Biologie 3. ročník

Přejít na:navigace, hledání

Antropologie • věda o člověku • antropogeneze - fylogenetický vývoj člověka - od hmyzožravých savců po současného člověka (75 milionů let) • v průběhu antropogeneze došlo ve vývoji lidského rodu ke dvěma důležitým procesům • hominizace - polidštění (dryopitheca - homo habilis) • sapientace - zmoudřování (neandrtálec - homo sapiens sapiens) • • hominizace jsou změny, které se odehrály na kostře našich předků • dokonalá rotace v kloubu ramenním a kyčelním • bipedie - chození po dvou končetinách • změny ve tvaru lebky - zmenšuje se část obličejová, zvětšuje se část mozková • sdružování do společenstev • změny týkající se stavby ruky - velká pohyblivost prstů, manuální zručnost, palec je v opozici proti ostatním prstům • týlní otvor směřuje svisle dolů • hrudník je širší než hluboký • zubní oblouk - parabolický tvar, zuby bez mezer (diastemat), špičáky nejsou delší než ostatní zuby, stoličky jsou dryopithecového typu (pět hrbolků) • zkrácení nosních dutin - zmenšení čichového ústrojí • jeden pár mléčných žláz • dlouhá doba gravidity • přítomnost bradového výběžku • • evoluce primátů začala zhruba před 75 miliony lety v severní Americe • tito primitivní primáti se vyvinuli ze stromových hmyzožravých savců • další vývoj primátů však probíhá v Africe • v severní Africe u místa Fayum byla objevena kostra Aegypthopithecus zeuxis (5-6kg, před 30 miliony lety), žil v korunách stromů pralesů • změnou klimatu se primáti stěhují do jižní a východní Afriky a do jihovýchodní Asie • • Proconsul africanus (před 22 - 14 miliony lety) - lidoop, který se pohyboval po zemi po čtyřech • Dryopithecus fontani - 35kg, obývá Afriku, Evropu, Asii - pohyb jako u šimpanze (konec třetihor, před 12 - 4 miliony let) • • Hominidi • lidi • ramapithecus (100-110cm) - východní Asie (Čína, Indie), sběr potravy, spojoval v sobě znaky primitivní (ubíhající čelo, velké nadočincové oblouky, malá mozkovna) a progresivní (lidský chrup, rotace v kloubech atd.) • australopithecus (před 5 - 0,6 miliony lety), jižní a jihovýchodní Afrika - skupina australopithecus afarensis - jižní opice africká • existovali ve dvou formách • štíhlá (gracilní) - australopithecus afarensis - přechodná forma mezi lidoopem a člověkem, australopithecus africanus • robustní (60-70kg, 160-170cm) - australopithecus boisei/robustus/aethiopithecus • • výška cca. 140-145cm, 35-45kg, obsah mozkovny 440cm³, chůze po dvou končetinách, tato větev končí slepě • • Homo habilis • člověk zruný • naleziště kostry východní Afrika - Tanzánie, rokle Alduvai, břeh řeky Omo • 2 - 1,4 milionu let • obsah mozkovny 650cm³ • bipedie, lovec, sběrač, všežravec • primitivní kamenné nástroje • Opočlověk • objeven 1890-2 - ostrov Jáva, břeh řeky Solo, městečko Trinil, profesor Duboise • 160-170cm, 60-70kg • zná oheň, primitivní nástroje • 1935-9 - Čína, několik koster čínských pračlověků, Dračí jeskyně • člověk čínský - nižší postavy • Neandrtálec • časný - stáří 150-120 tisíc let, spojovací článek mezi ostatními neandrtálci a vyspělými formami člověka • klasický - prakticky neměl žádný význam • 100-30 tisíc let, forma, která se dokonale přizpůsobila tehdejším drsným klimatickým podmínkám • mozkovna až 1700cm³, 170cm, 100kg, šavlovité stehenní kosti • • Homo sapiens fosilis • člověk moudrý vyhynulý • lovec mamutů, stáří 40-10 tisíc let • rozvoj uměleckých schopností, jeskyně Lasco, Altamira • malby, sošky - Věstonická venuše, kult pohřbívání, primitivní obydlí • naleziště Dolní Věstonice, Předmostí u Přerova, Brno • Lidské rasy • rasa - skupina lidí obývající určité území a odlišující se od jiných skupin určitými znaky • europoidní - chladnější podnebí, světlá kůže, variabilita (proměnlivost v barvě očí, vlasů), menší nos, užší rty • mongoloidní - žluto nebo zlatohnědá pleť (indiáni, eskymáci, číňané), tmavé rovné vlasy, ochlupené šikmé oči • negroidní - tropické oblasti, intenzivní UV záření, černá pleť, tmavé černé kudrnaté vlasy, široký velký nos, velké rty, tmavé oči • • všechny rasy jsou mezi sebou plodné • rasismus - nadřazenost jedné rasy nad druhou •
Tkáně • buňka - základní stavební a funkční jednotka těla • tkáně - soubory buněk stejného tvaru, původu a funkce • rozdělení: epitely, pojiva, svalové, nervové • Epitely • soubory buněk hustě k sobě přiřazených (bez mezibuněčných prostor) • výskyt: kryjí povrch těla, vystýlají duté orgány (žaludek, střeva) • rozdělení epitelů podle počtu vrstev • jednovrstvé - buňky krychlové (kubické), válcové, ploché • vícevrstevné (lidská pokožka z pěti vrstev) • • rozdělení podle funkce • krycí - pokožka, kryje povrch těla, vystýlá duté orgány • smyslová - buňky, které se vyznačují dráždivostí, např. tyčinky a čípky v sítnici • sekreční - buňky tohoto epitelu jsou schopny vyprodukovat nějaké látky (enzymy, tenké střevo, žaludek) • resorbční - mají schopnost absorbovat určité látky (např. buňky v tenkém střevě) • • Pojiva • tkáně složené z buněk a z mezibuněčné hmoty • vazivo, chrupavka, kost • Vazivo • měkká tkáň složená z nepravidelných vřetenovitých nebo cípatých buněk, které jsou uložené v polotekuté až rosolovité základní hmotě, součástí vaziva jsou pružná elastická vlákna, která se označují jako vazivové fibrily (kolagenní - varem se rozpustí a vzniká klih, elastické - varem se nezmění - odolávají varu) • rozdělení podle funkce: • některé buňky vaziva mohou být přeměněny v buňky pigmentové, žírné - obsahují v sobě látku heparin (proti srážení krve), nebo některé v buňky tukové • některé buňky jsou schopné fagocytózy (požírat co tam nemá být) • • rozdělení vaziva dle množství fibril • řídké - obsahuje málo fibril a mnoho mezibuněčné hmoty, toto vazivo je měkké, poddajné a tvoří výplň jiných tkání, nazývá se vmezeřené (interticiální) a je součástí kostí • tuhé - obsahuje mnoho vazivových fibril, které jsou zhuštěné do svazků (šlachy, kloubní pouzdra) • lymfoidní - síťovité - vypadá jako síť a v ní jsou zachyceny bílé krvinky • • Chrupavky • je pevná, bílá nebo nažloutlá hmota, která se skládá z buněk a mezibuněčné hmoty • buňky chrupavky jsou uloženy ve zvláštních komůrkách po 1 nebo po 2 • rozdělení • sklovitá - kryje kloubní plochy, kontraktilní vlákénka (fibrily), nejsou vidět • vazivová - fibrily viditelné • elastické - fibrily mají schopnost se zkracovat a prodlužovat • • výskyt - kryje kloubní plochy, ušní boltec, špička nosu, boky nosu, hrtan, průdušnice, průdušky, konce žeber • Kost • trvdé pojivo, jehož základní hmota je tvořena látkou CaCO³ a Ca³PO⁴ (anorganická složka kosti) • organická látka - ossein • v mládí je kost pružná a poddajná - obsahuje mnoho osseinu • ve stáří se zvyšuje podíl složky anorganické, kost se stává tvrdou ale zároveň křehkou • tvrdost, pevnost, pružnost • lidská kostra (skelet) je tvořena asi 200 kostmi • kostra tvoří pasivní pohybov aparát • význam kostry: k pohybu těla a jeho částí, opora měkkým orgánům (pánev jako opor střevům), ochrana životně důležitých orgánů (lebka), obratle (mícha), je zásobárnou minerálních látek (Ca a P) • rozdělení podle tvaru • dlouhé - kost stehenní • ploché - lopatka, hrudní, střecha mozkovny • krátké - články prstů, zápěstí, zánártí, obratle • • kost je nejvíce diferencovaný typ pojiva, vyznačující se pevností a tvrdostí (pružnost) •
Kostra Stavba dlouhé kosti • střední část - tělo (diafýza) • je k oběma koncům rozšířené - epifýza • má dvě části - kloubní jamka, kloubní hlavice • • tělo - na povrchu těla je tuhá vazivová blána, která je prostoupena cévami a nervy - okostice (periost) • okostice umožňuje růst kosti do šířky - vyživuje kost, tvoří kostní buňky - osteoblasty (umožňuje regeneraci) • pod okosticí se nacházejí kostní lamely (zevní, vnitřní) - kompaktní kost • mezi těmito lamelami se nachází haversův systém mající uprostřed haversův kanálek, kterým pronikají do kosti mízní, krevní cévy a nervy • výskyt kompaktní kosti, tvoří těla dlouhých kostí, tvoří povrch krátkých a plochých kostí • • složení • chrupavka, kost kompaktní, kost houbová - je tvořena z trámců kostní hmoty, které se vzájemně kříží - architektura kosti • odpovídá hmotnosti těla a tahům svalů • • růst dlouhé kosti do délky se uskutečňuje z růstových chrupavek umístěných mezi epifýzou a diafýzou • růstové chrupavky se uzavírají kolem 18 let • tělo dlouhé kosti je duté a je vyplněno kostní dření - z počátku byla v kostech červená kostní dřeň (schopnost tvořit červené a bílé krvinky), s postupujícím věkem se do kostní dřeně ukládá tuk a červená kostní dřeň se mění na žlutou kostní dřeň (postrádá krvetvorbu) • krvetvorbu si zachovala hrudní kost, těla obratlů a žebra • • původ kostí • vazivový původ - ploché kosti lebky, líční kost • chrupavčitý původ • • proces vzniku kosti - kostnatění (osifikace) • u dlouhé kosti začíná kostnatění ve středu diafýzy a to současně jak na povrchu tak uvnitř • ostifikace postupuje k oběma koncům • u krátkých a plochých kostí začíná uprostřed a šíří se k okrajům • • průběh kostnatění: do chrupavky vrůstají krevní cévy a s nimi se stěhují kostní buňky - osteoblasty - kostní hmota • spojení kostí • v dotyku - spojení kloubní • tvořeno hlavicí jedné kosti a kloubní jamkou druhé kosti • kloubní hlavice i jamka jsou kryty kloubní chrupavkou - jsou obaleny kloubním pouzdrem z vaziva - v něm je síť krevních vlásečnic a nervů • nervy nás informují o napětí v kloubním pouzdru a poloze kloubu • • v souvislosti - může se dít vazivem, chrupavkou nebo kostí - velmi pevné, nepohyblivé • může se dít vazivem (na švech lebky: věncový - spojuje kost čelní se dvěma tylními, šípový - spojuje dvě kosti temenní, lambdový - spojuje tylní se dvěma temenními) • nebo chrupavkou - konce žeber jsou opatřeny chrupavkou, která přirůstá ke kosti hrudní, spona stydká - spojení dvou pánevních kostí (srůstem) - kost kýčení, sedací, stydká • • • uvnitř kloubů je sinoviální blanka, která produkuje kloubní maz - slouží k výživě chrupavky a zvyšuje pevnost kloubů • Kostra člověka • asi 206 kostí • 3 celky - kostra lebky, trupu (páteř, hrudní kost, žebra), horní a dolní končetiny • Kostra lebky • dvě části - mozková, obličejová • mozková část • klenba - kosti jsou vazivového původu • spodina - chrupavkový původ • • kosti klenby lební: kest čelní (1), kosti temenní (2), kost tylní (1), kosti spánkové (2) • lebeční spodina je tvořena částí kosti čelní, částí kosti týlní a spánkové • hlavní kost je klínová, jejíž tělo patří vedlejším dutinám nosním • uprostřed těla kosti klínové je prohlubeň, ve které leží hypofýza • • z těla se rozbíhají čtyři křídla • • dírková ploténka kosti čichové - jí procházejí vlákna číchového nervu z dutiny nosní do mozku • Obličejová část • část kosti čelní s nadočincovými oblouky • kost lícní (2), jařmový oblouk kosti lícní, kost nosní (2), kost slzní (2), kost radličná (2) • horní čelist s výběžkem lícním, patrovým a dásňovým (s dírami pro zuby) • dolní čelist - jediná obličejová kost, která je kloubně spojená s horní čelistí, vybíhá v dásňový výběžek (opatřen jamkami pro zuby), přítomnost bradového výběžku • Kostra trupu • páteř je složena z obratlů • obratle krční - 7 • první - atlas = nosič - napojuje se na kloubní hrboly lebky a umožňuje pohyb hlavy nahoru a dolů - postrádá tělo obratle) • druhý - čepovec = epistrofeus - nese tělo atlasu, pohyb do stran • zbývající krční obratle mají rozčísnutý trnový výběžek • sedmý krční obratel (prominentní) je při předkloněné hlavě hmatný - dlouhý trnový výběžek • • obratle hrudní - středně velká těla, dlouhý špičatý trnový výběžek • obratle bederní - 5 - největší těla, trnový výběžek má tvar čtyřhranné destičky • obratle křížové - 5 - srostlé do jednoho celku v kost křížovou • obratle kostrční - 5 - srostlé v kost kostrční • mezi obratli se nacházejí meziobratlové chrupavčité ploténky, které tlumí nárazy na páteř - pružná chůze • naše páteř je dvakrát esovitě prohnutá • dopředu: lordóza (krční, bederní), dozadu: kyfóza (hrudní, křížová) • • stavba obratle: tělo, trnový výběžek, příčné výběžky, čtyři kloubní plochy pro připojení obratlů předcházejících a následujících, obratlový oblouk - prochází jím mícha • • hrudní kost - plochá kost • rukojeť - dvě kloubní plochy pro připojení klíčních kostí • tělo - spodní část je opatřena mečovitým výběžkem • • žebra - jsou ploché, obloukovitě prohnuté kosti, které se vzadu upínají na obratle hrudní (na příčné výběžky a na těla • žebra pravá - 7 párů - připojena chrupavkami na hrudní kost • žebra nepravá - 3 páry, chrupavkami připojena na chrupavky žeber pravých • žebra volná - 2 páry, vpředu nejsou připojena nikam • • obratle hrudní a žebra tvoří hrudní koš • Kostra končetin • kostra horní končetiny - připojena k trupu pletencem lopatkovým • pletenec lopatkový • kost klíční - 12-16cm, esovitě prohnutá, je z vaziva - snadno se láme • lopatka - plochá trojúhelníková kost • • kostra volné končetiny (kost pažní - dlouhá kost, vřetenní - směřuje k palci, loketní - směřuje k malíčku) • kostra ruky (27 kůstek - 8 kostí zápěstních, 5 kostí záprstních, 14 článků prstů - palec 2, ostatní 3) • • kostra dolní končetiny - připojena ke kostře trupu pletencem pánevním • pletenec pánevní - tvoří ho dvě kosti pánevní • pánevní kost - složena z kosti kyšelní, sedací s stydké • spona stydká - chrupavcitá, po 15. roce srůst • pánev - kost křížová a kost pánevní; ženská pánev nižší a širší, otevřenější (význam při porodu) • ucpaný otvor mezi kostí swedací a stydkou, vyplněn vazivovou blánou • • kostra volné končetiny • kost stehenní - nejdelší, nejsilnější • kost holenní - vnitřní kotník • kost lýtková - dlouhá kost, směřuje k malíku - vnější kotník • • kostra nohy • 7 zánártních • 5 kostí nártních • 14 článků prstů • nožní klenba - podélná a příčná - při našlapování péruje - chrání při stání cévy, nervy a svaly v chodidlech, u ploché nohy není klenba vyvinuta • • • Onemocnění kostí • artritidy • DNA (choroba) - vzniká nadměrnou konzumací potravin obsahující puriny (adenin, guanin), rozpadem purinových látek je kyselina močová, která tvoří krystalky a ty se hromadí v kloubech - dochází k zánětu kloubů a k bolesti • léčba - omezení těch potravin, které mají příliš mnoho purinových látek • • osteoartritida - vzniká následkem opotřebení kloubu věkem, týká se velkých kloubů (ramenní, kýčelní, kolenní), také páteře krční a páteře bederní • při osteoartritidě dochází k rozpadu kloubních chrupavek, které za normálních okolností tlumí nárazy - po rozpadu chrupavek se kosti třou vzájemně o sebe, což je doprovázeno krutými bolestmi a omezením hybnosti v kloubu • • revmatická artritida - začíná zánětem synoviální membrány, která potahuje kloub • na povrchu kloubu vznikají zánětlivá ložiska - začne produkovat enzymy, a ty natravují kloubní hlavici • mezi kostmi vzniká zjizvená tkáň která tvrdne a srůstá s kloubem - bolesti, omezená hybnost • příčina mohou být viry, nebo chybná imunitní reakce • •
Soustava svalová • nejobjemnější tělesná soustava • představuje asi 40% celkové hmotnosti • tělo obsahuje asi 600 svalů • orgán, který umožňuje aktivní pohyb živočicha nebo jeho částí • mají schopnost přeměnit chemickou energii živin na energii kinetickou a teplo pomocí svalového třesu • většina svalů neochabuje ani v klidu, ale udržují tzv. klidové napětí, které zajíšťuje polohu těla • Stavba svalů • masitá část a šlachy • základní jednotkou jsou svalová vlákna • větší počet vláken je spojen řídkým vazivem a tvoří snopečky, ty se spojují ve snopce • soubor všech snopců tvoří svalové bříško, na jehož povrchu je svalová povázka (tenký vazivový obal) • sval se ke kostem připojuje šlachami • svalová tkáň má schopnost stažení (kontrakce), ke kterému dochází na nervový podmět • sval má dvě části • svalové bříško • šlacha - pojivo, které obsahuje svazky kolageních vláken • svalový úpon - místo, kde se šlacha upíná na kost • • • základní jednotkou je svalové vlákno (1-40cm, průměr 10-100um) • svalové vlákno má uvnitř hmotu - sarkoplazma • obsahuje velké množství kontraktilních vláken - myofibrily - tvoří 83% hmoty svalu • vlákno obsahuje velký počet jader • • svalové vlákno příčně pruhovaného svalu (sval kosterní, sval žíhaný - synonyma) je tvořeno ze dvou základních typů bílkovin • myosin - tvoří silná vlákna - silná filamenta • aktin - filamenta tenká, a jsou zakotvena v tzv. zet proužku • aktin a myosin tvoří základní částice svalového vlákna, které jsou dlouhé přibližně 2,5um - sarkomery • sarkomery jsou umístěny jedna za druhou po celé délce svalového vlákna • • nákres a popis sarkomery :) • • při svalové kontrakci (stahu) dochází k nasouvání aktinových filament na filamenta myosinová • podráždění ke svalovému vláknu přichází po motorickém (hybném) nervovém vláknu jež vychází z předních rohů míšních • při svalové kontrakci (svalovém stahu) se do prostoru mezi svalovým vláknem a nervem vyleje látka - mediátor (acetylcholin) • Hlavní svaly lidského těla • svaly hlavy • mimické - kolem úst, tváří... vyjadřují mimiku člověka - jeho psychické stavy • sval žvýkací, zdvihač hlavy • • svaly přední části trupu • velký sval prsní, sval deltový, dvouhlavý sval pažní • skupina ohýbačů a natahovačů prstů a zápěstí, tenar, hypotenar • přímý sval břišní, zevní šikmý sval břišní, přední pilovitý sval • • svaly zadní části trupu • sval trapézový, široký sval zádový • trojhlavý sval pažní • velký sval hýžďový, dvouhlavý sval stehenní, trojhlavý sval lýtkový, sval krejčovský • čtyřhlavý sval stehenní • • Rozdělení svalů podle funkce • flexory - ohybače • extensory - natahovače • sfinktery - svěrače • dilatátoty - rozevírače • addkutory - přitahovače • abduktory - odtahovače •
Soustava krevního oběhu • srdce • cévy • tepny (vedou krev okysličenou) • žíly (vedou krev odkysličenou) • vlásečnice - kapiláry (spojky mezi tepnami a žílami) • • tekutiny • krev (5 litrů) • tkáňový mok (10,5 litru) • krevní plasma • míza (lymfa) • • Krev • množství (ženy 4,5l, muži 5,5l) • krev je nejcennější tekutina • funkce • transportní - přenos dýchacích plynů, živin, hormonů, ... • termoregulační (udržování stálé tělesné teploty) • ochranná - krev obsahuje bílé krvinky - ničí choroboplodné zárodky (fagocytóza) • • složení krve • složka kapalná - krevni plasma • krevní tělíska (červené a bílé krvinky a krevní destičky) • • složení krevní plasmy • voda 91% • organické látky 8% - bílkoviny - albumin, globulin, prothrombin, fibrinogen • anorganické 1% - NaCl, CHCO₃ - udržují stálé ph krevní plasmy 7,4 a stálou osmotickou hodnotu, která odpovídá 0,9% roztoku NaCl • • Červené krvinky • erytrocyty • v 1mm³ krve jich má muž 5,5 milionů, žena 4,5 milionu a kojenec 7 milionů • lidé ve vysokém horském prostředí 7 milionů • vznik červených krvinek • v embryonálním vývoji se krvinky tvoří v játrech a slezině • po narození se jejich vznik soustřeďuje do červené kostní dřeně • brzy ztrácejí jádro - životnost 90 - 120 dnů, pohřebištěm je slezina • • hemoglobin - 4% hem - barvivo, 96% globin - obsahuje Fe²⁺ • váže na sebe kyslík - oxyhemoglobin, pevné, váže se na železnaté částice • i oxid uhličitý - karbaminohemoglobin, křehké, váže se na amino skupinu hemoglobinu • oxid uhelnatý - karboxyhemoglobin, smrtelnéá koncentrace 0,1%, váže se 210krát snáz než kyslík • • z rozpadlých červených krvinek se uvolňuje barvivo - bilirubin a Fe²⁺ opět slouží ke stavbě nových červených krvinek • Bílé krvinky • vznik v červené kostní dřeni • mnohem větší než červené • mají po celou dobu života zachováno buněčné jádro • v 1mm³ je zhruba 4-10000 bílých krvinek • rozdělení • granulocyty - v cytoplasmě se nachází zrníčka - grana • eosinofilní - 1-9%, schopnost fagocytózy, barví se kyselými barvivy • neutrofilní - 70%, schopnost fagocytózy, barví se neutrálními barvivy • lazofilní - 0,5%, nepodílejí se na fagocytóze, tvoří heparin, barví se zásaditými barvivy • jádra granulocytů jsou nepravidelně laločnatá, nebo jako podkova • • agranulocyty - v cytoplasmě jim chybí zrníčka • monocyty - 5%, schopnost fagocytózy, největší bílé krvinky, mají okrouhlá buněčná jádra • lymfocyty - 20-40% • a) T lymfocyty - zodpovídají za buněčnou imunitu - ta je namířena proti buňkám transportovaných tkání, napadených viry, nádorovým • b) B lymfocyty - zodpovídají za imunitu humorální - na receptory váže antigeny, • nákres • mezi antigeny patří: viry, bakterie, prvoci, cizopasné houby, cizorodé bílkoviny, cizorodý polysacharid • po navázání antigenu na receptor se paměťová buňka rozdělí na menší buňku paměťovou (ta si zapamatovává antigen při dalším napadení buňky) a na větší buňku plasmatickou (začne produkovat protilátky proti příslušnému antigenu) • protilátky mohou zůstat v krvi různě dlouho; vůči chřipce rok až tři, proti tetanu deset let, proti některým chorobám na celý život (obrna) • schopnosti těla tvořit protilátky je využíváno při tzv. imunizaci organismu • • • Aktivní imunizace • lékař vpraví do těla příjemce, pacienta • mrtvou kulturu bakterie • oslabenou kulturu bakterie • jed bakterie = toxoid • • každý z těchto způsobů obrany podnítí B-lymfocyty k produkci protilátek • Pasivní imunizace • provádí se v době, kdy je člověk danou chorobou nakažený • pacientovi je vpravena do těla hotová protilátka, která se získává z krve hospodářských zvířat - člověk pak obdrží průkaz, ve kterém je uvedený druh zvířete - při dalším onemocnění stejným antigenem musí dostat protilátky z jiného zvířete - jinak propukne sériová, život ohrožující nemoc • Nespecifická imunizace • lidský pot - obsahuje vodu, NaCl, močovinu, organické kyseliny; zabraňuje pronikání choroboplodných zárodků do těla • lidské sliny - enzym lysozym - ničí bakterie už v dutině ústní • v žaludku se pak tvoří silná HCL pH1 - žaludeční šťáva ničí choroboplodné zárodky • bílé krvinky - granulocyty, monocyty - mají schopnost fagocytózy - pohlcují zárodky • interferony - bílkoviny produkované buňkami napadenými viry • pyrogeny - látky, které jsou uvolňovány některými typy bílých krvinek a způsobují horečku, potlačují metabolismus antigenu • Sedimentace krve • nespecifická zkouška, která informuje lékaře o vzniku nebo ústupu onemocnění • zabráníme - li srážení krve přidáním kyseliny citronové, krev se nám ve zkumavce rozvrství dle hmotnosti, • nákres • rychlost sedimentace (usazování) je následující: zdravý muž 5 mm červených krvinek za hodinu, zdravá žena 3-8 mm červených krvinek za hodinu, při onemocnění se rychlost usazování zvětšuje • Krevní skupiny • u člověka se vyskytují 4 krevní skupiny (Jan Jánský, počátek 20. století) • při transfuzi se nikdy nesmí setkat stejný antigen se stejným aglutininem, •
• krevní skupiny představují imunologickou individualitu jedince • aglutinogen D (Rh faktor) - v lidské populacije 85% lidí, kteří mají Rh+ a 15% lidí ho nemá -> Rh- • za normálních okolností se aglutinin proti Rh faktoru v krvi člověka nevyskytuje, může se však vyskytovat v těchto případech: • když opakovaně Rh- daruje krev Rh+ • těhotenství - matka Rh-, dítě Rh+ -> dítě trpí silnou novorozeneckou žloutenkou, i poškození mozku, v krvi matky se začnou tvořit protilátky - ty pronikají přes placentu do krve plodu, ženám je podávána protilátka - anti Rh+ • • Krevní cévy • různé stavby a různého průsvitu, trubičky 3 skupiny • tepny - arterie • vedou okysličenou krev ze srdce do těla, mají tři vrstvy • vnitřní vrstva - tvořená plochými endotelovými buňkami - endotel - vystýlka • střední vrstva - nejtlustější kruhovitě uspořádaná vrstva svaloviny - velmi silná, obsahuje elastická vlákna (je pružná, kontraktilní), umět nakreslit příšný řez tepnou i žílou • vnější vrstva - vazivový obal + síť nervových vláken • žíly - veny • stejná stavba jako tepny, ale střední vrstva je nízká (hodně tenká) • vedou krev do srdce • vlásečnice - kapiláry • jsou tvořené jedinou vrstvou - ploché endotelové buňky • délka 0,5 mm; průměr 5-20 mikrometrů • tenkou stěnou kapilár prostupují živiny a kyslík k jednotlivým buňám těla, z kapilár mohou vystupovat volně bílé krvinky = diapedeza • Srdce • je dutý sval o hmotnosti 280 - 320 g • je uloženo v dutině hrudní ve vazivovém obalu - perikard • srdeční povrch se nazývá epikard, srdeční svalovina myokard, vnitřek srdce endokard • srdce je rozděleno přepážkou na pravou a levou polovinu, každá polovina je rozdělena příčnou přepážkou na síň a komoru • pravou polovinou protéká krev odkysličená, levou pak protéká krev okysličená - proto je mnohem více namáhána a proto teké svalovina této levé poloviny je mnohem silnější • nákres a popis srdečního svalu: • • a1) levá komora; a2) pravá komora; b1) levá síň; b2) pravá síň; c) dvojcípá chlopeň (mitrální chlopeň); d) hrot srdeční; e) aorta s odstupy velkých tepen; f) tepna plicnice; g) horní dutá žíla (v.cava superior); h) dolní dutá žíla (v.cava inferior); ch) plicní žíly; i) aorta sestupná (pokračování aorty); j) mezikomorová přepážka • mezi síněmi a komorami jsou cípaté chlopně, mezi pravou síní a pravou komorou je to chlopeň trojcípá a mezi levou síní a levou komorou je to chlopeň dvojcípá, chlopně - fungují jako jednosměrné ventily • z levé komory vychází největší tepna našeho těla - aorta = srdečnice, srdečnice má na svém počátku chlopeň poloměsíčitou • srdce pracuje ve dvoudobém taktu, 1) doba = systola - smršťění srdce a vypuzení krve ze srdce ven do krevního oběhu, 2) doba = diastola - plnění srdce krví; při měření krevního tlaku slyší lékařř dvě ozvy 120:80 • 1)ozva systolická - vzniká smrštěním - kontrakcí srdečního svalu a uzavřením cípatých chlopní • 2)ozva diastolická - vzniká uzavřením poloměsíčítých chlopní • srdce při každé systole vypudí do krevního oběhu 70ml krve • počet systol v klidu je 72 za minutu -> za minutu vypudí do srdce do oběhu 5 litrů krve • při maximální námaze se počet tepů zvyšuje až na 180 • srdce musí mít stálý přísun živin a kyslíku, jež jsou dopravovány věnčitými - koronálními tepnami, které postupují z aorty • věkem vznikají pláty cholesterolu uvnitř cév, které průsvit cévy zúžují • náhodný trombus (sražená krev) může tuto zůženou cévu uzavřít, což vede k infarktu myokardu -> vmetek musí být do 4 hodin rozpuštěn • lékaři dokážou poškozené srdce (odumřelou část) přemostit bypassem - žílou z nohy anebo vymění celé srdce • srdce je řízeno prostřednictvím vegetativních nervů a má vlastní automacii, kterou tvoří dva uzlíky - 1. předsíňový, který je uložen v místě, kde přicházejí horní a dolní dutá žíla do pravé síně (uzlík splavový) a 2. síňokomorový • Krevní oběh • u člověka rozlišujeme 2 krevní oběhy - malý = plicní (mezi srdcem a plícemi) a velký = tělní (mezi srdcem a celým tělem) • Přenos dýchacích plynů • přenos CO2: rozpuštěn v krevní plazmě (8%CO2 je v ní rozpuštěno), 25% v hemoglobinu na skupině NH2 proteinu - karbominohemoglobin, největší množství CO2 se přeměňuje v červených krvinkách na ionty HCO3- • nákres • Malý krevní oběh = plicní • odkysličená krev přitéká z těla do srdce horní a dolní dutou žílou (ústí do pravé síně), z pravé síně teče krev do pravé komory, chlopeň se uzavírá, nastíví systola... krev vypuzena do plicní tepny, která se dělí na pravou a levou větev • Velký krevní oběh = tělní • z levé síně teče okysličená krev do levé komory, dvoucípá (mitrální) chlopeň je otevřená, poloměsíčítá chlopeň aorty je otevřená? neni to divny?, nastává systola, dvoucípá chlopeň se uzavírá, poloměsíčítá chlopeň se otevírá a krev je vypuzena do aorty, z oblouků aorty odstupuje kmen hlavopažný tvořený krkovicí pravou (zásobuje mozek a orgány hlavy)a pravou podklíčkovou tepnou, levá krkovice a leví podklíčková tepna; aorta pokračuje doleva a dozadu k páteři jako aorta hrudní, následně jako aorta břišní (v oblasti 4. bederního obratle se větví na 2 tepny kyčelní); velké tepny se rozvětvují na menší tepny, tepénky až na vlásečnice • ve vlásečnicích předávají O2 • na vlásečnice navazují drobné žilky, které se spojují ve větší žíly • velké žíly dolních končetin jsou opatřeny chlopněmi pomáhajícími návratu kreve do srdce • Mízní oběh • míza = lymfa - asi 1-2 litry • funkce lymfatické soustavy: • odvádí přebytečný tkáňový mok • odvod metabolitů (splodin výměny látkové) • udržování homeostázy (stálosti vnitřního prostředí těla) • odvod tuků ve formě kapének z trávící soustavy do horní duté žíly • odvod živin z krve • obranná funkce • • součástí lymfatické soustavy jsou tyto orgány: • kostní dřeň • slezina • mandle krční a nosní • brzlík • slepé črevo • • lymfatická soustava je soustavou jednosměrnou, začíná v mezibuněčných prostorách a ústí do krevního oběhu prostřednictvím mízních cév • míza má obdobné složení jako krevní plazma, obsahuje však méně bílkovin • Srdeční automacie • řízení činnosti srdce se děje dvěma způsoby • prostřednictvím autonomního (vegetativního) nervového systému - 1) prostřednictvím nervů, které vycházejí z míchy krční, hrudní a bederní; tato skupina nervů se soustavně označuje jako sympatikus a 2) prostřednictvím nervů vycházejících z mozku a bederní páteře - parasympatikus; tyto dvě skupiny nervů působí vzájemně proti sobě - antagonisté • ze samotného srdečního svalu prostřednictvím převodného systému, jehož záladem je síňový uzlík, který leží v pravé síni v místě, kde do ní ústí horní a dolní dutá žíla, síňový uzlík vydává průmerně 70 impulsů za minutu; elektrický impuls pokračuje na uzlík síňokomorový (když nefunguje uzlík síňový, tak síňokomorový vydává sám pouze 40 impulzů za minutu a je potřeba implantovat pacemaker - kardiostimulátor), poté na hisův svazek, tawarova raménka, každé raménko ústí do svaloviny srdeční komory, kde se větví na purkyňova vlákna • • zástava srdce - krev se hromadí v komorách - nutná fibrilace komor (v terénu nepřímá masáž srdce), jinak nastane smrt • Dýchací soustava
Dýchací soustava Soustava dýchací • zprostředkovává výměnu plynů mezi organismem a vnějším prostředím • rozlišujeme dva typy dýchání: • dýchání zevní - je výměna vzduchu mezi plícemi a vnějším prostředím - dýchání plicní • dýchání vnitřní - dýchání tkáňové - výměna plynů mezi kapilární krví a tkáňovým mokem • • vlastní dýchání probíhá ve dvou dobách - nádech (inspirum), výdech (expirum) • 14-18 vdechů za minutu • • dýchací soustavu tvoří • horní cesty dýchací (nosní dírky, dutina nosní, nosohltan) • dolní cesty dýchací - hrtan, jedna průdušnice a dvě průdušky • • vlastním dýchacím orgánem jsou plíce • dutina nosní • spojena s vedlejšími dutinami nosními, které jsou umístěny v horní čelisti v kosti čelní, kosti klínové, kosti čichové • vystlána sliznicí, která má na povrchu řasinkový epitel • v dutině nosní se vzduch filtruje (prachové částice) • vzduch se v dutině nosní předehřívá a zvlhčuje • ve stropu dutiny nosní máme čichové pole, které je tvořeno smyslovými buňkami, které registrují pachové stopy • • nosohltan • společné pro soustavu dýchací a trávící • spojen s dutinou středního ucha eustachovou trubicí - vyrovnává tlak vzduchu v dutině středního ucha s tlakem ve vnějším prostředí • • hrtan • tvořen chrupavkami - štítná chrupavka - největší • pod ní je chrupavka prstenčitá, na zadní straně jsou dvě chrupavky hlasivkové, mezi nimiž jsou napnuté pružné vazy, které se vzduchem rozechvívají • součástí hrtanu je příklopka hrtanová, která se při jídle a pití překlopí přes dýchací cesty • jazylka podepírá jazyk • • průdušnice • navazuje na hrtan, připojena na prstenčitou chrupavku • délka 10-12cm, šířka 1,5cm • dělí se na pravou a levou průdušku • průdušky jsou vyztuženy prstenci chrupavčitými • v plicích se větví na průdušinky - 1mm tlusté • • • plicní sklípek (alveola) • nejmenší funkční jednotka každé plíce • velký čtvrt - třetina milimetru • tvořen pouze z jedné vrstvy buněk a opředen krevními kapilárami • celková plocha plicních sklípků je 80-130m² a respirační plocha je 80m² • pravá plíce má tři laloky - horní, střední a dolní • levá jen dva - horní a dolní • • poplicnice • kryje povrch plic • vystýlá vnitřní stranu dutiny hrudní - pohrudnice • serózní tekutina zmenšuje tření mezi poplicnicí a pohrudnicí • v dutině hrudní je negativní nitrohrudní tlak (menší než kde jinde v těle) - způsobuje že jsou plíce stále nafouklé • pneumotorax - stav, kdy se vyrovní nitrohrudní (negativní) tlak s tlakem ve vnějším prostředí • důsledkem je smrštění plic (nemůže plnit dýchací funkci) • • • vitální kapacita plic - největší množství vzduchu, které člověk vyfoukne po maximálním nádechu (muži - 4,2l, ženy - 3,2l) • závisí na zdravotním stavu, hmotnosti a velikosti povrchu těla, pohlaví • největší kapacitu mají sportovci, hudebníci, operní pěvci, foukači skla • i přes maximální výdech zůstane v plicích ještě 0,5l vzduchu • při vdechu dostaneme do plic 0,5l vzduchu, při těžké práci 1-2l vzduchu • • první vdech - inspirum • bránice se posouvá dolů, mezižeberní svaly hrudník roztahují do šířky • • potom výdech - expirum • bránice jde ze spodu nahoru a vzduch je vytlačen ven • • Choroby • chřipka - je virového původu - způsobena několika kmeny virů, projevy - vysoká teplota, bolesti hlavy • angína - bakteriálního původu • streptokoky, stafilokoky • vysoká teplota, zduření krčních mandlí (bolest při polknutí), léčba antibiotiky • • pneumonie - zápal plic • postihuje nejmenší průdušinky, ve kterých se hromadí tekutina • někdy jsou příčinou viry, jindy bakterie • vysoká teplita, léčba antibiotiky • • tuberkulóza (TBC) - původcem je bakterie - kochův bacil • bakterie se rozmnožuje v licní tkáni • způsobuje její rozpat a člověk toto ložisko (bakterie + plicní tkáň + krev) vykašle • v plicích vznikají prázdné dutiny - kaverny - otevřená tubera • šíří se s migrací, léčí se antibiotiky, izolace (půl roku) • • rakovina plic • pravděpodobnost, že onemocní rakovinou kuřák je o 10% větší než u nekuříka • čím člověk začne kouřit dříve, tím je to horší • • astma - zůžení průdušinek a tvorba hlenu - silně ztěžuje dýchání • příčina - stres, fyzická zátěž, následek infekce • nebo alergeny - cizorodé látky vyvolávající u citlivých lidí zvýšenou imunitní reakci (med, pyl, prach, cukr, vejce, maso, čokoláda, mléko) • •
Soustava trávící • zahrnuje dva pochody • první pochod • trávení mechanické - na něm se podílejí zuby, jazyk • trávení chemické - enzymy (fermenty) přítomné ve slinách, žaludeční šťávě a střevní šťávě a enzymy ve šťávě pankreatické (slinivka břišní) • • druhý pochod • vstřebávání - při vstřebávání se roštěpené organické látky (glukoza, aminokyseliny a mastné kyseliny) vstřebávají sliznicí tenkého střeva, a to tak, že glukóza a aminokyseliny "pronikají" do krevních cév a mastné kyseliny do mízních cév • • • stavba • dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, konečník, řitní otvor, trávící žlázy (játra, slinivka břišní) • začátek a konec původu ektodermálního • střední část původu entodermálního • • dutina ústní - ohraničena tvářemi, tvrdé a měkké patro, rty, jazyk a zuby • slinné žlázy • malé - tisíce • velké - tři (příušní, podčelistní, podjazyková) • sekret - slina, vyloučíme 1-2 litry za den • hlavní součástí slin je voda a zbytek jsou látky organické (enzymy) • enzymy - mucin (nic neštěpí, obaluje každé sousto - vazkost) • ptyalin (začíná štěpit cukry) • lysozym - již v dutině ústní štěpí bakterie • • • zuby - chrup trvalý 32 zubů (čtvrtina - 2 řezáky, 1 špičák, 2 třenové, 3 stoličky) • chrup mléčný (čtvrtina - 2 řezáky, 1 špičák, 2 stoličky) • růst mléčného chrupu začíná ve stáří 6 měsiců a ukončen ve dvou letech • vývoj trvalého chrupu je ukončen ve stáří 18 let • stavba zubu: korunka je kryta nejtvrdší hmotou našeho těla - sklovinou (email) • krček • kořen - tvořen zubovinou, uvnitř je dutina (dřeňová dutina), která obsahuje zubní dřeň - je tvořena cévami a nervy • • zuby jsou v čelistech zavěšeny v čelistních prohlubních - alveolární jamky • závěsný aparát zubů je tvořen krátkými vazivovými vlákny, která jdou od kořene zubu do okostice alveolárních jamek - ozubice • • • hltan - společná část soustavy trávící a dýchací, tři části: • nosohltan - nejširší část hltanu do níž ústí eustachovy trubice • ústní část - součástí jsou patrové mandle • hrtanová část - nejkratší oddíl, křížení cest dýchacích (dopředu) a trávících (dozadu) • • jícen - svalnatá trubice, 15-32cm dlouhá, spojuje hltan se žaludkem • 2/3 tvořeny svaly příčně pruhovanými a průchod potravy touto částí jícnu je rychlý • 1/3 svaly hladké a průchod potravy je pomalý • • žaludek - svalnatý vak tvořený ze tří druhů hladké svaloviny (1 okružně, 1 podélně a 1 příčně) • žaludeční svalovina pracuje - vykonává peristaltické pohyby - promíchají tráveninu s žaludeční šťávou, CL a navíc tráveninu drtí, podoba dlouhých vln. 2-4x za minutu (najezení - 10x za minutu) • objem 1-2 litru • části - tělo žaludku, opatřen dvěma svěrači (u jícnu česlo, u konce vrátník) • stěna žaludku je tvořena sliznicí, která vytváří zvláštní podélné řasy a produkuje žaludeční šťávu - ta obsahuje významné fermenty trávící některé složky potravy a HCl • HCl plní fukci baktericidní - prudkým okyselením tráveniny likviduje bakterie, které jsou součástí potravy (pH 1) a aktivuje neúčinný pepsinoven na aktivní pepsin, nerospustné soli na rozpustné • složení žaludeční šťávy - obsahuje důležité fermenty (enzymy) • pepsin - štěpí složité bílkoviny na ve vodě rozpustné polypeptidy • chymozin - pouze u kojenců - pomáhá trávit mléčnou bílkovinu • mucin - pokrývá vnitřní stranu žaludku a funguje jako ochrana žaludku, sliznice neúplně pokryta mucinem může prodělat závažné chorobné změny - žaludeční vřed • • v žaludeční sliznici se vylučuje tzv. vnitřní faktor, který umožňuje vstřebávání vitaminu B12 z potravy do krve - při jeho nedostatku trpí člověk těžkou chudokrevností • lipáza - štěpí tuky na glycerol a mastné kyseliny • řízení sekrece žaludeční šťávy • reflexní tvorba žaludeční šťávy, která je navozena podrážděním různých receptorů (zrakových, čichových, chuťových) - podráždění je vedeno do ústředí pro vylučování žaludeční šťávy (do prodloužené míchy) - odtud signály bloudivým nervem do stěny žaludku • psychické stavy (strach, vzrušení, stres) - snižují tvorbu žaludeční šťávy, dobrá nálada tvorbu naopak zvyšuje • • vylučování způsobeno zvláštními látkami, které jsou součástí potravy (koření, masové výtažky) - tyto látky působí na žaludeční sliznici, kde se vytváří hormon gastrin - ten přechází do krevního oběhu a krví zpět do stěny žaludku - zvyšuje tvorbu žaludeční šťávy • • • tenké střevo - délka 3-5 metrů, šířka 3-4cm, tři části: • dvanáctník - v jeho ohbí leží slinivka břišní, ústí do něj na papile Vaterské dva orgýny - slinivka břišní a žlučník (žlučovod) • dvanáctník a první polovina lačníku má na vnitřní straně zvláštní kruhové a poloměsíčité řasy - ty způsobují mohutné peristaltické a kývavé pohyby • • krčník, kyčelník • vnitřní strana vybíhá do výběžků (klků) - ty zvětšují plochu tenkého střeva na 40m² • vylučuje se do jeho nitra střevní šťáva (1-3 litry), je zásaditá, enzymy: • peptidázy - erepsin - štěpí bílkoviny na aminokyseliny • lipázy - štěpí tuky na glycerol a mastné kyseliny • amfázy - štěpí cukry, polysacharidy na glukózu • • vylučování střevní šťávy se řídí: • reflexně - nervově • prostřednictvím hormonů - sekretin, pankreozymin • • pod sliznicí tenkého střeva jsou shluky lymfoidního vaziva s lymfocyty (bílými krvinkami), které ničí bakterie • do tenkého střeva vyúsťuje produkt slinivky břišní - pankreatická šťáva (slina břišní) • • slinivka - smíšená žláza, 14-18cm dlouhá • pod dvanáctníkem, součástí pankreatické žlázy • trypsin - štěpí bílkoviny • lipázy - štěpí tuky • amylázy - štěpí cukry • množství vyloučené pankreatické šťávy je asi 1 litr, silně zásaditá • tvorba pankreatické šťávy je řízena • reflexně • látkově, pomocí hormonů sekretin a pankreozimin, které jsou uvolňovány ze žlázek tenkého střeva - odtud do krevního oběhu - zaneseny do slinivky břišní - produkce většiho množství pankreatické šťávy • • kombinovaná žláza, vně vylučuje pankreatickou šťávu a vnitřní - do krve (hormony - inzulín) • • játra - asi 1,5kg, největší žláza trávícího ústrojí • 2 laloky - pravý větší, levý menší • v pravé klenbě brániční (dutina břišní) • funkce • tvoří se zde žluč 0,5 litru za den, neobsahuje žádné enzymy, způsobuje emulgaci tuků - rozpad velké tukové kapky na velký počet malých kapiček - usnadnění trávení tuků • vytváří se zde bílkoviny krevní plazmy - fibrinogen a protrombin • zásobárnou vitamínů - A, D, K, B12 • detoxikují se zde škodlivé látky • ukládá se zde glykogen (živočišný škrob) • dochází zde k metabolismu bílkovin, tuků a cukrů (přeměna látková) • syntetizují se zde proteiny nutné pro normální srážení krve - protrombin, plazminogen, protein C • rozkládají se zde bílkovinné a steroidní hormony • odbourává se zde hemoglobin a uvolněné železo se váže na látku feritin - tělo železo znovu využívá • metabolismem bílkovin zde vzniká močovina • probíhá zde nová tvorba glukózy z necukrových složek • • stavba - základní jednotkou jaterní tkáně je jaterní lalůček - acin, mají průměr 1-2,5mm • acin má tvar nepravidelného mnohostěnu a je tvořen z velkého počtu lalůčků • každý lalůček se skládá ze dvou řad buněk, mezi kterými se tvoří žluč - ta odtud odtéká žlučovými kanálky - ty se vzájěmně spojují a vzniká pravý a levý vývod jaterní - ty se spojují ve společný vývod jaterní • společný vývod jaterní a vývod žlučníku dohromady tvoří žlučovod - vyúsťuje na papile Vaterské v tenkém střevě • • • tlusté střevo - trubice, která je asi 1,5 metru dlouhá a 5-7cm široká • vnitřek je víceméně hladký - neobsahuje žádné klky a dochází zde ke třem důležitým věcem • resorbce vody - zpětné vstřebávání vody do těla • procesy kvasné a hnilobné, které vznikají činností bakterií • bakterie hnilobné produkují hnilobné plyny (sulfan, amoniak, fenoly, ...) • bakterie kvasné produkují metan, CO₂, jejich činností vznikají vitamin K a B12 • hromadí se zde nestrávené a nestravitelné zbytky (šlachy, chrupavky, celulóza a části vaziva) • dochází k peristaltickým pohybům, které usnadňují vyprazdňování tlustého střeva, jednou za 12 hodin, po 300g hmoty • • • Nemoci • hepatitida jater - virového původu, nadměrná konzumace alkoholu, alergie na léky • virová hepatitida typu A - nemoc špinavých rukou - žloutenka • příznaky podobné chřipce + zvětšení jater, bolest žaludku, žlutá kůže, žluté bělmo, moč až do hněda • • typu B - podobné příznaky, přenáší se krví, typické pro narkomany - sérová hepatitida • alkoholická hepatitida - vyvolána nadměrnou konzumací alkoholu • nejdříve zánět jaterních buněk, jaterní tkáň nahrazována nefunkční vazivem - cirhóza • • • žlučové kameny - vznikají z cholesterolu, v tom případě, že ve žlučníku je málo žlučových kyselin • příčiny: genetické, v případě nadměrné konzumace energetických potravin (cukry, tuky) • • Přeměna látek a energií • metabolismus, zahrnuje dva pochody • anabolismus - z látek jednodušších vznikají látky složitější, energie se spotřebovává • katabolismus - z látek složitějších vznikají látky jednodušší • energie se uvolňuje - využita k zajištění všech životních dějů • • oba tyto děje probíhají současně a jeden od druhého není možné oddělit • každý živý organismus je těsně spjat s prostředím, které ho obklopuje • z prostředí organismus čerpá látky - tyto látky zpracovává, přeměňuje je na složky svého těla (obnova a stavba tkání, zdroje energie) - ukládá je do zásoby (boky, hýždě) • Sacharidy • jsou nejpohotovějším a nejdůležitějším zdrojem energie • v potravě by měly být zastoupeny 60% • z gramu sacharidů (spálením) se uvolní 17kJ energie • zdrojem sacharidů pro lidské tělo jsou • monosacharidy - glukoza (hroznový cukr) • disacharidy - mléčný cukr • polysacharidy - přítomné ve formě škrobu (brambory, mouka) • • metabolismus sacharidů začíná již v dutině ústní - enzym ptyalin • další trávení probíhá v žaludku - amyláza - štěpí polysacharidy na glukozu (též ve střevě) • vzniklá glukoza je vstřebána klky tenkého střeva - odtud přechází do krevních cév - do jater - tam se tvoří živočišný škrob - glykoven - množství glykohenu v játrech je 300-400 gramů • množství cukru v krvi - glykémie normál 80-120mg/100cm² krve • na řízení výměny látkové se podílí soustava žláz s vnitřním vyměšováním • hormony - inzulin (slinivka), adrenalin (nadledvinky) • dále se podílí mozková kůra a hypotazamus (spodina mezimozku) • Tuky • jsou nejvydatnějším zdrojem energie • měly by tvořit asi 25% příjmu • spálením gramu se uvolní 39kJ energie • tuk se v našem těle nachází jako • stavební součást každé buňky - tuk protoplazmatický • tuk zásobní - ukládá se v kostní dřeni, kolem některých orgánů (ledviny), v podkožním vazivu • v dutině břišní • • v našem těle je tuk enzymaticky štěpen (lipázou) na glycerol - slouží jako zdroj energie, když máme energie dost - výměna na glykogen • druhou složkou štěpení jsou mastné kyseliny (zdroj energie nebo slouží jako stavební složka nějakých látek - estery, lecitin) • množství tuku - lipémie (360 - 820 g / 100cm³ • metabolismus tuků je řízen • prostřednictvím hormonů (produkty žláz s vnitřní sekrecí) - adrenalin (nadledvinky), tyroxin (štítná žláza) a růstový hormon (podvěsek mozkový) • • Bílkoviny • přijmout denně 4g/1kg živé váhy • význam • slouží k obnově bílkovin vlastního těla • tvorba hormonů, enzymů • nová tvorba vlsatních bílkovin • někdy k přestavbě na tuky nebo sacharidy • • množství bílkovin v krvi - aminoacidémie (35-65g/100cm³) • dělíme na dvě skupiny • postradatelné - tělo si je dovede samo syntetizovat • nepostradatelné - tělo si je nedovede vytvořit, musí je přijmout hotové v potravě • • řízení • hormony - růstový hormon (hypofýza), pohlavní hormony (testosteron ve varlatech), inzulín • nervy - hypotalamus (spodina mozku) • • odbourávání bílkovin • při katabolickém odbourávání aminokyselin dochází nejdříve k jejich deaminaci - aminokyseliny NH₂ bílkovin se odštěpují ve formě jedovatého amoniaku NH₃ který se v játrech v ornytinovém cyklu mění na močovinu, která je močí vyloučena ven • uhlíkaté zbytky aminokyselin se začleňují do tzv. krebsova cyklu, kde jsou tyto skupiny dekarboxylovány (odnětí kyslíku) a dehydrogenovány (odnětí vodíku) • •
Soustava vylučovací • v průběhu metabolismu (přeměny látek) se pro organismus vytvářejí látky nepotřebné a látky škodlivé • organismus se těchto látek zbavuje tzv. exkrecí (látky - exkrety) • hlavním produktem metabolismu je CO₂ které se odstraňuje z krve v plicích • dále dusíkaté látky, které vznikají při metabolismu bílkovin, tyto látky se odstraňují v ornitinovém a krepsově cyklu • další H₂O a anorganické látky, které jsou odstraňovány vylučovací, trávící a kožní soustavou • stavba: ledviny, 2 močovody, močový měchýř • ledviny - jsou párovou žlázou fazolovitého tvaru uložené po obou stranách bederní páteře v dutině břišní • rozměry 12cm, 6cm a 4cm • jsou obaleny tukovým pouzdrem, které tvoří mechanickou a tepelnou ochranu • pravá se dotýká spodní plochy jater, levá slinivky a sleziny • základní stavební a funkční jednotkou ledviny je nefron (malpigiho tělísko) - v každé ledvině asi 1 milion • v ledvinových tělískách dochází k filtraci krve pod tlakem 7kPa • vzniká tzv. primární moč (prvotní ultrafiltrát krevní plasmy) • ultrafiltrátu se vytvoří denně 170 litrů (neobsahuje červené krviny a bílkoviny) (pozn. myšleno patrně patrně jako celkové množství co proteče) • toto množství musí být zredukováno na 1,5 litru sekundární moči (pozn. a to už patrně vyleze ven) • vstřebávání vody, cukrů a vitamínů se děje ve vinutých kanálcích prvního a druhého řádu • vinutý kanálek druhého řádu se napijuje na kanálek sběrný - vyúsťuje do ledvinné pánvičky • nefrom je tvořen ze dvou vrstev - vnější = baumanův váček a uvnitř se nachází shluk krevních vlásečnic - glomerulus • primární moč odtéká z nefronů vinutým kanálkem prvního řádu, který jde z kůry do dřeně • ve dřeni se vinutý kanálek otáčí v podobě henleyovy kličky a vrací se zpět ze dřeně do kůry v podobě vinutého kanálku druhého řádu • vinutý kanálek se otáčí zpět do dřeně, napojuje se na sběrný kanálek, ten vyúsťuje na vrcholu ledvinné pyramidy • z pyramidy stéká moč do ledvinné pánvičky - dva močovody - 30cm dlouhá, průměr 5-7mm • močovody vyúsťují do močového měchýře (svalnatý orgán, až 700ml moči) - močovou rourou, která je u žen rovná a dlouhá 3-5cm • • stavba nefronu • tvořen přívodní tepénkou - přivádí krev s metabolity • bohatě se rozvětvuje a vytváří shluk krevních vlásečnic • glomerulus - obalen jednou vrstvou buněk - Baumanův váček • do prostoru mezi glomerulem a Baumanovým váčkem odtéká prvotní moč, nákres.... • ostatní látky v nefronu (H₂, glukóza, minerální látky, vitaminy) se vstřebávají ve vinutých kanálcích prvního řádu, v Henleyově kličce, ve vinutých kanálcích druhého řádu a v kanálcích sběrných • • složení moči zdravého člověka • 1-1,5l • 1200cm³ • 30g močovina • 15g chlorid sodný • menší množství organických látek (kyselina močová, kreatin) • moč může obsahovat bílkoviny, sacharidy, krev, hnis • • hormony podílející se na činnosti řízení ledvin • renin - tvoří se přímo v ledvinách ve skupině buněk kolem přívodní tepénky a vinutého kanálku II. řádu • působí na bílkovinu krevní plasmy - angiotenzinogen • vyvolává zúžování nebo rozšiřování přívodní tepénky, tím reguluje přívod krve do nefronu • • ADH - antidiuretický hormon - produkovaný buňkami mezimozku a ovlivňuje vstřebávání vody ve vinutých kanálcích II. řádu a ve sběrných kanálcích • aldosteron - tvoří se v kůře nadledvin a ovlivňuje vstřebávání iontů sodíku • erytropoetin - v ledvinách a má velký význam pro tvorbu červených krvinek (erytrocytů) • • Choroby ledvin • chronické selhání ledvin • pravidelná dialýza - umělá ledvina, přečištění krve • transplantace ledvin - sourozenci 90%, rodiče 84%, ostatní 50% • • akutní selhání ledvin • těžký úraz a ztráta velkého množství krve nebo prudký jed • odbornou lékařskou péčí se mohou pro různě dlouhé době obnovit normální funkce ledvin • • infekce a záněty • často spojené s různými onemocněními jako jsou časté záněty nosohltanu, spála, ... • ve 30% mohou přejít v chronické selhání ledvin • • ledvinné kameny • v ledvinné pánvičce • v 80% jsou tvořené štavelanem vápenatým, močany, fosfáty • příčinou je vysoký obsah iontu Ca²⁺ - přílišná konzumace mléka, vysoký obsah vitaminu D • nadměrná funkce (hyperfunkce) žlázy s vnitřním vyměšováním - příštítná tělíska (součást štítné žlázy) • vlivy genetické • pravidelný a dostatečný příjem tekutin • •
Soustava kožní • pokrývá povrch těla a odděluje vnitřní prostřední organismu od prostředí zevního • 4-4,5kg, plocha 1,6 - 1,6m², tloušťka 1-4mm • funkce • chrání před nepříznivými vlivy mechanickými, chemickými a tepelnými • významný zásobní orgán tuku, krve, provitamin D, některých anorganických látek • kůže má význačnou vylučovací schopnost, uskutečňuje se potními žlázami - jsou na těle rozloženy nerovnoměrně • nejvíce žláz je umístěno na čele, v podpaží, v dlaních, plochy nohou (nohy) • složení potu • 98,5 - 99,5% H₂O • organické látky - močovina, mastné kyseliny, aminokyseliny • anorganické látky - 0,6% NaCl • • pot vzniká z tkáňového moku • množství vyloučeného potu je od 0,5-10l, je kyselé reakce - slabě dezinfekční účinky • • žlázy apokrynné - pachové - sexuální - voňavé • umístěné kolem řitního otvoru, v podpaží, velké stydké pysky • tyto žlázy produkují specificky zapáchající výměšký, začínají se tvořit od puberty • • žláza mléčná - největší žlázou kožní soustavy a zárodečně se zakládá jak u dívek, tak chlapců • mohutný rozvoj během puberty, základem je 15-29 paprskovitě uspořádaných mléčných laloků, které jsou obklopeny tukovým vazivem • tyto mléčné laloky jsou tvořeny z mléčných lalůčků, laloky vyúsťují mlékovody, které se sbíhají v bradavce • • žlázy mazové • všude, kde rostou vlasy a chlupy, kožní maz pokrývá povrch pokožky, kterou činí vláčnou a hebkou achrání pokožku před bobtnáním (např. při dlouhodobém pobytu ve vodě), vlasy a chlupy jsou pevnější, chrání je před lámavostí a vysycháním • • kůže se podílí na řízení tělesné teploty (termoregulaci) prostřednictvím kožních cév a potních žláz • je sídlem mnoha čidel (nervová zakončení) • Meissnerova tělíska - pomocí nich registrujeme hmat a dotyk, bříška prstů, dlaně, plocha nohy, asi 0,5 mil. • volná nervová zakončení - bolest • Krausova tělíska - registrujeme chlad; obličej, rty, dutina ústní, hřbet ruky, 250000 • Ruffiniova tělíska - teplotní, 30000, vnímání tepla • Vater-Paciniova tělíska - registrujeme tlak a tah • • • vstřebávací funkce - neporušená (zdravá) kůže má velmi nízkou vsttřebávací schopnost • poškozená kůže má však velkou resorbční schopnost - představuje vstupní bránu pro mikroby • • stavba kůže - lidsk kůže je složená ze tří vrstev • pokožka - epidermis - složena z několika vrstev buněk • vrstva zárodečná jejíž buňky se neustále dělí - postupují k povrchu těla - tvoří se lupy • bez cév, spodní vrstvy pokožky obsahují pignemt - melanin - ochrana před účinky UV záření (rakovina kůže) • • škára - pevná a pružná vazivová vrstva kůže • umístěny potní žlázy, mazové žlázy, vlasy, chlupy • • podkožní vazivo - obsahuje buňky, které jsou bohaté na tuk - slouží jako zdroj energie, izolační vrstva organismu + umožňuje zvýšenou pohyblivost kůže • .... • .... • .... • prší • • • přídavné kožní orgány - vlasy, chlupy, nehty • kožní soustava hraje velkou roli při hospodaření s teplem (termoregulaci) • 36,5°C - teplota lidského těla, stálá • 41°C - dochází k nevratnému poškození nervových buněk • 28°C - hypotermie - podchlazení, snižuje se spotřeba kyslíku • • tvorba tepla - vliv potravy, fyzická namáhavá práce, svalový třez z chladu, stav vzrušení (emoce) • výdej tepla - pocení, rozšiřování cév, lehké oblečení, zvýšený pohyb vzduchu, zvětšení a odhalení povrchu těla • základní typy výdejů tepla - vypařování, sálání, vedení (rozšiřují se cévy), proudění •
Žlázy s vnitřním vyměšováním • štítná žláza, příštítná tělíska, slinivka břišní, podvěsek mozkový - hypofýza, varlata, vaječníy, šišinka, brzlík, nadledvinky, placenta • žlázy s vnitřní sekrecí produkují hormony • hormony přecházejí přímo do krve a krví jsou rozváděny do celého těla • z chemického hlediska jsou hormony velmi různorodé látky, nejčastěji jsou to však bílkoviny a nebo látky odvozené od tuků • pro hormony typická jejich specifičnost a celkové působení • specifičnost je nenapodobitelný účinek jiným typem látky • celkové působení - ovlivňují činnost několika orgánů najednou • mechanismus účinků hormonů • přímé působení hormonů - receptor, na který se hormon váže, je v cytoplasmě buňky • působí na proteosyntézu (tvorbu bílkovin) • • nepřímé působení hormonů - ovlivňuje propustnost biomembrány pro látky směrem do nitra buňky a z buňky ven • • hormony tkáňové • tvořeny rozptýlenými buňkami, které jsou tvořeny ve stěnách některých orgánů, především ve stěnách žaludku, střev a v ledvinách • jedná se otyto tkáňové hormony • renin - ovlivňuje průsvit přívodné tepénky do ledvinného tělíska, tento hormon se tvoří v buňkách umístěných kolem vinutého kanálku II. řádu a kolem přívodné tepénky • erytropoetin - tvoří se přímo v ledvinách a působí na krvetvrobu (červené krvinky) • gastrin - produkován buňkami umístěnými ve stěně žaludku a podporuje vylučování žaludeční šťávy • sekretin, pankreozymin - tvoří se v buňkách umístěných ve stěně tenkého střeva, odtud přecházejí do krve a krví jsou dopraveny do slinivky břišní - ovlivňují produkci pankreatické šťávy • • • neurohormony - jsou produkovány neurosekrečními buňkami spodiny mezimozku (hypotalamem) - schopnost nervových buněk tvořit a do oběhu uvolňovat (konec věty?) • podvěsek mozkový - hypofýza, žláza velikosti třešně, která je krátkou stopkou spojena s hypotalamusem (spodina mezimozku) - prostřednictvím krevních cév (adenohypofýza) a nervových vláken (neurohypofýza) • nákres... • • hormony adenohypofýzy • somatotropin - růstový hormon • mnoho - hyperfunkce, málo - hypofunkce • ovlivňuje metabolismus prakticky všech látek (bílkovin, cukrů, tuků a minerálních látek) • hyperfunkce - dochází k enormnímu růstu těla - gigantismus - člověk 2,3 metru v mládí • ve stáří dochází k akromegálii - dochází k enormnímu růstu okrajových částí těla (brada, nos, uši, prsty) • • hypofunkce - dochází k nanismu - trpasličí vzrůst, intelekt nedotčen • • prolaktin - začíná působit u dívek v pubertě - růst, u mužů růst prostaty • kortikotropin - řídí činnost kůry nadledvinek, které produkují skupinu tzv. kortikotropních hormonů • tyreotropin - zvyšuje tvorbu hormonu štítné žlázy, zvyšují její prokrvení a její látkovou výměnu • folitropin - ovlivňuje růst stěny Gráfových folikulů, je nezbytný pro uvolnění vajíčka z Gráfova folikulu • u mužů podporuje růst semenotvorných kanálků ve varleti • • lutropin - rovněž přispívá k ovulaci • u mužů působí na tzv. Leydigovy buňky • • • hormony neurohypofýzy • ADH - antidiuretický - reguluje vodní hospodářství organismu tím, že zvyšuje propustnost buněčných membrán ve vinutých kanálcích II. řádu • oxytocin - vyvolává rytmické kontrakce hladké svaloviny dělohy - při pohlavním dráždění, při porodu, při kojení • účinek oxytocinu se projevuje nejintenzivněji v samotném závěru těhotenství • • • Žlázy • slinivka břišní (pankreas) • 25cm, tvoří ji hlava, tělo a ocas • hlava v ohbí dvanáctníku • vylučování vnitřní produkuje hormon - inzulin, ten se tvoří v Longerhansových ostrůvcích ve slinivce - jejich počet 1-2 miliony, asi 2% hmotnosti těla je slinivka • inzulín - vytěsňuje glukózu z krve do tkání, podporuje využití glukozy ve svalech, podporuje tvorbu glykogenu v játrech • při hypof-ci se v krvi hromadí glukoza, svalové buňky ji těžko využívají, z krve je vylučována do moči • o cukrovce hovoříme, jestliže se hladina cukru zvýší na více než 8,5 mmol/l • jestliže je hladina cukru menší než 3,9 mmol/ l – hypoglykemický šok – ztráta vědomí atd. • v ČR asi 700 tis. lidí , kteří trpí různými stupni úplavice cukrové (diabetes melitus) • • varlata • vyměšování dvojí • do krve • močovou rourou • • v LEYDIGOVÝCH buňkách (které jsou rozmístěné kolem semenotvorných kanálků) se tvoří mužský pohalvní hormon • testosteron – testos = varle • rozvoj pohlavních znaků muže (růst penis, varlat, šourku) • rozvoj sekundárních pohlavních znaků muže (výška postavy, utváření kostry, jiný typ ochlupení) • anabolický účinek – kladně působí na nárůst svalové hmoty • urychluje zánik růstových chrupavek (růst těla do 18-ti let) • • • • vaječníky • ženské pohlavní hormony – estrogeny, gestrogeny, antrogeny • estrogeny – estrus = říje • estradiol • růst pohlavních orgánů (pochvy, dělohy, ohanbí) • ovlivňuje vývoj sekundárních znaků ženy (prsa, utváření kostry – širší pánev, kulatější, ukládání podkožního tuku – hýždě, boky, břicho) • řízení menstruačního cyklu • zajišťuje růst děložní sliznice a její obnovu po předchozí menstruaci • • • gestrageny • prokesteron • rozvoj mléčné žlázy • tlumí stahy děložní svaloviny • udržuje sekreční fázi děložní sliznice • během těhotenství zabraňuje dalšímu dozrávání vajíček • umožňuje život oplozeného vajíčka v prvních fázích vývoje • • • antrogeny • ovlivňují ženské ochlupení – trojúhelník • zvyšují libido při sexuálním styku • • • placenta • orgán diskovitého tvaru, průměr necelých 20cm, cca 0,5kg • přes placentu se děje výměna živin metabolitů (odpadních látek) a dýchacích plynů mezi krví matky a krví plodu • patří rovněž mezi žlázy s vnitřním vylučováním • choriongonadotropin - působí na žluté tělísko vaječníku a udržuje ho v činnosti do druhé poloviny těhotenství • estrogeny - rozvoj prvotních pohlavních znaků + druhotných • choriový somatotropin - působí na růst mléčné žlázy, před porodem na laktaci (produkci mléka) • • • štítná žláza • u zdravých lidí je nehmotná, 20-60g, při poruchách může mít až 5kg • červenohnědé barvy - bohatě prokrvená • zadržuje polovinu veškerého jodu, který máme v těle - zásobárna jodu, hormon tyroxin • hypofunkce • dětský věk - kretenismus - opoždění tělesného a duševního vývoje člověka • dospělost - snížení metabolismu - třes chladem, neustále zima • duševní činnost silně omezena • obrovské otoky končetin a obličeje - myxeden • • hyperfunkce - Basedovovoa choroba - tito lidé mají velmi vystouplé oční bulvy, kůže je ochablá a vlhká • zvýšená přeměna látková - horko, vznik strumy - až 5kg váha • • • příštítná tělíska • čočkovité útvary, uložené na zadní straně štítné žlázy • čtyři, každé asi 4g • produkují hormon parathormon - udržuje v krvi stálou hladinu iontů Ca²⁺ a fosforečnanovým • hypofunkce - dochází ke zvýšené nervosvalové dráždivosti, jejímž konečným výsledkem jsou křeče - pokud postihnou dýchací soustavu - smrt, udušení - tetanie • hyperfunkce - dochází ke zvýšenému uvolňování vápníku z kostí - odvápnění kostí - snadno se lámou • • nadledvinky • mají dvě vrstvy • kůra - produkuje dva typy hormonů - mineralokortikoidy - aldosteron, glukokortikoidy - kortizol • produkuje určité malé množství ženských a mužských pohlavních hormonů - androgeny, estrogeny • • dřeň - adrenalin, noradrenalin • • hormony kůry • aldosteron - zvyšuje zpětné vstřebávání iontů Na⁺ do těla (z primární moči) • kortizol - hypofunkce - Adisonova choroba - kůže je bronzově pigmentována, tělo přichází o důležité ionty sodíku, chloru, o vodu, lidský organismus je snadno unavitelný - těžká vyčerpanost - neschopnost pohybu • • při některých genetických poruchách mohou mít ženy větší množství mužských pohlavních hormonů androgenů - virilismus (žádná prsa + vousy) • nadbytek estrogenu u muže - enormní zvětšení prsou • hormony dřeně • adrenalin - vyvolává rozšíření cév • zvyšuje kontrakční sílu srdečního svalu, podporuje činnost nervové soustavy • působí na hladkou svalovinu průdušek - rozšiřuje průdušky a tak zlepšuje ventilaci plic • • noradrenalin - celkové zúžení cév - zvyšuje krevní tlak • závěr - oba tyto hormony zvětšují schopnost organismu vyrovnávat se s některými nepříznivými podmínkami - vyrovnávat se se stresem, chladem, velkou fyzickou zátěží, bojovat proti infekci • působí na odbourávání tuků a glykogénu, tím zvyšuje množství glukózy v krvi • • • šišinka • připojena k mezimozku • produkuje hormon melatonin - oddaluje pubertu, brzdí pohlavní činnost • ovlivňuje běh biologických hodin člověka • • brzlík • uložen za hrudní kostí • největší rozvoj v dětství, od puberty se zmenšuje a jeho význam klesá • oddaluje nástup puberty • •
Soustava nervová • význam • umožňuje oční kontakt mezi vnějším prostředím a organismem • zajišťuje vzájemnou souhru (koordinaci) mezi jednotlivými orgány a jejich spojení v jednotný celek (organismus) • • části • ústřední nervová soustava (mozek, mícha) • periferní soustava (obvodová), spojuje periferii těla s ústřední nervovou soustavou (nervy mozkomíšní, nervy vegetativní = autonomní - sympatické - vycházejí z míchy krční, hrudní a křížové; parasympatické - vycházejí z mozku a z míchy křížové • • Ústřední (centrální) nervová soustava • mozek - hmotnost 1,4kg, v mozkové schránce • prodělává během ontologického vývoje následující změny • nejdřív tři laloky - čichový (velký mozek, mezimozek), zrakový (střední mozek), sluchový (mozeček, prodloužená mícha) • • je oktodermálního původu (ze zárodečného listu ektodermu) • nejstarší části mozku se nazývají mozkový kmen - ponechává si řízení základních životních funkcí • řídí dýchání, hybnost, metabolismus, srdeční činnost, krevní tlak • umístěn v prodloužené míše, Varolově mostě a ve středním mozku • • • tvořen ze dvou hmot - šedá hmota mozková, která na povrchu mozku tvoří plášť (palium) - 5-7mm a tvoří jej pouze těla nervových buněk (neuronů) - neurocyt = perykaryon a tvořena krátkými výběžky (dendrity) • bílá hmota mozková - tvořena dlouhými výběžky nervových buněk - axony (neurity), mohou být dlouhé až 1,5m (tvoří naše nervy), jsou schopné vést vzruch od jedné buňky ke druhé a nebo vést nervový vzruch z buňky nervové na buňku svalovou • lidský mozek je kryt třemi obaly • tvrdá plena mozková (dura mater) - vyrovnává nerovnosti na vnitřní straně lebeční schránky • pavučnice (arachnoidea) - bez cév - protkána sítí krevních kapilár • omozečnice (pia mater) - protkána sítí krevních kapilár • • mozkomíšní mok - nadlehčuje mozek, cca 150cm³ • tekutina, obsahuje malé množství bílkovin a glukozy • chrání před nárazy • • dutiny v mozku a míše • mozkové komory • lidský mozek (má čtyři mozkové komory) • čtvrtá umístěna v prodloužené míše, z ní vede kanálek (akvadukt) - sylvivův kanálek - prochází středním mozkem a ústí do třetí mozkové komory • třetí umístěna v mezimozku - kanálek do první a druhé mozkové komory • první a druhá umístěna v pravé a levé hemisféře • • neuron • nervová buňka • je základní stavební a funkční jednotkou nervové soustavy (asi 35 miliard neuronů) • stavba - tělo nervové buňky (soma) - opatřeno krátkými výběžky, které se nazývají dendrity, sloužící pro příjem impulsů (vzruchů) od jiných nervových buněk • každý neuron může být spojen asi s 5000 jinými neurony • tělo nervové buňky a krátké výběžky tvoří dohromady šedou hmotu mozkovou • součástí neuronu je jeden dlouhý výběžek - axon - neurit, může být dlouhý 1,5 metru, slouží k vedení vzruchu z jedné nervové buňky do druhé (vždy jednosměrně) • soubory axonů neuritů) se nazývají nervy (může být tvořen několika stovkami až tisíci axonů) • axony jsou vzájemně izolovány dvěma pochvami • vnitřní pochva se nazývá Heylinova (z fosfolipidů, chrání izoluje od okolních nervových buněk) a vnější je pochva Schwannova • každý axon je zakončen presynaptickým knoflíkovitým zakončením • nákres ... (buněčné tělo = soma, axonový výběžek, dendrity, buněčné jádro, axon, presynaptické knoflíkovité zakončení) • lidský mozek představuje pouze 2% hmotnosti těla, ale spotřebovává 20% veškerého kyslíku • nervové buňky mozkové kůry jsou na nedostatek kyslíku velmi citlivé, po pěti minutách bez kyslíku odumírají • buňky mozkového kmene jsou na nepřítomnost kyslíku odolnější (vydrží 20-30 minut) • kůra lidského mozku (5mm) je tvořena 13-15 miliardami neuronů • 1m³ nervové tkáně - 50m axonů, 150m dendritů, 150000 neuronů • • • Vlastnosti nervové soustavy • dráždivost a vodivost - na ni odpovádají nervové buňky - neurony (30-35 miliard) • centrální nervová soustava je oboustranně spojena s obvodem (periferií) • podražděním receptoru nějakým podnětem (tepelným, elektrickým, mechanickým, chemickým) vzniká vzruch (impuls), který se prostřednictvím dostředivých (citlivých - senzitivních - aferetních) vláken vedou do ústředí (míca) • v míše dojde ke zpracování a vyhodnocení podnětu - vyhodnocený je z míchy odeslán prostřednictvím odstředivých nervových vláken k výkonnému orgánu (sval, žláza s vnitřní sekrecí) • dráha, po které se impuls pohybuje, se nazývá reflexní oblouk • nákres a popis reflexního oblouku (receptor, dostředivé vlákno, zadní rohy míšní, mícha, přední rohy míšní, odstředivé vlákno, vmezeřený vlákno) • v určitých částech mozku leží životně důležitá entra (např. Brocovo centrum řeči - ve spodní části čelního laloku velkého mozku) • u praváků leží v levé hemisféře, u leváků v pravé • mezi další centra patří centrum zraku (v týlním laloku velkého mozku), centrum kožní citlivosti, centrum porozumění řeči - spánkový, centrum čtecí - týlní lalok • mozek potřebuje 115 gramů glukozy na den • Prodloužená mícha • leží v přímém pokračování míchy hřbetní, smerem dopředu se rozšiřuje a zanočuje se do hmoty Varolova mostu • oddíl mozku, který vznikl ze zadního (sluchového) laloku mozku • v prodloužené míše je umístěna čtvrtá mozková komora (vyplněna mozkomíšním mokem) • z prodloužené míchy vystupuje sedm párů nervů • prodloužená mícha + Varollův most + střední mozek jsou nejstarší částí lidského mozku - mozkový kmen • nervové buňky mozkového kmene plní tyto životně důležité funkce • podílejí se na čízení srdeční činnosti • spojuje periferii (povrch těla) s vyššími oddíly mozku (mozkovou kůrou) • součástí prodloužené míchy i varolova mozku je tzv. retikulární formace, což jsou nervové buňky síťovitým způsobem pospojovány • význam retikulární formace (mozkového kmenu) • jsou zde uložena životně důležitá centra řídící metabolismus, dýchání, srdeční činnost, krevní tlak • je zde řada center, které řídí obranné reflexy (kašel, kýchání, zvracení) a centrum reflexu polykacího, sacího, proslinění • důležitou převodní (transformní) strukturou (přepojuje vzruch z obvodu těla do mozkové kůry) • je součástí mozkového kmene tzn. patří k nejstarším částem mozku • • • • Střední mozek • je krátký oddíl mozkového kmene, který je uložen mezi varolovým mostem a polokoulemi velkého mozku • horní plocha středního mozku vybíhá v čtverhrbolí - na předních dvou hrbolech končí část vláken zrakového nervu a na dvou zadních končí část vláken zrakového nervu a na dvou zadních končí část vláken sluchového nervu • středem středního mostu prochází úzký kanálek - Sylvivův kanálek a spojuje čtvrtou mozkovou komoru s třetí mozkovou komorou uloženou v mezimozku • dolní část středního mozku je spojena silnými stonky, což jsou svazky nervových vláken, jež spojují střední mozek s polokoulemi velkého mozku • Mezimozek • z čichového laloku • tvořen párovými vejčitými hmotami nervové tkáně (talámy) a nepárovou strukturou (hypotalamus) • na spodině hypotalamu je krátkou stopkou připojena hypofýza (podvěsek mozkový) • ve střední části mezimozku se nachází třetí mozková komora • význam talamu • významným předstupněm mozkové kůry • na jeho nervové buňky se připojují senzitivní (dostředivé) dráhy, které jsou z periferie až do mozkové kůry • důležitým přepojovacím centrem • talamus kontroluje, propouští nebo tlumí dostředivé vzruchy, které přicházejí do centrálního nervového systému z receptorů rozesetých po celém našem těle • je branou našeho vědomí • • hypotalamus • k němu je tenkou stopkou připojen podvěsek mozkový (hypofýza) • funkce endokrinní (produkce hormonů) • řízení autonomních reakcí (řídí činnost autonomních nervů), které ovlivňují hladkou svalovinu ve stěnách různých orgánů (cév, srdeční stěny, dutých orgánů a vývodů žláz) • • • Mozeček • cerebellum • je spojen silnými stonky s koncovým mozkem, mozkovým kmenem • je tvořen dvěma polokoulemi (hemisférami, které jsou spojené svazkem vláken (mozečkový červ) • na povrchu je šedá hmota, bohatě zvrásněná a její součástí jsou Purkyňovy buňky (uskutečňují největší počet spojení ze všech buněk) • kůra mozečku nemá schopnost uchovávat paměťové stopy • do mozečku přicházejí informace • míšními drahami (z míchy) • z vnitřního ucha • • pod šedou hmotou je uložena bílá hmota (na řezu mozečkem vytváří bílá hmota zvláštní stromečkovitou kresbu - strom života) • mozeček zabezpečuje tzv. svalové napětí (tonus) • zabezpečuje vzpřímenou polohu a rovnováhu těla • Koncový mozek • velký mozek, je vyvinut nejmohutněji, shora překrývá všechny ostatní části ze dvou hemisfér, které jsou navzájem spojeny vazníkem mozkovým, který je tvořen z vláken bílé hmoty • na povrchu je plášť neboli palium • plášť je tvořen ze šedé hmoty a je tlustý kolem 5mm • šedá hmota je tvořena z těl nervových buněk a z krátkých výběžků (dendritů) • každá polokle obsahuje jednu dutinu • komory jsou vyplněné mozkomíšním mokem (150mm³) - chrání mozek před nárazy a nadlehčuje mozek • mozková kůra je tvořena 13-15 miliardami nervových buněk • povrch koncového mozku je rozčleněn hlubokými brázdami v laloky • čelní lalok, týlní lalok, spánkový a temenní lalok • je kryt mozkovými obaly • pod šedou hmotou se nachází bílá hmota, která je tvořena axony (neurity) • Limbický systém • vytváří límec (limbus) mozkové tkáně kolem mozkového kmene • prostřednictvím limbického systému se uskutečňuje komplexní instinktivní chování (emoce - strach, hněv, smutek, radost, láska) • limbický systém zajišťuje ukládání paměťových stop a pomáhá dotvářet vrozené prvky chování • Přenos nervového vzruchu a membránový potenciál • na cytoplasmatické membráně živočišné buňky (hlavně nervové a svalové) se vytváří rozdíl elektrického potenciálu mezi nitrem buňky a okolím • rozdíl se nazývá membránový potenciál • hodnota klidového membránového potenciálu je zhruba 70mV • příčinu vzniku potenciálu je • semipermeabilita - výběrová propustnost cytoplasmatické membrány, že membrána propouští některé ionty do nitra buňky a z buňky ven velmi dobře (K+, Cl-) • některé ionty propouští jen částečně (Na+) a některé nepropouští membrána vůbec (COO-, PO4) • nestejná koncentrace iontů na povrchu membrány (+) a uvnitř buňky (-) • • nákres buňky .... důležité • po proběhnutí akčního potenciálu dojde k repolarizaci buňky, tzn. buňku ve velkém opouštějí ionty K+ (do tkáňového moku) • prostřednictvím sodno draselné pumpy jsou ionty K+ z tkáňového moku přečerpány zpět do buňky a Na+ z buňky ven • za spotřeby ATP (sodno draselná pumpa) • Přenos nervového vzruchu z jedné nervové buňky do druhé • úlohou nervové buňky je přijímat - vést a předávat signály ze smyslových orgánů (Meisnerova, Krausova, Rufiniova tělíska, volná nervová zakončení, Vater-pac. tělíska) a vzruchy ze soustavy smysloové (zrakové, sluchové, rovnovážného aparátu, ...) do centrální nervové soustavy (mozku a míchy) a následně po jejich vyhodnocení v mozku pak tyto signály vést ke svalům nebo žlázám s vnitřní sekrecí • jednotlivé neurony jsou spojeny prostřednictvím synapsí (zápojů), spojení: dendrit-dendrit, dendrit-soma(tělo) • vzruch si z těla nervové buňky šíří axonem prostřednictvím akčních potenciálů na konec neuritu • konec neuritu je knoflíkovitě zduřelý • ve zduřenině neuritu se nachází váčky s mediátorem - ty prasknou a vyplní mezeru mezi axonem a jiným neuritem - impuls putuje (akční potenciál doběhne na konec presynaptického neuritu, váčky s mediátorem na jeho konci prasknou a chemická látka - neurotrasmiter zaplní synaptickou štěrbinu - 2mm <> • po proběhnutí akčního potenciálu z jedné nervové buňky na druhou se mediátor rozloží nebo se přečerpá zpět do synaptických váčků • typy neurotrasmiterů • excitační - budivé - patří sem serotonin, acetylocholin, noradrenalin • zvyšují propustnost cytoplasmatické membrány pro ionty Na+, membránový potenciál se zvyšuje • • inhibiční - tlumivé - glycin • zvyšuje propustnost pro K+ a Cl-, membránový potenciál se snižuje • • • Nervová činnost • podmíněné a nepodmíněné reflexy • nervová činnost je soubor funkcí CNS, která umožňuje reagovat organismu na měnící se podmínky vnějšího prostředí • základní funkční jednotkou nervové činnosti je reflex • dráha, po které se reflex pohybuje se nazývá reflexní oblouk, ten má tyto základní části • receptor - přijímá podnět z vnějšího prostředí • exteroreceptory (receptory kůže) • interoreceptory (ve vnitřních orgánech) • proprioreceptory (ve svalech, šlachách, kloubních pouzdrech) • • vzduch se šíří z receptoru senzitivní (citlivou, aferentní) dráhou do CNS • v CNS se vzduch zpracuje, vyhodnotí a z CNS jde odpověď prostřednictvím motorické (odstředivé) k výkonnému orgánu (efektor) • efektorem může být sval nebo žláza s vnitřní sekrecí • • • klasicikace reflexů • nepodmíněné - vrozené • získané - podmíněné • • nepodmíněné • z generace na generaci (sání, polykání, ...), dráždění receptorů vyvolává stejnou odpověď • jejich počet je konečný, nevyhasínající, rodíme se s nimi • k jejich vzniku nejsou potřeba žádné podmínky • centra nepodmíněných reflexů leží v šedé hmotě CNS, mimo šedou hmotu koncového mozku • nejsložitější formou jsou pudy (instinkty) - mateřský, sebezáchovy • • podmíněné • vznikly během dlouhého vývoje působením stále se opakujících vlivů vnějšího a vnitřního prostředí • mohou vznikat i na základě nepodmíněného impulsu, který vychází z vnějšího prostředí (podání potravy - nepodmíněný podnět spojen současně s podmíněným podnětem - rozsvícení světla, zvuk, ...) • studiem podmíněných reflexů se zabýval I. P. Pavlov - 1907 Nobelova cena (psi a sliny) • musí být stále posilovýny - jinak vyhasínají • • první signální soustava • soubor reflexů, které jsou společné jak pro člověka, tak pro zvířata (reflexy podmíněné i nepodmíněné), je starší • umožňuje styk člověka s okolím a reagovat na měnící se podmínky vnějšího a vnitřního prostředí • • druhá signální soustava • typická jen pro člověka • podnětem k vybaven odpovědi je slovo (napsané nebo vyslovené) • slovo (řeč) se stalo signálem, na který je schopen reagovat pouze člověk • • rozdíl ve vyšší nervové činnosti mezi lidmi a zvířaty není ve schopnosti "mluvit", ale v jeho obsahu (slova) - vnitřním významu • mícha hřbetní - nastudovat •
Smyslová ústrojí Zrakové • zrak je nejdůležitějším smyslem člověka, protože až 80% informací získáváme zrakem • základem je oční koule (bulbus), která je umístěna v tzv. orbitě (očnici) - ta je vystlána tukovým polštářem, který chrání oko a zabraňuje poškození oční koule před nárazy na kostěnný podklad • oko je tvořeno ze tří vrstev • bělima • silná vazivová blána, která tvoří pevný obal oční koule a udržuje její tvar • tloušťka 0,3 - 1mm • tvoří 4/5 povrchu oční koule • na ni se upínají okohybné svaly - 6-4 příčné, 2 šikmé • zadní částí bělimy je zrakový nerv, který vede podráždění do středu mozku (čtverhrbolí) a do týlního laloku koncového (velkého mozku) • v přední části přechází bělima do průhledné rohovky, která je tvořena z tenkých vazivových vláken, jež jsou k sobě hustě přiložené • střední vrstva oka je cévnatka - červenohnědá barva, protkána hustou sítí krevních vlásečnic • cévnatka přechází ve střední části v řasnatá tělíska, ve kterých je zavěšena čočka • řasnaté tělísko vybíhá v přední části oka v duhovku - iris - obsahující pigment a hladké svaly, prostřednictvím nichž se otvor v duhovce (zřítelnice - panenka) může zužovat (ve světle) nebo rozšiřovat (za šera) • oční čočka je složena z tuhé, rosolovité, dokonale průhledné hmoty • na povrchu oční čočky pouzdro z vaziva - celý vnitřek oční koule je vyplněn rosolovitou hmotou - sklivec • přední komora oční (mezi rohovkou a duhovkou) • zadní komora oční (mezi duhovkou a čočkou) • obě komory jsou vyplněny komorovou vodou - ta je součástí optického aparátu oka - vzniká z krvní plazmy • • sítnice • silná od 0,2 - 0,4mm, obsahuje světločidné buňky (fotoreceptory), které jsou drážděny světlem • první typ fotoreceptoru - tyčinky - jsou velmi citlivé na světlo, prostřednictvím nich vidíme za šera a za tmy - jen černobíle - je jich 130 milionů v přední části sítnice • druhý typ fotoreceptoru - čípky - jsou koncentrovány v místě - žlutá skvrna (místo nejostřejšího vidění), jsou krátké a tlusté, vnímají tři barvy (červenou, modrou a zelenou) • optickou soustavu oka tvoří rohovka, komorová voda, oční čočka, sklivec - na rozhraní těchto útvarů se světelný paprsek láme, takže na sítnici dopadá obraz, který je ostrý, zmenšený a převrácený • místo, kde oční kouli opouští zrakový nerv, chybí tam tyčinky i čípky - slepá skvrna • sítnice je tvořena z většího počtu nervových buněk, tři vrstvy • tyčinky, čípky • buňky • buňky gangliové • • neurity gangliových buněk se spojují, vytvářejí zrakový nerv a opouštění oční kouli • lidské oko je citlivé na elektromagnetické vlnění v délce od 400 do 700um • • • vady oka • krátkozrakost - myopie • podélná osa oka je příliš dlouhá a obraz pozorovaného předmětu dopadá před sítnici • napravuje se rozptylkou • další příčinou je přílišné zakřivení rohovky • vidí dobře do blízka, špatně do dálky • • dalekozrakost • podélná osa oka je příliš krátká a obraz pozorovaného předmětu dopadá za sítnici • nebo nedostatečné vyklenutí oční čočky • náprave se děje spojkou • • astigmatismus - zakřivení rohovky • barvoslepost - částečná, úplná • šeroslepost • příčinou je nedostatek vitaminu A • člověk vnímá tyto barvy a tyto vlnové délky 400-700um vlnového spektra • čípky rozlišují tři barvy - červenou, modrou, zelenou; všechny ostatní vznikají jejich kombinací • čípky obsahují barevné pigmenty - fotopigmenty a tvoří je bílkovina opsin, která je vázána na molekulovou chromatoforu - retinal • tyčinky obsahují rodopsin - úplná adaptace na tmu asi po 40 minutách • • • Chuťové • receptory chuti jsou zvláštní nervové buňky, které jsou seskupeny do chuťových pohárků jazyka (sliznice) • chuťové pohárky jsou soustředěny na sliznici jazyka, měkkého patra, zadní stěně hltanu • podrážděním těchto receptorů je vyvoláno různžmi látkami, ktere musí být rozpuštěné ve vodě • z receptorů vycházejí dostředivá nervová vlákna do jader v prodloužené míše • z jader vycházejí nervové dráhy do mezimozku a z něj do temenního laloku koncového mozku, kde se nachází tzv. chuťový analyzátor • na špičce jazyka vnímáme sladké, na kořeni hořké a po stranách kyselé a slané • ostatní chuti vznikají kombinací • Čichové • základem je čichové políčko umístěné na stropu dutiny nosní, plocha 1,5cm² • čichové pole je vystláno receptory, jejichž neurity procházejí dírkovou ploténkou kosti čichové a končí na spodní straně čelních laloků koncového mozku • tyto čichové buňky jsou drážděny plynnými látkami, které jsou rozptýlené ve vzduchu • ztráta čichu - anosmie • Sluchové • umožňuje rozlišování zvuků, tónů a šelestů, které vznikají kmitáním pevných těles • člověk slyší pouze určitou část kmitů - rozmezí od 16Hz-20kHz • s věkem se horní hranice slyšitelnosti snižuje z 20kHz na 5kHz - presibyacusis • soustava sluchová má tyto části: zevní ucho, střední ucho, vnitřní ucho • Zevní ucho • tvořeno učním boltcem (jeho podkladem je chrupavka pouze v učním lalůčku • ušní boltec slouží k zachycení zvukových vln a jejich nasměrování do zevního zvukovodu • další částí je zevní zvukovod - trubička, zahlá, 2,5cm, obsahuje žlázy produkující ušní maz - cerumen - zachycuje nečistoty a mikroorganismy • Střední ucho • tvořeno poměrně úzkou štěrbinou, ve které se nacházejí tři kůstky - kladívko, kovadlinka a třmínek • jemné kůstky, které jsou spolu kloubně spojené a jsou pružné • eustachova trubice - propojuje dutinu středního ucha s nosohltanem - tlak v dutině středního ucha je stejný jako tlak před bubínkem - atmosférický • mezi zevním zvukovodem a dutinou středního ucha je blanitý bubínek průměru 1cm, tenký (desetina mm) - plocha od 50 do 90mm² • poslední kůstka - třmínek je zasazena do oválného (předsíňového) okénka vnitřního ucha - části kostěnného labyrintu • Vnitřní ucho • kostěnný labyrint je uložen uvnitř kosti skalní • stavba kostního labyrintu • tři polokruhovité kanálky, předsíň (vestibulum), kostěnný hlemýžď s okénkem kulatým • vše vyvrtáno v kosti skalní • v kostěnném labyrintu se nachází blanitý labyrint, který je tvořen blanitým hlemýžděm, třemi blanitými polokruhovými chodbami a dvěma váčky (vejčitý a kulovitý • mezi kostěnným a blanitým labyrintem se nachází tekutina - perilymfa • uvnitř blanitého labyrintu je tekutina endolymfa • • stavba blanitého hlemýždě • tvořen bazální membránou, nákres • na bazální membráně se nachází cortiho sloupec tvořený vlastními sluchovými buňkami • sluchová blána je opatřena citlivým výběžkem • nad cortiho sloupcem se nachází další membrána - krycí • • Percepce - šíření zvuku • tóny jsou zachyceny ušním boltcem a nasměrovány do zevního zvukovodu • tóny rozechvějí bubínek a jeho chvění se přenese na tři středoušní kůstky (kladívko, kovadlinka a třmínek) • chvění třmínku v oválném okénku předsíně rozkmitá perilymfu - rozkmitá endolymfu a ta rozkmitá bazální membránu • současně se rozkmitá i membrána krycí - ta začne působit na sluchové buňky a jejich podráždění je vedeno sluchovým nervem do prodloužené míchy - do středního mozku - do hypotalamu (mezimozek) a nakonec do koncového analyzátoru, který je umístěn ve spánkovém laloku velkého mozku - teprve zde vzniká skutečný vjem zvuku • Čidlo kinetické • slouží jako ústrojí pro vnímání pohybu a je uloženo v ampulích tří polokruhovitých chodeb • v každé ampuli je zvýšenina obsahující vysoké buňky, jež mají velmi dlouhé vlásky • podnětem pro podráždění těchto smyslových buněk je rotační pohyb hlavy, který uvede endolymfu do pohybu - ta vychýlí vlásky smyslových buněk a vzniká podráždění • toto podráždění vznikne ohybem vlásků v ampulích je vedeno dostředivým mozkovým nervem do mozkového kmene (nejstarší část mozku - prodloužená mícha, varolův most a střední mozek) - odtud do příslušné oblasti mozkové kůry • Čidlo statické • ústrojím pro vnímání polohy celého těla • je uloženo v kulovitém a vejčitém váčku blanitého hlemýždě • oba tyto váčky jsou blanité útvary, v nichž se nacházejí malá políčka s vysokými buňkami opatřenými dlouhými vlásky • nad těmito vlásky se vznáší množství vápenatých krystalků (statokonie) • při změně polohy hlavy se vlivem gravitace statokonie posunou a tím dochází ke změně tlaku a tahu na vlásky smyslových buněk • vzniká podráždění, které je vedeno mozkovým nervem do prodloužené míchy • většina ěchto nervů pokračuje do mozečku • toto čidlo tedy zajišťuje vzpřímený postoj, udržuje rovnováhu těla • Řízení tělesné teploty • člověk patří mezi homiotermní organismy - organismy, které jsou schopné udržovat stálou tělesnou teplotu • průměrná tělesná teplota je 36,5°C • výrazná odchylka směrem nahoru představuje horečku • vysoká horečka 41°C výrazným způsobem ohrožuje nervové buňky a může vést k smrti • pokles teploty - podchlazení - kritická 28°C - hypotermie • podchlazení se využívá při dlouhých a složitých operacích (menší spotřeba kyslíku) • základní tvorba tepla • štěpením základních složek potravy (gram tuku = 39kJ, 1g cukru, bílkovin 17kJ) • tuky by měly být 25% potravy • emoce • těžká svalová práce • vliv potravy • svalový třes z chladu • • výdej tepla • pocením • větší prokrvenost kůže • přechod do chladného prostředí • velmi lehké oblečení • zvetšit proudění vzduchu • základní mechanismy výdeje tepla • sálání (60% tepla) • • vypařování (25% tepla) • prouděním vzduchu (15% tepla) • vedením (1% tepla) • • termoregulační centrum je u člověka umístěno v části mezimozku - hypotalamus • úpal - tělo se nemůže zbavit nahromadělného tepla • úžeh - lokální přehřátí hlavy a mozku sluncem •
Soustava reprodukční Muž • plní tři základní funkce • koitus • spermatogeneze - tvorba spermií (začíná v pubertě - od 13. roku a trvá po celý život) • tvorba testosteronu v leydigových buňkách varlete (asi 20% hmotnosti varlete) • • význam testosteronu • zajišťuje vývoj mužského typu genitálu u plodu • v posledních dvou měsících těhotenství navozuje testosteron sestup varlat tzv. inguinálním kanálem z dutiny břišní do šourku • ovlivňuje vývoj primárních pohlavních znaků (začnou se mohutně rozvíjet v pubertě - penis, šourek) • rozvoj sekundárních pohlavních znaků (vlasy, vousy, chlupy, jiné • utváření kostry, odlišný tvar mužské pánve - úzká, vysoká • v pubertě - enormní produkce testosteronu (akné) • podílí se na metabolismu živin (bílkovin) • stimuluje tvorbu hormonů erytropoetinu (vliv na krvetvorbu) • ovlivňuje ukládání Ca v kostech - ovlivňuje objem kostní hmoty • • spermie • jsou vysoce specializované buňky • velikost 60um (55um bičík) • nákres - buněčné jádro s chromozomy (n počet - 32 chromozomů) • u mužů začíná spermatogeneze v pubertě (13.-15. rok) a trvá po celý život • množství ejakulátu je 2,5 - 3,5 ml • 1ml ejakulátu obsahuje 30 milionu po 200 milionu spermií • pouze jedna splyne s vaječnou buňkou - človek je monosmermatický • životaschopnost spermie v roditlech ženy je asi 2 dny • spermie se v rodidlech pohybuje rychlostí 2-4mm/min • spermie se tvoří v semenotvorných kanálcích varlete • délka semenotvorných kanálků je 30-70cm, celková deélka je 300-700 metrů • součástí semenotvorných kanálků jsou sertoliho buňky, které se podílejí na výživě spermií • 20% hmotnosti varlete tvoří leydigovy buňky a v nich se tvoří testosteron • spermie odcházejí z varlete do nadvarlete, kde se shromažďují, sekretem nadvarlete se vyživují a získávají zde plnou životaschopnost • zde čekají (40 dnů v pohotovosti) • celková doba od vzniku spermie je 74 dnů • z nadvarlete odcházejí spermie trubicí (40cm) - chámovod a pokračují do dutiny břišní, zde pod měchýřem muže vstupuje do močové trubice (do chámovodu ústí měchýřovité žlázy a jejich sekret zvyšuje životaschopnost spermií a podílí se na jejich výživě; + vývody prostaty - mléčně zkalený a zásaditý) • zásaditá reakce sekretu prostaty neutralizují kyselé prostředí v mužské močové trubici a v pochvě • • močová roura muže je spojením dvou soustav (reprodukční a vylučovací) • močová roura prochází penisem, který je tvořen z erektilní (topořivé) tkáně • topořivá tkáň je tvořena systémem dutinek (kaveren), které se při vzrušení plní krví - dochází k erekci • penis - v klidu 6-9cm, při erekci 10-15cm • je tvořen párovým topořivým tělesem, které jde souběžně s močovou rourou a nepárovým, které je na vrcholu žaludu • • žalud je kryt předkožkou, která je stažitelná • • Žena • zabezpečuje • produkce ženských pohlavní hormonů (estrogeny a gestrageny) • uskutečnění koitu • tvorba ženských pohlavních buněk (vajíček) - oogeneze • v případě, že dojde k oplození vajíčka, vytváří reprodukční systém ženy vhodné prostředí pro vývoj plodu a pro porod • • vaječníky (ovaria) jsou párové pohlavní žlázy, které leží na bočních stěnách pánevní dutiny • velikost vaječníků, jejich tvar a vzhled kolísá na věku ženy a funkčním stavu vaječníků • vaječníky dívek před první menstruací mají hladký povrch • během plodného období (15-50 let) má povrch vaječníků nepravidelný tvar po Gráfových pelikulech • největší vaječníky mají ženy mezi 20. - 30. rokem (kolem 3-4cm) • s věkem se zmenšují a ve stáří pouze třetina - čtvrtina velikosti • stavba vaječníku • dvě části • na povrchu kůra (dozrávají zde gráfovy pelikuly) • uvnitř - dřeň (obsahuje cévy, nervy, trochu vaziva a hladké svaloviny - vyživuje kůru) • v každém vaječníku se během embryonálního vývoje utvoří 6-7 milionu vajíček • při narození počet vajíček klesne na 700000, do pubery zůstane asi polovina, od pubery do přechodu uzraje jen 400-500 vajíček • vajíčko se tvoří v kůře vaječníku (grafově polikulu) jednou za 28 dnů - menstruační cyklus • • čtyři fáze • 1.-4. den - je odlučována a odstraňována děložní sliznice (asi 200ml krve) • 5.-14. den - růstová, pod vlivem estrogenu, dochází k postupné obnově poničené děložní sliznice • 16.-27. den - sekreční - pod vlivem progesteronu, dochází k úplné obnově děložní sliznice, která zde dosahuje maximální výšky 5mm, obnova hlenových žlázek • mezi 14. a 16. dnem ovulace • • ischemická - pod vlivem oxytocinu • dochází k prudkému poklesu progesteronu a uvolnění oxytocinu z hypofýzy • oxytocin způsobí několikahodinové křečovité stažení cév přivádějících krev do děložní sliznice, ta přestane být zásobována živinami a kyslíkem a začne se rozpadat • po skončení účinku oxytocinu dojde k otevření cév a přítok krve do poškozené děložní sliznice ji odplaví ven • • • vejcovody - 2 • svalnatá trubice (13cm dlouhá) spojuje vaječník s dělohou • uvnitř vejcovodu je řasinkový epitel, který kmitá jen jedním směrem - do dělohy • ve vejcovodu čekají na vajíčko spermie • • děloha - uterus • svalnatý orgán, který je uložený pod středem malé pánve • děložní stěna - 1,5cm - umožňuje, že se děloha může během gravidity zvětšit až 8x a hmotnost se může až 12x zvětšit • tvořena z děložního dna, pravého a levého děložního rohu, děložní dutina, děložní krček • nejdůležitější je vnitřní vrstva - endometrium - prodělává menstruační cyklus • další vrstva - miomometrium (uprostřed) - silná, spirálně stočená vrstva hladké svaloviny - podílí se na vypuzení plodu při porodu • parametrium - na povrchu - z vaziva - drží dělohu na místě • • na dělohu se napojuje pochva • svalnatá trubice spojující dělohu se zevními pohlavními orgány • • kolem pochvy se nachází řídké vazivo, které umožňuje značnou roztažitelnost • sliznice pochvy je bez žlázek, přesto je její stěna pokryta bělavým sekretem • sekret - produktem žlázek děložního krčku, štěpen poševní mikroflorou - v pochvě stále kyselé prostředí • vlivem antibiotik může kyselost klesnout - rozvoj candidy albikans - tvarohovitá bělavá hmota - mykoza • zevní ústí pochvy - poševní předsíň - obsahuje erektilní tkáň, která je podobná erektilní tkáni penisu • poševní vchod je opatřen zvláštní slizniční řasou - hymen • dále velké stydké pysky - kožní řasy podložené tukem • od puberty silně pigmentované a pokryté chlupy • velké kryjí malé stydké pysky - slizniční řasy • nad poševním vchodem je umístěno topočivé těleso - poštěváček - clitoris (erektilní tkáň) • kolem poševního vchodu a zevního ústí močové trubice jsou umístěné tzv. vestibulární žlázy - největší - bartholiniho, produkují vazký sekret - význam pro pohlavní styk • Vývoj jedince před narozením • prenatální vývoj • trvá 9 měsíců - od vzniku zygoty po narození jedince • dvě části • první období - zárodečné - embryonální • od vzniku zygoty do konce druhého měsíce gravidity • ke konci druhého měsíce gravidity má embryo asi 3cm • • druhé období - plod - fetus • od 3. měsíce až po porod • • • životaschopnost spermií v rodidlech ženy je 48 hodin • životaschopnost vajíčka je 12 hodin • lidské vajíčko • největší buňka lidského těla • obsahuje velmi málo výživných látek - oligolecitální • rýhuje se totálně (úplně), stejnoměrně (ekválně) • místem setkání smermie a vajíčka je vejcovod • vajíčko má obaly - ty jsou naleptávány enzymem spermií - Hyaluronidáza - spermie pronikne (bičík "odhodí") • • ihned po splynutí spermie a vajíčka vzniká zygota - začne se dělit • první rýha ho rozdělí na dvě buňky (blastomery) - mohou se oddělit - jednovaječná dvojčata (shodná genetická informace) • další dělení - morula (podobný plodu moruše, plný) • z moruly se vyvíjí blastula (blastocysta) - váček • tvořena dvěma částmi • zárodečný uzel - embryoablast - diferencuje se z něj embryo - zárodek + amnion (obal kryjící vyvíjející se zárodek) • trofoblast - diferencuje se z něj druhý zárodečný obal (přikrývá amnion) - chorion - bude se podílet na vzniku placenty • • • • embryo se dále diferencuje a je tvořeno ze tří zárodečných obalů • 1. ektoderm - vzniká z něj pokožka + nervová soustava • 2. entoderm - diferencuje se z něj dýchací soustava a prostřední část soustavy trávící • 3. mezoderm - diferencuje se z něj soustava reprodukční, cévní, vylučovací, všechna pojiva (vazivo, chrupavka a kost) • • po 9 měsících vývoje dochází k porodu • fáze porodu (3): • doba otevírací - začíná nepravidelnými kontrakcemi děložní svaloviny, jejicž frekvence se neustále zvyšuje • kontrakce jsou doprovázeny porodními bolestmi • pod vlivem oxytocinu • tlakem blan a hlavičky plodu, jež prostupuje ěložním hrdlem, se děložní branka začíná postupně otevírat • tato doba trvá 3-12 hodin • • doba vypuzovací - stoupající tlak v obalech plodu vede k jejich prasknutí a ženě odteče plodová voda • dochází k postupnému vypuzování plodu ven • na vypuzování plodu se kromě stahů děložní svaloviny podílí svaly přední části trupu a bránice • trvá asi hodinu - novorozenec je ošetřen, podvázán a je mu přestříhnut pupeční provaz • dítě začíná samo dýchat a přestřižením pupečníku je novorozenec odpojen od placentálního oběhu • po vypuzení plodu nastává za 15-20 minut krátká "přestávka" • • doba poporodní - vypuzením placenty končí celý porod - placenta musí být gynekologem prohlédnuta, jestli je celá • za 2-3 hodiny po porodu povolují stahy a nastává riziko vykrvácení (v průměru ztrácí 300-400ml krve) • celý porod je řízen autonomním (vegetativním) nervovým systémem + je řízen látkově • po porodu následuje šestinedělí, ve kterém se organismus zotavuje • • • Gametogeneze • je tvorba pohlavních buněk • spermatogeneze - tvorba spermií • probíhá v zárodečném epitelu semenotvorných kanálků • začíná u chlapců od puberty po exitus • spermie se tvoří z diploidních prapohlavních buněk - spermatogonie - všechny se mitoticky dělí • nákres • v pubertě proces meiozy • I. dělení - redukční - počet chromozomů se redukuje na n - vzniká tak spermatocyt prvního řádu • II. dělení - ekvační - z každého spermatocytu prvního řádu tak vznikají dva spermatocyty II. řádu; ty se vyvíjejí v tzv. spermatidy (zatím nemá bičík) • z jedné prapohlavní buňky se procesem meiozy vyvíjejí čtyři mužské pohlavní buňky (spermie) - 74 dnů (plně životaschopné 40 dnů) • • • oogeneze - tvorba vajíček • vajíčko - ovum je největší buňka • oogeneze probíhá v kůře vaječníku v graafově polikulu • vajíčko se uvolňuje mezi 14.-16. dnem menstruačního cyklu • začíná v období raného nitroděložního vývoje • základem oogeneze jsou diploidní prapohlavní buňky - oogonie • mitóza • postupně se oogonie mění a vznikají z nich zveličelé buňky - oocyt I. řádu (2n) • nákres • oocyt I. řádu vstupuje do meiozy - do I. fáze - redukční (nastává v pubertě) • oocyt II. řádu + pólové tělísko • II. fáze - ekvační - z každé haploidní buňky vznikají dvě další haloidní buňky - oovum + pólová buňka • z jedné prapohlavní buňky vznikne jedno vajíčko • • • Rozmnožování • pohlavní • dochází ke splynutí samčí pohlavní buňky (spermie) se samičí pohlavní buňkou (zygotou) • genotyp potomstva se utváří podle dílčích genotypů rodičů • amfimixis - pravé pohlavní rozmnožování • • nepohlavní • amixis • genotyp potomstva odpovídá genotypu rodiče, ze kterého potomek vznikl • takto vzniklí jedinci, mající stejnou genetickou výbavu jednoho z rodičů jsou klony • vznik klonů • vypěstovat organismus z jediné buňky • z části tkáně • z části orgánu • řízkování - z kořenů (křen), stonků (muškáty), listové (fialka) • dělení trsů (jiřina) • roubování • • •