Biologie 1. ročník
Z 8.B8 wiki
Botanika
- z řečtiny: botane = rostlina
Význam rostlin
- zelené rostliny jsou schopné fotosyntézy - tvorby organických látek
- podílejí se na stálém složení ovzduší - 21% O2, CO2
- významné pro průmysl: stavební, papírenský, potravinářský, farmaceutický, textilní průmysl
- krása rostlin
- ovlivňují klima - zabraňují velkým výkyvům teploty
- ochrana před půdní erozí
- umožňují trvalou existenci a rozvoj lidské společnosti
Biologické vědy
- anatomie - věda o vnitřní stavbě orgánů
- morfologie - věda o vnější stavbě orgánů
- fyziologie - věda o funkcích orgánů
- fytogeografie - věda o zeměpisném rozšíření rostlin
- fytocenologie - věda o rostlinných společenstvích
- fytopatologie - věda o chorobách rostlin
- ekologie - věda o vztahu organismů k prostředí
- taxonomie - systematika, soustavná botanika - rozlišuje, popisuje, pojmenovává a zařazuje do systému
Botanický systém a názvosloví rostlin
- 1753 - Species plantarum - Rostlinné druhy, Karel Linné, Švédsko
- Binomická nomenklatura - dvouslovné označení, každá rostlina dostala jméno rodové a druhové, zavedl Karel Linné
Klasifikace taxonů
- druh - červená, žlutá, bílá
- rod - hluchavka
- čeleď - koncovka -ité = hluchavkovité
- řád - koncovka -ěté = hluchavkokvěté
- třída - dvouděložné
- oddělení - krytosemenné
- říše - rostlinná
Rozdělení živých soustav
- buněčné živé soustavy:
- nadříše: prokaryota - prvojaderní, zahrnuje říše: archebakterie, eubakterie
- nadříše: eukaryota - jaderní, zahrnuje říše: rostlinná, živočišná, houby, prvoci, chromista - hnědé řasy, rozsivky, zlativky
- nebuněčné živé soustavy - viry, viroidy
Stavba rostlinné buňky
- tvar rostlinné buňky je rozmanitý
- průměr 0,01 - 0,1mm, buňky některých řas mohou mít délku několik dm, buňky pryšcovitých rostlin až několik metrů - mléčnice
- součásti protoplastu: chloroplast, mitochondrie, jádro a jadérko, ribozony, drsné a hladké endoplazmatické retikulum, cytoplazma, vakuola, Golgiho aparát
- v živé rostlinné buňce se protoplast pohybuje prouděním cytoplasmy, tím je usnadněna výměna látek mezi buněčnými organelami (ústroječky) nebo mezi buňkami navzájem
Buněčné organely
Buněčné jádro a jadérko
- nejdůležitější organela buňky, která kontroluje syntézu (tvorbu) nejdůležitějších látek - bílkovin - proteinů
- genetická informace
- kryto dvojitou membránou - karyotékou
- uvnitř je jaderná hmota - karyoplazma = chromozomy DNA a proteiny
- jadérko je součástí buněčného jádra a má vztah ke tvorbě ribozomů
Mitochondrie
- organely opatřené dvojitou biomembránou, vnější určuje tvar, vnitřní vytváří výčněkly - kristy
- oválný tvar, velikost 0,1 až 10 mikrometrů
- význam: probíhá v nich bun. dýchání při kterém se uvolňuje energie, která slouží k zajištění všech životních funkcí
- počet: od několika set po tisíce
Vakuoly
- uvnitř je bun. šťáva, která kromě vody obsahuje složité organické látky:
- kyseliny - kys. jablečná, vinná, citronová, šťavelová
- cukry - monosacharidy (glukoza), disacharidy (cukr řepný, třtinový), polysacharidy (inulin - kořen čekanky a topinamburu)
- třísloviny - svíravá chuť; tanin (zabraňuje hnilobě dřeva)
- barviva - antokyany - způsobují zbarvení květů (plicník), listů (červené zelí), kořenů (červená řepa)
- oleje a tuky - semena máku, řepky a plody slunečnice
- glykosidy - funkce zásobní a ochranná, jsou hořké nebo jedovaté; muscarin (halucinogen - muchomůrka červená), phalloidin (jed - muchomůrka zelená), makovice obsahují morfin, kodein, papaverin, chinin (kůra stromů chininovníku, lék na malárii)
- v mladých buňkách je větší počet malých vakuol, v buňkách diferencovaných je jedna velká vakuola, která zabírá 90% obsahu buňky
Endoplazmatické retikulum
- velmi rozsáhlý a rozvětvený systém biomembrán, který prostupuje celý obsah buňky
- místo syntézy biomembrán
- dělení
- drsné - na jehož povrchu jsou připojeny ribozomy - je to místo syntézy bílkovin
- hladké - bez ribozomů - místo syntézy tuků
- představuje komunikační systém buňky a zajišťuje transport látek mezi jednotlivými částmi buňky
Plastidy
- oválná tělíska ohraničená dvojitou membránou
- vnitřní obsah plastidu se nazývá stroma
- vnitřní membrána vytváří zvláštní útvary zvané tylakoidy (váčky)
- rozdělení:
- chloroplasty - fotosyntéza, v každé buňce 40-50, velikost 4-6 mikrometrů, čočkovitý tvar, obsahuje chlorofyl
- chromoplasty - obsahují vysoké množství karotenoidů, které jsou červené a žluté barvy, vznikají z chloroplastů a jejich funkce je ekologická - zbarvené květy lákají opylovače
- leukoplasty - neobsahují žádná barviva, jsou místem syntézy tuků; amyloplasty - škrobotvorci (brambory), v některých se mohou tvořit i tuky a bílkoviny
Cytoplazma
- vyplňuje vnitřní prostor buňky mezi jednotlivými organelami, systém jemných vláken, v prostorách mezi vlákny se nachází tekutá vodní fáze, která obsahuje enzymy a inkluze (kapky tuků nebo krystalických solí)
Ribozomy
- bílkovinná tělíska bohatá na ribozomální ribonukleovou kyselinu
- volné, vázané
Golgiho systém
- tvořen systémem váčků a dutinek
- upravuje látky určené k vyloučení z buňky
- upravuje látky vytvořené v jiných organelách
- syntetizuje biomembrány
Cytoplazmatická membrána
- dvojitá biomembrána, která odděluje protoplast od buněčné stěny
- procházejí jí tzv. integrální membránové proteiny (IMP), které slouží ke komunikaci buňky mezi jejím vnitřním obsahem a vnějším prostředím
- IMP slouží jako přenašeči složitých organických látek do nitra buňky
Buněčná stěna
- typická organela rostlinné buňky (u živočichů chybí)
- tvoří pevný obal buňky a určuje tvar buňky
- je propustná - permeabilní (pro látky pronikající do buňky z vnějšího prostředí)
- tvořena z buničiny - celulózy
- mezi buňkami jsou v buněčné stěně vytvořené otvůrky - plazmodesmy, pomocí nichž může cytoplazma pronikat z jedné buňky do druhé, to umožňuje rovněž transport látek mezi buňkami navzájem
- základem je střední lamela, na kterou ve většině případů nasedá primární stěna. Obsahuje rovněž celulózu, hemicelulózu a pektiny
- v ojedinělých případech je primární stěna pokryta silnou druhotnou (sekundární) stěnou, která může být tvořena korkem, kutinem, suberinem a dalšími složitými organickými látkami
Prokaryota
- patří sem bakterie a sinice
- nadříše: prvojaderní
Charakteristika
- jednobuněčné organismy, které nikdy netvoří funkčně a tvarově diferencované tkáně
- mají na povrchu buněčnou stěnu tvořenou peptidoglykanem - murein nebo pseudomurein
- obsahuje ribozomy
- neobsahuje chloroplasty a mitochondrie
- mohou mít na povrchu fimbrie - nepohyblivé útvary - výčnělky, nebo bičíky - pohyblivé útvary
- dělení dle rozmístění bičíků:
- monotricha
- amfitricha
- lofotricha
- peritricha
- výživa prokaryot:
- autotrofní - schopná fotosyntézy
- heterotrofní - neobsahují plastidy a nemůže docházet k fotosyntéze a musí přijímat hotové ústrojné látky
Rozmnožování
- příčné dělení
- DNA - deoxyribonukleová kyselina, představuje ji nukleoid - "jádro"
- nemají DNA ohraničenou blánou jadernou
Bakterie
Charakteristika
- výskyt: všudypřítomné, kosmopolit
- některé druhy jsou patogenní - vyvolávají choroby živočichů: vibrio - cholera, pneumokok - zápal plic, salmonela - tyfus, mykobakterium - TBC, streptokok - angína, spála
- ochrana: preventivní očkování (oslabená kultura bakterie), antibiotika, sulfoamidy
- řada bakterií žijících v půdě jsou bakterie saprofytické - rozkládají odumřelá těla rostlin a živočichů až na původní anorganické látky (mineralizace)
- využití bakterií v biotechnologii: bakterie mléčného kvašení (výroba sýrů, jogurtů) a octového kvašení (ocet)
- bakterie kvasné a hnilobné - žijí ve střevech člověka
- některé jsou schopné poutat vzdušný dusík - hlízkové bakterie - na kořenech bobovitých rostlin (hrách, fazole) vytváření malinké nádorky, v nichž žijí, přeměňují vzdušný dusík na organický, obohacují půdu o dusík a jsou tak výbornou předplodinou
- aerobní potřebují kyslík, anaerobní nepotřebují kyslík (např. kvašení)
- velikost 1-50 mikrometrů
- tvar: kok, diplokok, streptokok, stafilokok, streptobakterie, diplobakterie, vibrio, spirilum, spirocheta
- důležitým taxonomickým znakem pro třídění bakterií je přítomnost nebo nepřítomnost bičíků a nepohyblivých fimbrií (viz. prokaryota)
- některé bakterie mohou mít malé kruhové molekuly DNA - plazmidy, mohou prostupovat z buňky do buňky, mohou v buňce existovat samostatně, nebo jako součást bakteriálního chromozomu
- pro buňku má význam R plazmid - uděluje buňce rezidenci - odolnost vůči několika typům antibiotik najednou
Tvar
- kulatý - koky
- diplokok
- streptokok
- stafilokok
- tyčinkovitý
- diplobakterie
- streptobakterie
- zakřivené
- vibrio
- spirilum
- spirocheta
Viry
- patří mezi nebuněčné živé organismy, jsou to nitrobuněční parazitové
- jsou schopné reprodukce pouze v hostitelské buňce
- hostitelskou buňkou může být buňka rostlinná, živočišná, bakteriální, buňka houby
- virům chybí aparát pro syntézu proteinů (bílkovin), postrádají ribozomy
- chybí metabolický aparát - trávící soustava
- každý virus se skládá z bílkoviny, která tvoří tzv. kapsid - ten se skládá z velkých bílkovinných molekul - kapsomery, uvnitř je molekula nukleové kyseliny, buď DNA (DNA viry), nebo RNA (RNA viry)
- jsou původu onemocnění rostlin (mozaika listů - tabák, stolbur - brambory), živočichů (ptačí chřipka, mor drůbeže, vzteklina, mixomatóza králíků, slintavka a kulhavka skotu), člověka (dětská obrna, příušnice, zarděnky a spalničky, opar, ebola, HIV, hepatitida (žloutenka), encefalitida, bradavice, rýma, chřipka)
- velikost od 20 do 300 nanometrů
Virion
- každá jednotlivá částice viru, která je schopna infikovat hostitelskou buňku a v ní se replikovat (DNA) a syntetizovat nové proteiny
- v hostitelské buňce může vzniknout 100-1000 nových virových částic
- tyto nově vytvořené viriony způsobí rozpad (lyzy) buňky, tomuto způsobu infekce se říká lyzický cyklus
- v některých případech může dojít k lyzogennímu cyklu, fágy, které způsobují lyzogenní cyklus se označují jako fágy mírné, neboli temperované
- u lyzogenního cyklu vstupuje DNA viru do chromozomu hostitelské buňky, při replikaci DNA vstupuje do všech dceřiných buněk hostitele
- po určité době spontánně, nebo vlivem mutagenu (záření RTG, UV) může DNA viru vystoupit z chromozomu hostitele a následuje lytický cyklus
Průběh virové infekce
- zahrnuje několik fází:
- vazba virové částice (virionu) na povrch hostitelské buňky - absorpce
- penetrace - proděravění, vniknutí virionu do hostitelské buňky
- u bakterií proniká do hostitelské buňky pouze DNA nebo RNA
- u rostlin a živočichů proniká do buňky celý virion
- replikace - zdvojení DNA
- syntéza - tvorba nových proteinových obalů (kapsidů)
- 100-1000 nových kopií DNA
- začnou se tvořit nové části
- zrání nových virionů
- uvolnění virových částic do prostředí s následnou lyzí, nebo rozpadem buňky
Přenos
- rostlinné viry - infikovanými pylovými zrny a semeny, mohou je přenášet i některé houby, hmyz - mšice, některé druhy parazitických hlístů
- živočišné viry - vzduchem, vodou, potravinami, hmyzem, přímým kontaktem s postiženým
Virus HIV
- virus složený, který obsahuje 2 molekuly ribonukleové kyseliny, obsahuje kapsid a další obal
- přenáší se krevními transfuzemi a pohlavním stykem
- nebezpečí spočívá v tom, že jeho DNA se inkorporuje do našeho, včlenění virového genomu do genomu člověka se označuje jako provirus, HIV je chráněn proti účinkům provirových léčiv
- inkubační doba je velmi dlouhá
- dochází k selhání imunitního systému - smrt
Viroidy
- viroid je samotná, kapsidem neobalená jednořetězová molekula RNA
- molekula je velmi krátká, tvořena z 250 - 300 základních stavebních jednotek - nukleotidy
- nemají kapsid
- RNA bývají nejčastěji vlasenkovitá
- způsobují specifická onemocnění kulturních rostlin (bledost okurek, vřetenovitost bramborových hlíz) a živočichů (nemoc šílených krav, drbavka)
- přenos: mechanickým poškozením, infikovanými pylovými zrny, infikovanými semeny
Priony
- původci skupiny chorob s podobnými příznaky - tzv. přenosné spongiformní encefalopatie (houbovitá struktura postihující mozek)
- jsou těžké, bez vyjímky smrtelné choroby, které se vyskytují u člověka a u některých druhů domestifikovaných zvířat
- způsobují houbovitou strukturu mozkové tkáně
- v nervových buňkách (neuronech) se ukládají abnormání proteiny, které se označují jako amyloidy
- choroby: nemoc Kuru - obyvatelé Nové Guiney pojídali mozky zabítých nepřátel (třes kosterního svalstva, nekoordinované pohyby, ochrnutí těla, celková paralýza, smrt)
- abnormální izomorfy membránových proteinů nervových buněk
- jsou kódovány vlastní DNA nervových buněk
Sinice
- cyanophyta, sinný - modrý, namodralá barva
Charakteristika
- nejstarší fosilní záznamy o jejich existenci na Zemi jsou staré 3,5 mld let - Austrálie
- před 1,5 mld let byly sinice hlavními producenty kyslíku
- výskyt na místech, kde by naprostá většina organismů nemohla existovat - nejnepříznivější biotopy: kůra stromů, led a horniny jak arktidy, tak antarktidy, půda a voda
- hospodářský význam: některé sinice obsahují zvláštní buňky nazývané heterocysty, jsou velikostně odlišné, vyznačují se schopností vázat dusík; význam při zúrodňování půd, prodkukce kyslíku, biotechnologie (výroba tablet, potravin s vysokým obsahem bílkovin, vitamínů, karotenu)
- tvar:
- kulovitý - jediná samostatná buňka
- vláknité - tvoří kolonie spojené slizem
- rozmnožování: nepohlavní - buněčné dělení (nejdříve se rozdělí nukleoplasma a následně chromatoplasma, výsledkem je vznik dvou dceřiných buněk)
- hormogonie - rozpad vlákna
Anabena, Microcystys
- rody sinic, jsou příčinou tzv. vodního květu
- v průběhu léta se tyto rody namnoží do takového množství, že se voda stává nebezpečnou
- rozkladem odumřelých těl sinic vzniká obrovské množství jedovatých látek, které přechází do vody a ta se stává životu nebezpečnou (kožní choroby, u těhotných žen potrat)
Mitóza
- proces, který zajišťuje dělení buněk, umožňuje růst
- je součástí tzv. buněčného cyklu
Chromozomy
- pentlicovité útvary, jejichž počet je v buňce konstantní (stálý)
- buňky tělní (somatické) mají 46 chromozomů (2n - diploidní stav)
- buňky pohlavní (spermie a vajíčka) mají 23 chromozomů (n - haploidní)
Fáze
- profáze
- metafáze
- anafáze
- telofáze
- proběhnou dohromady za jednu hodinu
Profáze
- na počátku jsou chromozomy dlouhé, tenké, pod mikroskopem nejsou vidět, je jich 46
- koncem profáze se chromozomy zkracují a ztlusťují a pod mikroskopem se stávají viditelnými
- blána jaderná a jadérko mizí, chromozomy se rozptylují v cytoplazmě buňky
- začínají se tvořit vlákna a mitotické vřeténko
- centriola se dělí na dvě části, ty se stěhují k pólům buňky
- vzniká dělící vřeténko, které se skládá z mikrotubul (bílkovinná vřeténka)
Metafáze
- chromozomy se přesouvají do středu buňky
Anafáze
- vřeténko se zkracuje a chromozomy se přesouvají k pólům buňky
Telofáze
- vzniknou 2 nové buňky, ve kterých se postupně vytváří další organely
- cytokineze
Meióza
- redukční dělení
- týká se pohlavních buněk, které vzniknou z buněk tělních
- výsledek meiózy je vznik čtyř pohlavních buněk (gamet) s polovičním neboli haploidním počtem chromozomů, než měla mateřská buňka
- probíhá ve dvou cyklech
Heterotypické dělení
- profáze - překřížení chromozomů, výměna genetické informace
- Mendělejevovy zákony
- překřížení (crossing over) nesesterských chromatid
- metafáze
- anafáze - chromozomy přecházejí celé k pólu (s oběma chromatidami)
- telofáze - buňka se rozdělí na dvě
Homeotypické dělení
- shodné s mitózou - probíhá v obou buňkách současně
- 4 fáze
- výsledkem jsou 4 buňky (gamety) s polovičním počtem chromozomů
Osmotické jevy v buňce
- každá buňka je otevřený dynamický systém - příjem a výdej látek, výměna mezi prostředím a buňkou
- příjem přes buněčnou stěnu - difuze - volné prostupování molekul přes buněčnou stěnu bez dodatku energie
- osmóza - jednostranná difuze molekul rozpouštědla přes propustnou membránu do roztoku
- působí proti koncentračnímu spádu
- hypertonický (koncetrovanější) roztok - voda proniká ven z buňky do nižší koncentrace
- hypotonický roztok - voda proniká do buňky, praskání třeští - plazmoptýza
- izotonický roztok - koncentrace jsou podobné, stejné
Fotosyntéza
- nejdůležitější biochemický pochod na Zemi
- při fotosyntéze se energie slunečního záření mění na energii chemickou, která se ukládá v podobě ATP (adenosintrifosfát) a NADP
- fotosyntézy jsou schopné 3 skupiny organismů: zelené rostliny, sinice, fotosyntetizující bakterie (bakteriochlorofyl)
- rovnice fotosyntézy:
- 6 CO2 + 12 H2O + E → C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O
- CO2 z listů; H2O z kořenů, stonků, listů; E - energie slunečního záření; C6H12O6 - cukr
Průběh
- probíhá ve dvou fázích.
- první fáze je světelná - fotochemická. V této fázi dochází ke vzniku ATP, NADP, fotolýza vody, při níž se uvolňuje kyslík.
- druhá fáze je temnostní, neboli syntetická, ve které vzniká organická látka glukoza.
Charakteristické znaky fotosyntézy
- vyžaduje světlo, probíha jen za účasti fotosyntetických pigmentů, probíha na chloroplastech, hmotnost rostliny se zvyšuje, tvorba org. látek, oxid uhličitý se spotřebovává, kyslík uvolňuje, tvoří se ATP
Faktory ovlivňující rychlost
- voda - nezbytná pro průběh, nedostatek se projevuje uzavíráním průduchů, což způsobí, že se do listů nemůže dostat oxid uhličitý.
- oxid uhličitý - pro rostlinu ideální 0,03 - 0,3% v atmosféře, se stoupajícím množstvím v ovzduší stoupá i rychlost fotosyntézy
- světlo - závisí na osvětleném času a intenzitě (pouze modré a červené světlo)
- teplota - většina rostlin žije při teplotě 25°C, teplota optimální, extrémní hodnoty 0-40°C, fotosyntéza se zpomaluje, až se nakonec zastaví
- vnitřní faktory - stáří listů, množství živin v půdě, množství chlorofylu v listech
Dýchání
- C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O → 6 CO2 + 12 H2O + E
- nejdůležitější katabolický proces (rozkladný)
- fotosyntéza a dýchání jsou dva protikladné pochody, které se vzájemně doplňují
- probíhá v mitochondriích
Průběh
- zahrnuje dvě fáze:
- anaerobní glykolýza (bez kyslíku) - štěpení glukozy za nepřístupu vzduchu
- probíhá v cytoplazmě buňky za nepřístupu vzduchu
- C6 (glukoza) se štěpí na C3 + C3 (trioza) - kyselina pyrohroznová
- uvolňuje se malé množství energie ve dvou ATP
- aerobní glykolýza (s kyslíkem) - v mitochondriích: CO2 + H2O + E, vzniká 36 ATP
- anaerobní glykolýza (bez kyslíku) - štěpení glukozy za nepřístupu vzduchu
Faktory ovlivňující rychlost
- viz učebnice :)
Pletiva
- jsou soubory buněk stejného tvaru, původu, funkce
- vznikají buněčným dělením
Dělivá
- meristény
- jejich činností vznikají nové buňky, nová pletiva
Původní
- protomeristény
- špičky kořenů, vrcholy stonků
- apikální (okrajový) meristén
- zárodky semenných rostlin jsou tvořeny z dělivých pletiv
- charakteristika buněk: velmi tenká buněčná stěna, mnoho cytoplazmy, velká buněčná jádra, malé buňky, chybí mezibuněčné prostory
Prvotní
- primární meristény
- platí obdobná charakteristika jako pro meristény původní
- patří sem:
- dermatogen - vzniká z něj pokožka
- periblem - vzniká z něj prvotní kůra
- plerom - základní pletivo + střední válec
- prokambium - odděluje pletiva vodivá
Druhotná
- sekundární - vznikají obnovením dělivé funkce již rozlišeného trvalého pletiva
- felogen - odděluje korek a feloderm
- kambium
Trvalá
- tvořena diferencovanými buňkami, které jsou uzpůsobeny k výkonu určité funkce
Krycí
- kryjí povrch rostlinného těla a chrání ho před nepříznivými škodlivými vlivy
- ochrana před vysycháním - silná kutikula, nadměrným výparem, před účinky UV záření
- patří sem pokožka - epidermis (od půdy nahoru), hryzodermis (kryje kořeny)
- zpravidla tvořena jednou vrstvou buněk, které k sobě těsně přiléhají - chybí mezibuněčné prostory, na povrchu může být kutikula (vosk)
- mezi některými buňkami jsou buňky ledvinového tvaru, které mají schopnost se otevírat a zavírat - průduchy
- chlupy - trichomy:
- na povrchu pokožky mohou být trichomy
- význam stejný jako pokožka
- rozlišení:
- ostnité, háčkovité - slouží k rozšiřování semen a plodů, ochrana před okusem
- žlaznaté - bývají na masožravých rostlinách - teutakule - prdukují enzymy, které rozkládají tělo hmyzu. Obohacuje rostlinu o dusík a fosfor
- žahavé - na povrchu listů kopřivy, obsahje jedovaté látky histamin, acetylcholin
- absorbční - na kořenech rostlin, řčerpají z půdy vodu a minerální látky
Vodivá
- cévy, cévice a sítkovice jsou sdruženy do svazků cévních (dřevní, lýková část)
- cévy - součást svazků cévních u rostlin krytosemenných, jaou dokonalejší a jsou tvořena úzkými trubicovitými buňkami, jejichž příčné stěny jsou proděravělé
- cévy vedou proud transpirační, vodu s rozpuštěnými minerálními látkami, až do listů, květů, plodů
- cévice - u rostlin nahosemenných - tvořeny úzkými trubicovitými buňkami s příčnými přepážkami
- vedení roztoků v cévicích je méně dokonalé
- sítkovice - součástí lýka a vedou cukry (asimiláty) z listů na místo spotřeby - proud asimilační, buňky sítkovic jsou živé (cévy a cévice mrtvé)
- podle vzájemné polohy dřeva a lýka rozlišujeme tyto svazky cévní:
- bočné - vyskytuje se např. ve stoncích přesliček, stoncích a listech semenných rostlin
- dvojbočné - čeleď tykvovité, lilkovité, zvonkovité
- paprsčité (radiální) - pravidelně se střídá lýko a dřevo (kořeny všech semenných rostlin)
- soustředné
- dřevostředný - odenky některých kapradin
- lýkostředný - konvalina, sněženka, bledule (jednoděložné rostliny)
Základní
- tvořena nejčastěji velkými parenchimatickými buňkami s nebo bez mezibuněčných prostor
- patří sem:
- palisádový parenchym - tvořen několika vrstvami protáhlých buněk, které se vyskytují v čepeli listů
- bývají bez mezibuněčných prostor, asimilační funkce
- houbový parenchym - součástí listů, má nepravidelné buňky s velkými mezibuněčnými prostorami
- asimilační funkce v čepeli listů
- pletivo zásobní - v jeho buňkách shromažďuje rostlina zásobní látky - tuky (slunečnice), cukry (obilniny), bílkoviny (luštěniny)
- pletivo vodní - v něm rostliny shromažďují zásoby vody na další období (kaktusy)
- některé mohou shromažďovat také ostatní látky a tyto buňky mohou tvořit souvislé trubičky - mléčnice (vlaštovičník)
- palisádový parenchym - tvořen několika vrstvami protáhlých buněk, které se vyskytují v čepeli listů
Další rozdělení
- podle tloušťky bun. stěny
- podle přítomnosti mezibuněčných prostor
- podle tvaru buněk
Parenchym
- tvořen tenkostěnnými buňkami různého tvaru
- mohou být krychlovité, kulovité, hranolovité (výskyt v základním zásobním pletivu)
- nebo protáhlé - palisádový parenchym - přítomen v listech rostlin
- palisádový parenchym může být bez mezibuněčných prostor nebo s, prostory jsou vyplněny vzduchem
- např. dužnina jablek
Aerenchym
- pletivo s velkými mezibuněčnými prostorami, které jsou vyplněné vzduchem
- vzniká při růstu stonku roztrháním jeho dužniny
- vyskytuje se u mokřadních rostlin
Sklerenchym
- jeho buňky jsou ztlustlé po celém povrchu, protoplast záhy odumírá
- nachází se v dužnině hrušek v podobě tzv. sklereidů (kamenných buněk)
- skořápky ořechů, přadné rostliny (len, konopí, bavlník), kde tvoří dlouhá vlákna (až 120mm), nebo kruh ve stonku
- mechanická funkce - zpevňuje rostlinné tělo
- lignin - způsobuje zdřevnatění
Prozenchym
- pletivo tvořené z protáhlých buněk se šikmými přepážkami
- tento typ pletiva zpevňuje a vystužuje rostlinné tělo
- můžeme ho najít v žebrech a hranách některých rostlin
Kolenchym
- protáhlé živé buňky bez mezibuněčných prostor
- zpevňuje a vystužuje rostlinné tělo
- najdeme jej v některých žebrech a hranách některých hluchavkovitých rostlin
Transportní systém
Není to celé!
- funkce vody: ve vodě probíhají veškeré biochemické pochody, fotosyntéza, termoregulační pochody, doprava živin
- vodní provoz rostlin zahrnuje příjem vody, vedení vody, výdej vody
Obsah vody v tělech organismů
- od 60% do 90%
- medůzy až 98%
- semena a plody 14%
- čerstvé dřevo 50%
- čerstvá tráva 60%
Příjem vody
- celým povrchem těla
- rostliny stélkaté - stélka (lišejníky, řasy)
- rostliny vyšší - kormus (epifyta - tropické orchideje, ve vodě - leknín)
- naprostá většina rostlin přijímá vodu z půdy kořenovou soustavou
Vedení vody
Krátké vzdálenosti
- od buňky k buňce
- komunikují prostřednictvím otvůrků - plasmodesmy (rostliny stélkaté)
- u vyšších rostlin - kormus v kořenech a listech. Voda prostupuje z půdy do kořenových vlásků (rhiziny), zpět do prvotní kůry, do středního válce, nakonec do svazků cévních, cév a cévic
- děje se třemi pochody:
- bobtnání - voda proniká z půdy do kořenových vlásků
- půdní voda se váže na buněčné koloidy, což jsou částečky o velikosti 1-100 nanometrů, mezi koloidy patří makromolekuly bílkovin v cytoplasmě buňky, makromolekuly sacharidů, které jsou součástí bun. stěny
- difuze - fyzikální děj při kterém se částice všech látek v roztocích vzájemně mísí
- pronikají částice z místa s větší koncentrací do místa s menší koncentrací, dokud se nevyrovnají. Tento proces probíhá i tehdy, jsou-li dva roztoky o nestejné koncentraci odděleny propustnou membránou (bun. stěnou)
- osmóza - je případ difuze k níž dochází tehdy, jsou-li dva roztoky od sebe odděleny polopropustnou membránou (cytoplazmatickou)
- buňka může být obklopena roztokem různé koncentrace
- bobtnání - voda proniká z půdy do kořenových vlásků
Čočinky
- jsou tělíska, která se nacházejí na povrchu kmenů nebo větví a jsou tvořena provětrávacím pletivem
- čočinkami se vypařuje voda v době, kdy je příliš velké sucho a průduchy jsou uzavřené
Kořenový vztlak
- aktivní mechanismus uskutečňovaný kořenovými buňkami za spotřeby energie
- dochází k němu v době, kdy jsou rostliny v bezlistém stavu (nejvíce na jaře)
- nejefektivněji se projevuje v jarním období při poranění stromu
- z poraněného místa vytéká míza - "strom krvácí" (xylénová šťáva) - obsahuje cukry
Intenzita výparu
- intenzita výparu (transpirace) - množství vypařené vody rostlinami z určité plochy (1Ha lesa = 25-30 tisíc litrů vody za den)
- jiný způsob vyjádření: množství vody na vytvoření 1kg sušiny, obilniny - 600l vody
Kořen
- většinou podzemní nečlánkovaný orgán neomezeného růstu, bez listů a je nepravidelně větvený
- pletiva kořene jsou nezelená (chybí chloroplasty)
- upevňují rostlinu v půdě, zásobní funkce (řepa cukrovka - cukr), podílejí se na vegetativním rozmnožování (nepohlavní) - jiřiny, orseje, jsou místem syntézy mnoha organických látek, zporestředkovávají symbiózu i parazitismus (jednostranný vztah), nasávají a dopravují roztoky anorganickcýh látek
- kořenová čepička - buňky slizovatějí a umožňují snažší pronikání kořene, chrání kořen před poškozením
- pásmo prodlužovací - buněk nepřibývá, jen se zvětšuje velikost
- pásmo větvení - jsou již vytvořena trvalá pletiva
Přeměny kořene
- metamorfózy
- dužnaté kořene - rostlina v nich hromadí zásobní látky (čekanka - inulín, mrkev, petržel)
- kořenové hlízy - jiřina
- příčetivé kořeny - umožňují rostlině se zachytit okolí - břečťan
- vzdušné kořeny - epifyty - stromové orchideje
- savé kořeny - fylodendron - haustoria
- rostliny poloparazitické čerpají jen vodu (jmelí bílé)
- rostliny parazitické - čerpají vodu, glukozu, nemají zeleň listovou (kokotice)
- symbióza (bříza bílá + kozák březový)
- kořenové hlízy - bulva (cukrovka), dužnatý kořen (mrkev, petržel)
Rozdíl mezi kořeny jednoděložné a dvouděložné rostliny
- dvouděložné - kořínek sílí a stává se kořenem hlavním, z něj postupně vyrůstají kořeny postranní. Dohromady tvoří kořenovou soustavu
- jednoděložné - kořen hlavní brzy zaniká a jeho funkci přebírají kořeny náhradní - svazčité - vyrůstající ze spodní části stonků (pšenice, ječmen)
Listy
- postranní, obvykle zelené, ploché útvary, převážně omezeného růstu
- listy rostou na svém okraji činností původního dělivého pletiva, okrajový meristén
- vyvíjejí se na stonku z pupenu, ty jsou chráněny šupinami:
- můžou být chráněné jednou šupinou - vrba jíva
- u většiny dřevin jsou pupeny kryté větším počtem šupin
- nebo žádnou nemá - byliny, jsou nahé
- zevní (svrchní) pokožka je tvořena jednou vrstvou buněk, většinou opatřena kutikulou (voskem)
Význam
- fotosyntéza
- transpirace
- výměna plynů O2 a CO2
- nepohlavní (vegetativní) rozmnožování - např. Africká fialka
Postavení listů na stonku
- střídavé
- vstřícné (hluchavka)
- v přeslenu (vraní oko čtyřlisté)
- v přízemní růžici
Stavba listu
- řapíkatý list - žilnatina je stová, u některých rostlin se tvoří palisty, rostlina dvouděložná
- přisedlý list - rostlina jednoděložná, žilnatina je souběžná
Rozdělení podle tvaru čepele
- jednoduché (dub, lípa)
- složené
- dlanitě složené (jírovec maďal)
- speřené (akát, hrách, brambory)
Hospodářský význam
- zelenina (špenát, salát, zelí)
- léky a léčivé čaje
- krmivo pro dobytek (pícniny)
- koření (majoránka, tymián, bobkový list)
- drogy, tabákové listy
- tlumí hluk a prašnost
Metamorfózy
- trny (dříšťal)
- listeny
- zákrov (smetánka) - květ
- dělohy - listy obsahující velké množství zásobních látek
- vlašský ořech - obsahuje až 60% oleje
- hrách, čočka, sója - bílkoviny
- obilniny - cukry - sacharidy
- obal a obalíček - listeny mrkve
- plevy a pluky - listeny obilnin
Květy
- společně s plody zajišťují pohlavní rozmnožování rostlin
- květy, které obsahují tyčinky i pestíky se nazývají květy oboupohlavné
- ty co obsahují jen pestík nebo jen tyčinky jsou jednopohlavné - samčí tyčinky nebo samičí pestíky
- rostliny jednodomé - samčí i samičí květy na jedné rostlině (borovice, líska obecná) a dvoudomé - na jedné rostlině jen jeden typ květu
Stavba
Květní lůžko
- jediná část květu, která vznikla přeměnou stonku
- tvary:
- vyklenuté
- prohloubené
- ploché
- původ:
- bylinné - šťavnaté
- dřevnaté - číška (dub), češule (jabloň, třešeň)
Květní obaly
- nerozlišené - okvětí - P (tulipán, bledule, lilie, narcisy), nerozlišujeme kalich a korunu
- rozlišené:
- kalich - K
- koruna - C
- tyčinky - A
- pestík - G (vajíčka)
Květní vzorec
- vyjadřuje pohlavnost květu, souměrnost, pošet květních částí, uspořádání květních částí
- souměrnost: typická vlastnost každého organismu, podle souměrnosti dělíme na:
- souměrné
- dvoustranně souměrné
- pravidelné
- nesouměrné (kozlík lékařský)
Opylení
- větrem - rostliny větrosnubné - redukované květní obaly, popř. mohou úplně chybět, nevoní, neprodukují nektar, produkují velké množství pylu, který je opatřen vzdušnými vaky
- hymzem - hmyzosnubné - mají velké květy, voňavé, velké množství nektaru, blána exina - jako ježek, dobře se přichytí na povrchu živočicha
- ptáky - ornitofilní - pyl přenáší ptáci (Amazonie - kolibříci)
- vodou
- samosprašnost - rostliny samosprašné jsou opylovány vlastním pylem - autogamické, rostliny se autogamii brání různým způsobem:
- prvobliznost - nejdříve dozrávají blizny
- prvoprašníkovost - nejdříve dozrávají pestíky
- pyl téhož květu na blizně nevyklíčí
- pyl z krátké tyčinky jde na bliznu krátkou, z dlouhé na dlouhou
- cizosprašnost - allogamie - převládá
Oplození
- splynutí samčí pohlavní buňky (spermatozoid) se samičí - vajíčkem
- výsledkem je zygota, postupně vzniká nový jedinec
- z vajíčka vzniká semeno
- ze semeníku vzniká plod
Stavba semene
- každé semeno má na povrchu osemení
- uvnitř osemení je embryo, obsahuje:
- radikulu - zárodečný kořínek
- hypokotyl - stonkový článek
- dělohy: zásobní látky - bílkoviny (hrách, fazole), tuky a oleje (řepka, slunečnice), cukry (pšenice)
Květenství
- soubor květů s cílem přilákat opylovače velikostí, barvou, vůní
Rozdělení
- jednoduchá
- hroznovitá:
- stonky dřeřinné nepřerůstají stonen mateřský
- květy rozkvétají buď od spodu nahoru, nebo od obvodu ke středu
- patří sem:
- úbor - vyskytuje se u rostlin hvězdnicovitých (astra, jiřina), květní lůžko je zkrácené a rozšířené do plochy, rozkvétá od obvodu
- hlávka - strboul (všechny jetele)
- klas (žito, ječmen, pšenice)
- jehněda (bříza, líska), vřeteno je chabé (slabé) a proto se ohne dolů
- okolík - všechny květní stopky stejně dlouhé (prvosenka jarní)
- chocholík - květní stopky jsou nestejně dlouhé, květy však vyrůstají ve stejné rovině (jabloň, hrušeň)
- šiška (smrk, boroice, jedle)
- palice (kukuřice)
- hrozen (rybíz)
- vrcholičnatá
- kvete shora dolů nebo od středu k obvodu
- patří sem:
- vrcholík mnohoramenný - stonek dceřinný delší než mateřský (bez černý)
- vrcholík dvouramenný (knotovka, silenka), ramena jsou stejně dlouhá
- vrcholík jednoramenný - pouze jedna větev květenství
- srpek (mečík)
- vějířek - má květní stopky vyvinuty vždy pravidelně střídavě v úžlabí pravého a levého listenu (kosatce)
- vijan - květní stopky jsou vyvinuty střídavě po obou stranách (pomněnka)
- hroznovitá:
- složená
- homotaktická - složená buď ze 2 květenství hroznovitých, nebo 2 květenství vrcholičnatých
- složený okolík (mrkev, celer, patržel, kmín, kopr)
- heterotaktická - složeno z květenství hroznovitého a vrcholičnatého
- homotaktická - složená buď ze 2 květenství hroznovitých, nebo 2 květenství vrcholičnatých
Plody
- útvary obsahující semena
Rozdělení
- pravé (dužnaté) - na jejich vzniku se podílí pestík nebo pouze jeho dolní část a to semeník
- mají 3 části:
- exokarp - vnější část - blanka
- mezokarp - prostřední část - dužnatý
- endokarp - vnitřní část - tvrdý sklerenchimatický (meruňka, švestka, trnka, třešeň, višeň)
- mají 3 části:
- nepravé - na jejich vzniku se kromě pestíku podílí i květní lůžko a spodní části květních obalů
- dužnaté - exokarp je blanitý, mezokarp dužnatý, endokarp je blanitý (jádřinec)
- suché
- pukavé - v době zralosti pukají a semena vypadávají ven
- lusk - rostliny bobovité (hrách, fazole)
- šešule - plod brukvovitých rostlin (brukev, řepka olejka), poměr délky 4:1
- šešulka (kokoška pastuší tobolka, penízek rolní), poměr délky 1:1
- měchýřek (pryskyřník, pivoňka)
- tobolka (mák, tulipán
- nepukavé
- oříšek - lískový, vlašský
- nažka - kožovité nebo blanité oplodí - slunečnice, smetánka lékařská, bříza
- obilka - trávy (ječmen, pšenice, žito, oves, kukuřice)
- poltivé - vícesemenné, v době zralosti se poltí na jednosemenné plůdky
- struk (ohnice)
- diskovitý plod - sliz, vzniká více plodů
- dvounažka (kmín, mrkev)
- tvrdka - hluchavkovité, poltí se pouze na 4 části
- pukavé - v době zralosti pukají a semena vypadávají ven
Chemické složení buňky
- voda asi 65%
- organické látky: bílkoviny (12%), cukry (9%), tuky (8%), nukleové kyseliny - nositelé genetické informace (3%)
- anorganické látky - minerální (3%)
- převládají tyto chemické prvky:
- C, O, H - hlavní součásti cukru
- S, N, P - hlavní součásti bílkovin
- Ca, Mg, Na, K, Fe - biogenní (životodárné) prvky, funkce stavební, v buňce od desítek % po 0,01%
- stopové prvky - organismus je potřebuje ve stopách - mikrobiogenní: bor (nedostatek boru u řepy vyvolává srdéčkovou hnilobu), molybden, mangan, zinek, měď
- těžké kovy - rtuť, olovo, kadmium - vyvolávají u většiny rostlin vážné poruchy, rostliny mají schopnost je buď přímo zneškodňovat, nebo je ukládat do buněčných stěn či vakuol, poutači jsou houby
- převládají tyto chemické prvky:
- buňka je základní stavební a funkční jednotka těla
- jednobuněčné organismy - buňka vykonává všechny životní děje
- mnohobuněčné organismy - dochází k tvarové a funkční specializaci buněk, u rostlin vznikají pletiva a u živočichů tkáně
- voda - nejčastěji 65%
- sušina - organické - ústrojné látky
- bílkoviny 12%
- cukry (sacharidy) 9%
- tuky 8%
- nukleové kyseliny 3%
- anorganické látky - neústrojné 3%
Význam vody
- tvoří většinu hmoty živých soustav (kromě semen a plodů + výtrusy) - 14%
- bez vody člověk vydrží maximálně 4 dny - voda je nezbytnou podmínkou života na Zemi
- všechny životně důležité chemické pochody potřebují vodu
- voda je nezbytnou součástí osmotických jevů (osmóza, difuze, bobtnání semen)
- rozpouštědlo
- má vysokou tepelnou kapacitu - pomalu teplo přijímá, dlouho si ho udržuje
Bílkoviny
- mají pro život zásadí význam, člověk bez nich nemůže existovat
- v době růstu - 4g bílkovin na 1kg hmotnosti
- v dospělosti 1gram na 1kg
- tvoří stavební součásti buněčných struktur
- některé bílkoviny se podílejí na přeměně látek - enzymy
- některé mají obrannou funkci - protilátky
- transportní funkce - hemoglobin + cytoplazmatická membrána
- bílkoviny jsou složeny z aminokyselin - 20 standardních aminokyselin
Cukry
- sacharidy
- vznikají pouze v organismu, který obsahuje chlorofyl - v zelených rostlinách procesem fotosyntézy
- 6CO2 + 12H2O + E -> C6H12O6 + 6O2 + 6H2O
- rozdělení
- monosacharidy
- pentozy - součást DNA, RNA
- hexony (glukoza) - hroznový cukr
- disacharidy
- sacharoza - řepný cukr
- laktoza - mléčný cukr
- polysacharidy
- škrob
- glykogen
- chitin (krunýř raků)
- inulín (v kořenech čekanky)
- murein - tvoří buněčnou stěnu bakterií
- celulóza - tvoří obal rostlinných buněk
- monosacharidy
- sacharidy jsou pro organismus hlavním zdrojem energie
- spálením 1g sacharidu se uvolní 17kJ
- v potravě člověka by mělo být asi 60% sacharidů
Tuky
- také hlavním zdrojem energie pro organismus
- spálením 1g tuku se uvolní 39kJ
- v potravě 25%
- tuky rostlinného původu - olej - zdravější než tuky živočišné - sádlo
- součástí fosfolipidových membrán (cytoplasmy)
Nukleové kyseliny
- součástí chromozomu
- mají hlavní význam při přenosu genetické informace
Látky minerální
- makrobiogenní prvky - C, H, O, N, S, P - 95%, K, Na, Ca, Mg, Fe, Cl
- mikrobiogenní prvky - stopové prvky (Bor, ...)
- organismus je potřebuje ve velmi malých množstvích
Rozmnožování rostlin
Pohlavní
- sexuální
- dochází ke splynutí samčí a samičí pohlavní buňky (oosféry + spermatozoidu)
- vzniká zygota (2n - diploidní) - embryo
- jedinci vzniklí pohlavním způsobem se nazývají potomstvo
- genotyp je výsledkem kombinace genotypu samčího a samičího
Nepohlavní
- asexuální
- může vzniknout nový jedinec
- z jediné buňky
- z tkáně (pletiva)
- z orgánu (kořen, stonek, list)
- jedinci vzniklí nepohlavním způsobem mají stejnou genetickou výbavu jako rodič (100%)
- jedinci vzniklí nepohlavně se označují jako linie
- způsoby nepohlavního rozmnožování:
- pomocí řízků (z kořenů, listů, stonků)
- kořenové (křen)
- listové (africká fialka)
- stonkové (muškát, pelargonie)
- šlahouny (jahodník)
- pomocí hlíz (kořenové - jiřiny, stonkové - narcis, tulipán, šafrán, brambory)
- cibulemi (česnek, cibule)
- roubování (ovocné dřeviny - jabloně), roub je část letorostu se třemi pupeny, který má 10-15cm
- očkování - zde se přenáší pouze jediné očko z části dřeva (peckoviny - meruňky)
- odkopky (švestky)
- hřížení (rybíz)
- pomocí řízků (z kořenů, listů, stonků)
Růst rostlin
- nezvratné (irreversibilní) změny hmotnosti a velikosti těla
- nepřetržitý růst vykazují mnohé rostliny:
- rostliny teplých a vlhkých tropů
- středomoří - palmy
- mírný pás - jehličnany
Průběh
- tři fáze:
- zárodečná - embryonální - omezena na dělivá pletiva (meristény)
- dochází k intenzivnímu dělení buněk, které zůstávají malé s velkými jádry, velkám množstvím cytoplasmy, bez vakuol, bez mezibuněčných prostor
- prodlužovací - elongační - buňky zvětšují velikost příjmem vody z okolních pletiv do vakuoly
- zvyšuje se procento bílkovin, vznikají nové vrstvy bun. stěny, celulóza
- rozlišovací - diferenciační - původně stejné (identické) buňky se začínají rozlišovat (diferenciovat) k plnění různých úkolů
- zárodečná - embryonální - omezena na dělivá pletiva (meristény)
- růst je doprovázen změnami:
- morfologickými (tvarovými)
- anatomickými (vnitřní uspořádání těla)
- fyziologickými (funkční)
Ovlivnění růstu
- světlo - rostou rychleji v noci a během dne se rychlost růstu snižuje
- teplota - 25°C optimální pro většinu rostlin
- <0°C - voda ve vakuolách mrzne, vznikají krystaly, způsobují roztrhání pletiv, smrt buňky
- 25°C - 40°C - struktury se vaří, koagulace bílkovin
- voda - existují rostliny, které velmi dobře snáší sucho, rostliny xerotermní (stepní rostliny), rostliny vodní - hydrofilní (leknín)
- minerální látky
Dormance
- řada rostlin mírného pásu a dál na S upadá v době nepříznivých podmínek do dormance (dormire - spát) je často spojena s redukcí organismů (opad listů)
- dormance je spojena se vznikem a přítomností kyseliny abscisové, která se tvoří v pupenech, způsobuje dormanci
- příchodem jara se kyselina rozkládá a pupeny mohou začít rašit
- řada rostlin přečkává nepříznivé podmínky tím, že vytváří vegetativní rozmnožovací útvary
- některé rostliny vytvářejí zásobní kořeny (křen), kořenové hlízy (jiřina, orsej), cibule (tulipán, cibule), stonkové hlízy (šafrán), oddénkové hlízy (brambory)
Délka života
- podle délky života dělíme rostliny do několika skupin
- jednoleté - anuely - v jednom roce svého života vyklíčí ze semene, vytvoří plody a tentýž rok umírají
- monokarpické - plodí jednou za život
- letničky (kukuřice, oves, mák)
- ozimy (ozimý ječmen ozimá pšenice) - musí projít stádiem dormance
- efemery - velmi krátká vegetační doba
- dvouleté - bieny - byliny, které v prvním roce života vytvoří pouze vegetativní orgány (tzv. přízemní růžici listů)
- v dalším roce vytvoří orgány generativní - vykvetou, přinesou plody a odumírají
- vytrvalé - plurieny - mohou kvést jednou za svůj život, pak je označujeme jako monokarpické, nebo mohou kvést opakovaně po mnoho let a pak je označujeme jako rostliny polykarpické
- rostliny monokarpické rostou mnoho let ve vegetativním stavu, poté za 30-50 let vykvetou, přinesou květy, plody a končí (agáve americká)
- polykarpické - jedná se o celou řadu nahosemenných rostlin, ale také krytosemenných, které přezimují pomocí oddénků, cibulí, hlíz a kořenů (sněženka, bleduje, orsej, jiřina, srdcovky, tulipány, narcisy, modřence, hyacinty)
- jednoleté - anuely - v jednom roce svého života vyklíčí ze semene, vytvoří plody a tentýž rok umírají
Požadavky na světlo
- fotoperiodismus
- rostliny krátkého dne (12h svitu denně) - rostliny tropů
- v našich podmínkách takové rostliny v létě nevykvetou, pouze na jaře a na podzim, kdy je den nejkratší (rýže, chryzantémy)
- rostliny dlouhého dne potřebují k tomu aby vykvetly 14-16 hodin
- většina rostlin mírného pásu (obilniny, ...)
- rostliny neutrální - kvetou za libovolné fotoperiody (muškát, pampeliška, pelargonie, sedmikrásky)
Vnitřní faktory
- fytohormony (rostlinné hormony)
- auxiny, gibereliny, cytokininy - ovlivňují syntézu bílkovin, DNA, působí na větvení stonků, kořenů, tvorba pupenů, dělivá pletiva (meristény), prodlužovací (elongační) fáze růstu
- stimulátory růstu
- tvoří se i inhibitory (zpomalovači) - kys. abscisová, ethylen
- zpomalují růst, brzdí klíčení semen, brzdí vývoj pupenů, podporují stárnutí (opad listů, opad plodů, tvorba hlíz, uzavírání průduchů, navození dormance)
Ontogenetický vývoj
- individuální vývoj jedince, období od začátku života (od vzniku zygoty) až po smrt (zánik)
- zahrnuje změny kvantitativní (zvětšování hmotnosti a rozměrů), kvalitativní (rozrůzňování buněk, tkání a orgánů) - diferenciace
- individuální vývoj vyšších rostlin zahrnuje 4 vývojová období:
- embryonální (zárodečné) - období od vzniku zygoty do ukončení vývoje embrya (zárodku)
- růstové - vegetativní
- začíná klíčením semen nebo výtrusů (houby, mechy) a trvá do založení pohlavních rozmnožovacích orgánů (pestík, tyčinky)
- v tomto období se rozmnožuje rostlina pouze nepohlavně (např. šlahouny jahodníku)
- období dospělosti (reprodukční)
- rostlinný jedinec dosahuje pohlavní zralosti, nabývá schopnost tvořit pohlavní buňky, nebo spóry (u hub)
- stárnutí (senescence)
- snižuje se metabolická aktivita jedince, zastavuje se rozmnožovací schopnost, převládají dělje katabolické (rozkladné) nad ději anabolickými (skladnými)
- ontogenetický vývoj končí smrtí
Růstové korelace
- jsou vzájemné souvislosti mezi jednotlivými orgány mezi celým organismem
- jednotlivé buňky rostlinného těla jsou ve vzájemném kontaktu prostřednictvím otvůrků v buněčných stěnách, které se nazývají plasmodesmy - toto spojení umožňuje pronikání cytoplasmy z buňky do buňky
- dalším vlivem, který ovlivňuje korelační vztahy mezi orgány jsou tzv. fytohormony
- základní růstová korelace se označuje jako apikální dominance, což je převaha vzrostlého vrcholu (stonku, kořene)
- ve vzrostlém vrcholu stonku nebo kořene se nachází stimulátor růstu (auxin) a ten postupuje pomocí sítkovic směrem dolů a inhibuje (brdzí) pupeny, které jsou umístěny níže
- po odstranění vzrostlých vrcholů stonků a kořenů se vliv auxinu zruší a postranní stonky nebo kořeny porostou rovnoměrně
- polarita růstu - tvarové a funkčí omezení vrcholového (apikálního) a spodního (bazálního) pólu
Regenerace (obnova) tkání
- fyziologická - nahrazení opotřebovaných částí rostliny
- zacelení jizev po opadlých listech, vytvoření nových sítkovic ve svazcích cévních (plní funkci 1 rok)
- patologická - náhrada poškozených nebo odňatých částí rostlinného těla pomocí dělivých pletiv (meristénu)
- v místě poškození vzniká na obvodu řezné plochy neorganizovaně rostoucí hojivé pletivo - zábalové pletivo, které ránu zahojí - kalus
Pohyby rostlin
- většině rostlin chybí schopnost pohybu z místa na místo, tzv. lokomoce
- většina rostlin je však schopna určitých pohybů, které jsou důsledkem jejich reakce na podraždění podněty, které přicházejí z okolí
Pohyby fyzikální
- vykonávají živé i odumřelé části rostlin, neboť jsou založeny na fyzikálních principech platících pro živou i mrtvou přírodu
- pohyby mrštivé - explozivní
- tímto způsobem se otevírají tobolky netýkavky, nebo výtrusnice některých vřeckatých hub
- jsou způsobené náhlým vyrovnáním turgoru (napětí vakuoly) v pletivech tobolky netýkavky
- pohyby hygroskopické
- způsobené pnutím, které vzniká na základě rozdílů v rychlosti bobtnání a propustnosti buněčných stěn pro vodu u rostlinných pletiv na vnitřní a vnější straně orgánů (podpůrné šupiny jehličnanů)
- šišky nahosemenných rostlin se za deště zavírají, za sucha se otevírají
- pohyby kohézní
- způsobené přilnavostí (adhezí) vody k buněčné stěně a kohezí (soudržností) vody
- tímto způsobem se otevírají výtrusnice kapradin a prašníky semenných rostlin
Pohyby vitální
- těchto pohybů jsou schopné pouze živé rostliny nebo jejich části
- taxe - pohyby lokomoční, z místa na místo
- některé jednobuněčné řasy, výtrusy řas (spóry), pohlavní buňky (gamety) - spermatozoidy mechorostů a kapraďorostů
- k pohybům dochází uvnitř buňky
- ohyby
- samovolné - autonomní
- příčinou je nerovnoměrný transport hormonů - auxinů, které proudí od vrcholů stonků směrem dolů
- kruhové pohyby stonků fazolu, hráchu, chmele, kývavé pohyby pšenice, ječmene
- indukované - odvetné
- tropismy - vyvolány jednosměrně působícím faktorem (gravitací, světlem)
- geotropismus
- kořen rostliny je kladně geotropický - roste ve směru tíže zemské
- stonek je záporně geotropický - roste vždy proti směru tíže zemské
- příčinou geotropismů jsou přesýpavá zrnka škrobu, která jsou umístěna v buňkách kořenové čepičky
- fototropismus - otáčení úborů slunečnice za sluncem v průběhu dne od východu k západu
- geotropismus
- nastie - vyvolávány všesměrně působícím vnějším faktorem
- termonastie - otevírání květů tulipánů v teple
- v teple vnitřní strana okvětních lístků tulipánů roste rychleji než strana vnější - květy se otevírají
- fotonastie - květy se otevírají pouze za určité intenzity denního světla
- zamračené dny - úbory smetánky se neotevřou
- scismonastie - jsou pohyby způsobené otřesy (citlivka - mimóza)
- niktinastie - pohyby spánkové (např. u šťavele)
- lístečky se na noc sklápějí dolů
- termonastie - otevírání květů tulipánů v teple
- tropismy - vyvolány jednosměrně působícím faktorem (gravitací, světlem)
- samovolné - autonomní
Lišejníky
- jsou podvojné rostliny, jejichž tělo se nazývá stélka
Stélka
- lupenitá (terčovka bublinatá)
- keříčkovitá (dutohlávka sobí)
- korovitá (mapovník zeměpisný)
- je tvořena ze tří vrstev, symbióza (lichemismus) - řasa poskytuje cukry, houba vodu
Výskyt
- jsou bioindikátory - ukazatelé čistoty ovzduší
- rostou v prostředí, kde jim nehrozí konkurence rychle rostoucích vyšších rostlin (borka, ploty, kameny, povrch půdy, střechy)
- ve všech zeměpisných oblastech
- průkopníci života na nejnehostinnějších místech, připravují prostředí pro další organismy
Hospodářský význam
- potrava sobů
- farmaceutický průmysl, voňavky
Rozmnožování
- může tvořit dva druhy rozmnožovacích částic: isidie, sorelie, obě obsahují obě části lišejníku, houbu i řasu
- isidie na okraji, sorelie uvnitř stélky
Řasy
- nižší rostliny, autotrofní organismy
- obsahují chlorofyl A, můžou mít i chlorofyl B, C, D
- proces oplození vázaný na vodu, tělo je tvořeno stélkou, která bývá různě diferencována
- moře, sladké vody, na půdě, na borce stromů
Stélka
- jednobuněčné:
- bičíkatá stélka (krásnoočka, zelenivky), monaoidní - 1 buňka, 1 jádro
- měňavkovitá stélka, vytváří panožky sloužící k pohybu
- kapsální stélka, mohou se sdružovat do kolonií, pomocí slizu drží při sobě
- kokální stélka - nemá bičíky - nepohyblivá, krytá pevnou buněčnou stěnou (rozsivky)
- mnohobuněčné:
- trichální stélka - jednojaderné buňky, vytvářejí vlákna
- sifonokladální - trubicová, větvená, vícejaderná (žabí vlas)
- pletivná - až několik metrů (parožnatka)
Rozmnožování
- nepohlavní - příznivé podmínky
- spóry - výtrusy
- pohyblivé - zoospory, mají bičíky
- nepohyblivé - aplanospory
- sporangia - útvary v nichž vznikají spóry
- přímo vyrůstají v nové jedince
- spóry - výtrusy
- pohlavní
- spojí se 2 pohlavní buňky gamety vzniklé v gametangiích
- gamety:
- izogamety - stejné samčí i samičí
- anizogamety - rozdílné buňky samčí a samičí
- oogamie - oosféra - velká nepohyblivá vaječná buňka (samičí)
- rodozměna - střídání pohlavní a nepohlavní generace
- gametofyt - pohlavní generace
- sporofyt - nepohlavní generace
- pouze u ruduch, chaluh a zelených řas
Význam
- fotosyntéza
- potrava (fytoplankton)
- vodní květ - sinice - přemnožené řasy
- farmaceutický, kosmetický průmysl
Houby
- tělo je stélka (nepravé kořeny, listy a stonky)
- eukaryotické - buněčné jádro je odděleno karyotékou, DNA není ve styku s cytoplazmou
- probíhá mineralizace půdy
- heterotrofní - postrádají chlorofyl a musí přijímat hotové organické (ústrojné) látky
- saprofytické - čerpají organické látky z mrtvých těl rostlin a živočichů
- parazitické - čerpají látky z živých těl rostlin a živočichů
Parazitické
- příležitostní (fakultativní) - zpočátku saprofité
- obligátní (závazní) - způsobují závažné choroby rostlin a živočichů
- sněti, rzi obilnin, přemění klasy v zapáchající mazlavou hmotu, nebo přemění klasy v prach
- kvasinky - mohou vyvolávat závažné kožní choroby - mykózy - chodidla, meziprstní prostory, candida albicans - způsobuje záněty pochvy
- padlí, strupovitost - ochrana proti houbovým chorobám rostlin: měďnatý postřik
Význam
- biotechnologie - výroba vína, piva, těsta
- bez hub by život na planetě nemohl existovat
Typy
- jednobuněčné - kvasinka
- mnohobuněčné - stélka tvoří podhoubí - mycelium
- trubicovité
- přehrádkované
- skládá se z hyf - houbových vláken
- za určitých okolností může na podhoubí vyrůst plodnice, která má na spodu klobouku buď lupeny nebo rourky
- na povrchu lupenů se tvoří bazidie; spóra na basidii je basidiospóra
Výtrusy
- slouží k rozmnožování hub
- mohou být výsledkem nepohlavního rozmnožování - konidie, nebo pohlavního rozmnožování, při němž dochází ke splývání pohlavních buněk - gamet, které se tvoří v pohlavních orgánech - gametangia
- samčí - antheridia, tvoří se v nich spermatozoidy
- samičí - archegonia - tvoří se vajíčka
- některé druhy hub, např. houby stopkovýtrusné, netvoří gametangia, ale dochází ke splývání dvou různopohlavných podhoubí
Rozmnožování
- nepohlavní - buněčné dělení
- pučení (kvasinky)
- tvorba výtrusů - spór
- pohlavní - výsledkem je vznik výtrusů
- zahrnuje 3 fáze
- plazmogamie - celý obsah jedné buňky se přesouvá plasmatickým můstkem do druhé buňky, ta bude obsahovat dvě buněčná jádra
- karyogamie - dochází ke splývání bun. jader a vzniku zygoty
- zygota má dvakrát více chromozomů - 2n
- vyklíčí v podhoubí (mycelium)
- může za určitých okolností vzniknout plodnice
- lupeny nebo rourky plodnic jsou pokryty výtrusorodnou vrstvou na které se tvoří výtrusnice a výtrusy
- mitóza - vznikají výtrusy, které budou obsahovat poloviční (haploidní) počet chromozomů, tímto se obnovuje počáteční stav
- zahrnuje 3 fáze
Zástupci
- někteří vstupují do vzájemného prospěšného spolužití - symbióza
- lichemismus - symbióza houba a řasy
- mykorhiza - symbióza houby s kořeny vyšších rostlin
- smrk + hřib pravý smrkový
- kozák březový + bříza bílá
- křemenáč osikový + osika
- klouzek modřínový + modřín
Vyšší rostliny
Dělení
- ryniofyta
- mechorosty
- kapraďorosty
- nahosemenné
- krytosemenné
Charakteristika
- organismy mnohobuněčné
- většinou se jedná o rostliny zelené a suchozemské
- mají vyvinutou soustavu specializovaných vodivých pletiv (cévy, cévice, sítkovice), vyjímka ryniofyta a mechorosty
- předky vyšších rostlin je třeba hledat mezi zelenými řasami
- nejstarší vyšší rostliny (ryniofyta) se na naší planetě objevují v siluru a devonu někdy před 420 miliony lety
Ryniofyta
- stavba:
- rhizonoidy ("kořeny")
- mezomy ("stonky")
- telom - sterilní, fertilní (tvoří výtrusnice)
- blízce příbuzné druhy, které jsou podobné ryniofytům se jmenují rhinia a psilofyty
Rozmnožování
- probíhala metageneze - rodozměna, při které se střídá generace pohlavní (gametofyt) - gamety samčí a samičí, vznikají v gametangiu
- samčí - antheridium
- samičí - archegonium
- spojením spermatozoidu a vajíčka vzniká zygota (diploidní), vyrůstá sporofyt (diploidní), tam se vytvářejí výtrusnice a tam dochází k redukčnímu dělení, vznikají výtrusnice a tam dochází k redukčnímu dělení, vznikají výtrusy
Mechorosty
- patří mezi rostliny vyšší, jejichž tělo se nazývá stélka
- rostliny výtrusné
Rozmnožování
- v jejich vývoji se střídá generace pohlavní (gametofyt), na gametofytu se tvoří pohlavní orgány a v nich pohlavní buňky
- samčí gametofyt - antheridia (tvoří spermatozoidy)
- samičí gametofyt - archegonia (tvoří vajíčka)
- generace haploidní - n
- vzniká zygota (2n) - diploidní, z ní vznikne prvoklíček (2n) - podobá se drobné zelené řase, vznikne rostlinka, na ní štět + tobolka (probíhá redukční dělení, diploidní stav se mění na stav haploidní)
Zástupci
- jatrovky (porostnice mnohotvárná) - stélka je lupenitá, nerozlišená
- mechy (rašeliník)
- neukončený růst, v dolní části odumírá, v horní přirůstá
- podílí se na vzniku rašeliny
- vyžadují ph 3-4
- léčebné účely
- stélka rašelináku je tvořena ze dvou typů buněk
- živé buňky - chlorocysty
- mrtvé buňky - hyalocysty
- ploník obecný
- bělomech sivý
- travník schroeberův
- měřík příbuzný
- drabík stromkovitý
Kapraďorosty
Není to celé!
- tělo těchto rostlin se nazývá kormus, který je tvořen pravými stonky
- metageneze (rodozměna) kapraďorostů je prakticky stejná jako metageneze mechorostů
- vyrůstá z výtrusu "prokel" srdčitého tvaru velikosti 0,5cm
- rostliny jednodomé
- kapradiny tvoří podzemní stonky neboli oddénky (nečlánkované), z nich vyrůstají kořeny
- listy jsou většinou velké a plní funkci jak výživy, tak i rozmnožování - trofosporofyly
- některé druhy jsou překryté blankou - ostěry, některým druhům tyto ostěry chybí (papradka samičí
Listy
- trofofyl - funkce asimilační
- sporofyl - výtrusný list
- trofosporofyl - funkce asimilační i tvorba spór (např. kapraď samec), velké listy
Rozdělení
- plavuně (všechny josu chráněny)
- plavuň vidlačka
- plavuň pučivá
- přesličky
- přeslička rolní
- přeslička bahenní
- přeslička obrovská
- některé přesličky vytvářejí dva druhy lodyh
- lodyha jarní (hnědá), tvoří pouze výtrusy
- lodyha letní (zelená)
Historie
- svého největšího rozvoje dosáhly v prvohorách, v údobí karbon
- výška kolem 25m, průměr kmene 50cm
- mělké močálovité oblasti
- vlivem nepřítomnosti O2 nastal proces karbonizace, neboli prouhelňování, který měl za následek vznik černého uhlí (např. oblast Ostravy)
Kapraďosemenné
- rostliny, které tvoří přechod mezi kapraďorosty a rostlinymi semennými
- vyhynulé, podobaly se stromovým kapradinám, měly velké listy a jejich stonky druhotně tloustly
- jejich semena připomínají semena vyšších rostlin
- prvohory
Nahosemenné
- název podle chybějícího květního útvaru, pestíku
Charakteristika
- šupina podpůrná - postupně dřevnatí
- šupina plodní - na ní sou vajíčka - vytváří se semeno
- rostliny jednodomé, tzv. na jednom stromě vyrůstají jak šištice samičí, tak šištice samčí
- rozmnožují se semeny, která mohou být opatřena zvláštními strukturami jež slouží k jejich rozšiřování
- jsou většinou stále zelené dřeviny stromovitého, méně často keřovitého vzrůstu (vyjímky: modřín opadavý, jalovec, tis)
- jejich vodivá pletiva jsou tvořena:
- sítkovicemi (vedou asimiláty z místa vzniku na místo spotřeby nebo do zásoby, směrem dolů
- tracheidy - cévice, směr nahoru
- stonky nahosemenných rostlin tloustnou činností dělivého pletiva - kambia
- listy jsou dvojího typu
- listy jehlicovité
- listy šupinovité (jinan dvoulaločný)
- vyrůstají na zkrácených větévkách - brachibastech
- sporofyt nahosemenných rostlin je vše, co vidíme (až na vajíčko), je diploidní
- gametofyt je tvořen pouze několika buňkami v pylovém zrnku a pylové láčce (samčí gametofyt), nebo je tvořen několika buňkami ve vajíčku (gametofyt samičí)
Vývoj samčího gametofytu
- buňka vegetativní se přesouvá do vrcholu pylové láčky a řídí její rychlost růstu
- buňky proklové dříve nebo později zanikají
- buňka generativní se rozdělí ve dvě buňky spermatické
Schéma samčího gametofytu
- základem je vajíčko, které vyrůstá na plodolistu
- na povrchu vajíčka je obal - integument
- pod obalem je pletivné jádro, které se nazývá nucelus
- zralý zárodečný vak, který většinou nese 2 zárodečníky
- každý zárodečník nese jednu oosféru
Rozdělení
- jinany - největší rozvoj v prvohorách - karbonu, ve třetihorách zajikají, přežívá pouze jinan dvoulaločný
- listy mají dlouhé řapíky, čepel je dvoulaločná
- dvoulaločné listy s vějířovitou žilnatinou, vyrůstají na dlouhých brachiblastech
- pylová zrna nemají vzdušné vaky
- vajíčka vyrůstají na dlouhých stopkách po dvou
- semena jsou žlutá, průměr 2cm, připomínají peckovici
- jehličnany - jsou většinou vždy zelené dřeviny
- stromovitý nebo keřovitý vzrůst
- většina obsahuje pryskyřičné kanálky
- listy jsou buď jehlicovité nebo šupinovité (smrk stepilý, borovice lesní, borovice černá - tmavě zelené)
- modřín opadavý - listy na zimu opadávají, dřevo je odolné proti hnilobě
- tis červený - celý strom je prudce jedovatý
- jalovec obecný - tvoří modré dužnaté šištice, které se sbírají
- túje (zerav) východní/západní, cypřiše - cizokrajní zástupci
Krytosemenné
Není to celé!