ZSV 2. ročník
Z 8.B8 wiki
Politologie
- polis = obec, stát
- vědecká disciplína, která se zabývá studiem politiky
- patří mezi vědy o člověku (humanitní disciplíny)
- jako samostatná disciplína vzniká politologie na přelomu 19. a 20. století v USA, když kořeny politického myšlení najdeme již ve starém Řecku
- v širším smyslu je předmětem politologie moc
- snaží se být kritickou a objektivní vědou
- politologie
- normativní (hodnotová)
- deskriptivní (popisná)
- predikativní (prognostická)
Okruhy zkoumání politologie
- politické teorie
- politické instituce (ústava, parlamenty, vlády, soudy)
- strany, politické skupiny, veřejné mínění, výzkumy veřejného mínění
- mezinárodní vztahy (mezinárodní politika)
- vztah politologie k ostatním vědám:
- filosofie, sociologie, psychologie, historiografie, ekonomie, právo
- politika - umění řídit obec z pohledu politika
- zájem o veřejné věci z pohledu občana
Z dějin politologie
- Platón (427 – 347 př.n.l) „Ústava“ (mimojiné) zde podává svou představu ideálního státu – jeho pojetí státu je založeno na striktní sociální stratifikaci (dělníci, vojáci, filosofové - vládci)
- Principem stratifikace je u něj vzdělání (moudrost), je-li někdo moudrý, je dobrým vládcem
- totalitní rysy
- za nejlepší formu vlády označoval aristokracii nebo monarchii (vláda vrozených, vláda jedince)
- Platón působil v době krize athénské polis
- Aristoteles (384 – 322 př.n.l)
- vědecký přístup „Poltika“ – odmítá Platónův ideální stát, nezáleží na formě vlády, ale na tom, aby ve státě byla dodržována ústava a zákony
- popisuje všechny tehdy známé formy vlády a ústavy
- sv. Tomáš Akvinský (1225-1274)
- středověk uvažuje například o legitimitě panovníkovi moci (panovník svou moc odvozoval z moci božské)
- politické myšlení je poplatné teologickým úvahám
- Nicolo Machiavelli [Makiaveli] (1469-1527)
- „Vladař“ (Il principe) - návod Lorenzu Medicínskému, jak vést úspěšnou politiku
- Machiavelli ospravedlňuje jakékoli vedení politiky („účel světí prostředky“)
Osvícenství
- 17. - 18.století
- silný rozvoj politického myšlení
- Thomas Hobbes (1588-1679), John Locke (1632-1704) – Britský empirismus
- autoři teorie společenské smlouvy, vysvětluje vznik státu
- válka všech proti všem
- kompromis = stát
- stát je výtvorem racionálně uvažujících jedinců, kteří se rozhodli hájit svá práva společně - stát jako korporace
- Charles de Montesquieu (1689-1755) - „Duch zákonů“ – vyslovuje se pro zásadu dělení moci – tři složky
- zákonodárná moc
- výkonná moc
- moc soudní
- Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)
- „O společenské smlouvě“
- formuluje základy demokracie
- Hovoří o nutnosti účasti lidu na vládě
- není to bůh, kdo sesílá na panovníka svou moc, ale lid, kdo deleguje moc na své zastupitele
- Rousseau ovšem odmítal zastupitelskou demokracii a prosazoval demokracii přímou
- Immanuel Kant (1724 – 1804)
- „O věčném míru“
- Etika – kategorický imperativ
- jednej tak, aby se tvé chování mohlo stát obecnou normou - zásada použitelná v politice
19. století
- Karl Marx (1818 – 1883)
- společenské procesy (s nimi i politika) jsou definovány konfliktem tříd
- Max Weber (1864 – 1920)
- Kapitalismus je produktem protestantské askeze a střídmosti
Pojem státu
- nejstarší státy vznikají v mezopotámii asi 3000 let př. n. l.
- dnes existuje okolo 200 samostatných států
- „stát“ z lat. „stato“ = status, řád – tento pojem zavádí do politického myšlení v 16. století Machievelli
- forma politické organizace lidské společnosti
- státní moc je nezávislá, neodvozená od jiné (suverenita, svrchovanost)
- své vnitřní i vnější záležitosti si každý stát řeší sám
Znaky státu
- organizace státu
- existence státních orgánů spjatá se státním aparátem
- právo
- existence závazných podmínek chování a jednání lidí
- vymahatelnost práva
- území a obyvatelstvo
- státní suverenita
Funkce státu
- vnitřní
- bezpečnostní
- právní – stát dohlíží na dodržování zákonů, které vydal
- ekonomická
- sociální – stát zajišťuje občany v době nemoci nebo nezaměstnanosti
- kultura – péče o věřící lidi, příspěvky na pořádání kulturních akcí
- vnější
- zajištění vztahů s ostatními státy
- regulace zahraničního obchodu
- ochrana území
Národ
- je společenství lidí se společným jazykem, hlásící se ke společným tradicím a zájmům, je integrováno pocitem sounáležitosti (moderní pojetí národa, vzniká v novověku, dominantní je od 19. století)
- ve středověku byl národ pojímán místně (např. němečtí i čeští obyvatelé byli "böhmen")
- národní stát (např. ČR) - politická jednotka vytvořená jedním národem
- vícenárodní stát (Ruská federace) - stát s federativním uspořádáním, nebo s autonomními oblastmi
- národní příslušnost vzniká narozením a socializací
- státní občanství
- plnoprávné členství jedince v danném státním útvaru, v demokratickém státě zaručuje rovnost s ostatními občany
- garantuje komplex práv a povinností
Teorie vzniku státu
- teorie smluvní (konsenzuální) - stát je výsledkem dohody, která ruší přirozený stav (válka), přináší prospěch občanům
- teorie náboženská - stát má božský původ, moc ve státě je odvozena od moci božské (státy ve středověké Evropě, některé islámské státy)
- teorie patriarchální - stát vznikl rozšiřováním velkorodiny (kmene), v čele stojí patriarcha (praotec)
- teorie mocenská - stát je uplatňováním moci silnějšího nad slabšími, inspiruje se v biologii, v Darwinismu
- teorie násilí - stát vzniká uplatněním násilí, stát je podle této teorie špatný, měl by se odstranit (anarchismus)
Typy a formy státu
- formy vlády
- demokratická - vláda lidu (demos), zdrojem moci lid
- autokratická (nedemokratická) - samovláda, vládce se považuje za zdroj moci "sám o sobě" (autos)
- aristokracie
- plutokracie - vláda bohatých
- oligarchie - vláda privilegovaných magnátů
- totalitní diktatura - potlačuje lidská práva, psychický a fyzický teror, cílem je úplná kontrola nad každodenním životem občanů a neomezené řízení společnosti
- typy států - jednotlivé druhy státního zřízení
- monarchie - zaručuje dědičnou a doživotní vládu panovníka (monos archos)
- absolutní - panovník má neomezenou moc
- konstituční - moc panovníka omezena jiným orgánem - parlamentem
- republika (res publica - věc veřejná)
- představitelé státu jsou do svých funkcí voleni (jmenováni) na přechodnou dobu
- parlamentní (ČR), prezidentská (USA, Francie, Rusko), nebo kancléřská (Velká Británie)
- monarchie - zaručuje dědičnou a doživotní vládu panovníka (monos archos)
Typy států podle územně správní struktury
- unitární stát (unitas - jednota) - jednotný stát s jednou vládou, s jedním občanstvím, s jedinými zákony na celém území státu (např. ČR)
- federace - složený (spolkový) stát z více zemí (částí, kantonů, ...), např. USA, SRN, ČSFR, Švýcarsko
- v jednotlivých částech mohou platit různé zákony, části mají vlastní samosprávu
- konfederace - volné sdružení států spojených smluvně a úzce spolupracujících (např. Commonwealth - Velká Británie a její bývalé kolonie)
Právní stát
- v právním státě platí, že vztah mezi občanem a státem je je vymezen právem - existence právního řádu jako důležitého znaku státu
- co stát občanovi nezakazuje, to je povolené, státní orgány mohou dělat pouze to, co jim nařizuje (povoluje) zákon
Náš stát
- dějiny české státnosti
- Velkomoravská říše (9. - 10. století) - raná forma státu
- český stát - Přemyslovci (863 - příchod Konstantina a Metoděje) - křesťanství jako jednotící ideologie státu, ale i celé Evropy
- 995 - Přemyslovci sjednocují do té doby roztříštěné území české kotliny a připojují Moravu
- knížectví; vzniká kult svatého Václava - Václav jako patron české země
- přelom 12. a 13. století - dochází k upevnění panovníkovy moci, Čechy se stávají dědičným královstvím (1212 - Zlatá bula sicilská)
- království bylo nejvyšším typem státního celku
- 14. století - Karel IV. - díky karlovu císařskému titulu se Čechy stávají centrem Evropy
- Karel právně zcelil české království do útvaru s názvem Země koruny české
- 1458 – Jiří z Poděbrad – první zvolený král
- 1526-1918 – Země koruny české jsou součástí Habsburské monarchie
- 28. října 1918 – vznik ČSR – Československé republiky – důsledek oslabení a porážky Rakousko-Uherska v první světové válce (1914-1918)
- rozpad Rakousko-Uherska, zahraniční akce – T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik
- 1918 – 1938 – tzv. období první republiky – velké nacionální problémy s německou menšinou
- "Československý národ"
- parlamentní republika
- 29. září 1938 - Mnichovská dohoda, konec první republiky a začátek tzv. Druhé světové války
- "Česko-Slovensko", odstoupení sudet s většinově německým obyvatelstvem
- úbytek demokracie, nárůst antisemitismu, závislost na zahraniční politice Německa
- 15. března 1939 - německá armáda obsazuje a okupuje Čechy a Moravu - vznik protektorátu Čechy a Morava (Slovenská republika vyhlašuje 14. 3. samostatnost)
- zánik české státnosti
- protektorát znamenal absolutní pošlapání národních a politických svobod - odboj (domácí a zahraniční)
- během války E. Beneš jako hlava zahraničního odboje prosadil oduznání a zneplatnění Mnichovské dohody
- 8. (9.) 5. 1945 - konec války v Evropě, umožňuje plnou obnovu české státnosti
- v obnovené republice sílí vliv Sovětského svazu a Komunistické strany
- 1946 Komunisté vyhrávají volby
- 25. 2. 1948 - vznik čistě komunistické vlády, konec demokracie
- 50. léta - komunistický teror
- 60. léta - uvolnění po Stalinově smrti (Chruščovovská éra)
- 1968 - "Pražské jaro" - pokus o reformu komunistického režimu - Alexandr Dubček
- 21. 8. 1968 - invaze pěti států Varšavské smlouvy (v čele SSSR), násilné ukončení reforem
- počátek 70. let - normalizace, snaha dogmatických komunistů (v čele s Gustavem Husákem) o ukildnění poměrů - odstranění všech důsledků reforem
- "čistky" - na základě tzv. prověrek byli šikanováni občané vyjadřující sympatie k reformám
- procesy s disidenty - odpůrci režimu
- 70. - 80. léta - normalizovaná společnost, mravní marasmus, lidé korumpovaní relativním materiálním dostatkem, rezignují na odpor i na duchovní hodnoty
- Charta 77 - výjimka
- konec režimu 17. 11. 1989
- obnova parlamentní demokracie
- 1992 – rozpad Československa
- 1.1.1993 – vznik České Republiky
Ústava
- právní akt nejvyšší právní síly, upravující principy určitého státu, organizaci veřejné moci, územní samosprávu a základní práva a svobody občanů
- ostatní právní normy z ní vycházejí, jsou jí podřízeny
- dva typy - psané (většina států, ČR), nepsané - zvykové (Velká Británie)
- ústava je schvalována zákonodárným orgánem (v případě ČR parlamentem), případně přímým hlasováním
- flexibilní (pružné) – ústava může být změněna přijetím zákona
- rigidní (tuhé)– ústava může být změněna ústavním zákonem nebo referendem
- ústavní principy (v demokratických ústavách) - princip dělby moci
- zákonodárná moc – legislativa – parlament
- výkonná moc – exekutiva – vláda a hlava státu
- soudní moc – jurisdikce – soustava soudů
- princip dělby moci zabraňuje autokracii
- princip brzd a rovnováh - jednotlivé složky moci se vzájemně vyvažují a omezují
- legislativa - vydává zákony, parlamentní kontrola, právo přehlasovat prezidenské veto
- exekutiva - vykonává zákony, prezident uděluje milosti
- jurisdikce - interpretuje zákony
legislativa | exekutiva | jurisdikce | |
legislativa | vydává zákony | ústavní soud může zrušit zákon, který je v rozporu s ústavou | |
exekutiva | parlamentní kontrola, možnost přehlasovat prezidentské veto | vydává zákony | může zrušit nařízení vlády |
jurisdikce | prezident může udělovat milost a vyhlašovat amnestii | interpretuje zákony |
Dějiny ústavnosti u nás
- 1848 - 1918 - období habsburské monarchie
- 1848 - první rakouská ústava, tzv. oktrojovaná (z fr. octroi), ústava nařízená panovníkem, platila krátce
- 1867 - tzv. Prosincová ústava, základ rakoursko-uherského vyrovnání
- 1873 - Prosincová ústava doplněna tzv. Dubnovou ústavou (platila do roku 1918)
- 1918 - 1992 - československé ústavy
- 1993 - současná ústava ČR
Ústava
- rozhodujícím právním předpisem v každém státě
- má mezi ostatními zákony zvláštní postavení
- je normou s nejvyšší právní silou
- postihuje jen nejzákladnější společenské vztahy
- nová tehdy, jestliže dosavadní již nevyhovuje
- "neznalost zákona neomlouvá"
- ústavy demokratických států obvykle ustanovují
- typ státu
- nejvyšší orgány státní moci a správy, jejich složení, pravomoci a vzájemné vztahy
- rozdělení státní moci
- základní práva a svobody občanů
- ústava ČR může být měněna pouze ústavními zákony
Ústava ČR
- začíná preambulí
- rozdělena do osmi hlav, které se člení na 113 článků
- základní ustanovení
- moc zákonodárná
- moc výkonná
- moc soudní
- nejvyšší kontrolní úřad
- Česká národní banka (ČNB)
- územní samospráva
- přechodná a závěrečná ustanovení
Preambule
- upozorňováno na demokratické principy (svobodu a rovnost všech občanů na zásadě občanské společnosti a na důležitosti zachování mezistátních vztahů Evropy)
- dále obsahuje prohlášení společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní, kulturní a duchovní bohatství a řídit se všemi osvědčenými principy právního řádu
Základní ustanovení
- zde je ČR charakterizována jako svrchovaný, jednotný (unitární) a demokratický stát, ve kterém je lid zdrojem a vykonavatelem státní moci
- vykonává je prostřednictví orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
Moc zákonodárná
- parlament - dvě komory
- poslanecká sněmovna (200 poslanců, minimální věk 21 let), volena na 4 roky
- senát (81 senátorů, minimální věk 40 let), volen na 2 roky, obměňuje se třetina senátorů, zaveden od roku 1996
- v čele sněmovny je předseda (Miroslav Vlček)
- předseda senátu (Přemysl Sobotka)
- poslanci a senátoři tvoří kluby podle stranické příslušnosti
- do poslanecké sněmovny se volí dle poměrného volebního systému (každý občan volí kandidátku - list s příslušníky strany, pro zvolení nejméně 5% hlasů), strana dostává tolik poslaneckých křesel, kolik dostala hlasů
- do senátu se volí dvoukolovým systémem (nad 50% hlasů, pokud se tak nestane, koná se druhé kolo)
- poslanecká sněmovna tvoří tzv. výbory
- předjednávají zákony, než je projedná sněmovna
- mandátový výbor, rozpočtový výbor, petiční výbor, organizační výbor
Moc výkonná
- prezident (nad 40 let), volen na 5 let
- volí ho obě komory parlamentu nadpoloviční většinou na společném zasedání
- smí být volen maximálně dvakrát (Masaryk výjimka, 3x)
- zastupuje stát navenek, vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a odvolává členy vlády, jmenuje soudce, rektory vysokých škol, povyšuje generály
- dává státní vyznamenání, uděluje milost, nebo amnestii - plošně
- může rozpustit poslaneckou sněmovnu
- vláda - vrcholný kolektivní orgán státní moci
- v čele předseda nebo premiér (Fischer), místopředsedové a ministři
Moc soudní
- každý občan ČR s vysokoškolským vzděláním může být soudce a je jmenovaný na neomezenou dobu
- soudy
- okresní
- krajské
- Vrchní soud ČR
- Nejvyšší soud ČR - Brno
- Ústavní soud ČR - 15 soudců, Brno, jmenováni na 10 let
- řeší, jestli nejsou zákony v rozporu s ústavou
Nejvyšší kontrolní úřad
- NKU
- kontrola hospodářství a státního majetku
Česká národní banka
- Praha
- dohlíží na stabilitu měny
Územní samospráva
- správní celky jsou obce, jejich činnost řídí obecní zastupitelství - volí starostu
- vyšším celkem je kraj a ten závisí na počtu obyvatel
Pojmy
- volební právo
- aktivní - volit - od 18 let
- pasivní - být volen - od 21 a 40 let
- hlasování
- prostá většina
- nadpoloviční většina
- ústavní pořádek - tvořen Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a zákony přijatými na základě Ústavy
Lidská práva
- práva fyzických osob
- právo na život, osobní svobodu a bezpečnost, rovnost lidí, svoboda pohybu, pobytu, projevu svědomí
- právo spolčovací, shromažďovací, zákaz mučení, nelidského zacházení, nucených prací
- svoboda - můžeme se chovat dle vlastní vůle, svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka
- lidská práva - univerzální (platí pro všechny), nezrušitelná a nezcizitelná (nelze je nikomu vzít), nepromlčitelná (nemůžeme o ně přijít tím, že je nevykonáváme), nezadatelná (nemůžeme se jich vzdát)
- Všeobecná deklarace lidských práv (přijata 1948) - Mezinárodní den lidských práv (10. prosinec)
- Listina základních práv a svobod
- složena z preambule a 6 hlav
- charakterizuje základní lidská práva a svobody, také politická práva (občan se může zůčastnit politického života)
- národnostní právo (národnostních a etnických menšin) - pěstování vlastní kultury
- hospodářská, sociální a kulurní práva - práce, stávka, chrání rodinu, právo žen a postižených
- právo soudní a právní ochrany (korektnost soudního jednání, právo na obhajobu, presumpce neviny)
- Komise pro lidská práva (Ženeva) - nejvyšší orgán OSN
- Evropská komise pro lidská práva, Evropský soud pro lidská práva - přijímají stížnosti na porušování lidských práv
- veřejný ochránce práv (ombudsman)
- v ČR od roku 2000
- volen poslaneckou sněmovnou na 6 let maximálně 2x, volen z kandidátů prezidentem a senátem
- policie ČR - nevztahuje se na parlament, vládu, prezidenta a soudy
Politika
- společenská činnost, která se zabývá řízením věcí veřejných
- politická participace - účast na řízení věcí veřejných
- můžeme být voleni
- referenda
- účast na demonstracích, politických hnutích
- politické strany - je organizovaná, dobrovolná sdružení občanů, které má určité názory
- snaží se získat moc - prosadí své cíle
- vedle stran existují různé spolky, hnutí, ale nejsou organizované
- politická strana je financovaná od sponzorů, státu a od samotných členů
- vznik strany
- nechá se registrovat na ministerstvu vnitra
- musí být uveden název a sídlo strany
- členem občan nad 18 let
- dělení stran
- pravice - podporuje podnikáni, minimalizuje moc státu, ochraňuje lidská práva, majetek, podporuje jednotlivce, snaží se liberalizovat ekonomii
- levice - sociální politika, podporuje kolektiv, reguluje trh, minimalizuje nezaměstnanost
Ideologie
- soustava idejí, názorů, teorií
- vyjadřuje postoje a cíle určité skupiny
- zabývá se problémy státu, podává názor na řešení problému
- funkce ideologie
- vysvětluje politické jevy (ekonomická krize)
- poskytuje systém hodnot (říká, co je dobré)
- dává možnost patřit do určitého celku (identifikovat se - uvědomění si toho kdo jsem)
- nabízí základní rysy politického programu a cíle politické činnosti
- liberalismus - svoboda jedince, důraz na individualitu
- moc státu bude minimalizována na ochranu občanů, svobodů jedince, vytvoření svobodného trhu, který nebude státem regulován, vládní formou liberalismu je parlamentní demokracie
- konzervatismus - nerad mění své hodnoty, nerad se mění, je proti revolucím
- lepší držet se hodnot a neexperimentovat
- ve 20. století se začíná konzervatismus a liberalismus spojovat - konzervativní liberalismus (Margaret Thatcher)
- sociální demokracie - snaží se zlepšit pracovní a životní podmínky dělníků, zlepšit sociální jistoty, podporuje státní zásahy do ekonomiky a zároveň demokracii - vládu lidu
- socialismus - ideálem je bratrství, spravedlivá společnost, pro socialismus je důležitá harmonie a spokojenost společnosti - důležitější než individuální zájmy - odmítá soukromé vlastnictví (výrobních prostředků), proti kapitalismu
- chtějí změnu společnosti nenásilnou cestou
- komunismus - společnost, kde vládne sociální rovnost, rozvinutý socialismus, odsuzuje kapitalismus
- chtějí změnu revolucí
- nacionalismus - vlastenectví, nenávist k jiným národům
- rasismus - diskriminace jiných ras
- nacismus v Německu byl rasistický
- fašismus v Itálii nebyl rasistický
- anarchismus - hlásá absolutní svobodu jedince, je agresivní
- feminismus - snaha zrovnoprávnit ženy vůči mužům
Mezinárodní vztahy
- vztahy mezi státy
- mezinárodní smlouvy
- bilaterární (mezi dvěma státy)
- multilaterální (např. Visegrádská smlouva)
- mezinárodní organizace (EU, NATO, OSN, OPEC)
- mezinárodní smlouvy
- diplomacie
- věda o mezinárodních vztazích
- mezinárodní organizace - vyšší forma spolupráce než smlouvy, organizace má svou institucionální podobu a aparát
- regionální (EU)
- globální (OSN)
- politické (NATO)
- hospodářské (OPEC)
- oborové
OSN
- 24. 10. 1945
- organizace spojených národů
- navazuje na společnost národů (1919)
- hlavní sídlo OSN - New York
- USA, Velká Británie, Francie, Rusko, Čína - pět stálých členů rady bezpečnosti
- další orgány OSN
- valné shromáždění - rezoluce
- mezinárodní soudní dvůr v Haagu
- rada bezpečnosti řeší obchodní spory mezi zeměmi
- hospodářská a sociální rada OSN
- poručenská rada
- sekretariát OSN
- v čele OSN stojí generální tajemník
- od 90. let OSN vytváří mezinárodní trestní tribunály
- zločiny proti míru
- válečné zločiny
- zločiny proti lidskosti
- mírové síly OSN - Modré barety
- KFOR, SFOR, IFOR, UNPROFOR
- mezinárodní organizace začleněné do OSN
- mezinárodní měnový fond
- mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
- organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)
- dětský fond (UNICEF)
- úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UHNCR)
- program OSN pro životní prostředí (UNEP)
- opatření při ohrožení rezoluce