Biomembrány
Z 8.B8 wiki
Verze z 1. 10. 2011, 16:44; 90.176.245.17 (diskuse)
- vyskytují se jak u organismů eukaryotických, kde obalují jednotlivé buňky (cytoplazmatická membrána), tak u živočichů
- další membrány u eukaryot se nacházejí uvnitř buňky
- uvnitř buňky existují organely sekreční brány - patří sem jaderný obal, endoplazmatické retikulum, Golgiho systém
- organely semiautonomní brány - chloroplasy a mitochondrie
Obsah |
Prokaryotické organismy
- povrch buněk tvoří biomembrána (cytoplazmatická membrána) - bakterie, sinice
- mají jednu biomembránu
Eukaryotické organismy
- rostliny, živočichové, prvoci, houby, chromista
- větší počet biomembrán
- jedna biomembrána se nachází na povrchu buněk (cytoplazmatická membrána)
- další biomembrány obalují některé vnitrobuněčné organely
- biomembránou jsou obaleny organely sekreční dráhy (buněčné jádro, endoplazmatické retikulum, Golgiho systém)
- další organely obalené biomembránou se nazývají semiautonomní
Stavba biomembrány
- biomembrána je tvořena lipidovou (tukovou) dvojvrstvou - má dva konce
- konec polární (hydrofilní) - je ve styku s vodním prostředím - tvořen cholinem, kys. fosforečnou + glycerolem
- konec nepolární (hydrofobní) - tvořen uhlovodíkovým řetězcem karboxylových mastných kyselin
- na určitých místech je biomembrána překlenutá integrálními membránovými proteiny (IMP), které na obou koncích biomembrány tvoří rozsáhlé polární oblasti
- IMP umožňují komunikaci buňky mezi oběma stranami biomembrány (mezi prostorem intracelulárním = vnitrobuněčným a extracelulárním - mimobuněčným)
- IMP umožňují komunikaci látkovou, při níž IMP pracují jako specifiké přenašeče látek mezi oběma prostory
- komunikace signální - také ji umožňují IMP
- IMP funguje jako receptor (poutač), na který se naváže buď hormon, protilátka nebo neurotransmiter
Funkce biomembrány
- reguluje transport látek mezi prostorem vnitrobuněčným a mimobuněčným
- podílí se na syntéze buněčné stěny (u rostlin)
- podílí se na reakci buňky na podněty přicházející z vnějšího prostředí (na vliv chemických látek, světla, ...)
- obrázek
- cytoplazmatická membrána, která obaluje povrch prokariotní i eukaryotní buňky je výběrově polopropustná - některé látky propouští úplně, částečně a nebo vůbec
- malé nepolární molekuly, jako jsou plyny dusík, kyslík, oxid uhelnatý, oxid uhličitý, vodík a benzen, se velmi dobře rozpouštějí v hydrofobní vrstvě - velmi snadno difundují oběma směry, jsou malé
- malé nenabité polární molekuly jako jsou voda, alkohol a glycerol rovněž poměrně snadno pronikají přes biomembránu oběma směry
- velké nenabité polární molekulky, jako jsou aminokyseliny, glukoza, nukleotidy
- přes biomembránu nemohou pronikat
- ionty H+, Ca2+, Mg2+, Na+, K+ a Cl-, HCO3- rovněž přes biomembránu nejsou schopny pronikat
- cytoplazmatická membrána je selektivně (výběrově) polopropustná
- některé látky propouští dokonale, částečně nebo vůbec
- makromolekuly + makromolekulární komplexy nepropouští vůbec (bakterie)
- tyto látky přecházejí do nitra buňky nebo z buňky ven pomocí cytotických váčků = cytóza
- cytotické váčky jsou produktem cytoplazmatické membrány
- prostřednictvím cytotických váčků se dopravují látky z prostředí vnějšího do nitra buňky (endocytóza)
- látky pevné - fagocytóza, do nitra buňky se dopravují pevné látky
- látky kapalné - pinocytóza, do nitra buňky se dopravují látky kapalné
- doprava odpadních látek z buňky se opět děje pomocí cytotických váčků, které po doteku s cytoplazmatickou membránou praskne a odpadní látky se rozptýlí - exocytóza
- obrázek