ
• proces vzniku kosti - kostnatění (osifikace)
  • u dlouhé kosti začíná kostnatění ve středu diafýzy a to současně jak na povrchu tak uvnitř
  • ostifikace postupuje k oběma koncům
  • u krátkých a plochých kostí začíná uprostřed a šíří se k okrajům
• průběh kostnatění: do chrupavky vrůstají krevní cévy a s nimi se stěhují kostní buňky - osteoblasty - kostní hmota
• spojení kostí
  • v dotyku - spojení kloubní
    • tvořeno hlavicí jedné kosti a kloubní jamkou druhé kosti
    • kloubní hlavice i jamka jsou kryty kloubní chrupavkou - jsou obaleny kloubním pouzdrem z vaziva - v něm je síť krevních vlásečnic a nervů
    • nervy nás informují o napětí v kloubním pouzdru a poloze kloubu
  • v souvislosti - může se dít vazivem, chrupavkou nebo kostí - velmi pevné, nepohyblivé
    • může se dít vazivem (na švech lebky: věncový - spojuje kost čelní se dvěma tylními, šípový - spojuje dvě kosti temenní, lambdový - spojuje tylní se dvěma temenními)
    • nebo chrupavkou - konce žeber jsou opatřeny chrupavkou, která přirůstá ke kosti hrudní, spona stydká - spojení dvou pánevních kostí (srůstem) - kost kýčení, sedací, stydká
• uvnitř kloubů je sinoviální blanka, která produkuje kloubní maz - slouží k výživě chrupavky a zvyšuje pevnost kloubů

Kostra člověka

• asi 206 kostí
• 3 celky - kostra lebky, trupu (páteř, hrudní kost, žebra), horní a dolní končetiny

Kostra lebky

• dvě části - mozková, obličejová
• mozková část
  • klenba - kosti jsou vazivového původu
  • spodina - chrupavkový původ
• kosti klenby lební: kest čelní (1), kosti temenní (2), kost tylní (1), kosti spánkové (2)
• lebeční spodina je tvořena částí kosti čelní, částí kosti týlní a spánkové
  • hlavní kost je klínová, jejíž tělo patří vedlejším dutinám nosním
    • uprostřed těla kosti klínové je prohlubeň, ve které leží hypofýza
  • z těla se rozbíhají čtyři křídla
• dírková ploténka kosti čichové - jí procházejí vlákna číchového nervu z dutiny nosní do mozku

Obličejová část

• část kosti čelní s nadočincovými oblouky
• kost lícní (2), jařmový oblouk kosti lícní, kost nosní (2), kost slzní (2), kost radličná (2)
• horní čelist s výběžkem lícním, patrovým a dásňovým (s dírami pro zuby)
• dolní čelist - jediná obličejová kost, která je kloubně spojená s horní čelistí, vybíhá v dásňový výběžek (opatřen jamkami pro zuby), přítomnost bradového výběžku

Kostra trupu

• páteř je složena z obratlů
  • obratle krční - 7
    • první - atlas = nosič - napojuje se na kloubní hrboly lebky a umožňuje pohyb hlavy nahoru a dolů - postrádá tělo obratle)
    • druhý - čepovec = epistrofeus - nese tělo atlasu, pohyb do stran
    • zbývající krční obratle mají rozčísnutý trnový výběžek
    • sedmý krční obratel (prominentní) je při předkloněné hlavě hmatný - dlouhý trnový výběžek
  • obratle hrudní - středně velká těla, dlouhý špičatý trnový výběžek
  • obratle bederní - 5 - největší těla, trnový výběžek má tvar čtyřhranné destičky
  • obratle křížové - 5 - srostlé do jednoho celku v kost křížovou
  • obratle kostrční - 5 - srostlé v kost kostrční
  • mezi obratli se nacházejí meziobratlové chrupavčité ploténky, které tlumí nárazy na páteř - pružná chůze
  • naše páteř je dvakrát esovitě prohnutá
    • dopředu: lordóza (krční, bederní), dozadu: kyfóza (hrudní, křížová)
  • stavba obratle: tělo, trnový výběžek, příčné výběžky, čtyři kloubní plochy pro připojení obratlů předcházejících a následujících, obratlový oblouk - prochází jím mícha
• hrudní kost - plochá kost
  • rukojeť - dvě kloubní plochy pro připojení klíčních kostí
  • tělo - spodní část je opatřena mečovitým výběžkem
• žebra - jsou ploché, obloukovitě prohnuté kosti, které se vzadu upínají na obratle hrudní (na příčné výběžky a na těla
  • žebra pravá - 7 párů - připojena chrupavkami na hrudní kost
  • žebra nepravá - 3 páry, chrupavkami připojena na chrupavky žeber pravých
  • žebra volná - 2 páry, vpředu nejsou připojena nikam
• obratle hrudní a žebra tvoří hrudní koš

Kostra končetin

• kostra horní končetiny - připojena k trupu pletencem lopatkovým
  • pletenec lopatkový
    • kost klíční - 12-16cm, esovitě prohnutá, je z vaziva - snadno se láme
    • lopatka - plochá trojúhelníková kost
  • kostra volné končetiny (kost pažní - dlouhá kost, vřetenní - směřuje k palci, loketní - směřuje k malíčku)
  • kostra ruky (27 kůstek - 8 kostí zápěstních, 5 kostí záprstních, 14 článků prstů - palec 2, ostatní 3)
• kostra dolní končetiny - připojena ke kostře trupu pletencem pánevním
  • pletenec pánevní - tvoří ho dvě kosti pánevní
    • pánevní kost - složena z kosti kyšelní, sedací s stydké
    • spona stydká - chrupavcitá, po 15. roce srůst
    • pánev - kost křížová a kost pánevní; ženská pánev nižší a širší, otevřenější (význam při porodu)
    • ucpaný otvor mezi kostí swedací a stydkou, vyplněn vazivovou blánou
  • kostra volné končetiny
    • kost stehenní - nejdelší, nejsilnější
    • kost holenní - vnitřní kotník
    • kost lýtková - dlouhá kost, směřuje k malíku - vnější kotník
  • kostra nohy
    • 7 zánártních
    • 5 kostí nártních
    • 14 článků prstů
    • nožní klenba - podélná a příčná - při našlapování péruje - chrání při stání cévy, nervy a svaly v chodidlech, u ploché nohy není klenba vyvinuta

Onemocnění kostí

• artritidy
• DNA (choroba) - vzniká nadměrnou konzumací potravin obsahující puriny (adenin, guanin), rozpadem purinových látek je kyselina močová, která tvoří krystalky a ty se hromadí v kloubech - dochází k zánětu kloubů a k bolesti
  • léčba - omezení těch potravin, které mají příliš mnoho purinových látek
• osteoartritida - vzniká následkem opotřebení kloubu věkem, týká se velkých kloubů (ramenní, kýčelní, kolenní), také páteře krční a páteře bederní
  • při osteoartritidě dochází k rozpadu kloubních chrupavek, které za normálních okolností tlumí nárazy - po rozpadu chrupavek se kosti třou vzájemně o sebe, což je doprovázeno krutými bolestmi a omezením hybnosti v kloubu
• revmatická artritida - začíná zánětem synoviální membrány, která potahuje kloub
  • na povrchu kloubu vznikají zánětlivá ložiska - začne produkovat enzymy, a ty natravují kloubní hlavici
  • mezi kostmi vzniká zjizvená tkáň která tvrdne a srůstá s kloubem - bolesti, omezená hybnost
  • příčina mohou být viry, nebo chybná imunitní reakce

Soustava svalová

• nejobjemnější tělesná soustava
• představuje asi 40% celkové hmotnosti
• tělo obsahuje asi 600 svalů
• orgán, který umožňuje aktivní pohyb živočicha nebo jeho částí
• mají schopnost přeměnit chemickou energii živin na energii kinetickou a teplo pomocí svalového třesu
• většina svalů neochabuje ani v klidu, ale udržují tzv. klidové napětí, které zajíšťuje polohu těla

Stavba svalů

• masitá část a šlachy
• základní jednotkou jsou svalová vlákna
• větší počet vláken je spojen řídkým vazivem a tvoří snopečky, ty se spojují ve snopce
• soubor všech snopců tvoří svalové bříško, na jehož povrchu je svalová povázka (tenký vazivový obal)
• sval se ke kostem připojuje šlachami
• svalová tkáň má schopnost stažení (kontrakce), ke kterému dochází na nervový podmět
• sval má dvě části
  • svalové bříško
  • šlacha - pojivo, které obsahuje svazky kolageních vláken
    • svalový úpon - místo, kde se šlacha upíná na kost
• základní jednotkou je svalové vlákno (1-40cm, průměr 10-100um)
• svalové vlákno má uvnitř hmotu - sarkoplazma
  • obsahuje velké množství kontraktilních vláken - myofibrily - tvoří 83% hmoty svalu
  • vlákno obsahuje velký počet jader
• svalové vlákno příčně pruhovaného svalu (sval kosterní, sval žíhaný - synonyma) je tvořeno ze dvou základních typů bílkovin
  • myosin - tvoří silná vlákna - silná filamenta
  • aktin - filamenta tenká, a jsou zakotvena v tzv. zet proužku
  • aktin a myosin tvoří základní částice svalového vlákna, které jsou dlouhé přibližně 2,5um - sarkomery
    • sarkomery jsou umístěny jedna za druhou po celé délce svalového vlákna
  • nákres a popis sarkomery :)
• při svalové kontrakci (stahu) dochází k nasouvání aktinových filament na filamenta myosinová
• podráždění ke svalovému vláknu přichází po motorickém (hybném) nervovém vláknu jež vychází z předních rohů míšních
• při svalové kontrakci (svalovém stahu) se do prostoru mezi svalovým vláknem a nervem vyleje látka - mediátor (acetylcholin)

Hlavní svaly lidského těla

• svaly hlavy
  • mimické - kolem úst, tváří... vyjadřují mimiku člověka - jeho psychické stavy
  • sval žvýkací, zdvihač hlavy
• svaly přední části trupu
  • velký sval prsní, sval deltový, dvouhlavý sval pažní
  • skupina ohýbačů a natahovačů prstů a zápěstí, tenar, hypotenar
  • přímý sval břišní, zevní šikmý sval břišní, přední pilovitý sval
• svaly zadní části trupu
  • sval trapézový, široký sval zádový
  • trojhlavý sval pažní
  • velký sval hýžďový, dvouhlavý sval stehenní, trojhlavý sval lýtkový, sval krejčovský
  • čtyřhlavý sval stehenní

Rozdělení svalů podle funkce

• flexory - ohybače
• extensory - natahovače
• sfinktery - svěrače
• dilatátoty - rozevírače
• addkutory - přitahovače
• abduktory - odtahovače

Soustava krevního oběhu

• srdce
• cévy
  • tepny (vedou krev okysličenou)
  • žíly (vedou krev odkysličenou)
  • vlásečnice - kapiláry (spojky mezi tepnami a žílami)
• tekutiny
  • krev (5 litrů)
  • tkáňový mok (10,5 litru)
  • krevní plasma
  • míza (lymfa)

Krev

• množství (ženy 4,5l, muži 5,5l)
• krev je nejcennější tekutina
• funkce
  • transportní - přenos dýchacích plynů, živin, hormonů, ...
  • termoregulační (udržování stálé tělesné teploty)
  • ochranná - krev obsahuje bílé krvinky - ničí choroboplodné zárodky (fagocytóza)
• složení krve
  • složka kapalná - krevni plasma
  • krevní tělíska (červené a bílé krvinky a krevní destičky)
• složení krevní plasmy
  • voda 91%
  • organické látky 8% - bílkoviny - albumin, globulin, prothrombin, fibrinogen
  • anorganické 1% - NaCl, CHCO₃ - udržují stálé ph krevní plasmy 7,4 a stálou osmotickou hodnotu, která odpovídá 0,9% roztoku NaCl

Červené krvinky

• erytrocyty
• v 1mm³ krve jich má muž 5,5 milionů, žena 4,5 milionu a kojenec 7 milionů
• lidé ve vysokém horském prostředí 7 milionů
• vznik červených krvinek
  • v embryonálním vývoji se krvinky tvoří v játrech a slezině
  • po narození se jejich vznik soustřeďuje do červené kostní dřeně
  • brzy ztrácejí jádro - životnost 90 - 120 dnů, pohřebištěm je slezina
• hemoglobin - 4% hem - barvivo, 96% globin - obsahuje Fe²⁺
  • váže na sebe kyslík - oxyhemoglobin, pevné, váže se na železnaté částice
  • i oxid uhličitý - karbaminohemoglobin, křehké, váže se na amino skupinu hemoglobinu
  • oxid uhelnatý - karboxyhemoglobin, smrtelnéá koncentrace 0,1%, váže se 210krát snáz než kyslík
• z rozpadlých červených krvinek se uvolňuje barvivo - bilirubin a Fe²⁺ opět slouží ke stavbě nových červených krvinek

Bílé krvinky

• vznik v červené kostní dřeni
• mnohem větší než červené
• mají po celou dobu života zachováno buněčné jádro
• v 1mm³ je zhruba 4-10000 bílých krvinek
• rozdělení
  • granulocyty - v cytoplasmě se nachází zrníčka - grana
    • eosinofilní - 1-9%, schopnost fagocytózy, barví se kyselými barvivy
    • neutrofilní - 70%, schopnost fagocytózy, barví se neutrálními barvivy
    • lazofilní - 0,5%, nepodílejí se na fagocytóze, tvoří heparin, barví se zásaditými barvivy
    • jádra granulocytů jsou nepravidelně laločnatá, nebo jako podkova
  • agranulocyty - v cytoplasmě jim chybí zrníčka
    • monocyty - 5%, schopnost fagocytózy, největší bílé krvinky, mají okrouhlá buněčná jádra
    • lymfocyty - 20-40%
    • a) T lymfocyty - zodpovídají za buněčnou imunitu - ta je namířena proti buňkám transportovaných tkání, napadených viry, nádorovým
    • b) B lymfocyty - zodpovídají za imunitu humorální - na receptory váže antigeny,
    • nákres
    • mezi antigeny patří: viry, bakterie, prvoci, cizopasné houby, cizorodé bílkoviny, cizorodý polysacharid
    • po navázání antigenu na receptor se paměťová buňka rozdělí na menší buňku paměťovou (ta si zapamatovává antigen při dalším napadení buňky) a na větší buňku plasmatickou (začne produkovat protilátky proti příslušnému antigenu)
    • protilátky mohou zůstat v krvi různě dlouho; vůči chřipce rok až tři, proti tetanu deset let, proti některým chorobám na celý život (obrna)
    • schopnosti těla tvořit protilátky je využíváno při tzv. imunizaci organismu

Aktivní imunizace

• lékař vpraví do těla příjemce, pacienta
  • mrtvou kulturu bakterie
  • oslabenou kulturu bakterie
  • jed bakterie = toxoid
• každý z těchto způsobů obrany podnítí B-lymfocyty k produkci protilátek

Pasivní imunizace

• provádí se v době, kdy je člověk danou chorobou nakažený
• pacientovi je vpravena do těla hotová protilátka, která se získává z krve hospodářských zvířat - člověk pak obdrží průkaz, ve kterém je uvedený druh zvířete - při dalším onemocnění stejným antigenem musí dostat protilátky z jiného zvířete - jinak propukne sériová, život ohrožující nemoc

Nespecifická imunizace

• lidský pot - obsahuje vodu, NaCl, močovinu, organické kyseliny; zabraňuje pronikání choroboplodných zárodků do těla
• lidské sliny - enzym lysozym - ničí bakterie už v dutině ústní
• v žaludku se pak tvoří silná HCL pH1 - žaludeční šťáva ničí choroboplodné zárodky
• bílé krvinky - granulocyty, monocyty - mají schopnost fagocytózy - pohlcují zárodky
• interferony - bílkoviny produkované buňkami napadenými viry
• pyrogeny - látky, které jsou uvolňovány některými typy bílých krvinek a způsobují horečku, potlačují metabolismus antigenu

Sedimentace krve

• nespecifická zkouška, která informuje lékaře o vzniku nebo ústupu onemocnění
• zabráníme - li srážení krve přidáním kyseliny citronové, krev se nám ve zkumavce rozvrství dle hmotnosti,
• nákres
• rychlost sedimentace (usazování) je následující: zdravý muž 5 mm červených krvinek za hodinu, zdravá žena 3-8 mm červených krvinek za hodinu, při onemocnění se rychlost usazování zvětšuje

Krevní skupiny

• u člověka se vyskytují 4 krevní skupiny (Jan Jánský, počátek 20. století)
• při transfuzi se nikdy nesmí setkat stejný antigen se stejným aglutininem,

• krevní skupiny představují imunologickou individualitu jedince
• aglutinogen D (Rh faktor) - v lidské populacije 85% lidí, kteří mají Rh+ a 15% lidí ho nemá -> Rh-
• za normálních okolností se aglutinin proti Rh faktoru v krvi člověka nevyskytuje, může se však vyskytovat v těchto případech:
  • když opakovaně Rh- daruje krev Rh+
  • těhotenství - matka Rh-, dítě Rh+ -> dítě trpí silnou novorozeneckou žloutenkou, i poškození mozku, v krvi matky se začnou tvořit protilátky - ty pronikají přes placentu do krve plodu, ženám je podávána protilátka - anti Rh+

Krevní cévy

• různé stavby a různého průsvitu, trubičky 3 skupiny

tepny - arterie

• vedou okysličenou krev ze srdce do těla, mají tři vrstvy
• vnitřní vrstva - tvořená plochými endotelovými buňkami - endotel - vystýlka
• střední vrstva - nejtlustější kruhovitě uspořádaná vrstva svaloviny - velmi silná, obsahuje elastická vlákna (je pružná, kontraktilní), umět nakreslit příšný řez tepnou i žílou
• vnější vrstva - vazivový obal + síť nervových vláken

žíly - veny

• stejná stavba jako tepny, ale střední vrstva je nízká (hodně tenká)
• vedou krev do srdce

vlásečnice - kapiláry

• jsou tvořené jedinou vrstvou - ploché endotelové buňky
• délka 0,5 mm; průměr 5-20 mikrometrů
• tenkou stěnou kapilár prostupují živiny a kyslík k jednotlivým buňám těla, z kapilár mohou vystupovat volně bílé krvinky = diapedeza

Srdce

• je dutý sval o hmotnosti 280 - 320 g
• je uloženo v dutině hrudní ve vazivovém obalu - perikard
• srdeční povrch se nazývá epikard, srdeční svalovina myokard, vnitřek srdce endokard
• srdce je rozděleno přepážkou na pravou a levou polovinu, každá polovina je rozdělena příčnou přepážkou na síň a komoru
• pravou polovinou protéká krev odkysličená, levou pak protéká krev okysličená - proto je mnohem více namáhána a proto teké svalovina této levé poloviny je mnohem silnější
• nákres a popis srdečního svalu:

• a1) levá komora; a2) pravá komora; b1) levá síň; b2) pravá síň; c) dvojcípá chlopeň (mitrální chlopeň); d) hrot srdeční; e) aorta s odstupy velkých tepen; f) tepna plicnice; g) horní dutá žíla (v.cava superior); h) dolní dutá žíla (v.cava inferior); ch) plicní žíly; i) aorta sestupná (pokračování aorty); j) mezikomorová přepážka
• mezi síněmi a komorami jsou cípaté chlopně, mezi pravou síní a pravou komorou je to chlopeň trojcípá a mezi levou síní a levou komorou je to chlopeň dvojcípá, chlopně - fungují jako jednosměrné ventily
• z levé komory vychází největší tepna našeho těla - aorta = srdečnice, srdečnice má na svém počátku chlopeň poloměsíčitou
• srdce pracuje ve dvoudobém taktu, 1) doba = systola - smršťění srdce a vypuzení krve ze srdce ven do krevního oběhu, 2) doba = diastola - plnění srdce krví; při měření krevního tlaku slyší lékařř dvě ozvy 120:80
• 1)ozva systolická - vzniká smrštěním - kontrakcí srdečního svalu a uzavřením cípatých chlopní
• 2)ozva diastolická - vzniká uzavřením poloměsíčítých chlopní
• srdce při každé systole vypudí do krevního oběhu 70ml krve
• počet systol v klidu je 72 za minutu -> za minutu vypudí do srdce do oběhu 5 litrů krve
• při maximální námaze se počet tepů zvyšuje až na 180
• srdce musí mít stálý přísun živin a kyslíku, jež jsou dopravovány věnčitými - koronálními tepnami, které postupují z aorty
• věkem vznikají pláty cholesterolu uvnitř cév, které průsvit cévy zúžují
• náhodný trombus (sražená krev) může tuto zůženou cévu uzavřít, což vede k infarktu myokardu -> vmetek musí být do 4 hodin rozpuštěn
• lékaři dokážou poškozené srdce (odumřelou část) přemostit bypassem - žílou z nohy anebo vymění celé srdce
• srdce je řízeno prostřednictvím vegetativních nervů a má vlastní automacii, kterou tvoří dva uzlíky - 1. předsíňový, který je uložen v místě, kde přicházejí horní a dolní dutá žíla do pravé síně (uzlík splavový) a 2. síňokomorový

Krevní oběh

• u člověka rozlišujeme 2 krevní oběhy - malý = plicní (mezi srdcem a plícemi) a velký = tělní (mezi srdcem a celým tělem)

Přenos dýchacích plynů

• přenos CO2: rozpuštěn v krevní plazmě (8%CO2 je v ní rozpuštěno), 25% v hemoglobinu na skupině NH2 proteinu - karbominohemoglobin, největší množství CO2 se přeměňuje v červených krvinkách na ionty HCO3-
• nákres

Malý krevní oběh = plicní

• odkysličená krev přitéká z těla do srdce horní a dolní dutou žílou (ústí do pravé síně), z pravé síně teče krev do pravé komory, chlopeň se uzavírá, nastíví systola... krev vypuzena do plicní tepny, která se dělí na pravou a levou větev

Velký krevní oběh = tělní

• z levé síně teče okysličená krev do levé komory, dvoucípá (mitrální) chlopeň je otevřená, poloměsíčítá chlopeň aorty je otevřená? neni to divny?, nastává systola, dvoucípá chlopeň se uzavírá, poloměsíčítá chlopeň se otevírá a krev je vypuzena do aorty, z oblouků aorty odstupuje kmen hlavopažný tvořený krkovicí pravou (zásobuje mozek a orgány hlavy)a pravou podklíčkovou tepnou, levá krkovice a leví podklíčková tepna; aorta pokračuje doleva a dozadu k páteři jako aorta hrudní, následně jako aorta břišní (v oblasti 4. bederního obratle se větví na 2 tepny kyčelní); velké tepny se rozvětvují na menší tepny, tepénky až na vlásečnice
• ve vlásečnicích předávají O2
• na vlásečnice navazují drobné žilky, které se spojují ve větší žíly
• velké žíly dolních končetin jsou opatřeny chlopněmi pomáhajícími návratu kreve do srdce

Mízní oběh

• míza = lymfa - asi 1-2 litry
• funkce lymfatické soustavy:
  • odvádí přebytečný tkáňový mok
  • odvod metabolitů (splodin výměny látkové)
  • udržování homeostázy (stálosti vnitřního prostředí těla)
  • odvod tuků ve formě kapének z trávící soustavy do horní duté žíly
  • odvod živin z krve
  • obranná funkce
• součástí lymfatické soustavy jsou tyto orgány:
  • kostní dřeň
  • slezina
  • mandle krční a nosní
  • brzlík
  • slepé črevo
• lymfatická soustava je soustavou jednosměrnou, začíná v mezibuněčných prostorách a ústí do krevního oběhu prostřednictvím mízních cév
• míza má obdobné složení jako krevní plazma, obsahuje však méně bílkovin

Srdeční automacie

• řízení činnosti srdce se děje dvěma způsoby
  • prostřednictvím autonomního (vegetativního) nervového systému - 1) prostřednictvím nervů, které vycházejí z míchy krční, hrudní a bederní; tato skupina nervů se soustavně označuje jako sympatikus a 2) prostřednictvím nervů vycházejících z mozku a bederní páteře - parasympatikus; tyto dvě skupiny nervů působí vzájemně proti sobě - antagonisté
  • ze samotného srdečního svalu prostřednictvím převodného systému, jehož záladem je síňový uzlík, který leží v pravé síni v místě, kde do ní ústí horní a dolní dutá žíla, síňový uzlík vydává průmerně 70 impulsů za minutu; elektrický impuls pokračuje na uzlík síňokomorový (když nefunguje uzlík síňový, tak síňokomorový vydává sám pouze 40 impulzů za minutu a je potřeba implantovat pacemaker - kardiostimulátor), poté na hisův svazek, tawarova raménka, každé raménko ústí do svaloviny srdeční komory, kde se větví na purkyňova vlákna
• zástava srdce - krev se hromadí v komorách - nutná fibrilace komor (v terénu nepřímá masáž srdce), jinak nastane smrt

Dýchací soustava