Z 8.B8 wiki

Politologie

• polis = obec, stát
• vědecká disciplína, která se zabývá studiem politiky
• patří mezi vědy o člověku (humanitní disciplíny)
• jako samostatná disciplína vzniká politologie na přelomu 19. a 20. století v USA, když kořeny politického myšlení najdeme již ve starém Řecku
• v širším smyslu je předmětem politologie moc
• snaží se být kritickou a objektivní vědou
• politologie
  • normativní (hodnotová)
  • deskriptivní (popisná)
  • predikativní (prognostická)

Okruhy zkoumání politologie

• politické teorie
• politické instituce (ústava, parlamenty, vlády, soudy)
• strany, politické skupiny, veřejné mínění, výzkumy veřejného mínění
• mezinárodní vztahy (mezinárodní politika)
• vztah politologie k ostatním vědám:
  • filosofie, sociologie, psychologie, historiografie, ekonomie, právo
• politika - umění řídit obec z pohledu politika
  • zájem o veřejné věci z pohledu občana

Z dějin politologie

• Platón (427 – 347 př.n.l) „Ústava“ (mimojiné) zde podává svou představu ideálního státu – jeho pojetí státu je založeno na striktní sociální stratifikaci (dělníci, vojáci, filosofové - vládci)
  • Principem stratifikace je u něj vzdělání (moudrost), je-li někdo moudrý, je dobrým vládcem
  • totalitní rysy
  • za nejlepší formu vlády označoval aristokracii nebo monarchii (vláda vrozených, vláda jedince)
  • Platón působil v době krize athénské polis
• Aristoteles (384 – 322 př.n.l)
  • vědecký přístup „Poltika“ – odmítá Platónův ideální stát, nezáleží na formě vlády, ale na tom, aby ve státě byla dodržována ústava a zákony
  • popisuje všechny tehdy známé formy vlády a ústavy
• sv. Tomáš Akvinský (1225-1274)
  • středověk uvažuje například o legitimitě panovníkovi moci (panovník svou moc odvozoval z moci božské)
  • politické myšlení je poplatné teologickým úvahám
• Nicolo Machiavelli [Makiaveli] (1469-1527)
  • „Vladař“ (Il principe) - návod Lorenzu Medicínskému, jak vést úspěšnou politiku
• Machiavelli ospravedlňuje jakékoli vedení politiky („účel světí prostředky“)

Osvícenství

• 17. - 18.století
• silný rozvoj politického myšlení
• Thomas Hobbes (1588-1679), John Locke (1632-1704) – Britský empirismus
  • autoři teorie společenské smlouvy, vysvětluje vznik státu
  • válka všech proti všem
  • kompromis = stát
  • stát je výtvorem racionálně uvažujících jedinců, kteří se rozhodli hájit svá práva společně - stát jako korporace
• Charles de Montesquieu (1689-1755) - „Duch zákonů“ – vyslovuje se pro zásadu dělení moci – tři složky
  1. zákonodárná moc
  2. výkonná moc
  3. moc soudní
• Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)
  • „O společenské smlouvě“
  • formuluje základy demokracie
  • Hovoří o nutnosti účasti lidu na vládě
  • není to bůh, kdo sesílá na panovníka svou moc, ale lid, kdo deleguje moc na své zastupitele
  • Rousseau ovšem odmítal zastupitelskou demokracii a prosazoval demokracii přímou
• Immanuel Kant (1724 – 1804)
  • „O věčném míru“
  • Etika – kategorický imperativ
  • jednej tak, aby se tvé chování mohlo stát obecnou normou - zásada použitelná v politice

19. století

• Karl Marx (1818 – 1883)
  • společenské procesy (s nimi i politika) jsou definovány konfliktem tříd
• Max Weber (1864 – 1920)
  • Kapitalismus je produktem protestantské askeze a střídmosti

Pojem státu

• nejstarší státy vznikají v mezopotámii asi 3000 let př. n. l.
• dnes existuje okolo 200 samostatných států
• „stát“ z lat. „stato“ = status, řád – tento pojem zavádí do politického myšlení v 16. století Machievelli
  • forma politické organizace lidské společnosti
  • státní moc je nezávislá, neodvozená od jiné (suverenita, svrchovanost)
  • své vnitřní i vnější záležitosti si každý stát řeší sám

Znaky státu

1. organizace státu
   • existence státních orgánů spjatá se státním aparátem
2. právo
   • existence závazných podmínek chování a jednání lidí
   • vymahatelnost práva
3. území a obyvatelstvo
4. státní suverenita

Funkce státu

• vnitřní
  1. bezpečnostní
  2. právní – stát dohlíží na dodržování zákonů, které vydal
  3. ekonomická
  4. sociální – stát zajišťuje občany v době nemoci nebo nezaměstnanosti
  5. kultura – péče o věřící lidi, příspěvky na pořádání kulturních akcí
• vnější
  1. zajištění vztahů s ostatními státy
  2. regulace zahraničního obchodu
  3. ochrana území

Národ

• je společenství lidí se společným jazykem, hlásící se ke společným tradicím a zájmům, je integrováno pocitem sounáležitosti (moderní pojetí národa, vzniká v novověku, dominantní je od 19. století)
• ve středověku byl národ pojímán místně (např. němečtí i čeští obyvatelé byli "böhmen")
• národní stát (např. ČR) - politická jednotka vytvořená jedním národem
• vícenárodní stát (Ruská federace) - stát s federativním uspořádáním, nebo s autonomními oblastmi
• národní příslušnost vzniká narozením a socializací
• státní občanství
  • plnoprávné členství jedince v danném státním útvaru, v demokratickém státě zaručuje rovnost s ostatními občany
  • garantuje komplex práv a povinností

Teorie vzniku státu

• teorie smluvní (konsenzuální) - stát je výsledkem dohody, která ruší přirozený stav (válka), přináší prospěch občanům
• teorie náboženská - stát má božský původ, moc ve státě je odvozena od moci božské (státy ve středověké Evropě, některé islámské státy)
• teorie patriarchální - stát vznikl rozšiřováním velkorodiny (kmene), v čele stojí patriarcha (praotec)
• teorie mocenská - stát je uplatňováním moci silnějšího nad slabšími, inspiruje se v biologii, v Darwinismu
• teorie násilí - stát vzniká uplatněním násilí, stát je podle této teorie špatný, měl by se odstranit (anarchismus)

Typy a formy státu

• formy vlády
  • demokratická - vláda lidu (demos), zdrojem moci lid
  • autokratická (nedemokratická) - samovláda, vládce se považuje za zdroj moci "sám o sobě" (autos)
  • aristokracie
  • plutokracie - vláda bohatých
  • oligarchie - vláda privilegovaných magnátů
  • totalitní diktatura - potlačuje lidská práva, psychický a fyzický teror, cílem je úplná kontrola nad každodenním životem občanů a neomezené řízení společnosti
• typy států - jednotlivé druhy státního zřízení
  • monarchie - zaručuje dědičnou a doživotní vládu panovníka (monos archos)
    • absolutní - panovník má neomezenou moc
    • konstituční - moc panovníka omezena jiným orgánem - parlamentem
  • republika (res publica - věc veřejná)
    • představitelé státu jsou do svých funkcí voleni (jmenováni) na přechodnou dobu
    • parlamentní (ČR), prezidentská (USA, Francie, Rusko), nebo kancléřská (Velká Británie)

Typy států podle územně správní struktury

• unitární stát (unitas - jednota) - jednotný stát s jednou vládou, s jedním občanstvím, s jedinými zákony na celém území státu (např. ČR)
• federace - složený (spolkový) stát z více zemí (částí, kantonů, ...), např. USA, SRN, ČSFR, Švýcarsko
  • v jednotlivých částech mohou platit různé zákony, části mají vlastní samosprávu
• konfederace - volné sdružení států spojených smluvně a úzce spolupracujících (např. Commonwealth - Velká Británie a její bývalé kolonie)

Právní stát

• v právním státě platí, že vztah mezi občanem a státem je je vymezen právem - existence právního řádu jako důležitého znaku státu
• co stát občanovi nezakazuje, to je povolené, státní orgány mohou dělat pouze to, co jim nařizuje (povoluje) zákon

Náš stát

• dějiny české státnosti
  • Velkomoravská říše (9. - 10. století) - raná forma státu
  • český stát - Přemyslovci (863 - příchod Konstantina a Metoděje) - křesťanství jako jednotící ideologie státu, ale i celé Evropy
    • 995 - Přemyslovci sjednocují do té doby roztříštěné území české kotliny a připojují Moravu
    • knížectví; vzniká kult svatého Václava - Václav jako patron české země
  • přelom 12. a 13. století - dochází k upevnění panovníkovy moci, Čechy se stávají dědičným královstvím (1212 - Zlatá bula sicilská)
    • království bylo nejvyšším typem státního celku
  • 14. století - Karel IV. - díky karlovu císařskému titulu se Čechy stávají centrem Evropy
    • Karel právně zcelil české království do útvaru s názvem Země koruny české
  • 1458 – Jiří z Poděbrad – první zvolený král
  • 1526-1918 – Země koruny české jsou součástí Habsburské monarchie
  • 28. října 1918 – vznik ČSR – Československé republiky – důsledek oslabení a porážky Rakousko-Uherska v první světové válce (1914-1918)
    • rozpad Rakousko-Uherska, zahraniční akce – T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik
    • 1918 – 1938 – tzv. období první republiky – velké nacionální problémy s německou menšinou
    • "Československý národ"
    • parlamentní republika
  • 29. září 1938 - Mnichovská dohoda, konec první republiky a začátek tzv. Druhé světové války
    • "Česko-Slovensko", odstoupení sudet s většinově německým obyvatelstvem
    • úbytek demokracie, nárůst antisemitismu, závislost na zahraniční politice Německa
    • 15. března 1939 - německá armáda obsazuje a okupuje Čechy a Moravu - vznik protektorátu Čechy a Morava (Slovenská republika vyhlašuje 14. 3. samostatnost)
    • zánik české státnosti
    • protektorát znamenal absolutní pošlapání národních a politických svobod - odboj (domácí a zahraniční)
    • během války E. Beneš jako hlava zahraničního odboje prosadil oduznání a zneplatnění Mnichovské dohody
  • 8. (9.) 5. 1945 - konec války v Evropě, umožňuje plnou obnovu české státnosti
    • v obnovené republice sílí vliv Sovětského svazu a Komunistické strany
    • 1946 Komunisté vyhrávají volby
  • 25. 2. 1948 - vznik čistě komunistické vlády, konec demokracie
    • 50. léta - komunistický teror
  • 60. léta - uvolnění po Stalinově smrti (Chruščovovská éra)
  • 1968 - "Pražské jaro" - pokus o reformu komunistického režimu - Alexandr Dubček
    • 21. 8. 1968 - invaze pěti států Varšavské smlouvy (v čele SSSR), násilné ukončení reforem
  • počátek 70. let - normalizace, snaha dogmatických komunistů (v čele s Gustavem Husákem) o ukildnění poměrů - odstranění všech důsledků reforem
    • "čistky" - na základě tzv. prověrek byli šikanováni občané vyjadřující sympatie k reformám
    • procesy s disidenty - odpůrci režimu
  • 70. - 80. léta - normalizovaná společnost, mravní marasmus, lidé korumpovaní relativním materiálním dostatkem, rezignují na odpor i na duchovní hodnoty
    • Charta 77 - výjimka
  • konec režimu 17. 11. 1989
    • obnova parlamentní demokracie
    • 1992 – rozpad Československa
  • 1.1.1993 – vznik České Republiky

Ústava

• právní akt nejvyšší právní síly, upravující principy určitého státu, organizaci veřejné moci, územní samosprávu a základní práva a svobody občanů
• ostatní právní normy z ní vycházejí, jsou jí podřízeny
• dva typy - psané (většina států, ČR), nepsané - zvykové (Velká Británie)
• ústava je schvalována zákonodárným orgánem (v případě ČR parlamentem), případně přímým hlasováním
• flexibilní (pružné) – ústava může být změněna přijetím zákona
• rigidní (tuhé)– ústava může být změněna ústavním zákonem nebo referendem
• ústavní principy (v demokratických ústavách) - princip dělby moci
  • zákonodárná moc – legislativa – parlament
  • výkonná moc – exekutiva – vláda a hlava státu
  • soudní moc – jurisdikce – soustava soudů
• princip dělby moci zabraňuje autokracii
• princip brzd a rovnováh - jednotlivé složky moci se vzájemně vyvažují a omezují
  • legislativa - vydává zákony, parlamentní kontrola, právo přehlasovat prezidenské veto
  • exekutiva - vykonává zákony, prezident uděluje milosti
  • jurisdikce - interpretuje zákony

	legislativa	exekutiva	jurisdikce
legislativa	vydává zákony		ústavní soud může zrušit zákon, který je v rozporu s ústavou
exekutiva	parlamentní kontrola, možnost přehlasovat prezidentské veto	vydává zákony	může zrušit nařízení vlády
jurisdikce		prezident může udělovat milost a vyhlašovat amnestii	interpretuje zákony

Dějiny ústavnosti u nás

• 1848 - 1918 - období habsburské monarchie
  • 1848 - první rakouská ústava, tzv. oktrojovaná (z fr. octroi), ústava nařízená panovníkem, platila krátce
  • 1867 - tzv. Prosincová ústava, základ rakoursko-uherského vyrovnání
  • 1873 - Prosincová ústava doplněna tzv. Dubnovou ústavou (platila do roku 1918)
• 1918 - 1992 - československé ústavy
• 1993 - současná ústava ČR

Ústava

• rozhodujícím právním předpisem v každém státě
• má mezi ostatními zákony zvláštní postavení
• je normou s nejvyšší právní silou
• postihuje jen nejzákladnější společenské vztahy
• nová tehdy, jestliže dosavadní již nevyhovuje
• "neznalost zákona neomlouvá"
• ústavy demokratických států obvykle ustanovují
  • typ státu
  • nejvyšší orgány státní moci a správy, jejich složení, pravomoci a vzájemné vztahy
  • rozdělení státní moci
  • základní práva a svobody občanů
• ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony

Ústava ČR

• začíná preambulí
• rozdělena do osmi hlav, které se člení na 113 článků
  1. základní ustanovení
  2. moc zákonodárná
  3. moc výkonná
  4. moc soudní
  5. nejvyšší kontrolní úřad
  6. Česká národní banka (ČNB)
  7. územní samospráva
  8. přechodná a závěrečná ustanovení

Preambule

• upozorňováno na demokratické principy (svobodu a rovnost všech občanů na zásadě občanské společnosti a na důležitosti zachování mezistátních vztahů Evropy)
• dále obsahuje prohlášení společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní, kulturní a duchovní bohatství a řídit se všemi osvědčenými principy právního řádu

Základní ustanovení

• zde je ČR charakterizována jako svrchovaný, jednotný (unitární) a demokratický stát, ve kterém je lid zdrojem a vykonavatelem státní moci
• vykonává je prostřednictví orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní

Moc zákonodárná

• parlament - dvě komory
  • poslanecká sněmovna (200 poslanců, minimální věk 21 let), volena na 4 roky
  • senát (81 senátorů, minimální věk 40 let), volen na 2 roky, obměňuje se třetina senátorů, zaveden od roku 1996
• v čele sněmovny je předseda (Miroslav Vlček)
• předseda senátu (Přemysl Sobotka)
• poslanci a senátoři tvoří kluby podle stranické příslušnosti
• do poslanecké sněmovny se volí dle poměrného volebního systému (každý občan volí kandidátku - list s příslušníky strany, pro zvolení nejméně 5% hlasů), strana dostává tolik poslaneckých křesel, kolik dostala hlasů
• do senátu se volí dvoukolovým systémem (nad 50% hlasů, pokud se tak nestane, koná se druhé kolo)
• poslanecká sněmovna tvoří tzv. výbory
  • předjednávají zákony, než je projedná sněmovna
  • mandátový výbor, rozpočtový výbor, petiční výbor, organizační výbor

Moc výkonná

• prezident (nad 40 let), volen na 5 let
  • volí ho obě komory parlamentu nadpoloviční většinou na společném zasedání
  • smí být volen maximálně dvakrát (Masaryk výjimka, 3x)
  • zastupuje stát navenek, vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a odvolává členy vlády, jmenuje soudce, rektory vysokých škol, povyšuje generály
  • dává státní vyznamenání, uděluje milost, nebo amnestii - plošně
  • může rozpustit poslaneckou sněmovnu
• vláda - vrcholný kolektivní orgán státní moci
  • v čele předseda nebo premiér (Fischer), místopředsedové a ministři

Moc soudní

• každý občan ČR s vysokoškolským vzděláním může být soudce a je jmenovaný na neomezenou dobu
• soudy
  • okresní
  • krajské
  • Vrchní soud ČR
  • Nejvyšší soud ČR - Brno
  • Ústavní soud ČR - 15 soudců, Brno, jmenováni na 10 let
    • řeší, jestli nejsou zákony v rozporu s ústavou

Nejvyšší kontrolní úřad

• NKU
• kontrola hospodářství a státního majetku

Česká národní banka

• Praha
• dohlíží na stabilitu měny

Územní samospráva

• správní celky jsou obce, jejich činnost řídí obecní zastupitelství - volí starostu
• vyšším celkem je kraj a ten závisí na počtu obyvatel

Pojmy

• volební právo
  • aktivní - volit - od 18 let
  • pasivní - být volen - od 21 a 40 let
• hlasování
  • prostá většina
  • nadpoloviční většina
• ústavní pořádek - tvořen Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a zákony přijatými na základě Ústavy

Lidská práva

• práva fyzických osob
• právo na život, osobní svobodu a bezpečnost, rovnost lidí, svoboda pohybu, pobytu, projevu svědomí
• právo spolčovací, shromažďovací, zákaz mučení, nelidského zacházení, nucených prací
• svoboda - můžeme se chovat dle vlastní vůle, svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka
• lidská práva - univerzální (platí pro všechny), nezrušitelná a nezcizitelná (nelze je nikomu vzít), nepromlčitelná (nemůžeme o ně přijít tím, že je nevykonáváme), nezadatelná (nemůžeme se jich vzdát)
• Všeobecná deklarace lidských práv (přijata 1948) - Mezinárodní den lidských práv (10. prosinec)
• Listina základních práv a svobod
  • složena z preambule a 6 hlav
  • charakterizuje základní lidská práva a svobody, také politická práva (občan se může zůčastnit politického života)
  • národnostní právo (národnostních a etnických menšin) - pěstování vlastní kultury
  • hospodářská, sociální a kulurní práva - práce, stávka, chrání rodinu, právo žen a postižených
  • právo soudní a právní ochrany (korektnost soudního jednání, právo na obhajobu, presumpce neviny)
• Komise pro lidská práva (Ženeva) - nejvyšší orgán OSN
• Evropská komise pro lidská práva, Evropský soud pro lidská práva - přijímají stížnosti na porušování lidských práv
• veřejný ochránce práv (ombudsman)
  • v ČR od roku 2000
  • volen poslaneckou sněmovnou na 6 let maximálně 2x, volen z kandidátů prezidentem a senátem
• policie ČR - nevztahuje se na parlament, vládu, prezidenta a soudy

Politika

• společenská činnost, která se zabývá řízením věcí veřejných
• politická participace - účast na řízení věcí veřejných
  • můžeme být voleni
  • referenda
  • účast na demonstracích, politických hnutích
• politické strany - je organizovaná, dobrovolná sdružení občanů, které má určité názory
  • snaží se získat moc - prosadí své cíle
• vedle stran existují různé spolky, hnutí, ale nejsou organizované
• politická strana je financovaná od sponzorů, státu a od samotných členů
• vznik strany
  • nechá se registrovat na ministerstvu vnitra
  • musí být uveden název a sídlo strany
  • členem občan nad 18 let
• dělení stran
  • pravice - podporuje podnikáni, minimalizuje moc státu, ochraňuje lidská práva, majetek, podporuje jednotlivce, snaží se liberalizovat ekonomii
  • levice - sociální politika, podporuje kolektiv, reguluje trh, minimalizuje nezaměstnanost

Ideologie

• soustava idejí, názorů, teorií
• vyjadřuje postoje a cíle určité skupiny
• zabývá se problémy státu, podává názor na řešení problému
• funkce ideologie
  • vysvětluje politické jevy (ekonomická krize)
  • poskytuje systém hodnot (říká, co je dobré)
  • dává možnost patřit do určitého celku (identifikovat se - uvědomění si toho kdo jsem)
  • nabízí základní rysy politického programu a cíle politické činnosti
• liberalismus - svoboda jedince, důraz na individualitu
  • moc státu bude minimalizována na ochranu občanů, svobodů jedince, vytvoření svobodného trhu, který nebude státem regulován, vládní formou liberalismu je parlamentní demokracie
• konzervatismus - nerad mění své hodnoty, nerad se mění, je proti revolucím
  • lepší držet se hodnot a neexperimentovat
• ve 20. století se začíná konzervatismus a liberalismus spojovat - konzervativní liberalismus (Margaret Thatcher)
• sociální demokracie - snaží se zlepšit pracovní a životní podmínky dělníků, zlepšit sociální jistoty, podporuje státní zásahy do ekonomiky a zároveň demokracii - vládu lidu
• socialismus - ideálem je bratrství, spravedlivá společnost, pro socialismus je důležitá harmonie a spokojenost společnosti - důležitější než individuální zájmy - odmítá soukromé vlastnictví (výrobních prostředků), proti kapitalismu
  • chtějí změnu společnosti nenásilnou cestou
• komunismus - společnost, kde vládne sociální rovnost, rozvinutý socialismus, odsuzuje kapitalismus
  • chtějí změnu revolucí
• nacionalismus - vlastenectví, nenávist k jiným národům
  • rasismus - diskriminace jiných ras
  • nacismus v Německu byl rasistický
  • fašismus v Itálii nebyl rasistický
• anarchismus - hlásá absolutní svobodu jedince, je agresivní
• feminismus - snaha zrovnoprávnit ženy vůči mužům

Mezinárodní vztahy

• vztahy mezi státy
  • mezinárodní smlouvy
    • bilaterární (mezi dvěma státy)
    • multilaterální (např. Visegrádská smlouva)
  • mezinárodní organizace (EU, NATO, OSN, OPEC)
• diplomacie
• věda o mezinárodních vztazích
• mezinárodní organizace - vyšší forma spolupráce než smlouvy, organizace má svou institucionální podobu a aparát
  • regionální (EU)
  • globální (OSN)
  • politické (NATO)
  • hospodářské (OPEC)
  • oborové

OSN

• 24. 10. 1945
• organizace spojených národů
• navazuje na společnost národů (1919)
• hlavní sídlo OSN - New York
• USA, Velká Británie, Francie, Rusko, Čína - pět stálých členů rady bezpečnosti
• další orgány OSN
  • valné shromáždění - rezoluce
  • mezinárodní soudní dvůr v Haagu
  • rada bezpečnosti řeší obchodní spory mezi zeměmi
  • hospodářská a sociální rada OSN
  • poručenská rada
  • sekretariát OSN
• v čele OSN stojí generální tajemník
• od 90. let OSN vytváří mezinárodní trestní tribunály
  • zločiny proti míru
  • válečné zločiny
  • zločiny proti lidskosti
• mírové síly OSN - Modré barety
  • KFOR, SFOR, IFOR, UNPROFOR
• mezinárodní organizace začleněné do OSN
  • mezinárodní měnový fond
  • mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
  • organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)
  • dětský fond (UNICEF)
  • úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UHNCR)
  • program OSN pro životní prostředí (UNEP)
• opatření při ohrožení rezoluce