Smyslová ústrojí
Z 8.B8 wiki
Verze z 21. 6. 2011, 05:21; 78.102.37.54 (diskuse)
Obsah |
Zrakové
- zrak je nejdůležitějším smyslem člověka, protože až 80% informací získáváme zrakem
- základem je oční koule (bulbus), která je umístěna v tzv. orbitě (očnici) - ta je vystlána tukovým polštářem, který chrání oko a zabraňuje poškození oční koule před nárazy na kostěnný podklad
- oko je tvořeno ze tří vrstev
- bělima
- silná vazivová blána, která tvoří pevný obal oční koule a udržuje její tvar
- tloušťka 0,3 - 1mm
- tvoří 4/5 povrchu oční koule
- na ni se upínají okohybné svaly - 6-4 příčné, 2 šikmé
- zadní částí bělimy je zrakový nerv, který vede podráždění do středu mozku (čtverhrbolí) a do týlního laloku koncového (velkého mozku)
- v přední části přechází bělima do průhledné rohovky, která je tvořena z tenkých vazivových vláken, jež jsou k sobě hustě přiložené
- střední vrstva oka je cévnatka - červenohnědá barva, protkána hustou sítí krevních vlásečnic
- cévnatka přechází ve střední části v řasnatá tělíska, ve kterých je zavěšena čočka
- řasnaté tělísko vybíhá v přední části oka v duhovku - iris - obsahující pigment a hladké svaly, prostřednictvím nichž se otvor v duhovce (zřítelnice - panenka) může zužovat (ve světle) nebo rozšiřovat (za šera)
- oční čočka je složena z tuhé, rosolovité, dokonale průhledné hmoty
- na povrchu oční čočky pouzdro z vaziva - celý vnitřek oční koule je vyplněn rosolovitou hmotou - sklivec
- přední komora oční (mezi rohovkou a duhovkou)
- zadní komora oční (mezi duhovkou a čočkou)
- obě komory jsou vyplněny komorovou vodou - ta je součástí optického aparátu oka - vzniká z krvní plazmy
- sítnice
- silná od 0,2 - 0,4mm, obsahuje světločidné buňky (fotoreceptory), které jsou drážděny světlem
- první typ fotoreceptoru - tyčinky - jsou velmi citlivé na světlo, prostřednictvím nich vidíme za šera a za tmy - jen černobíle - je jich 130 milionů v přední části sítnice
- druhý typ fotoreceptoru - čípky - jsou koncentrovány v místě - žlutá skvrna (místo nejostřejšího vidění), jsou krátké a tlusté, vnímají tři barvy (červenou, modrou a zelenou)
- optickou soustavu oka tvoří rohovka, komorová voda, oční čočka, sklivec - na rozhraní těchto útvarů se světelný paprsek láme, takže na sítnici dopadá obraz, který je ostrý, zmenšený a převrácený
- místo, kde oční kouli opouští zrakový nerv, chybí tam tyčinky i čípky - slepá skvrna
- sítnice je tvořena z většího počtu nervových buněk, tři vrstvy
- tyčinky, čípky
- buňky
- buňky gangliové
- neurity gangliových buněk se spojují, vytvářejí zrakový nerv a opouštění oční kouli
- lidské oko je citlivé na elektromagnetické vlnění v délce od 400 do 700um
- bělima
- vady oka
- krátkozrakost - myopie
- podélná osa oka je příliš dlouhá a obraz pozorovaného předmětu dopadá před sítnici
- napravuje se rozptylkou
- další příčinou je přílišné zakřivení rohovky
- vidí dobře do blízka, špatně do dálky
- dalekozrakost
- podélná osa oka je příliš krátká a obraz pozorovaného předmětu dopadá za sítnici
- nebo nedostatečné vyklenutí oční čočky
- náprave se děje spojkou
- astigmatismus - zakřivení rohovky
- barvoslepost - částečná, úplná
- šeroslepost
- příčinou je nedostatek vitaminu A
- člověk vnímá tyto barvy a tyto vlnové délky 400-700um vlnového spektra
- čípky rozlišují tři barvy - červenou, modrou, zelenou; všechny ostatní vznikají jejich kombinací
- čípky obsahují barevné pigmenty - fotopigmenty a tvoří je bílkovina opsin, která je vázána na molekulovou chromatoforu - retinal
- tyčinky obsahují rodopsin - úplná adaptace na tmu asi po 40 minutách
- krátkozrakost - myopie
Chuťové
- receptory chuti jsou zvláštní nervové buňky, které jsou seskupeny do chuťových pohárků jazyka (sliznice)
- chuťové pohárky jsou soustředěny na sliznici jazyka, měkkého patra, zadní stěně hltanu
- podrážděním těchto receptorů je vyvoláno různžmi látkami, ktere musí být rozpuštěné ve vodě
- z receptorů vycházejí dostředivá nervová vlákna do jader v prodloužené míše
- z jader vycházejí nervové dráhy do mezimozku a z něj do temenního laloku koncového mozku, kde se nachází tzv. chuťový analyzátor
- na špičce jazyka vnímáme sladké, na kořeni hořké a po stranách kyselé a slané
- ostatní chuti vznikají kombinací
Čichové
- základem je čichové políčko umístěné na stropu dutiny nosní, plocha 1,5cm2
- čichové pole je vystláno receptory, jejichž neurity procházejí dírkovou ploténkou kosti čichové a končí na spodní straně čelních laloků koncového mozku
- tyto čichové buňky jsou drážděny plynnými látkami, které jsou rozptýlené ve vzduchu
- ztráta čichu - anosmie
Sluchové
- umožňuje rozlišování zvuků, tónů a šelestů, které vznikají kmitáním pevných těles
- člověk slyší pouze určitou část kmitů - rozmezí od 16Hz-20kHz
- s věkem se horní hranice slyšitelnosti snižuje z 20kHz na 5kHz - presibyacusis
- soustava sluchová má tyto části: zevní ucho, střední ucho, vnitřní ucho
Zevní ucho
- tvořeno učním boltcem (jeho podkladem je chrupavka pouze v učním lalůčku
- ušní boltec slouží k zachycení zvukových vln a jejich nasměrování do zevního zvukovodu
- další částí je zevní zvukovod - trubička, zahlá, 2,5cm, obsahuje žlázy produkující ušní maz - cerumen - zachycuje nečistoty a mikroorganismy
Střední ucho
- tvořeno poměrně úzkou štěrbinou, ve které se nacházejí tři kůstky - kladívko, kovadlinka a třmínek
- jemné kůstky, které jsou spolu kloubně spojené a jsou pružné
- eustachova trubice - propojuje dutinu středního ucha s nosohltanem - tlak v dutině středního ucha je stejný jako tlak před bubínkem - atmosférický
- mezi zevním zvukovodem a dutinou středního ucha je blanitý bubínek průměru 1cm, tenký (desetina mm) - plocha od 50 do 90mm2
- poslední kůstka - třmínek je zasazena do oválného (předsíňového) okénka vnitřního ucha - části kostěnného labyrintu
Vnitřní ucho
- kostěnný labyrint je uložen uvnitř kosti skalní
- stavba kostního labyrintu
- tři polokruhovité kanálky, předsíň (vestibulum), kostěnný hlemýžď s okénkem kulatým
- vše vyvrtáno v kosti skalní
- v kostěnném labyrintu se nachází blanitý labyrint, který je tvořen blanitým hlemýžděm, třemi blanitými polokruhovými chodbami a dvěma váčky (vejčitý a kulovitý
- mezi kostěnným a blanitým labyrintem se nachází tekutina - perilymfa
- uvnitř blanitého labyrintu je tekutina endolymfa
- stavba blanitého hlemýždě
- tvořen bazální membránou, nákres
- na bazální membráně se nachází cortiho sloupec tvořený vlastními sluchovými buňkami
- sluchová blána je opatřena citlivým výběžkem
- nad cortiho sloupcem se nachází další membrána - krycí
Percepce - šíření zvuku
- tóny jsou zachyceny ušním boltcem a nasměrovány do zevního zvukovodu
- tóny rozechvějí bubínek a jeho chvění se přenese na tři středoušní kůstky (kladívko, kovadlinka a třmínek)
- chvění třmínku v oválném okénku předsíně rozkmitá perilymfu - rozkmitá endolymfu a ta rozkmitá bazální membránu
- současně se rozkmitá i membrána krycí - ta začne působit na sluchové buňky a jejich podráždění je vedeno sluchovým nervem do prodloužené míchy - do středního mozku - do hypotalamu (mezimozek) a nakonec do koncového analyzátoru, který je umístěn ve spánkovém laloku velkého mozku - teprve zde vzniká skutečný vjem zvuku
Čidlo kinetické
- slouží jako ústrojí pro vnímání pohybu a je uloženo v ampulích tří polokruhovitých chodeb
- v každé ampuli je zvýšenina obsahující vysoké buňky, jež mají velmi dlouhé vlásky
- podnětem pro podráždění těchto smyslových buněk je rotační pohyb hlavy, který uvede endolymfu do pohybu - ta vychýlí vlásky smyslových buněk a vzniká podráždění
- toto podráždění vznikne ohybem vlásků v ampulích je vedeno dostředivým mozkovým nervem do mozkového kmene (nejstarší část mozku - prodloužená mícha, varolův most a střední mozek) - odtud do příslušné oblasti mozkové kůry
Čidlo statické
- ústrojím pro vnímání polohy celého těla
- je uloženo v kulovitém a vejčitém váčku blanitého hlemýždě
- oba tyto váčky jsou blanité útvary, v nichž se nacházejí malá políčka s vysokými buňkami opatřenými dlouhými vlásky
- nad těmito vlásky se vznáší množství vápenatých krystalků (statokonie)
- při změně polohy hlavy se vlivem gravitace statokonie posunou a tím dochází ke změně tlaku a tahu na vlásky smyslových buněk
- vzniká podráždění, které je vedeno mozkovým nervem do prodloužené míchy
- většina ěchto nervů pokračuje do mozečku
- toto čidlo tedy zajišťuje vzpřímený postoj, udržuje rovnováhu těla
Řízení tělesné teploty
- člověk patří mezi homiotermní organismy - organismy, které jsou schopné udržovat stálou tělesnou teplotu
- průměrná tělesná teplota je 36,5°C
- výrazná odchylka směrem nahoru představuje horečku
- vysoká horečka 41°C výrazným způsobem ohrožuje nervové buňky a může vést k smrti
- pokles teploty - podchlazení - kritická 28°C - hypotermie
- podchlazení se využívá při dlouhých a složitých operacích (menší spotřeba kyslíku)
- základní tvorba tepla
- štěpením základních složek potravy (gram tuku = 39kJ, 1g cukru, bílkovin 17kJ)
- tuky by měly být 25% potravy
- emoce
- těžká svalová práce
- vliv potravy
- svalový třes z chladu
- výdej tepla
- pocením
- větší prokrvenost kůže
- přechod do chladného prostředí
- velmi lehké oblečení
- zvetšit proudění vzduchu
- základní mechanismy výdeje tepla
- sálání (60% tepla)
- vypařování (25% tepla)
- prouděním vzduchu (15% tepla)
- vedením (1% tepla)
- termoregulační centrum je u člověka umístěno v části mezimozku - hypotalamus
- úpal - tělo se nemůže zbavit nahromadělného tepla
- úžeh - lokální přehřátí hlavy a mozku sluncem
