Politologie

(Rozdíly mezi verzemi)

Přejít na:navigace, hledání

Verze z 17. 11. 2009, 18:12

polis = obec, stát
vědecká disciplína, která se zabývá studiem politiky
patří mezi vědy o člověku (humanitní disciplíny)
jako samostatná disciplína vzniká politologie na přelomu 19. a 20. století v USA, když kořeny politického myšlení najdeme již ve starém Řecku
v širším smyslu je předmětem politologie moc
snaží se být kritickou a objektivní vědou
politologie
- normativní (hodnotová)
- deskriptivní (popisná)
- predikativní (prognostická)

politické teorie
politické instituce (ústava, parlamenty, vlády, soudy)
strany, politické skupiny, veřejné mínění, výzkumy veřejného mínění
mezinárodní vztahy (mezinárodní politika)
vztah politologie k ostatním vědám:
- filosofie, sociologie, psychologie, historiografie, ekonomie, právo
politika - umění řídit obec z pohledu politika
- zájem o veřejné věci z pohledu občana

Platón (427 – 347 př.n.l) „Ústava“ (mimojiné) zde podává svou představu ideálního státu – jeho pojetí státu je založeno na striktní sociální stratifikaci (dělníci, vojáci, filosofové - vládci)
- Principem stratifikace je u něj vzdělání (moudrost), je-li někdo moudrý, je dobrým vládcem
- totalitní rysy
- za nejlepší formu vlády označoval aristokracii nebo monarchii (vláda vrozených, vláda jedince)
- Platón působil v době krize athénské polis
Aristoteles (384 – 322 př.n.l)
- vědecký přístup „Poltika“ – odmítá Platónův ideální stát, nezáleží na formě vlády, ale na tom, aby ve státě byla dodržována ústava a zákony
- popisuje všechny tehdy známé formy vlády a ústavy
sv. Tomáš Akvínský (1225-1274)
- středověk uvažuje například o legitimitě panovníkovi moci (panovník svou moc odvozoval z moci božské)
- politické myšlení je poplatné teologickým úvahám
Nicolo Machiavelli [Makiaveli] (1469-1527)
- „Vladař“ (Il principe) - návod Lorenzu Medicínskému, jak vést úspěšnou politiku
Machiavelli ospravedlňuje jakékoli vedení politiky („účel světí prostředky“)

17. - 18.století
silný rozvoj politického myšlení
Thomas Hobbes (1588-1679), John Locke (1632-1704) – Britský empirismus
- autoři teorie společenské smlouvy, vysvětluje vznik státu
- válka všech proti všem
- kompromis = stát
- stát je výtvorem racionálně uvažujících jedinců, kteří se rozhodli hájit svá práva společně - stát jako korporace
Charles de Montesquieu (1689-1755) - „Duch zákonů“ – vyslovuje se pro zásadu dělení moci – tři složky
1. zákonodárná moc
2. výkonná moc
3. moc soudní
Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)
- „O společenské smlouvě“
- formuluje základy demokracie
- Hovoří o nutnosti účasti lidu na vládě
- není to bůh, kdo sesílá na panovníka svou moc, ale lid, kdo deleguje moc na své zastupitele
- Rousseau ovšem odmítal zastupitelskou demokracii a prosazoval demokracii přímou
Imanuel Kant (1724 – 1804)
- „O věčném míru“
- Etika – kategorický imperativ
- jednej tak, aby se tvé chování mohlo stát obecnou normou - zásada použitelná v politice
Karl Marx (1818 – 1883)
- společenské procesy (s nimi i politika) jsou definovány konfliktem tříd
Max Weber (1864 – 1920)
- Kapitalismus je produktem protestantské askeze a střídmosti

nejstarší státy vznikají v mezopotámii asi 3000 let př. n. l.
dnes existuje okolo 200 samostatných států
„stát“ z lat. „stato“ = status, řád – tento pojem zavádí do politického myšlení v 16. století Machievelli
- forma politické organizace lidské společnosti
- státní moc je nezávislá, neodvozená od jiné (suverenita, svrchovanost)
- své vnitřní i vnější záležitosti si každý stát řeší sám

organizace státu
- existence státních orgánů spjatá se státním aparátem
právo
- existence závazných podmínek chování a jednání lidí
- vymahatelnost práva
území a obyvatelstvo
státní suverenita

vnitřní
1. bezpečnostní
2. právní – stát dohlíží na dodržování zákonů, které vydal
3. ekonomická
4. sociální – stát zajišťuje občany v době nemoci nebo nezaměstnanosti
5. kultura – péče o věřící lidi, příspěvky na pořádání kulturních akcí
vnější
1. zajištění vztahů s ostatními státy
2. regulace zahraničního obchodu
3. ochrana území

je společenství lidí se společným jazykem, hlásící se ke společným tradicím a zájmům, je integrováno pocitem sounáležitosti (moderní pojetí národa, vzniká v novověku, dominantní je od 19. století)
ve středověku byl národ pojímán místně (např. němečtí i čeští obyvatelé byli "böhmen")
národní stát (např. ČR) - politická jednotka vytvořená jedním národem
vícenárodní stát (Ruská federace) - stát s federativním uspořádáním, nebo s autonomními oblastmi
národní příslušnost vzniká narozením a socializací
státní občanství
- plnoprávné členství jedince v danném státním útvaru, v demokratickém státě zaručuje rovnost s ostatními občany
- garantuje komplex práv a povinností

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-{{Neúplný zápis}}
 * polis = obec, stát
 * vědecká disciplína, která se zabývá studiem politiky
@@ Řádka 100: / Řádka 99: @@
 * národní příslušnost vzniká narozením a socializací
 * státní občanství
+** plnoprávné členství jedince v danném státním útvaru, v demokratickém státě zaručuje rovnost s ostatními občany
+** garantuje komplex práv a povinností
 [[Kategorie:Zápisy ze ZSV]]