Stavba rostlinné buňky

Přejít na:navigace, hledání

tvar rostlinné buňky je rozmanitý
průměr 0,01 - 0,1mm, buňky některých řas mohou mít délku několik dm, buňky pryšcovitých rostlin až několik metrů - mléčnice
součásti protoplastu: chloroplast, mitochondrie, jádro a jadérko, ribozony, drsné a hladké endoplazmatické retikulum, cytoplazma, vakuola, Golgiho aparát
v živé rostlinné buňce se protoplast pohybuje prouděním cytoplasmy, tím je usnadněna výměna látek mezi buněčnými organelami (ústroječky) nebo mezi buňkami navzájem

Obsah

nejdůležitější organela buňky, která kontroluje syntézu (tvorbu) nejdůležitějších látek - bílkovin - proteinů
genetická informace
kryto dvojitou membránou - karyotékou
uvnitř je jaderná hmota - karyoplazma = chromozomy DNA a proteiny
jadérko je součástí buněčného jádra a má vztah ke tvorbě ribozomů

organely opatřené dvojitou biomembránou, vnější určuje tvar, vnitřní vytváří výčněkly - kristy
oválný tvar, velikost 0,1 až 10 mikrometrů
význam: probíhá v nich bun. dýchání při kterém se uvolňuje energie, která slouží k zajištění všech životních funkcí
počet: od několika set po tisíce

uvnitř je bun. šťáva, která kromě vody obsahuje složité organické látky:
- kyseliny - kys. jablečná, vinná, citronová, šťavelová
- cukry - monosacharidy (glukoza), disacharidy (cukr řepný, třtinový), polysacharidy (inulin - kořen čekanky a topinamburu)
- třísloviny - svíravá chuť; tanin (zabraňuje hnilobě dřeva)
- barviva - antokyany - způsobují zbarvení květů (plicník), listů (červené zelí), kořenů (červená řepa)
- oleje a tuky - semena máku, řepky a plody slunečnice
- glykosidy - funkce zásobní a ochranná, jsou hořké nebo jedovaté; muscarin (halucinogen - muchomůrka červená), phalloidin (jed - muchomůrka zelená), makovice obsahují morfin, kodein, papaverin, chinin (kůra stromů chininovníku, lék na malárii)
v mladých buňkách je větší počet malých vakuol, v buňkách diferencovaných je jedna velká vakuola, která zabírá 90% obsahu buňky

velmi rozsáhlý a rozvětvený systém biomembrán, který prostupuje celý obsah buňky
místo syntézy biomembrán
dělení
- drsné - na jehož povrchu jsou připojeny ribozomy - je to místo syntézy bílkovin
- hladké - bez ribozomů - místo syntézy tuků
představuje komunikační systém buňky a zajišťuje transport látek mezi jednotlivými částmi buňky

oválná tělíska ohraničená dvojitou membránou
vnitřní obsah plastidu se nazývá stroma
vnitřní membrána vytváří zvláštní útvary zvané tylakoidy (váčky)
rozdělení:
- chloroplasty - fotosyntéza, v každé buňce 40-50, velikost 4-6 mikrometrů, čočkovitý tvar, obsahuje chlorofyl
- chromoplasty - obsahují vysoké množství karotenoidů, které jsou červené a žluté barvy, vznikají z chloroplastů a jejich funkce je ekologická - zbarvené květy lákají opylovače
- leukoplasty - neobsahují žádná barviva, jsou místem syntézy tuků; amyloplasty - škrobotvorci (brambory), v některých se mohou tvořit i tuky a bílkoviny

vyplňuje vnitřní prostor buňky mezi jednotlivými organelami, systém jemných vláken, v prostorách mezi vlákny se nachází tekutá vodní fáze, která obsahuje enzymy a inkluze (kapky tuků nebo krystalických solí)

dvojitá biomembrána, která odděluje protoplast od buněčné stěny
procházejí jí tzv. integrální membránové proteiny (IMP), které slouží ke komunikaci buňky mezi jejím vnitřním obsahem a vnějším prostředím
IMP slouží jako přenašeči složitých organických látek do nitra buňky

typická organela rostlinné buňky (u živočichů chybí)
tvoří pevný obal buňky a určuje tvar buňky
je propustná - permeabilní (pro látky pronikající do buňky z vnějšího prostředí)
tvořena z buničiny - celulózy
mezi buňkami jsou v buněčné stěně vytvořené otvůrky - plazmodesmy, pomocí nichž může cytoplazma pronikat z jedné buňky do druhé, to umožňuje rovněž transport látek mezi buňkami navzájem
základem je střední lamela, na kterou ve většině případů nasedá primární stěna. Obsahuje rovněž celulózu, hemicelulózu a pektiny
v ojedinělých případech je primární stěna pokryta silnou druhotnou (sekundární) stěnou, která může být tvořena korkem, kutinem, suberinem a dalšími složitými organickými látkami