Starověký Řím

Přejít na:navigace, hledání

• kultura nebyla originální, převzata od Řeků a Etrusků • vytvořili sjednocené impérium • bojovní, cílem bylo vítězství nad nepřáteli a zabírání území • zabývali se bojem, zemědělstvím, později řemeslem a obchodem • Italikové (podle nich název Itálie) • Itálie – málo členitá, ostrovy: Sicílie, Sardinie, Korsika • povrch méně hornatý, umožňoval sjednocení • dostatek nížin, Pádská nížina – Galové (Galie předalpská) • • jejich povahu změnily výboje • původně patriarchální otroctví, později klasické • osídlení: od 2. tis. př. n. l. • Italické kmeny – do střední Itálie; Latinové (oblast Latium, později Řím), Sabinové, Umbrové (střední Itálie) • 1. tis. př.n.l. - Etruskové – západní část severní Itálie (Eutrulie) • vyhynulý národ, jsou záhadní původem (z Lídie?), jazykem a písmem • písmo nerozluštěno, památky nezachovány • rozvíjeli zemědělství, terasovitá pole, vysoušení bažin, uměli zpracovávat kov • svobodné postavení žen • víra v posmrtný život – nekropole (města mrtvých vedle měst živých) • výroba sošek – terakota • náboženství – antropomorfní božstvo • věřili v osud – věštili z letu ptáků, z vnitřností zvířat, výklad snů • tvořili federaci největších 12 měst – byly zde jen městské státy, později Řím • etruská města: Volsinie, Veje • Etruskové ovládli podstatnou část poloostrova – později moc slábne a vládnou Římané • Forum romanum – římské náměstí • • • Římané převzali: • fasces – svazky prutů svázané dohromady, uvnitř byla sekera, znak úřadu, v Římě to byl znak senátu • umění – klenba • typ věštby • gladiátorské zápasy • socha Kapitolské vlčice • Kloaka maxima = velká stoka • • publiky • otroci – patriarchální otroctví • Doba republiky • 510 – 27 př. n. l. • republika – res publica – věc veřejná • moc v rukou lidu, vykonávána prostřednictvím svých volených zástupců = nepřímá demokracie • římské úřady – úředníci – magistráti – voleni • konzulové – byli dva, voleni na 1 rok – střídají se po měsíci • diktátor – byl jeden na půl roku, v době války, konzulové museli odstoupit • kvestoři – 2 až 10, státní finance • cenzoři – chování, dobré mravy • prétoři – soudní úředníci • senát – zahraniční politika, uzavírání míru, válka, zákony • znak fascés, bílá tóga s nachovým okrajem • budova Curie, v senátu - šlechta • • lidové shromáždění – shromáždění obyvatel • • Boj Plebejů za rovnoprávnost • příčina – růst bohatství části plebejů x žádná politická moc • secese (3x) – první 494 př. n. l. – hrozba plebejů, že opustí Řím a založí nové město • => úřad tribuna lidu = právo veta, právo azylu, právo nedotknutelnosti osoby, mohli navrhovat zákony, svolávat lidové shromáždění • • zákony dvanácti desek – 449 př. n. l. - zákoník – občanské, trestní, rodinné právo – je na Forum romanum • 285 př. n. l. – povolení sňatků mezi patricii a plebeji => vznik nobility – vládnoucí bohatá vrstva • homo novus – nový člověk • Války Říma za ovládnutí Itálie • obranné války • proti Etruskům • proti Galům (387 př. n. l.) – vojevůdce Brennus – „Vae victis“ = „běda poraženým“ • • útočné války – proti Etruskům (396 – 265 př. n. l.) • zabrán severozápad Itálie • proti Samnitům (3 války) – udělali z nich spojence • zabrána střední Itálie • • proti řeckým městským státům • Tarent pozval na pomoc krále Pyrrha Epiru (řecký vojevůdce) • => Pyrrhovo vítězství – vítězství, které se takřka rovná porážce • • 270 př. n. l. – zabrána jižní Itálie • 265 př. n. l. – zabrána celá Itálie (od Pádské nížiny po Mesinskou úžinu) • římská armáda – legie (asi 6000 mužů) – občanská armáda, výborně vycvičená a ukázněná • budování silnic (Via Appia) • Charakter římské společnosti a stýtu v době rané republiky • Řím a jeho obyvatelstvo – nadřazeni zbytku Itálie • římské občanství – privilegium Římanů • osobní svoboda • občanská práva • plná ochrana státu kdekoliv v římském státě • nadřazenost nad všemi ostatními obyvateli • • zemědělský charakter společnosti – práva a povinnosti podle vlastnictví půdy • dodržování římských morálních hodnot a ctnosti – statečnost, zdatnost, zbožnost, sebeovládání • skromnost – jednoduchý a prostý způsob života • nábožensky tolerantní – nevnucovali jiným své bohy • nemohli se smířit s křesťanstvím => nakonec v Římě pouze křesťanství • Punské války • 3 – 2 století př. n. l. • boje s Kartágem, boj o západní Středomoří • Kartágo – oligarchická republika, městský stát, vládnou nejbohatší • původně kolonie – silný stát • námezní armáda • bůh Baal – přinášeli mu lidské oběti • příčiny: boj o moc nad západním Středomořím • 1. Punská válka • záminkou pomoc Římanů městu Mesina na Sicílii proti Kartágu • Kartágo mělo výborné lodě, Římané lodě kopírovali -> námořní velmoc • boje dlouho nerozhodné • vítězí Řím – zisk Sicílie => 1. mimoitalské území, 1. římská provincie • prokonzul – vůdce provincie • provincie musely platit daně, nesměly nosit zbraně, daně vybírali publikáni – vybírali víc, aby získali peníze • úřad prokonzula • 2. Punská válka • 218 – 201 př. n. l. • Kartágo nadále velmocí, hledali náhradu v Hispánii • zabírání území • v čele armády Hamilkar Barkas (blesk) – měl dva syny – Hasdrubal a Hanibal • 218 př. n. l. – záminka – útok Hanibala na město Sagunt – později se stalo spojencem Říma • tažení přes Alpy v zimě z Pyrenejského poloostrova – Hanibal se slony, jeho armádu doplnili Galové • 217 př. n. l. – bitva u Trasimenského jezera => porážka Římanů • 216 př. n. l. – bitva u Kann => druhá velká porážka Římanů • 3. Punská válka • v Římě velký strach z Hanibala => vyzbrojeny 2 legie otroků • proslulé zvolání: „Hanibal ante portas“ (Hanibal před branami) • v Itálii poražen Hanibalův bratr Hasdrubal • zničeny Římany Syrakusy – Archimédes • vylodění Římanů v Africe – vítězství u Zamy – 202 př. n. l. • těžké mírové podmínky: 260 tun stříbra Římanům • ztráta všech území kromě města Kartága • ztráta celého loďstva až na 3 obchodní lodě • zákaz vést války, i obranné • • římský řečník Cato starší: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“ • numický král Yogurtha napadl Kartágo • 149 – 146 př. n. l. – obrana před Yogurthem • Kartágo vypleněno a zapáleno – posypáno vápnem, solí a prokleto • obyvatelé, kteří přežili válku, rozprodáni do otroctví • Boj Římanů o východní středomoří • útok na Sýrii (dynastie Sargonovců) – 188 př. n. l. ovládnuta, Řím je prohlásil za spojence • Makedonie (3 války) – 168 př. n. l. – ovládnutí Makedonie => provincie • 146 př. n. l. – dobytí Řecka • 133 př. n. l. – získali Malou Asii (Pergamon) => nazvali ji Asia => Římské impérium • Důsledky římských výbojů • vzniká římské impérium • příliv bohatství – změna způsobu života (Římané bohatí) • příliv otroků – změna na klasické období – práce v zemědělství (latifundia – velkostatky) • ztráta půdy u malých rolníků, neměli půdu, nemohli být vojáky • mizí občanská armáda -> námezní armáda -> reforma 107 př. n. l. – konzul Marius • rozpory v římské společnosti - bohatí x chudí Římané • pozemkové reformy bratří Grachů • 133 př. n. l. – tribunem lidu Tiberius Grachus • navrhl pro Římany pozemkovou reformu • část půdy bohatí vrátí a ta se rozdělí mezi rolníky, odmítli • boje – pokus dopadl špatně – byl ubit i se svými 300 stoupenci • 123 př. n. l. – Gaius Grachus – vrátil se k reformě svého bratra – chtěl ji rozšířit • -> na dobytých územích nová města a okolí dát chudým rolníkům • pokus o rozšíření římského občanství do Itálie – privilegium • nepovedlo se, Gaius zabit • • Římané x spojenci -> spojenecká válka 90 - 88 př. n. l. • přestanou bojovat -> římské občanství – jen Itálie • • otrokáři x otroci – vzpoury otroků • Sicílie – zemědělští otroci povstali 138 - 132 př. n. l. • • siřan Eumnus – dlouhé povstání • Spartakovo povstání • povstání gladiátorů • 73 – 71 př. n. l. • Spartakus – otrok z Trácie • gladiátorská škola v Capui • vzpoura – útěk na Vesuv • porážka římských legií • počet vzbouřenců 60000 • tažení Itálie k Pádu, odchod z Itálie domů • rozdělení otroků – nový pochod na jih, pronajaty lodě od pirátů, zrada • Římané útočí – vojevůdce Marcus Crassus (decimace – skupinky po deseti, jeden zabit) • Římští vojáci vykopali hluboký příkop přes poloostrov, odřízli otrokům cestu zpět • 71 př. n. l. – Spartakus poražen, 6000 zajatců přibili na kříže lemující cestu z Kapuy do Říma • Občanské války • 1. občanská válka – 88-82 př. n. l. • vojevůdce Sulla (optimát – stoupenci aristokracie) x konzul Marius (populár – stoupenci lidu) • oba usilují o tažení do Asie proti králi Mithridatovi z Pontu • Sulla poprvé zaútočil proti Římu • Sullova diktatura – 82-79 př. n. l. – titul diktátora na neomezenou dobu, senát 600 členů, proskripce (seznam nepřátel státu, proti populárům, jeho majetek zkonfiskován) • • • 1. triumvirát – 60 př. n. l. – v pozadí • Pompeius (optimát), Crassus (optimát, patricij, porazil Spartaka), Caesar (plebej, populár) -> co největší moc • 59 př. n. l. – zisk konzulátu -> Caesar táhl do Gálie, Británie, proti Germánům • Crassus – smrt -> spory s Pompeiem • • • 2. občanská válka – 49-45 př. n. l. • „kostky jsou vrženy“ • 48 př. n. l. – bitva u Farsalu (Řecko) – Pompeius poražen • Egypt – podpora Kleopatry VII. • Caesar samovládcem, diktátor, podporoval kolonizaci, příděly obilí chudině, • uděloval občanské právo, úprava kalendáře • 44 př. n. l. – spiknutí proti Caesarovi – zabit na schodech senátu • • • 2. triumvirát – 43 př. n. l. • vládli formálně • Octaviánus (západ), Marcus Antonius (východ), Lepidus (Egypt) • Triumvirové – pány Říma – 3 části • přivlastnili si funkce senátu • úkolem zbavit se vrahů Caesara – zabiti • opět používali proskripce • • • 3. očanská válka • 31 př. n. l. – bitva u Aktia – Antonius poražen x Octavianus – zisk Egypta • 27 př. n. l. – princes (císař) • • římská republika končí => císařství • Principát • 27-284 n. l. • „princes inter pares“ – první mezi rovnými • císař – Octaviánus (24-14 n. l.) – se senátem celá moc; konzul, v senátu, diktátor • kumulace funkcí v rukou císaře, vládce Říma, instituce zachovány • Octaviánus – zakladatel císařství, adoptivní syn J. Caesara • největší oporou vojsko, pretoriáni – osobní císařská garda • starají se o vojsko – veteráni -> půda, společenský vzestup důstojníků • období obnoveného klidu (stabilita) – hospodářsky, vojensky • obnova cest, rozvoj obchodu, centrální vláda • správní reformy – rozdělení provincií -> senátní (klid, ostatní, bez vojska) -> císařské (důležitější, nejvýznamnější území, vojsko, okrajové území) • období rozšiřování říše • posun hranic k Rýnu a Dunaji -> římské obranné valy (Limes Romanus) • pokus o dobití Germánie – 9 n. l. – bitva v Teutoburském lese, prohra Římanů, pobity 3 legie • „pax romana“ – římský mír – velké vojsko -> na zastrašení a poražení • po smrti Oktaviána – dynastie julsko-claudijská (27-68 n. l.) • hospodářská prosperita, rozkvět, klid • moc císařů se neustále zvyšuje – na úkor senátu • adopce – příbuzní císaře • Tiberius -> Caligula (37-41 n. l.) – krutý, tyran, zavražděn pretoriánem • Claudius (41-54 n. l.) – připojil jižní Anglii a Maroko • zavražděn, žena Agrippína • syn Nero (54-68) – vláda senátem, z Nera tyran, krutovládce • považoval se za básníka, nechá zapálit Řím 54. n. l. – inspirace – vinu dává křesťanům – perzekuce • boje o Řím – nová dynastie – Flaviovců (69-96) • Vespasián (69-79) velitel legií na východě, provolán za císaře, po potlačení povstání v Judei – vrací se do Říma, stává se císařem • do senátu – aristokraté ze všech provincií – snaha o předcházení povstání • koloseum – zábava pro římský lid • 79 n. l. – východ Vesuvu – zničeny Pompeje, Herkulaneum – vládne Titus • Domitiánus – další syn Vespasiána (81-96) – krutovládce, tyran • období adoptivních císařů (96-192 n. l.) • největší hospodářský, politický rozmach Říma, zisk největšího území • vládce – nástupci schopní lidé – nemusí být příbuzný – adopce schopných • císaři neměli rozpory se senátem, respektování republikánských tradic • Nerva – 1. adoptivní – zvolen senátem • Traiánus (98-117) – nejvyšší územní rozmach, dobití Dácie a Mezopotámie • Hadriánus (117-138) potíže s udržením říše, konec expanze, už se nebude rozšiřovat • vzdává se Mezopotámie, Limes Romanus – budování dalších – Hadriánův val • 132 – povstání v Judei – v čele Bar Kochba – povstání potlačeno, zákaz pobytu Židů v Judei • • Antonius Pius (138-161) – absolutní vrchol římské moci, žádná krize, největší politický rozmach • Marcus Aurelius (161-180) – „filozof na trůně“, stoik • v této době propukají germánské války -> na Římskou říši • markomanské války – bojovalo se v oblasti Rakouska, Slovenska, Morava • války na východě – boje s parthskou říší -> ztráta východních provincií • konec prosperity, konec zlatého věku, vnější i vnitřní problémy • • Commodus (180-192) – syn, rozpor se senátem, násilně odstraněn • končí období adoptivních císařů • dynastie severovská – období vojenských císařů (193-284), období otevřené krize, boje o trůn • poslední dynastie, moc vojenských velitelů vzrůstá • • Severus (193-211) – zmocňuje se vlády pomocí legií, potlačil senát -> samovláda • Caracalla (211-217) – zavedl občanské právo pro všechny obyvatele říše • -> rychlé změny na trůně, oslabení centrální moci, povstání, vojenská anarchie • říše se na čas rozpadá (pol. 3. století) • Aurelianus (270-275) – obnovena říše • pronásledování křesťanů ve 3. století, v Římě převažoval polyteismus, v čele Jupiter • -> křesťanství nebezpečné – odmítali jakékoli jiné bohy, monoteismus, božský původ císařů • považováni za hrozbu pro římskou společnost • • Dominát • 284 - 476 • všeobecný úpadek říše, pokračování častých změn na trůně • časté útoky barbarů, pax romana nerealizovatelné -> Římané se musí s barbary domluvit • udělali z nich spojence (federáti) -> Římané jim nabídli spolupráci, usazování na území římské říše -> obrana Říma barbary • barbarizace vojska – vojenští velitelé – barbaři, vojsko se stává nezávislé • velký úpadek zemědělství – nedostatek otroků (skončila expanze, všichni jsou občané) • latifundia – pronájem – nájemci – kolóni – kolonát -> později feudalismus (feudální vztahy) • proměna vnímání křesťanství -> na státní náboženství • osobní posílení moci císaře – vyřazení senátu z moci • absolutní vláda, vládne sám • dominus = pán – nejvyšší soudce, zákonodárce, vojevůdce • dominát -> reakce na všeobecnou krizi • Dioklecián (284-305) – původně otrokem, díky legii se stal císařem • zakladatel dominátu, dbal na posílení moci císaře • správní reforma, tetrarchie = vláda 4 císařů (2 vyšší augustové, 2 nižší caesarové) • -> společně ovládali celou říši, každý měl ve správě část říše • caesaři – po smrti augustů jejich nástupci • měnová reforma – nová měna pro podporu řemesel a hospodářství • vojenská reforma – zdvojnásobení legií na 60 • snaha o obnovení pax romana • reformy dočasné – zrušeny nebo sami vyprchaly • pronásledování křesťanů – krvavé, brutální • problémy Římské říše svalovány na křesťany • • Konstantin I. Veliký (306-337) – vítězí v boji o trůn, tetrarchie se neosvědčila • opačný postoj ke křesťanství, vidí v něm silnou oporu, legalizace křesťanství • 313 – edikt milánský – zrovnoprávnění křesťanství s jinými kulty • svoboda vyznání • 325 – koncil (shromáždění) v Nikii -> katolictví proti ariánství • trojjedinost Boha, katolíci – bůh otec = bůh syn = duch svatý • ariánství – otec je důležitější než syn (podobá se člověku) • vítězí katolíci • založení Konstantinopole (Istanbul) – osada Byzantion • Konstantinopol brzy druhým hlavním městem -> přesun politické moci na východ • • Křesťanství • 4. století – obrovský rozmach • církev – oporou císařské moci • polovina 4. století – císař Juliánus Apostata (odpadlík) – snaha k návratu pohanského kultu – neúspěšné -> poslední pronásledování křesťanství • Theodosius I. Veliký (379-395) – katolické křesťanství jako jediné státní náboženství • církevní otcové (patres, apologeti) – šiřitelé víry (4. - 5. století) • sv. Augustýn; sv. Jeroným – přeložil Bibli (původně napsána hebrejsky, řecky, přeložil ji do latiny – Vulgáta) • 395 – rozdělení římské říše na východní a západní část • hranice přes Balkán a v Africe přes Lýbii • kompaktnost, lépe se spravovaly, říše spolu nadále spolupracovaly • východní část – později Byzantská říše – Konstantinopol (do roku 1342) • méně napadána barbary, vnitřní stabilita, hospodářská vyspělost, silná řecká tradice • • západní část – napadána barbary -> federáti, barbarizace armády, hospodářsky i politicky nestabilní, neustálá krize • Stěhování národů • Hunové se posunují do oblasti nad Černým mořem • nad Černým mořem Gótové – část si Hunové podmanili (Ostrogóti) a část prchá k deltě Dunaje (Vizigóti) • Vizigóti se stávají federáty Říma • 378 – spory mezi Vizigóty a Římany – Řím poražen • bitva u Hadrianopole – Vizigóti ohrožují Balkán i Konstantinopol • • 409 – přesun Vizigótů na Západ • 410 – dobytí Říma Vizigóty, vůdce Alarich – dohoda s Římany, že se usadí v oblasti Pyrenejí a budou federáty Západořímské říše • 455 – dobytí Říma Vandaly, Řím totálně vydrancovaný • 476 – vojenský velitel Odoaker sesazuje posledního císaře – Romulus Augustulus => konec Západořímské říše, konec starověku v Evropě a počátek středověku •