Poslední ZSV
Z 8.B8 wiki
(Rozdíly mezi verzemi)
(Založena nová stránka: {{Zápis|Ústava}} {{Zápis|Lidská práva}} Kategorie:Zápisy ze ZSV) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Zápis|Ústava}} | {{Zápis|Ústava}} | ||
{{Zápis|Lidská práva}} | {{Zápis|Lidská práva}} | ||
+ | {{Zápis|Politika}} | ||
[[Kategorie:Zápisy ze ZSV]] | [[Kategorie:Zápisy ze ZSV]] |
Aktuální verze z 28. 4. 2010, 16:21
Ústava
- právní akt nejvyšší právní síly, upravující principy určitého státu, organizaci veřejné moci, územní samosprávu a základní práva a svobody občanů
- ostatní právní normy z ní vycházejí, jsou jí podřízeny
- dva typy - psané (většina států, ČR), nepsané - zvykové (Velká Británie)
- ústava je schvalována zákonodárným orgánem (v případě ČR parlamentem), případně přímým hlasováním
- flexibilní (pružné) – ústava může být změněna přijetím zákona
- rigidní (tuhé)– ústava může být změněna ústavním zákonem nebo referendem
- ústavní principy (v demokratických ústavách) - princip dělby moci
- zákonodárná moc – legislativa – parlament
- výkonná moc – exekutiva – vláda a hlava státu
- soudní moc – jurisdikce – soustava soudů
- princip dělby moci zabraňuje autokracii
- princip brzd a rovnováh - jednotlivé složky moci se vzájemně vyvažují a omezují
- legislativa - vydává zákony, parlamentní kontrola, právo přehlasovat prezidenské veto
- exekutiva - vykonává zákony, prezident uděluje milosti
- jurisdikce - interpretuje zákony
legislativa | exekutiva | jurisdikce | |
legislativa | vydává zákony | ústavní soud může zrušit zákon, který je v rozporu s ústavou | |
exekutiva | parlamentní kontrola, možnost přehlasovat prezidentské veto | vydává zákony | může zrušit nařízení vlády |
jurisdikce | prezident může udělovat milost a vyhlašovat amnestii | interpretuje zákony |
Dějiny ústavnosti u nás
- 1848 - 1918 - období habsburské monarchie
- 1848 - první rakouská ústava, tzv. oktrojovaná (z fr. octroi), ústava nařízená panovníkem, platila krátce
- 1867 - tzv. Prosincová ústava, základ rakoursko-uherského vyrovnání
- 1873 - Prosincová ústava doplněna tzv. Dubnovou ústavou (platila do roku 1918)
- 1918 - 1992 - československé ústavy
- 1993 - současná ústava ČR
Ústava
- rozhodujícím právním předpisem v každém státě
- má mezi ostatními zákony zvláštní postavení
- je normou s nejvyšší právní silou
- postihuje jen nejzákladnější společenské vztahy
- nová tehdy, jestliže dosavadní již nevyhovuje
- "neznalost zákona neomlouvá"
- ústavy demokratických států obvykle ustanovují
- typ státu
- nejvyšší orgány státní moci a správy, jejich složení, pravomoci a vzájemné vztahy
- rozdělení státní moci
- základní práva a svobody občanů
- ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony
Ústava ČR
- začíná preambulí
- rozdělena do osmi hlav, které se člení na 113 článků
- základní ustanovení
- moc zákonodárná
- moc výkonná
- moc soudní
- nejvyšší kontrolní úřad
- Česká národní banka (ČNB)
- územní samospráva
- přechodná a závěrečná ustanovení
Preambule
- upozorňováno na demokratické principy (svobodu a rovnost všech občanů na zásadě občanské společnosti a na důležitosti zachování mezistátních vztahů Evropy)
- dále obsahuje prohlášení společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní, kulturní a duchovní bohatství a řídit se všemi osvědčenými principy právního řádu
Základní ustanovení
- zde je ČR charakterizována jako svrchovaný, jednotný (unitární) a demokratický stát, ve kterém je lid zdrojem a vykonavatelem státní moci
- vykonává je prostřednictví orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
Moc zákonodárná
- parlament - dvě komory
- poslanecká sněmovna (200 poslanců, minimální věk 21 let), volena na 4 roky
- senát (81 senátorů, minimální věk 40 let), volen na 2 roky, obměňuje se třetina senátorů, zaveden od roku 1996
- v čele sněmovny je předseda (Miroslav Vlček)
- předseda senátu (Přemysl Sobotka)
- poslanci a senátoři tvoří kluby podle stranické příslušnosti
- do poslanecké sněmovny se volí dle poměrného volebního systému (každý občan volí kandidátku - list s příslušníky strany, pro zvolení nejméně 5% hlasů), strana dostává tolik poslaneckých křesel, kolik dostala hlasů
- do senátu se volí dvoukolovým systémem (nad 50% hlasů, pokud se tak nestane, koná se druhé kolo)
- poslanecká sněmovna tvoří tzv. výbory
- předjednávají zákony, než je projedná sněmovna
- mandátový výbor, rozpočtový výbor, petiční výbor, organizační výbor
Moc výkonná
- prezident (nad 40 let), volen na 5 let
- volí ho obě komory parlamentu nadpoloviční většinou na společném zasedání
- smí být volen maximálně dvakrát (Masaryk výjimka, 3x)
- zastupuje stát navenek, vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a odvolává členy vlády, jmenuje soudce, rektory vysokých škol, povyšuje generály
- dává státní vyznamenání, uděluje milost, nebo amnestii - plošně
- může rozpustit poslaneckou sněmovnu
- vláda - vrcholný kolektivní orgán státní moci
- v čele předseda nebo premiér (Fischer), místopředsedové a ministři
Moc soudní
- každý občan ČR s vysokoškolským vzděláním může být soudce a je jmenovaný na neomezenou dobu
- soudy
- okresní
- krajské
- Vrchní soud ČR
- Nejvyšší soud ČR - Brno
- Ústavní soud ČR - 15 soudců, Brno, jmenováni na 10 let
- řeší, jestli nejsou zákony v rozporu s ústavou
Nejvyšší kontrolní úřad
- NKU
- kontrola hospodářství a státního majetku
Česká národní banka
- Praha
- dohlíží na stabilitu měny
Územní samospráva
- správní celky jsou obce, jejich činnost řídí obecní zastupitelství - volí starostu
- vyšším celkem je kraj a ten závisí na počtu obyvatel
Pojmy
- volební právo
- aktivní - volit - od 18 let
- pasivní - být volen - od 21 a 40 let
- hlasování
- prostá většina
- nadpoloviční většina
- ústavní pořádek - tvořen Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a zákony přijatými na základě Ústavy
Lidská práva
- práva fyzických osob
- právo na život, osobní svobodu a bezpečnost, rovnost lidí, svoboda pohybu, pobytu, projevu svědomí
- právo spolčovací, shromažďovací, zákaz mučení, nelidského zacházení, nucených prací
- svoboda - můžeme se chovat dle vlastní vůle, svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka
- lidská práva - univerzální (platí pro všechny), nezrušitelná a nezcizitelná (nelze je nikomu vzít), nepromlčitelná (nemůžeme o ně přijít tím, že je nevykonáváme), nezadatelná (nemůžeme se jich vzdát)
- Všeobecná deklarace lidských práv (přijata 1948) - Mezinárodní den lidských práv (10. prosinec)
- Listina základních práv a svobod
- složena z preambule a 6 hlav
- charakterizuje základní lidská práva a svobody, také politická práva (občan se může zůčastnit politického života)
- národnostní právo (národnostních a etnických menšin) - pěstování vlastní kultury
- hospodářská, sociální a kulurní práva - práce, stávka, chrání rodinu, právo žen a postižených
- právo soudní a právní ochrany (korektnost soudního jednání, právo na obhajobu, presumpce neviny)
- Komise pro lidská práva (Ženeva) - nejvyšší orgán OSN
- Evropská komise pro lidská práva, Evropský soud pro lidská práva - přijímají stížnosti na porušování lidských práv
- veřejný ochránce práv (ombudsman)
- v ČR od roku 2000
- volen poslaneckou sněmovnou na 6 let maximálně 2x, volen z kandidátů prezidentem a senátem
- policie ČR - nevztahuje se na parlament, vládu, prezidenta a soudy
Politika
- společenská činnost, která se zabývá řízením věcí veřejných
- politická participace - účast na řízení věcí veřejných
- můžeme být voleni
- referenda
- účast na demonstracích, politických hnutích
- politické strany - je organizovaná, dobrovolná sdružení občanů, které má určité názory
- snaží se získat moc - prosadí své cíle
- vedle stran existují různé spolky, hnutí, ale nejsou organizované
- politická strana je financovaná od sponzorů, státu a od samotných členů
- vznik strany
- nechá se registrovat na ministerstvu vnitra
- musí být uveden název a sídlo strany
- členem občan nad 18 let
- dělení stran
- pravice - podporuje podnikáni, minimalizuje moc státu, ochraňuje lidská práva, majetek, podporuje jednotlivce, snaží se liberalizovat ekonomii
- levice - sociální politika, podporuje kolektiv, reguluje trh, minimalizuje nezaměstnanost
Ideologie
- soustava idejí, názorů, teorií
- vyjadřuje postoje a cíle určité skupiny
- zabývá se problémy státu, podává názor na řešení problému
- funkce ideologie
- vysvětluje politické jevy (ekonomická krize)
- poskytuje systém hodnot (říká, co je dobré)
- dává možnost patřit do určitého celku (identifikovat se - uvědomění si toho kdo jsem)
- nabízí základní rysy politického programu a cíle politické činnosti
- liberalismus - svoboda jedince, důraz na individualitu
- moc státu bude minimalizována na ochranu občanů, svobodů jedince, vytvoření svobodného trhu, který nebude státem regulován, vládní formou liberalismu je parlamentní demokracie
- konzervatismus - nerad mění své hodnoty, nerad se mění, je proti revolucím
- lepší držet se hodnot a neexperimentovat
- ve 20. století se začíná konzervatismus a liberalismus spojovat - konzervativní liberalismus (Margaret Thatcher)
- sociální demokracie - snaží se zlepšit pracovní a životní podmínky dělníků, zlepšit sociální jistoty, podporuje státní zásahy do ekonomiky a zároveň demokracii - vládu lidu
- socialismus - ideálem je bratrství, spravedlivá společnost, pro socialismus je důležitá harmonie a spokojenost společnosti - důležitější než individuální zájmy - odmítá soukromé vlastnictví (výrobních prostředků), proti kapitalismu
- chtějí změnu společnosti nenásilnou cestou
- komunismus - společnost, kde vládne sociální rovnost, rozvinutý socialismus, odsuzuje kapitalismus
- chtějí změnu revolucí
- nacionalismus - vlastenectví, nenávist k jiným národům
- rasismus - diskriminace jiných ras
- nacismus v Německu byl rasistický
- fašismus v Itálii nebyl rasistický
- anarchismus - hlásá absolutní svobodu jedince, je agresivní
- feminismus - snaha zrovnoprávnit ženy vůči mužům