Z 8.B8 wiki

Ústava

• právní akt nejvyšší právní síly, upravující principy určitého státu, organizaci veřejné moci, územní samosprávu a základní práva a svobody občanů
• ostatní právní normy z ní vycházejí, jsou jí podřízeny
• dva typy - psané (většina států, ČR), nepsané - zvykové (Velká Británie)
• ústava je schvalována zákonodárným orgánem (v případě ČR parlamentem), případně přímým hlasováním
• flexibilní (pružné) – ústava může být změněna přijetím zákona
• rigidní (tuhé)– ústava může být změněna ústavním zákonem nebo referendem
• ústavní principy (v demokratických ústavách) - princip dělby moci
  • zákonodárná moc – legislativa – parlament
  • výkonná moc – exekutiva – vláda a hlava státu
  • soudní moc – jurisdikce – soustava soudů
• princip dělby moci zabraňuje autokracii
• princip brzd a rovnováh - jednotlivé složky moci se vzájemně vyvažují a omezují
  • legislativa - vydává zákony, parlamentní kontrola, právo přehlasovat prezidenské veto
  • exekutiva - vykonává zákony, prezident uděluje milosti
  • jurisdikce - interpretuje zákony

	legislativa	exekutiva	jurisdikce
legislativa	vydává zákony		ústavní soud může zrušit zákon, který je v rozporu s ústavou
exekutiva	parlamentní kontrola, možnost přehlasovat prezidentské veto	vydává zákony	může zrušit nařízení vlády
jurisdikce		prezident může udělovat milost a vyhlašovat amnestii	interpretuje zákony

Dějiny ústavnosti u nás

• 1848 - 1918 - období habsburské monarchie
  • 1848 - první rakouská ústava, tzv. oktrojovaná (z fr. octroi), ústava nařízená panovníkem, platila krátce
  • 1867 - tzv. Prosincová ústava, základ rakoursko-uherského vyrovnání
  • 1873 - Prosincová ústava doplněna tzv. Dubnovou ústavou (platila do roku 1918)
• 1918 - 1992 - československé ústavy
• 1993 - současná ústava ČR

Ústava

• rozhodujícím právním předpisem v každém státě
• má mezi ostatními zákony zvláštní postavení
• je normou s nejvyšší právní silou
• postihuje jen nejzákladnější společenské vztahy
• nová tehdy, jestliže dosavadní již nevyhovuje
• "neznalost zákona neomlouvá"
• ústavy demokratických států obvykle ustanovují
  • typ státu
  • nejvyšší orgány státní moci a správy, jejich složení, pravomoci a vzájemné vztahy
  • rozdělení státní moci
  • základní práva a svobody občanů
• ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony

Ústava ČR

• začíná preambulí
• rozdělena do osmi hlav, které se člení na 113 článků
  1. základní ustanovení
  2. moc zákonodárná
  3. moc výkonná
  4. moc soudní
  5. nejvyšší kontrolní úřad
  6. Česká národní banka (ČNB)
  7. územní samospráva
  8. přechodná a závěrečná ustanovení

Preambule

• upozorňováno na demokratické principy (svobodu a rovnost všech občanů na zásadě občanské společnosti a na důležitosti zachování mezistátních vztahů Evropy)
• dále obsahuje prohlášení společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní, kulturní a duchovní bohatství a řídit se všemi osvědčenými principy právního řádu

Základní ustanovení

• zde je ČR charakterizována jako svrchovaný, jednotný (unitární) a demokratický stát, ve kterém je lid zdrojem a vykonavatelem státní moci
• vykonává je prostřednictví orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní

Moc zákonodárná

• parlament - dvě komory
  • poslanecká sněmovna (200 poslanců, minimální věk 21 let), volena na 4 roky
  • senát (81 senátorů, minimální věk 40 let), volen na 2 roky, obměňuje se třetina senátorů, zaveden od roku 1996
• v čele sněmovny je předseda (Miroslav Vlček)
• předseda senátu (Přemysl Sobotka)
• poslanci a senátoři tvoří kluby podle stranické příslušnosti
• do poslanecké sněmovny se volí dle poměrného volebního systému (každý občan volí kandidátku - list s příslušníky strany, pro zvolení nejméně 5% hlasů), strana dostává tolik poslaneckých křesel, kolik dostala hlasů
• do senátu se volí dvoukolovým systémem (nad 50% hlasů, pokud se tak nestane, koná se druhé kolo)
• poslanecká sněmovna tvoří tzv. výbory
  • předjednávají zákony, než je projedná sněmovna
  • mandátový výbor, rozpočtový výbor, petiční výbor, organizační výbor

Moc výkonná

• prezident (nad 40 let), volen na 5 let
  • volí ho obě komory parlamentu nadpoloviční většinou na společném zasedání
  • smí být volen maximálně dvakrát (Masaryk výjimka, 3x)
  • zastupuje stát navenek, vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a odvolává členy vlády, jmenuje soudce, rektory vysokých škol, povyšuje generály
  • dává státní vyznamenání, uděluje milost, nebo amnestii - plošně
  • může rozpustit poslaneckou sněmovnu
• vláda - vrcholný kolektivní orgán státní moci
  • v čele předseda nebo premiér (Fischer), místopředsedové a ministři

Moc soudní

• každý občan ČR s vysokoškolským vzděláním může být soudce a je jmenovaný na neomezenou dobu
• soudy
  • okresní
  • krajské
  • Vrchní soud ČR
  • Nejvyšší soud ČR - Brno
  • Ústavní soud ČR - 15 soudců, Brno, jmenováni na 10 let
    • řeší, jestli nejsou zákony v rozporu s ústavou

Nejvyšší kontrolní úřad

• NKU
• kontrola hospodářství a státního majetku

Česká národní banka

• Praha
• dohlíží na stabilitu měny

Územní samospráva

• správní celky jsou obce, jejich činnost řídí obecní zastupitelství - volí starostu
• vyšším celkem je kraj a ten závisí na počtu obyvatel

Pojmy

• volební právo
  • aktivní - volit - od 18 let
  • pasivní - být volen - od 21 a 40 let
• hlasování
  • prostá většina
  • nadpoloviční většina
• ústavní pořádek - tvořen Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a zákony přijatými na základě Ústavy

Lidská práva

• práva fyzických osob
• právo na život, osobní svobodu a bezpečnost, rovnost lidí, svoboda pohybu, pobytu, projevu svědomí
• právo spolčovací, shromažďovací, zákaz mučení, nelidského zacházení, nucených prací
• svoboda - můžeme se chovat dle vlastní vůle, svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka
• lidská práva - univerzální (platí pro všechny), nezrušitelná a nezcizitelná (nelze je nikomu vzít), nepromlčitelná (nemůžeme o ně přijít tím, že je nevykonáváme), nezadatelná (nemůžeme se jich vzdát)
• Všeobecná deklarace lidských práv (přijata 1948) - Mezinárodní den lidských práv (10. prosinec)
• Listina základních práv a svobod
  • složena z preambule a 6 hlav
  • charakterizuje základní lidská práva a svobody, také politická práva (občan se může zůčastnit politického života)
  • národnostní právo (národnostních a etnických menšin) - pěstování vlastní kultury
  • hospodářská, sociální a kulurní práva - práce, stávka, chrání rodinu, právo žen a postižených
  • právo soudní a právní ochrany (korektnost soudního jednání, právo na obhajobu, presumpce neviny)
• Komise pro lidská práva (Ženeva) - nejvyšší orgán OSN
• Evropská komise pro lidská práva, Evropský soud pro lidská práva - přijímají stížnosti na porušování lidských práv
• veřejný ochránce práv (ombudsman)
  • v ČR od roku 2000
  • volen poslaneckou sněmovnou na 6 let maximálně 2x, volen z kandidátů prezidentem a senátem
• policie ČR - nevztahuje se na parlament, vládu, prezidenta a soudy

Politika

• společenská činnost, která se zabývá řízením věcí veřejných
• politická participace - účast na řízení věcí veřejných
  • můžeme být voleni
  • referenda
  • účast na demonstracích, politických hnutích
• politické strany - je organizovaná, dobrovolná sdružení občanů, které má určité názory
  • snaží se získat moc - prosadí své cíle
• vedle stran existují různé spolky, hnutí, ale nejsou organizované
• politická strana je financovaná od sponzorů, státu a od samotných členů
• vznik strany
  • nechá se registrovat na ministerstvu vnitra
  • musí být uveden název a sídlo strany
  • členem občan nad 18 let
• dělení stran
  • pravice - podporuje podnikáni, minimalizuje moc státu, ochraňuje lidská práva, majetek, podporuje jednotlivce, snaží se liberalizovat ekonomii
  • levice - sociální politika, podporuje kolektiv, reguluje trh, minimalizuje nezaměstnanost

Ideologie

• soustava idejí, názorů, teorií
• vyjadřuje postoje a cíle určité skupiny
• zabývá se problémy státu, podává názor na řešení problému
• funkce ideologie
  • vysvětluje politické jevy (ekonomická krize)
  • poskytuje systém hodnot (říká, co je dobré)
  • dává možnost patřit do určitého celku (identifikovat se - uvědomění si toho kdo jsem)
  • nabízí základní rysy politického programu a cíle politické činnosti
• liberalismus - svoboda jedince, důraz na individualitu
  • moc státu bude minimalizována na ochranu občanů, svobodů jedince, vytvoření svobodného trhu, který nebude státem regulován, vládní formou liberalismu je parlamentní demokracie
• konzervatismus - nerad mění své hodnoty, nerad se mění, je proti revolucím
  • lepší držet se hodnot a neexperimentovat
• ve 20. století se začíná konzervatismus a liberalismus spojovat - konzervativní liberalismus (Margaret Thatcher)
• sociální demokracie - snaží se zlepšit pracovní a životní podmínky dělníků, zlepšit sociální jistoty, podporuje státní zásahy do ekonomiky a zároveň demokracii - vládu lidu
• socialismus - ideálem je bratrství, spravedlivá společnost, pro socialismus je důležitá harmonie a spokojenost společnosti - důležitější než individuální zájmy - odmítá soukromé vlastnictví (výrobních prostředků), proti kapitalismu
  • chtějí změnu společnosti nenásilnou cestou
• komunismus - společnost, kde vládne sociální rovnost, rozvinutý socialismus, odsuzuje kapitalismus
  • chtějí změnu revolucí
• nacionalismus - vlastenectví, nenávist k jiným národům
  • rasismus - diskriminace jiných ras
  • nacismus v Německu byl rasistický
  • fašismus v Itálii nebyl rasistický
• anarchismus - hlásá absolutní svobodu jedince, je agresivní
• feminismus - snaha zrovnoprávnit ženy vůči mužům