Dějepis 1. ročník
Z 8.B8 wiki
(Rozdíly mezi verzemi)
FroxDev (diskuse | příspěvky)
(Založena nová stránka: {{Zápis | Historie}} {{Zápis | Pravěk}} {{Zápis | Starověký orient}} {{Zápis | Starověký Egypt}} {{Zápis | Klasické státy}} {{Zápis | Starověké Řecko}} {{Z…)
(Založena nová stránka: {{Zápis | Historie}} {{Zápis | Pravěk}} {{Zápis | Starověký orient}} {{Zápis | Starověký Egypt}} {{Zápis | Klasické státy}} {{Zápis | Starověké Řecko}} {{Z…)
Aktuální verze z 24. 10. 2009, 12:42
Historie
- historie je společenská věda, která zkoumá vznik a vývoj lidské společnosti
- historia, magistra vitae - historie je učitelkou života
Historické prameny
- písemné (zákony, buly)
- hmotné (zbraně, nádoby)
- obrazové
- tradiční
Historické metody
- heuristika
- kritické zhodnocení
- interpretace
- syntéza
Historické instituce
- muzeum
- skanzen
- archiv
- galerie
Pomocné vědy historické
- poleografie - typy písma
- diplomatika - úřední listiny
- chronologie - určování času
- numismatika - věda o mincích
- sfragistika - věda o pečetích
Pravěk
- prehistorie - věda zabývající se pravěkem
- archeologie - pomocná věda
- Zdeněk Burian - ilustrace pravěku
Teorie
- náboženská - Zemi a člověka stvořil Bůh během šesti dnů (sedmý odpočíval)
- vědecká - svět vznikl velkým třeskem
- vše na Zemi se vyvíjí evolucí (postupný vývoj) - Charles Darwin - kniha O vzniku druhů přirozeným výběrem - 1859
- život se vyvíjí od nižších forem k vyšším, přežijí jen ti nejsilnější
- opičí procesy - Darwinova teorie odsuzována - nejvíce v USA (silný protestantismus)
Vývoj člověka
- mezi savci se objevují primáti - antropoidní opice, ze které se hominizací (polidštěním) vyvíjí za 10 mil. let člověk
- hominizace byla podmíněna změnou přírodních podmínek - ustupování pralesů
- začali se pohybovat po zemi
- napřimuje se postava - 2x esovitě prohnutá páteř
- mění se složení potravy - větší přísun bílkovin - větší mozkovna
- napřimuje se čelo, tvoří se bradový výčnělej
- palec v opozici proti ostatním prstům - úchop
Periodizace
- podle materiálu (na výrobu zbraní, nástrojů)
- doba kamenná
- paleolit - starší - pleistocén (geologická doba), střídání dob ledových (4) a meziledových (3)
- mezolit - mladší - holocén, zformovalo se dnešní podnebí
- neolit - mladší
- eneolit - pozdní, na východě už doba měděná
- doba bronzová - starší, střední, mladší
- doba železná (halštatská - laténská - mladší)
- doba kamenná
- podle způsobu obživy
- období přisvojovacího hospodářství - sběr, lov
- období výrobního hospodářství - pastevectví, zemědělství
- antropologická periodizace
- australopithecus
- poslední antropoidní opice, první článek člověka (homo)
- Lucy - nejznámější exemplář australopitheca - 40% kostry
- homo habilis - člověk zručný
- první primitivní přirozené nástroje, hrubě opracovaný kámen, bradový výčnělek, prvotní stádo, dorozumívání pomocí skřeků
- homo erectus - člověk vzpřímený
- pithecantrophus erectus - Afrika, naleziště Oldunajská rokle
- sinantrophus erectus - Asie
- Evropa - člověk heidelberský
- umí používat oheň, žije v jeskyních v tlupách, univerzální kamenný nástroj - pěstní klín, štěpením opracovává šutry (pazourek, křemen)
- homo sapiens - člověk moudrý
- neandrtálský člověk - rodové společenství, prvotní náboženství - abstraktní myšlení
- způsoby pohřbívání - žárové pohřby; hroby - uloženi naboku, někteří svázaní do kozelce
- pohřbíváni s jídlem, posypáni červenou hlinkou - šaman
- vymřeli na konci doby ledové (mamuti odešli)
- neandrtálský člověk - rodové společenství, prvotní náboženství - abstraktní myšlení
- homo sapiens sapiens - člověk dnešního typu
- žijí v kmenech, rodech
- přirozená dělba práce - ženy chrání oheň, děti
- počátky umění - 40000 př. n. l.
- sošky venuší (Věstonická Venuše) a zvířat (rozbodaných)
- rytiny na klech, kamenech - znázorněna zvířata ve většinou nadživotní velikosti
- Altamíra ve Španělsku - zvířata v pohybu, bez lidí
- australopithecus
Mezolit
- definitivně mizí ledovce
- odešli mamuti - lov drobnější zvěře - jeleni
- rybolov
- dálkové zbraně - oštěpy, harpuny, luky, šípy
- osídlena především údolí řek
- kruhové chatrče polozemnice - částečně zahloubené do země
- pes
Neolit
- nerovnoměrný vývoj
- 8000 př. n. l. - neolit začíná na předním východě a v Číně
- znalosti se šíří z primárních oblastí do sekundárních - Egypt, Indie, o hodně později Evropa (5000 př. n. l.)
- neolytická revoluce - počátek hospodářství - zemědělství, pastevectví
- Mezopotámie, Egypt, Středomoří - úrodný půlměsíc - vznik zemědělství
- ochočování zvířat
- důsledky: více potravy - prodloužila se délka života, přírůstek obyvatelstva, začali chápat abstraktní pojmy (čas), usedlý způsob života (kvůli zemědělství)
- matriarchát - život rodu v rukou matky - ženy, žena rozhoduje
- první společenská dělba práce, některé rody více pastevectví; vznikají nové činnosti - řemesla
- vznik keramiky
Chalkolit
- přední východ 5000 - 3000 př. n. l.
- metalurgie - zpracování kovů
- kolo, vůz, oradlo
- první rozsáhlé vesnice městského charakteru - hrazené vesnice
- město Jericho (Palestina)
- první peníze - peněžní směna, obchod
- vznik civilizace
- ve stejné době je v Evropě eneolit
Eneolit
- z matriarchátu na patriarchát, rpste role mužů kvůli vojenství, práci
- vznikají vesnické občiny
- sousedská občina - společenství lidí, společně obdělávaná půda
- kultura - skupina lidí se společnými znaky (způsob života)
- podle místa nálezu (Bylanská kultura)
- podle způsobu pohřbívání (lid mohylový, lid popelnicových polí)
- podle zdobení keramiky (lid zvoncových pohárů)
- pestrost kultur (lid zvoncových pohárů, lid nálevkových pohárů, vypíchaná keramika)
- monolitická kultura
- menhiry - Karmak - S. Francie
- dolmeny - Stonehenge
- vznikají indoevropské jazyky
- holocén - období mladších čtvrtohor
- skončily doby ledové
- vzniká podnebí dnešního typu
- předchází pleistocén
Doba bronzová
- 1900 - 700 př. n. l.
- bronz - slitina mědi a cínu
- starší - opevněná hradiště - sídla velmožů, centra obchodu a řemeslnné výroby
- Bylanská kultura
- sekyra
- 2. společenská dělba práce - obchod, řemeslo a zemědělství, pastevectví
- směnný obchod
- depoty - poklady - plíšky bronzu, polotovary
- střední - výrazně se ochladilo - malá doba ledová
- začalo se rozvíjet pastevectví
- lid mohylový - pohřbívání do mohyl (náčelníci)
- milodary - meče, osobní věci - nůžky, pinzety; ženy - jehlice, náramky
- mladší - lid popelnicových polí - žárové pohřby, nádoby
Doba železná
- 750 př. n. l. - 0
- období halštatské (střední doba železná)
- kůň, kur domácí - využití nových zvířat
- "knížecí hroby" - velké pohřební komory
- "pohřby" na vozíku
- výrazná diferenciace společnosti
- "Býčí skála"
- vpád Skythů do východní Evropy
- "Zvěrný sloh" umění
- období laténské - lokalita La Tene
- Keltové - pravlasti - Francie, Německo, Švýcarsko
- expanze do ostatní Evropy (Galie, Španělsko, Sev. Itálie, Střední Evropa)
- potomci Keltů ve Walesu
- zpracování železa, rotační mlýnky na drcení obilí, použití hrnčířského kruhu
- druidové - posvátné háje, obřady, léčili, předpovídali budoucnost
- bojovníci - poraženi Germánskými kmeny
- Francie - Galové (Galie)
- hlavní náčelník Galů se snažil spojit Galy proti Římanům - Vercingetorix
- ČR - Bójové - středověk Bohemia
- Keltové - pravlasti - Francie, Německo, Švýcarsko
Doba Římská
- římská hranice - Limes Romanus - opevnění na místech kde se k nim dobývali
- boje mezi Římany a Germány (barbary)
- Hadriánův val v Británii
- obranný val s vojenskými tábory
- předsunuté věže
- mezi Rýnem a Dunajem
- Markomanské války (Markomani - Germáni - Narobut vůdcem); Narobut - Čechy
- Kvádové
- Trenčín - 179 n. l. - II. římská legie - Marcus Aurelius
- Germáni (zima) - postupovali - naráželi na Limes Romanus
- Tacitus - římský historik, psal o sídlech a původu Germánů
Období stěhování národů
- přesun kmenů a národů od východu na západ, součást stěhování národů je zničení římské civilizace
- zahájili Hunové - kočovné kmeny - 375 n. l., usídlili se na krátkou dobu v Panonii
- v 5. století vládce Hunů Attila (Bič boží)
- bitva na Katalaunských polích (451) - bitva starověkých národů (Hunové x Římané + Keltové + Germáni) - Hunové poraženi
- 476 - pád Západořímské říše
- příchod Slovanů, zánik pravěké společnosti způsoben stěhováním národů a majetkovými rozdíly mezi obyvateli
Starověký orient
- na nejvhodnějších místech, nejřpíhodnějších přírodních podmínkách - teplo, vláha
- Mezopotámie - řeky Eufrat, Tigris
- Čína - Jang-c'-ťiang
- Indie - Gamba, Indus
- Egypt - Nil
- první civilizace, organizuje se společnost, souvisí se vznikem státu
- určitá forma vlády, především monarchie - panovník
- instituce - úředníci, církev, armáda
- státy se závlahovým zařízením: Čína, Egypt, Babylon; bez: Asýrie, Chetité, Persie, Fénicie
- funkce státu vnitřní: obranná, útočná; vnitřní: udržení moci pomocí armády
Charakteristika
- hlavní způsob obživy - zemědělství, závlahové systémy
- panovník byl oficiálním držitelem půdy, ale pracovaly na ní vesnicke občiny - základní jednotky státu (zemědělci a řemeslníci), zemědělci obdělávají půdu, staví stavby
- znalost metalurgie
- oddělení fyzické práce od duševní
- vznik písma
- neměnnost - stabilita vývoje - vše po staletích zůstávalo stejné
- 5 tis. př. n. l. - hrazené vesnice - centrem je chrám - kněží rozhodují - řídí společnost - teokracie
- kněží - obřady, obětí, přerozdělují úrodu, soudí - chrámové hospodářství
- postupně z hrazených vesnic vznikají města, ta mezi sebou bojují
- centrem města je palác - panovník - palácové hospodářství - monarchie
- první typ státu - městský stát 3500 př. n. l.
Stratifikace obyvatelstva
- rozdělení obyvatel do určitých skupin
- vládnoucí skupiny:
- panovník - absolutní moc
- velmožové - pomáhají panovníkovi
- kněží - jediná vzdělaná vrstva, bohoslužby, zaývali se vědami
- důstojníci - vojenští velitelé
- vrstva ovládaná (neplnoprávní):
- řemeslníci
- rolníci
- vrstva bezprávná, nesvobodná: otroci
- patriarchální otroctví - otroci pracovali v domácnostech
- státní otroci - v dolech
- klasické otroctví - otroci = mluvící nástroje (v Řecku a Římě)
Státy
Sumérové
- dolní tok Eufratu a Tigridu
- první národ, který označujeme jménem
- vytvořili klínové písmo (třtinové pero + hlíněné desky) k zapsání záležitostí ekonomického charakteru
- kolo, vůz, závlahový systém, hrnčířský kruh
- Bedřich Hrozný - rozluštil Chetitštinu
- Rawlinson + Grotefend - rozluštili klínové písmo
- sumérské městské státy - Ur, Uruk, Umma, Lagas, Kish, Nippur
- nejstarší stavby - zikkuraty - velký, stupňovitý chrám
- náboženství polyteistické, sochy modlících se sumérů
- památky:
- Urská standarta - krabice ozdobené obrázky, zachycující děj - mír a válka
- Gudea z Lagaše - socha krále Gudea
- Supí stéla - deska, znázorňuje vítězství krále
- města mezi sebou bojovala, oslabovala se
Akkadská říše
- divoké kmeny z východu
- ovládli Summérská města (2340 - 2150 př. n. l.)
- král Sargon I. založil říši
- rozpad Akkadské říše - vznik Babylonské říše
Starobabylonská říše
- 1900 - 1600 př. n. l.
- král Chammurapi - Chammurapiho zákoník - kamenná stéla, sloup, do kterého je do kmene vytesáno 282 zákonů
- ze zákonů vychází: složení obyvatelstva:
- plnoprávní (bohatí) občané
- muskéni - řemeslníci, zemědělci
- otroci - neplnoprávní
- zákon odvety - oko za oko, zub za zub - mezi plnoprávnými občany
- zákon náhrady - mezi plnoprávnými, muskény a otroky
- ze zákonů vychází: složení obyvatelstva:
Novobabylonská říše
- Nabukandnezar II. - rozšířil Babylon
- výboje - Sýrie, Asýrie, Fénicie, Palestina
- přinutil Židy odejít z Palestiny do Babylonu - stali se z nich otroci
- stavby v Babylonu:
- chrám boha Marduba (7 stupňový zikkurat) - Babylonská věž
- Ištařina brána - impozantní vstup do města (Berlín - Pergamonské muzeum)
- Cesta procesí
- visuté zahrady Semiramidiny
- z tohoto období první zápis Bible
- 535 př. n. l. - Peršané - Kýros II.
Asýrie
- horní a střední tok Eufratu a Tigridu
- pastevci, později řemeslníci
- hlavní město Aššur - staré a střední období asyrské říše
- staroasyrská říše - 19 - 16. stol. př. n. l. - rozpad způsobily kmeny Churritů - ti vytvořili říši Mittani - 15. stol. př. n. l., patřila ke třem nejvýznamnějším zemím - Mittani, Chetitská říše, Egypt
Novoasyrská říše
- 11 - 7. stol. př. n. l.
- dynastie Sargonovců
- Sargon II. - výboje, obsadil Babylonii, Sýrii, Fénicii, Palestinu, Egypt
- dochází k deportaci - násilné přemisťování kmenů, národů
- Aššurbanipal - Asýrie je v defenzívě
- založil nové město Ninive - Gilgameš - 25 tisíc hliněných tabulek
- zánik vpádem Babyloňanů
Chetitská říše
- Malá Asie - příchod Chetitů ve 2. tis. př. n. l. - Indoevropské kmeny
- hlavní město Chattušaš
- ve 14. stol. př. n. l. největší rozmach - dobré vojsko
- dobyli Sýrii, ve 13. stol. př. n. l. zastavili Egypt
- 1280 př. n. l. první mírová smlouva
- ve 12. stol. př. n. l. chetitská říše rozbita "mořskými národy"
- Bedřich Hrozný rozluštil chetitské písmo
Fénicie
- území Libanonu - městské státy Byblos, Sidon, Tyros
- námořníci, obchodníci, piráti
- výroba červeného barviva - purpuru
- kolonizace středozemního moře - zakládali stálé osady - faktorie, nejznámější Kartágo (S. Afrika)
Perská říše
- vznik v 6. stol. př. n. l. v Íránu
- hlavní město Susy, později Persepolis
- úředníci satrapové, oblasti satrapie
- silná armáda, silnice (první národ, který vybudoval systém silnic), první pošty
- Kýros II. Veliký - dobyl Babylonii, propustil Židy v zajetí
- Kambýses - obsadil Egypt
- Dareios I. + Xerxes (Dareiův syn) - Řecko-perské války, nedobyli Řecko
- Dareios III. - poražen Alexandrem Velikým - bitva u Gaugamél
- 331 př. n. l. rozpad Persie
- Nesmrtelní - osobní garda perských králů
Starověká Indie
- stát se závlahovým systémem
- Harappská kultura - 2. tis. př. n. l. v povodí Indu
- našly se zde pozůstatky ohromných měst (Harap), písmo nerozluštěno
- v průběhu 2. tis. př. n. l. - Árjové v povodí Gangy
- Brahmánismus - rozdělení lidí do kast - lidi z různých kast se nesměli stýkat
- Bráhmani - nejvyšší kasta - kněží; šúdrové - sluhové, nádeníci; nedotknutelní - původní obyvatelé
- Hinduismus - převtělování
- bohové - Brahma, Višnua, Šiva
- Védy - oslavné zpěvy - eposy - Mahabháráta, Rámájana
- Buddhismus - 6. stol. př. n. l. - princ Gautama - zřekl se majetku
- učení směřuje k nirváně
- 3. stol. př. n. l. - dynastie Maurjů
- král Ašóka - zákony, výstavba říše
- hláskové písmo - 22 souhlásek - základ evropské abecedy
Starověká Palestina
- Kannán, Jericho
- 1850 př. n. l. - Abrahám z města Ur
- 1. zajetí Židů - Hebrejci přesídlili do Egypta - otroci faraonů; Mojžíš ve 13. stol. př. n. l. zpět
- ve 12. stol. př. n. l. vpád mořských národů Pelištějci - Filištíni
- založili Jeruzalém
- sjednocený židovský stát - 11. stol. př. n. l. - vojevůdce Saul - 1. židovský král
- král David sjednotil Židy, hlavní město Jeruzalém
- král Šalamoun - Šalamounův chrám diplomacie, obchod, silná armáda
- rozpad židovského státu po Šalamounově smrti - 10. stol. př. n. l. na:
- Izrael (sever ) - hlavní město Samaří - asyrské zajetí Židů - 8. stol př. n. l.
- Judsko (jih), hlavní město Jeruzalém - babylónské zajetí Židů - 6. stol. př. n. l.
- začátek diaspory - rozptýlení Židů po světě
- v 1. stol. př. n. l. - po "Židovské válce" římská provincie
- Judaismus
- monoteistické náboženství
- víra v jednoho Boha (1. Bible vznikla v babylónském zajetí)
- bůh Jahve (v Bibli "Jsem, který jsem")
- představa o "vyvoleném národu"
- zákaz uzavírání sňatků s cizinci
- náboženské prvky, např. Desatero, převzaty do křesťanství
- myšlenky o spravedlnosti, svobodě, nezávislosti
Starověká Čína
- říše středu - oddělena od ostatního světa, izolovanost
- vývoj Číny bez přerušení do současnosti - císařství do roku 1911
- jiné dělení historického vývoje - podle vládnoucích dynastií
- jedinečné památky - Velká čínská zeď (13. stol. př. n. l.), Hedvábná cesta - stezka
- velké vynálezy - porcelán, papír, střelný prach, hedvábí
- obrázkové písmo - na papír, hedvábí - štětce
Starověký Egypt
- vznikl v sekundární oblasti
- stát se závlahovým systémem - rozkládá se kolem Nilu
- Egypt je darem řeky Nilu
- zavlažovací zařízení postavil stát a stará se o něj občina
- občina - starají se o zavlažovací zařízení, pěstují, staví
- Nil slouží také k dopravě
- náboženství polyteistické
- bohové - Amon, Ré, Anupev (průvodce mrtvých), Thovt (bůh písařů), Suteh (ztělesnění zla)
- stavba chrámů (také střediskem vzdělanosti)
- každodenní oběti bohům
- podoba bohů - lidská, zvířecí, hlava zvířete + tělo lidské
- mastaby - hroby postaveny již za života Egypťanů, dávaly se tam i amulety
- faraon - inkarnace boha Hora
- společenská pyramida:
- vládnoucí vrstvy - faraon, kněží, úředníci, vojevůdci
- ovládané vrstvy - rolníci a řemeslníci - vesnické občiny
- otroci
- kněz Manetho rozdělil Egypt na 31 dynastií
Chronologie
Rané období
- 3100-2700 př. n. l.
- spojení horního a dolního Egypta faraonem Meni, hlavní město Memfis
- 42 správních oblastí - nomů
- vznik státu - vybudování administrativního aparátu
- zdokonalení písma - hieroglyfů
- stavba prvních hrobek - mastab
- 3. dynastie - faraón Džoser - stupňovitá pyramida - Sakkara - blízko Memfisu, stavitelem vezír Imhotep
Stará říše
- 2700-2180 př. n. l.
- faraoni 4. dynastie - stavitelé pyramid v Gíze - Cheopsova (146,5m), Chefrénova, Mykerina + Velká Sfinga
- stavba pyramid dokazuje vyspělost a organizaci Egypta
1. přechodné období
- 2180-2040 př. n. l.
- vzpoury rolníků a otroků - nastalo období bezvládí v Dolním Egyptě, hladomor
- faraoni v horním Egyptě pak sjednotili
Střední říše
- 2040-1700 př. n. l.
- hlavní město Veséf (Théby) - horní Egypt
- rozšiřování území na jih, budovatelské období
- ebenové (Súdán) a cedrové (Libanon) dřevo, užití bronzu
- Dolní Egypt - stavby - Vládcovy zdi
- spoluvladařství - vybraní synové mohli vládnout s otci
2. přechodné období
- 1700-1550 př. n. l.
- rozpad zapříčinil vpád kmene Hyksosů (z východu) v Dolním Egyptě
- Hyksosům se říkalo vládcové pastýřů
- přinesli do Egypta kolo, vozy a koně
- po 150 letech znovusjednocení Egypta faraony Horního Egypta
Nová říše
- největší rozkvět Egypta (mezi 3 nejmocnější státy - Mitanni, Chetti, Egypt)
- hlavní městoVeséf - Horní Egypt
- nové pohřebiště - Údolí králů a královen - sklaní hroby (Tutanchamonova hrobka)
- sjednotitelem nové říše je faraon Almose I.
- královna Hatšepsovet - královna s vousy, postavila skalní chrám
- byla regentkou svého bratra - budoucí faraon Thutmose III.
- Thutmose III. - nejvýznamější vojevůdce - Egypt dosáhl největší rozlohy - dobyl Sýrii a Mezopotámii
- Amenhotep IV. - Achmaton
- Amon - uznávaný bůh
- kněží měli moc velkou moc, ohrožovali faraonovu moc
- faraon zavrhl všechny egyptské bohy, zavedl nového boha Atona
- náboženský reformátor, změnil své jméno na Achmaton
- egyptské náboženství se stává monoteistickým
- nové hlavní město Achetaton
- manželka Nefertiti
- Achnaton se příliš zabýval bohem, poštval proti sobě kněží, velmože a armádu, byl zavražděn
- Tutnachamon, syn Achnatona, nastoupil jako devítiletý, loutka v rukou kněze Aje
- návrat k bohu Amonovi
- soupeř Aje - vojevůdce Haremheb (později faraon)
- Tutnachamon umírá velmi mladý
- jeho hrobka - jediná nevykradená
- po Haremhebovi nastoupila dynastie Ramessovců
- Ramesse II. Veliký - 13. stol. př. n. l.
- výboje - bitva u Kadeše (1285 př. n. l.) proti Chetitům
- první mírová smlouva v dějinách + sňatek (1280 úř. n. l.)
- Abu Simbel - stavitel chrámů Karnak, Luxor - zádušné chrámy, přinášely se sem oběti pro mrtvé faraony
- konec Nové říše (12. stol. př. n. l.)
- vláda Ramesse II.
- vpád "mořských národů" neznámého původu
- zničili Chetitskou říši, Mykény, Sýrii
- rozpad Egypta na Horní a Dolní Egypt
3. přechodné období
- 1085-712 př. n. l.
- Horní Egypt - vláda kněžích boha Amona ve Vesétu
- Dolní Egypt - faraoni ve městě Tanis v deltě, střídají se cizí dynastie (libyjská a nubijská)
Pozdní doba
- 712-525 př. n. l.
- 7. stol. př. n. l. Egypt ovládnut Asyřany
- Sajská dynastie
Konec starověkého Egypta
- 625 - král Kambýses (Peršan) dobyl Egypt
- 332 - Egypt ovládl Alexandr Veliký (založil město Alexandrie - knihovna)
- 323 - helenistický stát dynastie Ptolemaiovců
- poslední královna - Kleopatra VII.
- 31 - římská provincie
Kultura
- písmo - hieroglyfy - obrázkové, posvátné písmo, tesáno do kamene - hrobky
- z hieroglyfů vznikly:
- hieratické písmo - kněží
- démotické písmo - lidové, písaři
- kartuše - do nich se psala jména faraonů
- písmo rozluštil Francois Champollion
- sochařství:
- obelisky, Memnonovy kolosy, reliéfy (Achnaton a Nefertiti) - rytiny, pyramidy
- kolosy - tesány podle kánonu - důležití lidé, strnulá poloha, nadživotní velikost
- malířství - nezlani perspektivu, hlava z profilu, tělo přímo
- kanapy - nádoby, kam se dávaly orgány mumií
- sarkofág - rakve
Klasické státy
- Řecko, Řím
- rozvoj od 2. tis. př. n. l.
- přímořské státy (život a fungování spjato se Středozemním mořem)
- půda je v soukromém vlastnictví
- převážně řemeslná výroba, obchod
- typické je klasické otroctví – otrok není člověk, je to jen mluvící nástroj
- dynamický vývoj (střídají se formy vlády)
Starověké Řecko
Členění
- pevninské (jih Balkánského poloostrova)
- severní Řecko - Makedonie – ve srovnání se zbytkem Řecka zaostalá
- střední Řecko – vyspělé, složené z městských států
- Attika (oblast), v ní Athény
- Peloponés (oddělen korintským zálivem, spojen korintskou šíjí), oblast Lakónie (Sparta)
- ostrovy v Egejském moři – Rhodos, Sumos, Lesbos
- západ Malé Asie, Milét, Fez, Smyrna
Povrch
- hornatý povrch, nížiny jen u pobřeží moře, začali dobývat a zpracovávat rudy z hor, řemeslníci
- Heinrich Schliemann – objevil Tróju a Mykény
- hornatý povrch zabraňoval sjednocení Řecka (byly jen městské státy), sjednocení bránila take individualita měst
Obyvatelstvo
- Helénové = Řekové; přišli ve třech vlnách
- 2000 př. n. l. – Achátové – obsadili (Střední Řecko) a Peloponés
- 1400 př. n. l. – Iónové, Aiolové – obsadili Střední Řecko
- 1100 př. n. l. – Dórové – bojovní, na nižší úrovni, došli až na Peloponés a založili Spartu
Chronologie
Minojské období
- 2300 – 1450 př. n. l.
- Kréta – největší Řecký ostrov, vznik civilizace (první v Evropě) Minojská – podle mýtického krále – Minoa z Knossu (labyrint)
- lineární písmo typu A – nerozluštěno (disk z Faistu – pokrytý tímto písmem)
- 2000 př. n. l. – první města – s neopevněnými paláci (ostrov, nehrozí nebezpečí)
- paláce – Knossos, Faistos (archeolog sir Arthur Evans)
- hlavní božstvo – bohyně matka
- ženy – svobodné postavení (vlastnily majetek)
- posvátné zvíře – býk
- náboženské slavnosti spjaté s kultem býka
- zánik – občanská válka, 15. stol. př. n. l. zemětřesení (ostrov Théra), vpád Achajů z Peloponésu
- památka – disk z Faistu
Mykénské období
- 1600 – 1200 př. n. l.
- Peloponés
- doba heroů – hrdinů
- stavba mohutných opevněných paláců (Kyklopské hrady) – sídla králů (basilů, první král se jmenoval Basileos)
- Mykény – Lví brána (vstup) (nejvýznamnější hrad na Peloponésu), Tyrins
- šachtové hroby vládců – thalosy, Atreova pokladnice – velké poklady – bronzové meče, šperky, džbány, zlaté masky – Agamemnonova – vedl Trojskou válku
- 13. stol. př. n. l. – Trojská válka – Troja, pahorek Hisarlik – Homér – Ilias a Odysea
- Schliemann objevil Troju (spáleniště) – Priamův poklad
- lineární písmo typu B – rozluštěno
Homérovské Řecko
- temná staletí
- 11. – 8. století př. n. l.; 12. století – vpád „mořských národů“ = "temné období"
- příchod Dórů – kočovníci na koních, železné zbraně, změna předchozí civilizace – hmotný a kulturní úbytek
- zapomenuta znalost písma – v 8. století nové písmo – od Féničanů, obohaceno o samohlásky
- 1. řecká kolonizace – do Malé Asie – založena města Dres, Milét, Smyrna; 10. stol. – vyvolána příchodem Dórů a strachem z nich
- postupně došlo k vzestupu – důkazem eposy Ilias a Odysea, podle jejich autora se období říká Homérské
Archaické období
- 8. – 6. stol. př. n. l.
- vznik řeckých městských států – polis
- vzniká občanská společnost – lidé – občané jsou si rovni, vybírají si úředníky, oligarchie – mocná skupina (hrstka) lidí, ovládají polis – např. ve Spartě
- demokracie – Athény, démos – lid, vláda lidu = vláda svobodných občanů, práva: právo volit a být volen, zastávat úřady, majetek, spravedlivý soud; svobodný občan se musel v Athénách narodit svobodným občanům
- povinnosti – platit daně, bránit město (těžkooděnci, dlouhá kopí, lehkooděnci, thetovéc (nejchudší) – sloužili na lodích, + nejdražší jízdy na koních,
- vojsko – vytvářeli Falangy – řecký oddíl (dlouhá kopí) , další povinnosti – vzývat bohy města a plodit děti.
- využívala se znalost písma, rozvíjí se obchod (peněžní), města se sdružují do větších spolků,
- 2. řecká kolonizace - velká řecká kolonizace, 8. – 6. stol. př. n. l.
- příčiny: přelidněnost Řecka, nedostatek potravin, hledání nových zdrojů surovin a odbytišť
- směry: Jižní Itálie + Sicílie – nejúrodnější půda ("Velké Řecko")
- původní město = metropole, kolonie (faktorie)
- změnilo to hospodářství Řecka – obilí levně dováželi, pěstovali obilí a vinnou révu (vyžaduje čas a peníze)
- rozšířilo se dlužní otroctví = vzpoury, nepokoje; hlavní nepřítel – Féničané (taky obchodovali a dělali kolonie)
- i lidé v koloniích se považovali za Řeky, udržení spojitosti – jednoty (Bůh, Všeřecké hry – vše společné)
- hry – především sportovní – Olympijské hry, Pythické (Pythin a věštkyně v Delfách), istmické hry – Korint; v době her se přerušovaly války
- Olympijské hry původně jednodenní, jedna disciplína – běh (na jeden stadion), postupně se rozšířily, odměnou byl vavřínový (myrtový) věnec, závodníci byli nazí, her se nesměly účastnit ženy; poslední Olympijské hry starověku byly 393 n. l., další rok byly zakázány císařem jako pohanské, obnoveny roku 1896 – v Řecku
Athény
- příklad demokratického státu, vývoj dynamický – stále se vyvíjí, hlavní zaměstnání – obchod a řemeslná výroba
- aristokraté – rozhodující role, zpočátku v čele
- král (basileos), kmenová společnost (leg. Theseus), zemědělci, později řemeslníci a obchodníci
- vláda rodové aristokracie (oligarchie) – 9 úředníků (archontů), areopag – doživotní rada bývalých archontů, dochází ke 2. řecké kolonizaci (mnoho lidí do otroctví – patriarchální otroctví), nastupuje doba zákonodárců, aby vyřešili situaci chudých a nových otroků
- Drakon – 623 př. n. l. – přísné zákony (až příliš, moc neuspěly)
- Solón – 594 př. n. l. – zrušil dlužní otroctví, všechny dlužní otroky stát vykoupil (byli vyplaceni), rozdělil obyvatelstvo do 4 tříd podle majetku (tím rozbil rodovou společnost), umožňuje to i neurozeným v omezené míře přístup k úřadům, určuje pozici ve vojsku
- rada 400 – lidová shromáždění, schvalovali zákony
- změna formy vlády – raná řecká tyranis, do čela vlády se dostává jeden člověk – tyran (silný jedinec, který se ujal obchodníků a řemeslníků), bohatý jedinec, upevňuje popularitu i penězi (stavby, hry)
- peisistratos (později jeho synové, byli vyhnáni)
- přechod na demokracii – Kleisthenes – vytvořil ústavu, znovu rozdělil obyvatelstvo – podle místa bydliště – deset skupin = Fýl, každá Fýly vyslala 50 lidí do celkové rady, která rozhodovala o městě (rada 500), úřady byly losovány, úřad stratéga (vojenského velitele) byl volený
- apella – shromáždění všech svobodných athéňanů, zavedl střepinkový soud (ostrakismus) - na střepy napsali jména lidí, o kterých si mysleli, že škodí městu, a kdo byl napsán nejčastěji byl na 10 let vyhoštěna
Sparta
- Lakedaimón; oligarchická – vláda aristokracie, jih Peloponésu = Lakonie, zabývají se válečnictvím, vývoj statický – režim stálem stejný
- původní obyvatelstvo – Heilóti – podmaněno Dóry (Sparťany), zcela bezprávní, stálý strach o život, byla jich většina
- půda je majetkem státu, byla rozdělena do rodin, ty ji obdělávaly
- periokové – přistěhovalci, zabývali se obchodem a řemeslem, svobodní ale neplnoprávní (ne občanská práva a práva státu)
- sloužili spolu se Sparťany ve vojsku, sparťané privilegovaní, vládnoucí, plnoprávní, nepracovali, věnovali se vojenskému výcviku a válce
- byla jich jen desetina, žili z vlastnictví státní půdy a otroků
- Sparta – jeden z nejmocnějších a nejobávanějších států v řecku
- 2. pol. 6. stol. – vznik Peloponéského spolku – vytvořen Spartou, městské státy peloponéského poloostrova – v čele Sparta
- v čele Sparty 2 králové – 2 rody, dědičná funkce, dohled nad nimi a nad dodržováním zákonů – 5 efortů, vládli v míru a králové vládli v době války
- eforti – každý rok voleni shromážděním všech plnoprávných občanů - apella
- soudní a poradní funkce, rada starších gerusia – členové voleni na doživotí (občan starší 60 let), 28 starců – gerontů, členy i oba králové
- byli k ruce efortům
- krypterie – hony na otroky – mladí sparťané vycvičení v boji (ještě nebojovali) se živili lovem a bojem (mohou zabít i otroka – učili se zabíjet a snižovali počty otroků)
- zákonodárce Lykurgas – legendární (zákony stále stejné již od počátku řecka)
- chlapci v 7 letech – museli odejít z rodiny – žili společně s dalšími, učili je starší – výcvik budoucího vojáka, asi v 15-ti letech nastoupili na krypterie
- žili i s dospělými muži (i ženatí tam trávili většinu času)
Klasické období
- 500 – 337 př. n. l.
- na počátku byly Řecko-perské války, Řecko vyhrálo a Persii porazilo
- důvod válek – snaha Persie získat řecký majetek, začátek: Persie zaútočila na řecká města v Malé Asii, města obsadila – vysoké daně – vzpoura, v jejím čele Milét (pomoc tří lodí)
- 492 př. Kr. – 1. výprava, námořní, Dareios 1. vede výpravu, výprava ztroskotala u mysu Athos (bouře)
- 490 př. Kr. – 2. výprava, námořní, Dareios 1. – výprava s obnoveným vojskem, pluje přes Egejské moře přímo proti Athénám
- v Athénách stratég Milthiades, ten vymyslel strategii, vyšli z Athén na pobřeží, které na rozdíl od peršanů dobře znali
- bitva u Maratonu – porážka Peršanů, na památku maratonský běh (olympijské hry), Dareios 1. výpravu vzdává
- 480 př. n. l. – 3. výprava, námořní i pozemní, král Xerxes, Peršané se pečlivě připravili, Peršané x Athény + Sparta + další státy středního Řecka
- do stř. řecka se dostávají Thermopylskou soutěskou – bitva u Thermopyl
- řecko brání Spartský oddíl v čele s králem Leonidasem, sparťanů bylo 200, bránili dlouho, ale peršané podplácí domorodce – boční cesty
- obklíčili soutěsku, sparťané všichni pobiti; Athény – stratég Themistokles – nařídil přesun všech athéňanů na ostrov Salamis - athény vypleněny
- námořní bitva u ostrova Salamis – Peršané mají víc lodí, ale ty jsou moc velké, řekové měli menší lodě, to byla výhoda, řekové vyhrávají
- Xerxes odpluje, své vojáky ale nechal v Řecku, 479 př. n. l. – bitva u Plataj – porážka perské pozemní výpravy, 449 př. Kr. – válka definitivně končí, peršané zcela vytlačeni z Řecka
- Athény zakládají tzv. athénský námořní spolek, hlavním cílem bylo stavba lodí a vyzbrojení vojska proti peršanům
- společná pokladna na ostrově Delos – občas se říká Delský spolek, po válce se spolek mění na Athénskou námořní říši – především Athény využívají peníze ze společné pokladny – začínají být nenáviděny
Athény za vlády Perikla
- Perikles – první stratég (stratégů bylo celkem deset) od 443 do 429
- Athény dosahují nejvyšší demokracie, Perikles zavádí novou ústavu – demokracie se ještě prohloubila
- zavedl diety - náhrady za vykonávání úřadu (i chudší mohli vykonávat úřad), posílení postavení Thétů
- finanční pomoc pro vojáky z válek, bezplatné vydávání obilí chudým, bohatí musí přispívat na chod Athén
- nová výstavba Athén – chrám Parthenón – nejvýznamnější chrám, zasvěcen bohyni Athéně
- nové hradby Athén – prodlouženy až k přístavu Pireos ("Dlouhé zdi")
- schodiště z Parthenonu = Propylaje
Starověký Řím
- kultura nebyla originální, převzata od Řeků a Etrusků
- vytvořili sjednocené impérium
- bojovní, cílem bylo vítězství nad nepřáteli a zabírání území
- zabývali se bojem, zemědělstvím, později řemeslem a obchodem
- Italikové (podle nich název Itálie)
- Itálie – málo členitá, ostrovy: Sicílie, Sardinie, Korsika
- povrch méně hornatý, umožňoval sjednocení
- dostatek nížin, Pádská nížina – Galové (Galie předalpská)
- jejich povahu změnily výboje
- původně patriarchální otroctví, později klasické
- osídlení: od 2. tis. př. n. l.
- Italické kmeny – do střední Itálie; Latinové (oblast Latium, později Řím), Sabinové, Umbrové (střední Itálie)
- 1. tis. př.n.l. - Etruskové – západní část severní Itálie (Eutrulie)
- vyhynulý národ, jsou záhadní původem (z Lídie?), jazykem a písmem
- písmo nerozluštěno, památky nezachovány
- rozvíjeli zemědělství, terasovitá pole, vysoušení bažin, uměli zpracovávat kov
- svobodné postavení žen
- víra v posmrtný život – nekropole (města mrtvých vedle měst živých)
- výroba sošek – terakota
- náboženství – antropomorfní božstvo
- věřili v osud – věštili z letu ptáků, z vnitřností zvířat, výklad snů
- tvořili federaci největších 12 měst – byly zde jen městské státy, později Řím
- etruská města: Volsinie, Veje
- Etruskové ovládli podstatnou část poloostrova – později moc slábne a vládnou Římané
- Forum romanum – římské náměstí
- Římané převzali:
- fasces – svazky prutů svázané dohromady, uvnitř byla sekera, znak úřadu, v Římě to byl znak senátu
- umění – klenba
- typ věštby
- gladiátorské zápasy
- socha Kapitolské vlčice
- Kloaka maxima = velká stoka
Vznik Říma
- pověsti o založení: Aeneas – hlavní hrdina zachránil skupinu Trojanů z hořící Troje a připlul k ústí Tibery
- Alba Longa – město, které založil syn Aenea, Romulus a Remus – Řím
- původ odvozen od Troje – hrdina Enea
- skutečnost: Řím založili Etruskové spojením pasteveckých osad na 7 pahorcích u Tibery
- pahorky spojeny hradbami na město
- pahorky: Aventin, Palatin, Kapitol
- rok založení 753 př. n. l.
Doba královská
- 753 – 510 př. n. l.
- vláda 7 etruských králů (1. Romulus)
- v Římě 3 kmeny – Latinové (100 patricijských rodů), Sabinové, Etruskové
- dohromady tvořili římský národ (populus romanu)
- patriciové x plebejové – právní vztah „patron x klient“
- patriciové – bohatí, majetní, vlastnili půdu, plnoprávní, zástupci v senátu
- plebejové – chudí, svobodní, neplnoprávní, zemědělci, řemeslníci
- „klienti“ byli plebejové, patroni je chránili, zaměstnávali, plebejové je za to volili
- senát (SPQR) = senatus populusque romanu (senát a lid římský) - poradní sbor krále (300 členů)
- reforma krále Servia Tullia – společnost rozdělena do 5 tříd podle majetku, původně podle urozenosti
- první skupina – nejbohatší – přehlasovali ostatní, nejvíce centurií
- pátá skupina – nejchudší – neměli práva
- každá třída měla založit určitý počet centurií
- pátá skupina měla jeden hlas na směnu – centrální sněm
- poslední etruský král Tarquinius Superbus vyhnán i s rodinou z Říma kolem roku 510 př. n. l.
- vznik republiky
- otroci – patriarchální otroctví
Doba republiky
- 510 – 27 př. n. l.
- republika – res publica – věc veřejná
- moc v rukou lidu, vykonávána prostřednictvím svých volených zástupců = nepřímá demokracie
- římské úřady – úředníci – magistráti – voleni
- konzulové – byli dva, voleni na 1 rok – střídají se po měsíci
- diktátor – byl jeden na půl roku, v době války, konzulové museli odstoupit
- kvestoři – 2 až 10, státní finance
- cenzoři – chování, dobré mravy
- prétoři – soudní úředníci
- senát – zahraniční politika, uzavírání míru, válka, zákony
- znak fascés, bílá tóga s nachovým okrajem
- budova Curie, v senátu - šlechta
- lidové shromáždění – shromáždění obyvatel
Boj Plebejů za rovnoprávnost
- příčina – růst bohatství části plebejů x žádná politická moc
- secese (3x) – první 494 př. n. l. – hrozba plebejů, že opustí Řím a založí nové město
- => úřad tribuna lidu = právo veta, právo azylu, právo nedotknutelnosti osoby, mohli navrhovat zákony, svolávat lidové shromáždění
- zákony dvanácti desek – 449 př. n. l. - zákoník – občanské, trestní, rodinné právo – je na Forum romanum
- 285 př. n. l. – povolení sňatků mezi patricii a plebeji => vznik nobility – vládnoucí bohatá vrstva
- homo novus – nový člověk
Války Říma za ovládnutí Itálie
- obranné války
- proti Etruskům
- proti Galům (387 př. n. l.) – vojevůdce Brennus – „Vae victis“ = „běda poraženým“
- útočné války – proti Etruskům (396 – 265 př. n. l.)
- zabrán severozápad Itálie
- proti Samnitům (3 války) – udělali z nich spojence
- zabrána střední Itálie
- proti řeckým městským státům
- Tarent pozval na pomoc krále Pyrrha Epiru (řecký vojevůdce)
- => Pyrrhovo vítězství – vítězství, které se takřka rovná porážce
- 270 př. n. l. – zabrána jižní Itálie
- 265 př. n. l. – zabrána celá Itálie (od Pádské nížiny po Mesinskou úžinu)
- římská armáda – legie (asi 6000 mužů) – občanská armáda, výborně vycvičená a ukázněná
- budování silnic (Via Appia)
Charakter římské společnosti a stýtu v době rané republiky
- Řím a jeho obyvatelstvo – nadřazeni zbytku Itálie
- římské občanství – privilegium Římanů
- osobní svoboda
- občanská práva
- plná ochrana státu kdekoliv v římském státě
- nadřazenost nad všemi ostatními obyvateli
- zemědělský charakter společnosti – práva a povinnosti podle vlastnictví půdy
- dodržování římských morálních hodnot a ctnosti – statečnost, zdatnost, zbožnost, sebeovládání
- skromnost – jednoduchý a prostý způsob života
- nábožensky tolerantní – nevnucovali jiným své bohy
- nemohli se smířit s křesťanstvím => nakonec v Římě pouze křesťanství
Punské války
- 3 – 2 století př. n. l.
- boje s Kartágem, boj o západní Středomoří
- Kartágo – oligarchická republika, městský stát, vládnou nejbohatší
- původně kolonie – silný stát
- námezní armáda
- bůh Baal – přinášeli mu lidské oběti
- příčiny: boj o moc nad západním Středomořím
1. Punská válka
- záminkou pomoc Římanů městu Mesina na Sicílii proti Kartágu
- Kartágo mělo výborné lodě, Římané lodě kopírovali -> námořní velmoc
- boje dlouho nerozhodné
- vítězí Řím – zisk Sicílie => 1. mimoitalské území, 1. římská provincie
- prokonzul – vůdce provincie
- provincie musely platit daně, nesměly nosit zbraně, daně vybírali publikáni – vybírali víc, aby získali peníze
- úřad prokonzula
2. Punská válka
- 218 – 201 př. n. l.
- Kartágo nadále velmocí, hledali náhradu v Hispánii
- zabírání území
- v čele armády Hamilkar Barkas (blesk) – měl dva syny – Hasdrubal a Hanibal
- 218 př. n. l. – záminka – útok Hanibala na město Sagunt – později se stalo spojencem Říma
- tažení přes Alpy v zimě z Pyrenejského poloostrova – Hanibal se slony, jeho armádu doplnili Galové
- 217 př. n. l. – bitva u Trasimenského jezera => porážka Římanů
- 216 př. n. l. – bitva u Kann => druhá velká porážka Římanů
3. Punská válka
- v Římě velký strach z Hanibala => vyzbrojeny 2 legie otroků
- proslulé zvolání: „Hanibal ante portas“ (Hanibal před branami)
- v Itálii poražen Hanibalův bratr Hasdrubal
- zničeny Římany Syrakusy – Archimédes
- vylodění Římanů v Africe – vítězství u Zamy – 202 př. n. l.
- těžké mírové podmínky: 260 tun stříbra Římanům
- ztráta všech území kromě města Kartága
- ztráta celého loďstva až na 3 obchodní lodě
- zákaz vést války, i obranné
- římský řečník Cato starší: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“
- numický král Yogurtha napadl Kartágo
- 149 – 146 př. n. l. – obrana před Yogurthem
- Kartágo vypleněno a zapáleno – posypáno vápnem, solí a prokleto
- obyvatelé, kteří přežili válku, rozprodáni do otroctví
Boj Římanů o východní středomoří
- útok na Sýrii (dynastie Sargonovců) – 188 př. n. l. ovládnuta, Řím je prohlásil za spojence
- Makedonie (3 války) – 168 př. n. l. – ovládnutí Makedonie => provincie
- 146 př. n. l. – dobytí Řecka
- 133 př. n. l. – získali Malou Asii (Pergamon) => nazvali ji Asia => Římské impérium
Důsledky římských výbojů
- vzniká římské impérium
- příliv bohatství – změna způsobu života (Římané bohatí)
- příliv otroků – změna na klasické období – práce v zemědělství (latifundia – velkostatky)
- ztráta půdy u malých rolníků, neměli půdu, nemohli být vojáky
- mizí občanská armáda -> námezní armáda -> reforma 107 př. n. l. – konzul Marius
- rozpory v římské společnosti - bohatí x chudí Římané
- pozemkové reformy bratří Grachů
- 133 př. n. l. – tribunem lidu Tiberius Grachus
- navrhl pro Římany pozemkovou reformu
- část půdy bohatí vrátí a ta se rozdělí mezi rolníky, odmítli
- boje – pokus dopadl špatně – byl ubit i se svými 300 stoupenci
- 123 př. n. l. – Gaius Grachus – vrátil se k reformě svého bratra – chtěl ji rozšířit
- -> na dobytých územích nová města a okolí dát chudým rolníkům
- pokus o rozšíření římského občanství do Itálie – privilegium
- nepovedlo se, Gaius zabit
- Římané x spojenci -> spojenecká válka 90 - 88 př. n. l.
- přestanou bojovat -> římské občanství – jen Itálie
- otrokáři x otroci – vzpoury otroků
- Sicílie – zemědělští otroci povstali 138 - 132 př. n. l.
- siřan Eumnus – dlouhé povstání
Spartakovo povstání
- povstání gladiátorů
- 73 – 71 př. n. l.
- Spartakus – otrok z Trácie
- gladiátorská škola v Capui
- vzpoura – útěk na Vesuv
- porážka římských legií
- počet vzbouřenců 60000
- tažení Itálie k Pádu, odchod z Itálie domů
- rozdělení otroků – nový pochod na jih, pronajaty lodě od pirátů, zrada
- Římané útočí – vojevůdce Marcus Crassus (decimace – skupinky po deseti, jeden zabit)
- Římští vojáci vykopali hluboký příkop přes poloostrov, odřízli otrokům cestu zpět
- 71 př. n. l. – Spartakus poražen, 6000 zajatců přibili na kříže lemující cestu z Kapuy do Říma
Občanské války
- 1. občanská válka – 88-82 př. n. l.
- vojevůdce Sulla (optimát – stoupenci aristokracie) x konzul Marius (populár – stoupenci lidu)
- oba usilují o tažení do Asie proti králi Mithridatovi z Pontu
- Sulla poprvé zaútočil proti Římu
- Sullova diktatura – 82-79 př. n. l. – titul diktátora na neomezenou dobu, senát 600 členů, proskripce (seznam nepřátel státu, proti populárům, jeho majetek zkonfiskován)
- 1. triumvirát – 60 př. n. l. – v pozadí
- Pompeius (optimát), Crassus (optimát, patricij, porazil Spartaka), Caesar (plebej, populár) -> co největší moc
- 59 př. n. l. – zisk konzulátu -> Caesar táhl do Gálie, Británie, proti Germánům
- Crassus – smrt -> spory s Pompeiem
- 2. občanská válka – 49-45 př. n. l.
- „kostky jsou vrženy“
- 48 př. n. l. – bitva u Farsalu (Řecko) – Pompeius poražen
- Egypt – podpora Kleopatry VII.
- Caesar samovládcem, diktátor, podporoval kolonizaci, příděly obilí chudině,
- uděloval občanské právo, úprava kalendáře
- 44 př. n. l. – spiknutí proti Caesarovi – zabit na schodech senátu
- 2. triumvirát – 43 př. n. l.
- vládli formálně
- Octaviánus (západ), Marcus Antonius (východ), Lepidus (Egypt)
- Triumvirové – pány Říma – 3 části
- přivlastnili si funkce senátu
- úkolem zbavit se vrahů Caesara – zabiti
- opět používali proskripce
- 3. očanská válka
- 31 př. n. l. – bitva u Aktia – Antonius poražen x Octavianus – zisk Egypta
- 27 př. n. l. – princes (císař)
- římská republika končí => císařství
Principát
- 27-284 n. l.
- „princes inter pares“ – první mezi rovnými
- císař – Octaviánus (24-14 n. l.) – se senátem celá moc; konzul, v senátu, diktátor
- kumulace funkcí v rukou císaře, vládce Říma, instituce zachovány
- Octaviánus – zakladatel císařství, adoptivní syn J. Caesara
- největší oporou vojsko, pretoriáni – osobní císařská garda
- starají se o vojsko – veteráni -> půda, společenský vzestup důstojníků
- období obnoveného klidu (stabilita) – hospodářsky, vojensky
- obnova cest, rozvoj obchodu, centrální vláda
- správní reformy – rozdělení provincií -> senátní (klid, ostatní, bez vojska) -> císařské (důležitější, nejvýznamnější území, vojsko, okrajové území)
- období rozšiřování říše
- posun hranic k Rýnu a Dunaji -> římské obranné valy (Limes Romanus)
- pokus o dobití Germánie – 9 n. l. – bitva v Teutoburském lese, prohra Římanů, pobity 3 legie
- „pax romana“ – římský mír – velké vojsko -> na zastrašení a poražení
- po smrti Oktaviána – dynastie julsko-claudijská (27-68 n. l.)
- hospodářská prosperita, rozkvět, klid
- moc císařů se neustále zvyšuje – na úkor senátu
- adopce – příbuzní císaře
- Tiberius -> Caligula (37-41 n. l.) – krutý, tyran, zavražděn pretoriánem
- Claudius (41-54 n. l.) – připojil jižní Anglii a Maroko
- zavražděn, žena Agrippína
- syn Nero (54-68) – vláda senátem, z Nera tyran, krutovládce
- považoval se za básníka, nechá zapálit Řím 54. n. l. – inspirace – vinu dává křesťanům – perzekuce
- boje o Řím – nová dynastie – Flaviovců (69-96)
- Vespasián (69-79) velitel legií na východě, provolán za císaře, po potlačení povstání v Judei – vrací se do Říma, stává se císařem
- do senátu – aristokraté ze všech provincií – snaha o předcházení povstání
- koloseum – zábava pro římský lid
- 79 n. l. – východ Vesuvu – zničeny Pompeje, Herkulaneum – vládne Titus
- Domitiánus – další syn Vespasiána (81-96) – krutovládce, tyran
- období adoptivních císařů (96-192 n. l.)
- největší hospodářský, politický rozmach Říma, zisk největšího území
- vládce – nástupci schopní lidé – nemusí být příbuzný – adopce schopných
- císaři neměli rozpory se senátem, respektování republikánských tradic
- Nerva – 1. adoptivní – zvolen senátem
- Traiánus (98-117) – nejvyšší územní rozmach, dobití Dácie a Mezopotámie
- Hadriánus (117-138) potíže s udržením říše, konec expanze, už se nebude rozšiřovat
- vzdává se Mezopotámie, Limes Romanus – budování dalších – Hadriánův val
- 132 – povstání v Judei – v čele Bar Kochba – povstání potlačeno, zákaz pobytu Židů v Judei
- Antonius Pius (138-161) – absolutní vrchol římské moci, žádná krize, největší politický rozmach
- Marcus Aurelius (161-180) – „filozof na trůně“, stoik
- v této době propukají germánské války -> na Římskou říši
- markomanské války – bojovalo se v oblasti Rakouska, Slovenska, Morava
- války na východě – boje s parthskou říší -> ztráta východních provincií
- konec prosperity, konec zlatého věku, vnější i vnitřní problémy
- Commodus (180-192) – syn, rozpor se senátem, násilně odstraněn
- končí období adoptivních císařů
- dynastie severovská – období vojenských císařů (193-284), období otevřené krize, boje o trůn
- poslední dynastie, moc vojenských velitelů vzrůstá
- Severus (193-211) – zmocňuje se vlády pomocí legií, potlačil senát -> samovláda
- Caracalla (211-217) – zavedl občanské právo pro všechny obyvatele říše
- -> rychlé změny na trůně, oslabení centrální moci, povstání, vojenská anarchie
- říše se na čas rozpadá (pol. 3. století)
- Aurelianus (270-275) – obnovena říše
- pronásledování křesťanů ve 3. století, v Římě převažoval polyteismus, v čele Jupiter
- -> křesťanství nebezpečné – odmítali jakékoli jiné bohy, monoteismus, božský původ císařů
- považováni za hrozbu pro římskou společnost
Dominát
- 284 - 476
- všeobecný úpadek říše, pokračování častých změn na trůně
- časté útoky barbarů, pax romana nerealizovatelné -> Římané se musí s barbary domluvit
- udělali z nich spojence (federáti) -> Římané jim nabídli spolupráci, usazování na území římské říše -> obrana Říma barbary
- barbarizace vojska – vojenští velitelé – barbaři, vojsko se stává nezávislé
- velký úpadek zemědělství – nedostatek otroků (skončila expanze, všichni jsou občané)
- latifundia – pronájem – nájemci – kolóni – kolonát -> později feudalismus (feudální vztahy)
- proměna vnímání křesťanství -> na státní náboženství
- osobní posílení moci císaře – vyřazení senátu z moci
- absolutní vláda, vládne sám
- dominus = pán – nejvyšší soudce, zákonodárce, vojevůdce
- dominát -> reakce na všeobecnou krizi
- Dioklecián (284-305) – původně otrokem, díky legii se stal císařem
- zakladatel dominátu, dbal na posílení moci císaře
- správní reforma, tetrarchie = vláda 4 císařů (2 vyšší augustové, 2 nižší caesarové)
- -> společně ovládali celou říši, každý měl ve správě část říše
- caesaři – po smrti augustů jejich nástupci
- měnová reforma – nová měna pro podporu řemesel a hospodářství
- vojenská reforma – zdvojnásobení legií na 60
- snaha o obnovení pax romana
- reformy dočasné – zrušeny nebo sami vyprchaly
- pronásledování křesťanů – krvavé, brutální
- problémy Římské říše svalovány na křesťany
- Konstantin I. Veliký (306-337) – vítězí v boji o trůn, tetrarchie se neosvědčila
- opačný postoj ke křesťanství, vidí v něm silnou oporu, legalizace křesťanství
- 313 – edikt milánský – zrovnoprávnění křesťanství s jinými kulty
- svoboda vyznání
- 325 – koncil (shromáždění) v Nikii -> katolictví proti ariánství
- trojjedinost Boha, katolíci – bůh otec = bůh syn = duch svatý
- ariánství – otec je důležitější než syn (podobá se člověku)
- vítězí katolíci
- založení Konstantinopole (Istanbul) – osada Byzantion
- Konstantinopol brzy druhým hlavním městem -> přesun politické moci na východ
Křesťanství
- 4. století – obrovský rozmach
- církev – oporou císařské moci
- polovina 4. století – císař Juliánus Apostata (odpadlík) – snaha k návratu pohanského kultu – neúspěšné -> poslední pronásledování křesťanství
- Theodosius I. Veliký (379-395) – katolické křesťanství jako jediné státní náboženství
- církevní otcové (patres, apologeti) – šiřitelé víry (4. - 5. století)
- sv. Augustýn; sv. Jeroným – přeložil Bibli (původně napsána hebrejsky, řecky, přeložil ji do latiny – Vulgáta)
- 395 – rozdělení římské říše na východní a západní část
- hranice přes Balkán a v Africe přes Lýbii
- kompaktnost, lépe se spravovaly, říše spolu nadále spolupracovaly
- východní část – později Byzantská říše – Konstantinopol (do roku 1342)
- méně napadána barbary, vnitřní stabilita, hospodářská vyspělost, silná řecká tradice
- západní část – napadána barbary -> federáti, barbarizace armády, hospodářsky i politicky nestabilní, neustálá krize
Stěhování národů
- Hunové se posunují do oblasti nad Černým mořem
- nad Černým mořem Gótové – část si Hunové podmanili (Ostrogóti) a část prchá k deltě Dunaje (Vizigóti)
- Vizigóti se stávají federáty Říma
- 378 – spory mezi Vizigóty a Římany – Řím poražen
- bitva u Hadrianopole – Vizigóti ohrožují Balkán i Konstantinopol
- 409 – přesun Vizigótů na Západ
- 410 – dobytí Říma Vizigóty, vůdce Alarich – dohoda s Římany, že se usadí v oblasti Pyrenejí a budou federáty Západořímské říše
- 455 – dobytí Říma Vandaly, Řím totálně vydrancovaný
- 476 – vojenský velitel Odoaker sesazuje posledního císaře – Romulus Augustulus => konec Západořímské říše, konec starověku v Evropě a počátek středověku
Středověk
- 476 - 1492
- navazuje na starověk, pravěk
- raný (5. - 11. století)
- vrcholný (12. - 15. století)
- pozdní (15. - polovina 16. století)
Raný středověk
- feudealismus
- vzniká společnost
- základní bohatství - půda
- ekonomika středověku založena na vlastnictví půdy
- půda oficiálně náležela panovníkovi - ten i přiděloval budoucí šlechtě (feudeálům) jako léno (feudum)
- léno přidělováno doživotně za úsluhy (vojenská pomoc, slib věrnosti a udržování dvora)
- nejdříve doživotně, později dědičně (panovníkova moc slábne)
- lenní soustava - základ ekonomiky
- boj mezi pohanstvím a křesťanstvím
- společenská pyramida
- král - lenní pán magnátů
- velcí feudeálové (magnáti) - leníci krále
- drobní feudeálové - leníci magnátů
- rolníci - obdělávali půdu
- stratifikace obyvatelstva
- feudeálové
- panovník
- feudeálové (budoucí šlechta)
- církev (kněz, jediná vzdělaná vrstva)
- měšťané, šlechta (vládnoucí vrstva)
- poddaní
- rolníci (bývalí otroci)
- kolóni - rolníci obdělávající půdu feudeálům, ekonomická závislost - poddanství
- feudeálové
- nevolník - osobně závislý na feudeálovi, ten jej nesmí zabít, ale může mu přikazovat s kým se oženit
- poddanské dávky
- feudeálovi - renta (naturální, peněžní, robota - úkony)
- církvi - desátky
- králi - daně (berně)
- typy půd - poddanská, šlechtická
- dominikál - obdělávaji ji poddaní; velkostatky, půda kolem šlechtického sídla
- rustikál - poddanská; patří šlechtě, ale ti ji přidělovali poddaným (daně)
- společná - les, rybníky, řeky, pastviny
Evropa ve středověku 1. část
Franská říše
- 5. - 9. století
- původně barbarský stát, ale nerozpadla se
- Frankové - germánské kmeny
- romanizace - přijímání znaků od Římanů
- Chlodvík - zakladatel Merovejské dynastie (1. dynastie Franské říše), 5. století
- násilím připojoval území
- jako první přijal křesťanství
- přidělování půdy, lenní soustava
- první zákonník - Sálský
- Dagobert (631)
- boj proti Sámově říši - bojovali proti Avarům
- bitva u Wogastisburgu
- Merovejci - 6. a 7. století - "leniví králové"
- majordomus - správce králova domu, když byl pryč; důsledek vnitřní krize
- majordomus Karel Martel
- 732 bitva u Poiters
- zastavil vpád Arabů do Evropy
- upevnil říši
- reorganizoval vojsko - profesionální jezdectví
- 711 - Tarik (africký vojevůdce) překročil Gibraltar - Taríkova skála
- Maurové přešli Pyreneje, roku 732 je zastavili
- 1492 - reconquista - boj o znovunavrácení území; vyhnali Maury
- syn Martela - Pipin III. Krátký - sesadil posledního Merovejce
- zakladatel dynastie Karlovců
- se souhlasem papeže se stává králem (751)
- pomoc papeži proti Langobardům
- část území je nezávislý papežský stát
Karel Veliký
- 768 - 814
- syn Pipina
- Itálie - Langobardi; připojil Langobardsou říši - rozšířil území
- Pyrenejský poloostrov - Arabové - nahnal Araby na řeku Ebro
- Německo - Sasové - přinutil je ke christianizaci; rozšířil území - oženil se s princeznou
- východ - Avaři (803), Slované - museli platit mírovou daň, zakázal prodej zbraní Slovanům
- pohraniční území - marky (česká marka)
- nesměli převážet zbraně ke Slovanům
- markrabě - velitel marek
- 800 korunován v Římě papežem Lvem III. na římského císaře
- považuje se za nástupce císařů římského impéria a hodlá ji obnovit
- chce být hlavou celého křesťanství (právo a povinost šířit křesťanství)
- konflikty s císaři
- protest byzantského císaře proti obnovení císařství na západě
- stavby: falc v Cáchách (raně středověký hrad)
- správa řiše - uvnitř říše - hrabství - hrabě (dozíral na poddané, vybíral dávky, velitel vojenské hotovosti)
Karolínská renesance
- znovuzrození antické vzdělanosti
- spisy antuckých autorů - opisovali je mniši
- vznik nového, jednoduššího písma - Karolínská minuskule (základ středověkého písma)
- zval do říše spoustu učenců (Einhard - životopis Vita Caroli Magni)
- zřizovány školy pro syny šlechticů
- říše se rozpadá za jeho vnuků, po jeho smrti
- 843 - Verdenská smlouva, Verdenská rozcestí, 3 vnukové si rozdělili říši na 3 části
- Západofranská říše - Karel Holý - Francie
- Východofranská říše - Ludvík Němec - Německo
- Lotharingie - Lothar - severní Itálie (později se rozdělila mezi východo a západofranskou říši
Byzantská říše
- původní Východořímská říše
- hlavní město Konstantinopol - Cařihrad (sídlo císaře)
- zůstala ekonomika, obchod, peníze
- císař Justinián I. + Theodora (spoluvládkyně)
- césaropapismus - césar + pápá (nejvyšší svatský panovník)
- hlavou východní říše, ale nemůže provádět konkrétní církevní úkony
- pokusil se obnovit říši římskou
- Belisar (vůdce) - z Byzance na západ
- ovládl severní Afriku a severní a středí Itálii
- město Ravena - chrám San Vitale
- 532 - povstání Niká (zvýšil daně)
- v Konstantinopoli římské stavby
- Soubor občanského práva - Justiniánův zákoník
- podobný zákoníku dvanácti desek
- prosazuje křesťanství - ničí antickou vzdělanost (vypálil alexandrijskou knihovnu)
- části říše - Malá Asie, část východního Středomoří, Balkán, část Itálie, Korsika, Sicílie, severní Afrika, Egypt, východní Slované
- soupeři - Bulhaři (turko-tatarský kmen), Arabové, Vikingové, Kyjevská rus
- byzantská kultura je ovlivněna helénskou kulturou (z Asie)
- kupole - východní Asie, sloupy - Řecko, chrám - Hagia Sofia
- rozvíjí se právní vědy - Justinián napsal Soubor občanského práva
- uplatňuje se tam nadvláda a moc císařů
- rozvoj lékařství, matematiky, fyziky
- křesťanství - vše co bylo řecké bylo považováno za pohanské, odmítali to
- památky - mozaiky, ikony
- 1054 - proběhl koncil v Nikai (nejvyšší shromáždění)
- na něm se uskutečnilo Velké schizma
- rozkol v křesťanské církvi, rozdělení na dva směry
- katolíci (islám) - hlavou církve je papež, jazyk bohoslužebný je latina
- pravoslavní (ortodoxní) - hlavou církve je patriarcha, původně v Konstantinopoli -> Moskva; řečtina
Arabská říše
- Arabský polosotrov - sucho, pouště
- pastevectví, obchod (z Asie přeš Arábii do Afriky) - Mekka
- svatyně Kaaba v Mece (černý kámen - úlomek meteoritu)
- přicházeli sem Arabové, považovali to za posvátné
- Arabové žili v kmenech jako kočovníci - Beduíni
- 622 - Mohamed (kupec z MEkky) vystoupil se svými myšlenkami
- islám (muslimové) - monoteistivké náboženství, navazuje na křesťanství a judaismus, víra v Alláha, víra v posmrtný život
- sjednocení arabských kmenů - jednotící prvek islám
- 622 - útek Mohameda do Mediny - Hidžrá, počátek arabského letopočtu
- 630 - Mohamed dobyl Mekku, přivítali ho, protože pořádal poutě do Mekky
Korán
- veršovaný, víra v jediného boha Alláha
- Mohamed je jeho prorokem
- jednou za život museli navštívit Mekku
- pětkrát denně modlitba
- dodat almužnu chudým
- zachovávat jednou v roce postní měsíc
- džihad - svatá válka, kterou vedou muslimové proti lidem
- obracejí je na svou víru (vírav posmrtný život, ráj, nesměli jíst vepřové maso, každodenní omývání)
- rozdíly mezi křesťanstvím a islámem
- jiný pohled na ráj (muslimové - ráj = pokračování života)
- uznávají Krista jako jednoho z proroků
- povolení mnohoženství
Sunna
- životopis Mohameda
- Šíité - uznávali Sunnu, je jich méně - sektáři (zakladatel Ali)
- uznávali za nástupce Mohameda jen jeho potomky
- Sunité - uznávali za nástupce kohokoli (Evropa, Asie, Afrika Irán)
Kalifové
- nástupci Mohameda
- první dynastie Ummajovců
- ovládli Egypt
- 711 - Pyrenejský poloostrov - Tarik
- 732 -zastaveni Martellem
- Arabové zůstali na Pyrenejském poloostrově - Cordobský kalifát
- arabský stát = Maurové, nejkulturnější oblast Evropy, vzniklo tam Španělsko
- další dynestie - Abbasovců
- ovládli východ (Malá Asie, Byzancie), hlavní město Damašek
- 800 - Al-Rašíd - diplomat
- malířství - neumí zobrazovat zvířata, lidi
- arabesky - drobné kresby
- stavby
- mešity - bohoslužebné chrámy
- minorety
- rozvíjeli vědu (lékařství, mystika, arabská čísla)
- cestovatelství
- 1492 - recon quista - dobytí křesťany
Slované
- indoevropané
- původní sídla mezi Dněprem a Vislou
- prameny od antických autorů - řekové, nazývali Slovany Venétové
- Sklavíni, Antové
- nová sídla, 6. - 7. století ukončují stěhování národů
- Slované
- západní - Poláci, Češi, Slováci
- jižní - Balkán - Chorvati, Srbové, Makedonci, Bulhaři
- východní - Rusové, Ukrajinci
- doloženo zhruba na konci 5. století - archeologické nálezy, keramika pražského typu
- pastevci, zemědělci (v nížinách)
- obilniny, ovoce, zelenina (luštěniny, mrkev, zelí)
- dobytek, lov ryb, brtnictví - včelařství
- řemesla - kovářství, tkalcovství, káceli lesy - dřevo
- žili na vesnicích, v hradištích (ochrana místního obyvatelstva)
- patriarchální otroctví
- rozpadají se kmenové říše, vznik kmenových svazů
- vojenská demokracie - náčelník - budoucí vládce a šlechta
- všichni svobodní muži - porady - kmenová shromáždění - mohou spolu rozhodovat - majetková diferenciace
- polyteismus - Perun, Radegast, Morana
- pohanské svatyně - Arkana
- kmenový svaz - obrana před společným nepřítelem - Avarům
Sámova říše
- 7. století
- divocí kočovníci, ohrožováni Avary z oblasti Maďarska, Panonské nížiny
- každý rok nájezdy
- brali obyvatele do otroctví
- Slované závislí na Avarech
- muži do vojska Avarů - slovanští bojovníci - Bifunkové
- nastoupili do boje jako první
- Slované si zvolili Sáma za knížete - franský kupec
- uměl bojovat jiným způsobem - porazil Avary
- Frankové poslali posly k Sámovi - zabiti -> válka
- 631 - bitva u Wogastisburgu - Dagobert poražen
- po Sámově smrti se říše rozpadla
- zprávy o Sámově říši - Fradegarova kronika
Velká Morava
- 1. společný stát Čechů a Slováků, není to pravda :D
- archeologické nálezy
- naleziště hradišť - jižní Morava, jihozápadní Slovensko
- 1954 - Mikulčice, Staré město u Uherského Hradiště
- pozůstatky kostelů, šperky, nástroje
- centrum - Velihrad
- písemné materiály
- anály fuldské (historické zápisy), anály král. Franků
- Velká Morava vznikla ze dvou knížectví
- Moravské - Mojmír I. (mocnější)
- Nitranské - Pribina
- 831 - přijal Mojmír I. křesťanství v Pasově
- křesťanství se šíří ze západu
- udržoval mír s Franskou říší (843 - východofranská říše)
- 830 - Mojmír zaútočil na Pribinu - vyhnán
- připojil Nitranské knížectví - vznik Velké Moravy - dynastie Mojmírovců
- po jeho smrti Rastislav
- aby udržel celistvost Velké Moravy, chtěl rozšířit křesťanství
- 863 - příchod věrozvěstů - Konstantin a Metoděj
- bratři ze Soluně, Michal III. je uvolnil
- přeložili Bibli do staroslověnštiny
- první písmo hlaholice
- křesťanská misie - křesťanství ve srozumitelném jazyce
- slovanská liturgie (bohoslužba)
- papež je povolal do Říma
- Konstantin přijal jméno Cyril - smrt
- Metoděj se vrátil - arcibiskup Moravsko-panonský
- Pribina - balatonské knížectví (+syn Kocel)
- vládne Svatopluk - nejmocnější vládce, zrádce
- přestal spolupracovat s východofranským králem
- ovládl české země, Polsko
- zástupce Čechů - Bořivoj (pohan, nechal se pokřtít)
- boj mezi biskupem Wichingem (franským biskupem) a Metodějem, ten byl zajat
- po smrti Metoděje - žáci vyhnáni na východ (Bulharsko, Kyjevská Rus)
- cyrilice - základ azbuky
- po smrti Svatopluka - Mojmír II.
- střední Evropu ohrožovaly maďarské kmeny
- Velká Morava se rozpadá - 907
- převálcována Maďary
- vnitřní nestabilita, vzpoura velmožů
- Bořivoj zatím spojuje české kmeny
- panovník Boleslav
- 955 - zastavil Maďary
- usadili se v Maďarsku (v Panonské nížině)
- Slovensko součástí maďarské říše (až do konce 1. světové války)
- obyvatelé Velké Moravy - zemědělci, šperky, nákončí (spony na opasky)
Partikularismus
- feudeální středověká rozdrobenost - rozpad raně středověkých států
- důvod - slábne moc panovníka (dává půdu feudeálům do dědičného držení)
- sílí moc feudeálů (velmožů)
- nájezdy Normanů
- vznikají soběstačná panství (domény)
- území jsou slabá (pod nájezdy), nutnost zvýšit obranu území (důvody pro vznik nového státu)
- vnitřní rozpory feudeálů