Starověký Řím
Z 8.B8 wiki
- kultura nebyla originální, převzata od Řeků a Etrusků
- vytvořili sjednocené impérium
- bojovní, cílem bylo vítězství nad nepřáteli a zabírání území
- zabývali se bojem, zemědělstvím, později řemeslem a obchodem
- Italikové (podle nich název Itálie)
- Itálie – málo členitá, ostrovy: Sicílie, Sardinie, Korsika
- povrch méně hornatý, umožňoval sjednocení
- dostatek nížin, Pádská nížina – Galové (Galie předalpská)
- jejich povahu změnily výboje
- původně patriarchální otroctví, později klasické
- osídlení: od 2. tis. př. n. l.
- Italické kmeny – do střední Itálie; Latinové (oblast Latium, později Řím), Sabinové, Umbrové (střední Itálie)
- 1. tis. př.n.l. - Etruskové – západní část severní Itálie (Eutrulie)
- vyhynulý národ, jsou záhadní původem (z Lídie?), jazykem a písmem
- písmo nerozluštěno, památky nezachovány
- rozvíjeli zemědělství, terasovitá pole, vysoušení bažin, uměli zpracovávat kov
- svobodné postavení žen
- víra v posmrtný život – nekropole (města mrtvých vedle měst živých)
- výroba sošek – terakota
- náboženství – antropomorfní božstvo
- věřili v osud – věštili z letu ptáků, z vnitřností zvířat, výklad snů
- tvořili federaci největších 12 měst – byly zde jen městské státy, později Řím
- etruská města: Volsinie, Veje
- Etruskové ovládli podstatnou část poloostrova – později moc slábne a vládnou Římané
- Forum romanum – římské náměstí
- Římané převzali:
- fasces – svazky prutů svázané dohromady, uvnitř byla sekera, znak úřadu, v Římě to byl znak senátu
- umění – klenba
- typ věštby
- gladiátorské zápasy
- socha Kapitolské vlčice
- Kloaka maxima = velká stoka
Vznik Říma
- pověsti o založení: Aeneas – hlavní hrdina zachránil skupinu Trojanů z hořící Troje a připlul k ústí Tibery
- Alba Longa – město, které založil syn Aenea, Romulus a Remus – Řím
- původ odvozen od Troje – hrdina Enea
- skutečnost: Řím založili Etruskové spojením pasteveckých osad na 7 pahorcích u Tibery
- pahorky spojeny hradbami na město
- pahorky: Aventin, Palatin, Kapitol
- rok založení 753 př. n. l.
Doba královská
- 753 – 510 př. n. l.
- vláda 7 etruských králů (1. Romulus)
- v Římě 3 kmeny – Latinové (100 patricijských rodů), Sabinové, Etruskové
- dohromady tvořili římský národ (populus romanu)
- patriciové x plebejové – právní vztah „patron x klient“
- patriciové – bohatí, majetní, vlastnili půdu, plnoprávní, zástupci v senátu
- plebejové – chudí, svobodní, neplnoprávní, zemědělci, řemeslníci
- „klienti“ byli plebejové, patroni je chránili, zaměstnávali, plebejové je za to volili
- senát (SPQR) = senatus populusque romanu (senát a lid římský) - poradní sbor krále (300 členů)
- reforma krále Servia Tullia – společnost rozdělena do 5 tříd podle majetku, původně podle urozenosti
- první skupina – nejbohatší – přehlasovali ostatní, nejvíce centurií
- pátá skupina – nejchudší – neměli práva
- každá třída měla založit určitý počet centurií
- pátá skupina měla jeden hlas na směnu – centrální sněm
- poslední etruský král Tarquinius Superbus vyhnán i s rodinou z Říma kolem roku 510 př. n. l.
- vznik republiky
- otroci – patriarchální otroctví
Doba republiky
- 510 – 27 př. n. l.
- republika – res publica – věc veřejná
- moc v rukou lidu, vykonávána prostřednictvím svých volených zástupců = nepřímá demokracie
- římské úřady – úředníci – magistráti – voleni
- konzulové – byli dva, voleni na 1 rok – střídají se po měsíci
- diktátor – byl jeden na půl roku, v době války, konzulové museli odstoupit
- kvestoři – 2 až 10, státní finance
- cenzoři – chování, dobré mravy
- prétoři – soudní úředníci
- senát – zahraniční politika, uzavírání míru, válka, zákony
- znak fascés, bílá tóga s nachovým okrajem
- budova Curie, v senátu - šlechta
- lidové shromáždění – shromáždění obyvatel
Boj Plebejů za rovnoprávnost
- příčina – růst bohatství části plebejů x žádná politická moc
- secese (3x) – první 494 př. n. l. – hrozba plebejů, že opustí Řím a založí nové město
- => úřad tribuna lidu = právo veta, právo azylu, právo nedotknutelnosti osoby, mohli navrhovat zákony, svolávat lidové shromáždění
- zákony dvanácti desek – 449 př. n. l. - zákoník – občanské, trestní, rodinné právo – je na Forum romanum
- 285 př. n. l. – povolení sňatků mezi patricii a plebeji => vznik nobility – vládnoucí bohatá vrstva
- homo novus – nový člověk
Války Říma za ovládnutí Itálie
- obranné války
- proti Etruskům
- proti Galům (387 př. n. l.) – vojevůdce Brennus – „Vae victis“ = „běda poraženým“
- útočné války – proti Etruskům (396 – 265 př. n. l.)
- zabrán severozápad Itálie
- proti Samnitům (3 války) – udělali z nich spojence
- zabrána střední Itálie
- proti řeckým městským státům
- Tarent pozval na pomoc krále Pyrrha Epiru (řecký vojevůdce)
- => Pyrrhovo vítězství – vítězství, které se takřka rovná porážce
- 270 př. n. l. – zabrána jižní Itálie
- 265 př. n. l. – zabrána celá Itálie (od Pádské nížiny po Mesinskou úžinu)
- římská armáda – legie (asi 6000 mužů) – občanská armáda, výborně vycvičená a ukázněná
- budování silnic (Via Appia)
Charakter římské společnosti a stýtu v době rané republiky
- Řím a jeho obyvatelstvo – nadřazeni zbytku Itálie
- římské občanství – privilegium Římanů
- osobní svoboda
- občanská práva
- plná ochrana státu kdekoliv v římském státě
- nadřazenost nad všemi ostatními obyvateli
- zemědělský charakter společnosti – práva a povinnosti podle vlastnictví půdy
- dodržování římských morálních hodnot a ctnosti – statečnost, zdatnost, zbožnost, sebeovládání
- skromnost – jednoduchý a prostý způsob života
- nábožensky tolerantní – nevnucovali jiným své bohy
- nemohli se smířit s křesťanstvím => nakonec v Římě pouze křesťanství
Punské války
- 3 – 2 století př. n. l.
- boje s Kartágem, boj o západní Středomoří
- Kartágo – oligarchická republika, městský stát, vládnou nejbohatší
- původně kolonie – silný stát
- námezní armáda
- bůh Baal – přinášeli mu lidské oběti
- příčiny: boj o moc nad západním Středomořím
1. Punská válka
- záminkou pomoc Římanů městu Mesina na Sicílii proti Kartágu
- Kartágo mělo výborné lodě, Římané lodě kopírovali -> námořní velmoc
- boje dlouho nerozhodné
- vítězí Řím – zisk Sicílie => 1. mimoitalské území, 1. římská provincie
- prokonzul – vůdce provincie
- provincie musely platit daně, nesměly nosit zbraně, daně vybírali publikáni – vybírali víc, aby získali peníze
- úřad prokonzula
2. Punská válka
- 218 – 201 př. n. l.
- Kartágo nadále velmocí, hledali náhradu v Hispánii
- zabírání území
- v čele armády Hamilkar Barkas (blesk) – měl dva syny – Hasdrubal a Hanibal
- 218 př. n. l. – záminka – útok Hanibala na město Sagunt – později se stalo spojencem Říma
- tažení přes Alpy v zimě z Pyrenejského poloostrova – Hanibal se slony, jeho armádu doplnili Galové
- 217 př. n. l. – bitva u Trasimenského jezera => porážka Římanů
- 216 př. n. l. – bitva u Kann => druhá velká porážka Římanů
3. Punská válka
- v Římě velký strach z Hanibala => vyzbrojeny 2 legie otroků
- proslulé zvolání: „Hanibal ante portas“ (Hanibal před branami)
- v Itálii poražen Hanibalův bratr Hasdrubal
- zničeny Římany Syrakusy – Archimédes
- vylodění Římanů v Africe – vítězství u Zamy – 202 př. n. l.
- těžké mírové podmínky: 260 tun stříbra Římanům
- ztráta všech území kromě města Kartága
- ztráta celého loďstva až na 3 obchodní lodě
- zákaz vést války, i obranné
- římský řečník Cato starší: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“
- numický král Yogurtha napadl Kartágo
- 149 – 146 př. n. l. – obrana před Yogurthem
- Kartágo vypleněno a zapáleno – posypáno vápnem, solí a prokleto
- obyvatelé, kteří přežili válku, rozprodáni do otroctví
Boj Římanů o východní středomoří
- útok na Sýrii (dynastie Sargonovců) – 188 př. n. l. ovládnuta, Řím je prohlásil za spojence
- Makedonie (3 války) – 168 př. n. l. – ovládnutí Makedonie => provincie
- 146 př. n. l. – dobytí Řecka
- 133 př. n. l. – získali Malou Asii (Pergamon) => nazvali ji Asia => Římské impérium
Důsledky římských výbojů
- vzniká římské impérium
- příliv bohatství – změna způsobu života (Římané bohatí)
- příliv otroků – změna na klasické období – práce v zemědělství (latifundia – velkostatky)
- ztráta půdy u malých rolníků, neměli půdu, nemohli být vojáky
- mizí občanská armáda -> námezní armáda -> reforma 107 př. n. l. – konzul Marius
- rozpory v římské společnosti - bohatí x chudí Římané
- pozemkové reformy bratří Grachů
- 133 př. n. l. – tribunem lidu Tiberius Grachus
- navrhl pro Římany pozemkovou reformu
- část půdy bohatí vrátí a ta se rozdělí mezi rolníky, odmítli
- boje – pokus dopadl špatně – byl ubit i se svými 300 stoupenci
- 123 př. n. l. – Gaius Grachus – vrátil se k reformě svého bratra – chtěl ji rozšířit
- -> na dobytých územích nová města a okolí dát chudým rolníkům
- pokus o rozšíření římského občanství do Itálie – privilegium
- nepovedlo se, Gaius zabit
- Římané x spojenci -> spojenecká válka 90 - 88 př. n. l.
- přestanou bojovat -> římské občanství – jen Itálie
- otrokáři x otroci – vzpoury otroků
- Sicílie – zemědělští otroci povstali 138 - 132 př. n. l.
- siřan Eumnus – dlouhé povstání
Spartakovo povstání
- povstání gladiátorů
- 73 – 71 př. n. l.
- Spartakus – otrok z Trácie
- gladiátorská škola v Capui
- vzpoura – útěk na Vesuv
- porážka římských legií
- počet vzbouřenců 60000
- tažení Itálie k Pádu, odchod z Itálie domů
- rozdělení otroků – nový pochod na jih, pronajaty lodě od pirátů, zrada
- Římané útočí – vojevůdce Marcus Crassus (decimace – skupinky po deseti, jeden zabit)
- Římští vojáci vykopali hluboký příkop přes poloostrov, odřízli otrokům cestu zpět
- 71 př. n. l. – Spartakus poražen, 6000 zajatců přibili na kříže lemující cestu z Kapuy do Říma
Občanské války
- 1. občanská válka – 88-82 př. n. l.
- vojevůdce Sulla (optimát – stoupenci aristokracie) x konzul Marius (populár – stoupenci lidu)
- oba usilují o tažení do Asie proti králi Mithridatovi z Pontu
- Sulla poprvé zaútočil proti Římu
- Sullova diktatura – 82-79 př. n. l. – titul diktátora na neomezenou dobu, senát 600 členů, proskripce (seznam nepřátel státu, proti populárům, jeho majetek zkonfiskován)
- 1. triumvirát – 60 př. n. l. – v pozadí
- Pompeius (optimát), Crassus (optimát, patricij, porazil Spartaka), Caesar (plebej, populár) -> co největší moc
- 59 př. n. l. – zisk konzulátu -> Caesar táhl do Gálie, Británie, proti Germánům
- Crassus – smrt -> spory s Pompeiem
- 2. občanská válka – 49-45 př. n. l.
- „kostky jsou vrženy“
- 48 př. n. l. – bitva u Farsalu (Řecko) – Pompeius poražen
- Egypt – podpora Kleopatry VII.
- Caesar samovládcem, diktátor, podporoval kolonizaci, příděly obilí chudině,
- uděloval občanské právo, úprava kalendáře
- 44 př. n. l. – spiknutí proti Caesarovi – zabit na schodech senátu
- 2. triumvirát – 43 př. n. l.
- vládli formálně
- Octaviánus (západ), Marcus Antonius (východ), Lepidus (Egypt)
- Triumvirové – pány Říma – 3 části
- přivlastnili si funkce senátu
- úkolem zbavit se vrahů Caesara – zabiti
- opět používali proskripce
- 3. očanská válka
- 31 př. n. l. – bitva u Aktia – Antonius poražen x Octavianus – zisk Egypta
- 27 př. n. l. – princes (císař)
- římská republika končí => císařství
Principát
- 27-284 n. l.
- „princes inter pares“ – první mezi rovnými
- císař – Octaviánus (24-14 n. l.) – se senátem celá moc; konzul, v senátu, diktátor
- kumulace funkcí v rukou císaře, vládce Říma, instituce zachovány
- Octaviánus – zakladatel císařství, adoptivní syn J. Caesara
- největší oporou vojsko, pretoriáni – osobní císařská garda
- starají se o vojsko – veteráni -> půda, společenský vzestup důstojníků
- období obnoveného klidu (stabilita) – hospodářsky, vojensky
- obnova cest, rozvoj obchodu, centrální vláda
- správní reformy – rozdělení provincií -> senátní (klid, ostatní, bez vojska) -> císařské (důležitější, nejvýznamnější území, vojsko, okrajové území)
- období rozšiřování říše
- posun hranic k Rýnu a Dunaji -> římské obranné valy (Limes Romanus)
- pokus o dobití Germánie – 9 n. l. – bitva v Teutoburském lese, prohra Římanů, pobity 3 legie
- „pax romana“ – římský mír – velké vojsko -> na zastrašení a poražení
- po smrti Oktaviána – dynastie julsko-claudijská (27-68 n. l.)
- hospodářská prosperita, rozkvět, klid
- moc císařů se neustále zvyšuje – na úkor senátu
- adopce – příbuzní císaře
- Tiberius -> Caligula (37-41 n. l.) – krutý, tyran, zavražděn pretoriánem
- Claudius (41-54 n. l.) – připojil jižní Anglii a Maroko
- zavražděn, žena Agrippína
- syn Nero (54-68) – vláda senátem, z Nera tyran, krutovládce
- považoval se za básníka, nechá zapálit Řím 54. n. l. – inspirace – vinu dává křesťanům – perzekuce
- boje o Řím – nová dynastie – Flaviovců (69-96)
- Vespasián (69-79) velitel legií na východě, provolán za císaře, po potlačení povstání v Judei – vrací se do Říma, stává se císařem
- do senátu – aristokraté ze všech provincií – snaha o předcházení povstání
- koloseum – zábava pro římský lid
- 79 n. l. – východ Vesuvu – zničeny Pompeje, Herkulaneum – vládne Titus
- Domitiánus – další syn Vespasiána (81-96) – krutovládce, tyran
- období adoptivních císařů (96-192 n. l.)
- největší hospodářský, politický rozmach Říma, zisk největšího území
- vládce – nástupci schopní lidé – nemusí být příbuzný – adopce schopných
- císaři neměli rozpory se senátem, respektování republikánských tradic
- Nerva – 1. adoptivní – zvolen senátem
- Traiánus (98-117) – nejvyšší územní rozmach, dobití Dácie a Mezopotámie
- Hadriánus (117-138) potíže s udržením říše, konec expanze, už se nebude rozšiřovat
- vzdává se Mezopotámie, Limes Romanus – budování dalších – Hadriánův val
- 132 – povstání v Judei – v čele Bar Kochba – povstání potlačeno, zákaz pobytu Židů v Judei
- Antonius Pius (138-161) – absolutní vrchol římské moci, žádná krize, největší politický rozmach
- Marcus Aurelius (161-180) – „filozof na trůně“, stoik
- v této době propukají germánské války -> na Římskou říši
- markomanské války – bojovalo se v oblasti Rakouska, Slovenska, Morava
- války na východě – boje s parthskou říší -> ztráta východních provincií
- konec prosperity, konec zlatého věku, vnější i vnitřní problémy
- Commodus (180-192) – syn, rozpor se senátem, násilně odstraněn
- končí období adoptivních císařů
- dynastie severovská – období vojenských císařů (193-284), období otevřené krize, boje o trůn
- poslední dynastie, moc vojenských velitelů vzrůstá
- Severus (193-211) – zmocňuje se vlády pomocí legií, potlačil senát -> samovláda
- Caracalla (211-217) – zavedl občanské právo pro všechny obyvatele říše
- -> rychlé změny na trůně, oslabení centrální moci, povstání, vojenská anarchie
- říše se na čas rozpadá (pol. 3. století)
- Aurelianus (270-275) – obnovena říše
- pronásledování křesťanů ve 3. století, v Římě převažoval polyteismus, v čele Jupiter
- -> křesťanství nebezpečné – odmítali jakékoli jiné bohy, monoteismus, božský původ císařů
- považováni za hrozbu pro římskou společnost
Dominát
- 284 - 476
- všeobecný úpadek říše, pokračování častých změn na trůně
- časté útoky barbarů, pax romana nerealizovatelné -> Římané se musí s barbary domluvit
- udělali z nich spojence (federáti) -> Římané jim nabídli spolupráci, usazování na území římské říše -> obrana Říma barbary
- barbarizace vojska – vojenští velitelé – barbaři, vojsko se stává nezávislé
- velký úpadek zemědělství – nedostatek otroků (skončila expanze, všichni jsou občané)
- latifundia – pronájem – nájemci – kolóni – kolonát -> později feudalismus (feudální vztahy)
- proměna vnímání křesťanství -> na státní náboženství
- osobní posílení moci císaře – vyřazení senátu z moci
- absolutní vláda, vládne sám
- dominus = pán – nejvyšší soudce, zákonodárce, vojevůdce
- dominát -> reakce na všeobecnou krizi
- Dioklecián (284-305) – původně otrokem, díky legii se stal císařem
- zakladatel dominátu, dbal na posílení moci císaře
- správní reforma, tetrarchie = vláda 4 císařů (2 vyšší augustové, 2 nižší caesarové)
- -> společně ovládali celou říši, každý měl ve správě část říše
- caesaři – po smrti augustů jejich nástupci
- měnová reforma – nová měna pro podporu řemesel a hospodářství
- vojenská reforma – zdvojnásobení legií na 60
- snaha o obnovení pax romana
- reformy dočasné – zrušeny nebo sami vyprchaly
- pronásledování křesťanů – krvavé, brutální
- problémy Římské říše svalovány na křesťany
- Konstantin I. Veliký (306-337) – vítězí v boji o trůn, tetrarchie se neosvědčila
- opačný postoj ke křesťanství, vidí v něm silnou oporu, legalizace křesťanství
- 313 – edikt milánský – zrovnoprávnění křesťanství s jinými kulty
- svoboda vyznání
- 325 – koncil (shromáždění) v Nikii -> katolictví proti ariánství
- trojjedinost Boha, katolíci – bůh otec = bůh syn = duch svatý
- ariánství – otec je důležitější než syn (podobá se člověku)
- vítězí katolíci
- založení Konstantinopole (Istanbul) – osada Byzantion
- Konstantinopol brzy druhým hlavním městem -> přesun politické moci na východ
Křesťanství
- 4. století – obrovský rozmach
- církev – oporou císařské moci
- polovina 4. století – císař Juliánus Apostata (odpadlík) – snaha k návratu pohanského kultu – neúspěšné -> poslední pronásledování křesťanství
- Theodosius I. Veliký (379-395) – katolické křesťanství jako jediné státní náboženství
- církevní otcové (patres, apologeti) – šiřitelé víry (4. - 5. století)
- sv. Augustýn; sv. Jeroným – přeložil Bibli (původně napsána hebrejsky, řecky, přeložil ji do latiny – Vulgáta)
- 395 – rozdělení římské říše na východní a západní část
- hranice přes Balkán a v Africe přes Lýbii
- kompaktnost, lépe se spravovaly, říše spolu nadále spolupracovaly
- východní část – později Byzantská říše – Konstantinopol (do roku 1342)
- méně napadána barbary, vnitřní stabilita, hospodářská vyspělost, silná řecká tradice
- západní část – napadána barbary -> federáti, barbarizace armády, hospodářsky i politicky nestabilní, neustálá krize
Stěhování národů
- Hunové se posunují do oblasti nad Černým mořem
- nad Černým mořem Gótové – část si Hunové podmanili (Ostrogóti) a část prchá k deltě Dunaje (Vizigóti)
- Vizigóti se stávají federáty Říma
- 378 – spory mezi Vizigóty a Římany – Řím poražen
- bitva u Hadrianopole – Vizigóti ohrožují Balkán i Konstantinopol
- 409 – přesun Vizigótů na Západ
- 410 – dobytí Říma Vizigóty, vůdce Alarich – dohoda s Římany, že se usadí v oblasti Pyrenejí a budou federáty Západořímské říše
- 455 – dobytí Říma Vandaly, Řím totálně vydrancovaný
- 476 – vojenský velitel Odoaker sesazuje posledního císaře – Romulus Augustulus => konec Západořímské říše, konec starověku v Evropě a počátek středověku
